Spolu

Tak ať tím novým rokem jdeme všichni hlavně spolu...
***
Těším se, co nového nás příští rok čeká...

Hlavně šťastné...

Krásné Vánoce Vám všem!
A co nejmíň stresu.
My už zítra jen pohádky a být hlavně spolu.
O tom ty Vánoce přece jsou.

No stress

Někdy to prostě jinak nejde.
A tak místo zdobení stromečku jsem si aspoň převlíkla ložnici - když už mám to nový povlečení.
Předvánoční dárek sama sobě.
Mám z toho fakt radost.
Jen přemýšlím, jestli to už není trochu obsese.
A i kdyby, nějak mi to nevadí.
Tak hlavně žádný stres a aspoň trochu se rozmazlujte.
Jsou přece Vánoce.
Není to o umytých oknech.
Proto jdu na kafe.
Tak.

V pátek večer

Právě jsem došila poslední vánoční zakázku.
Všechny balíčky odfrčely na poštu.
A teď už jen samé srandy a chystání dárků.
Těším se.
Vánoce pojďme!

A to je všetko

Deka pod stromeček.
Nafocená u nás v budoiru.
Hodně barevná. To mě kupodivu dost bavilo.
***
Dnes mám pro vás hudební tip.
Přiznám se, že jsem na ně úplně zapomněla.
Připomněl mi je včera můj muž a dneska poslouchám.
Longital znám dlouho.
Na koncertě jsem byla několikrát - ale na ten první asi nikdy nezapomenu.
Hráli jako předkapela Glenovi Hansardovi na minikoncertu v Olomouci v maličké čajovně někdy před minimálně deseti lety.
A písnička, kterou vám tu dole dávám, ta mě dnes fakt dostává...
Až tak že jsem si ji zpívala ráno cestou autem při poslechu Moddiho...

Pánská cestovka

 

Venku sněží a i když je to krásný, mě to hrozně uspává.
Nejraději bych si zalezla do postele.
Ale naštěstí už není práce moc a já finišuji s posledními zakázkami.
Vánoce v plném proudu, jen já se na ně nějak nejsem schopná naladit.
A mám trochu strach, že se začnu ladit až 23. prosince.
To už máme všichni volno, zajdem si s kamarády a jejich dětmi jako každý rok na oběd,který protáhneme až do odpoledne. Doma si pak pustíme pohádku, s dětmi nazdobíme stromeček. A nechám je, ať si to patřičně užijí.
Později zaběhnu pomoct babičce dochutit salát - ano, záminka, abych ho mohla trochu sníst. Protože asi jako v každé rodině, ten naší babičky je nejlepší na světě:-)
A tehdy potom na cestě domů při svitu pouličního osvětlení - to budou ty Vánoce. To těšení - přede mnou. Bude úplně jedno, jestli bude sníh, bláto a nebo déšť.
Doma uvidím svítící obyvák, světýlka stromečku a natěšené děti, které nemůžou usnout, protože zítra....
Zítra budou Vánoce.
***
Jedna pánská cestovka.
Která udělá radost pod stromečkem....

Leather limit

Od kamarádky jsem dostala hromadu vyřazených kožených vzorníků.
Nejsou to moc velké kousky kůže, ale na toaletku ideální.
A voní!
Plus ty odstíny!
Už se těším, až se do nich v lednu pustím.
Limitované kousky z jemné italské kůže. Mňam.
Jak se nový stroj popere s kůží už jsem vyzkoušela.
Toaletka na první fotce je výsledkem.
Takže se v novém roce máte na co těšit.... Hlavně taky proto, že e-shop je už ve výrobě už se pracuje na jeho naplnění:-)

