středa 25. listopadu 2015

Ono to počká

 


Poslední tři dny jsem s Kubou strávila v olomoucké vojenské nemocnici.
Plánované odstranění nosních mandlí.
I když krásné barokní prostory - nemocnice není nikdy příjemná a obzvlášť, když pacienti jsou děti.
Ale zvládli jsme to a jsme opět doma.
S Kubou na následující dva týdny a s nachlazenou Emou.
U dveří se povaluje nevybalený kufr, na stole nesklizené nádobí, u stroje hromada rozšitých medvědů a toaletek....
A do pokojíčku raději ani nenakukuju. Zvlášť když oba dva experti předstírají, že spí.
Měla bych ještě utíkat na poštu a odpovědět asi na 6 mailů.
Ale ono to chvilku počká.
Protože moje nervy jsou jen jedny.
Takže jdu hledat nějakou čokoládu, případně kafe a doposlouchat Lisbeth s Mikaelem.
***
Vyfotila jsem vám/jsem si to hezké z dnešního dne.
Takže došitá taška v ložnici, oříšky v kuchyni a medvědi v procesu.

3 komentáře:

  1. Jani taky fotím to pěkný:)a taky nutně čokoládu.a taky nestíhám.medvědi i oříšky i zrcadlo s košíkem...moc krásné!a my ulity nalepili na adventní věnec:)ale ze všeho nejvíc se mi líbí stromečkový koš, ty nedotisknuté části jsou moc příjemné...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Takže čokoláda nebyla...Ale zase jsem si dala tři kapitoly audioknížky a nachystala na tři medvědy. A ten váš věnec! Já už ho taky pomalu chystám...:-)

      Smazat
  2. Teda ti medvídci to už je taková malá sériovka,ale super, jsou krásní.A taška skvělá jako vždycky,obdivuju jak to Jani zvládáte,já nejsem schopná se k něčemu dokopat. :o) A u vás se s nosními mandlemi leží v nemocnici?U nás se ráno přijde a večer jde domů.

    OdpovědětSmazat