Kontrabas

Co nového u nás doma?
Kromě tří zapálených svíček nád doma přibyl kontrabas.
To máte tak....
Můj muž se rozhodl, že už mu basová kytara nestačí a tak jsem jednoho dne objevila na facebooku zprávu, že shání basu.
Přišlo mi to docela zábavné. Kontrabas do našeho malého bytu?
Ale hlavně absolutně nepravděpodobné, že by ji sehnal.
Takže jsem mu to ještě okomentovala, že jsem zvědavá, kam ji dá...
Do obyváku přece.
Trošku jsme to pouklízeli a jde to.
Vlastně je basa mnohem hezčí než kombo a u něj opřené baskytary.
Ale abych se zase moc neradovala - harampádí z obyváku se mi přestěhovalo do ložnice.
To je totiž tak, že my ženy si opečováváme kouty v bytě a muži prostě potřebují hlavně funkční skladovací prostory.
Nějaká estetika je jim naprosto ukradená.
Věčný boj o prostor mezi mnou a mým mužem.
Ale aspoň se nenudíme...
A naši sousedé taky - každý den to u nás teď malinko basově duní....

Pro příští rok

Občas mám lehce nostalgickou náladu a procházím zpětně blog.
Uvědomuji si, že se z původně lehce deníkových záznamů stal blog malinko monotónním.
A to mě mrzí.
Chybí mi, že už nemám čas zkoušet víc nových věcí, víc fotit děti, šít jim tepláky a nebo předělávat pokojíček.
Všechno se u mě teď točí v kolotoči dílna, šití a domů.
Umýt nádobí, napsat s Kubou úkoly, pověsit prádlo.
Kdy vysajem? V pátek možná.
Takže bych si dala ráda předsevzetí pro příští rok.
Nebo už klidně od teď.
Víc zpomalit, psát i možná míň a zkusit nad vším víc přemýšlet.
Takhle napsáno to vypadá moc hezky.
Jsem na sebe zvědavá.
V plánu je totiž tolik věcí, že už teď jsem z tho všeho lehce nervózní.
Ale je to zatím docela příjemná nervozita, taková ta, co šimrá u žaludku.
***
Nová taška, oblíbené odstíny.
Tenhle jemný vzorek mě baví.
Posadila jsem si ji na opěradlo sedačky v dílně a kochám se...

Takhle v úterý

Ty nejlepší zvedače nálady.

Dělám si radost plánovitě.

A včera to bylo hned několikrát.

Společně s dětmi Zrní akusticky na náměstí.

Večer potom už sama v klubu a následný jam byl už jen třešničkou..
Takže všichni dnes povinně nějakou malou radost!

Hned bude ten den o něco hezčí.

I to dnešní mecheche ve školce budu zvládat o to líp...

Pro panenky

Vyblešený nábytek, dlouho schovávaný v krabici.
Nyní nastal jeho čas.
Na některých místech ještě zůstalo původní lepidlo, takže v mezičase ho odstraňuji, vyrábím polštářky a matrace do křesýlek...aby si panenky měly kde odpočinout.
Nevím, jak Ema, ale já bych z takového dárku skákala nadšením.
Že bych si ho nechala?

Ponedělí

V sobotu jsme byli na koncertě Priessnitz.
Hrozně moc jsme se těšili, obzvlášť proto, že to je asi naposledy, co je slyšíme naživo.
Kapela jede poslední turné a ukončuje činnost.
Takže to bylo takové trochu hořkosladké.
Zvlášť asi pro mého muže, který jako pravý jeseničák s těmi písničkami vyrůstal a vlastně s celou kapelou.
Jejich poslední desku posloucháme už zhruba dva měsíce dokola a pořád mě baví.
Cestou autem reozebíráme jednotlivé písně, každý máme občas dost jiný názor, ale o to je to možná zajímavější.
Chtěla jsem vám sem dát odkaz na tématicky se hodící Ponedělí, které mám moc ráda...nicméně ji nemůžu najít, takže si užijte tuto a krásný start do nového týdne přeju!
( Mimochodem, tuto písničku hrála kapela na sobotním koncertě a běhal mráz po zádech - možná proto, že i když je z nového alba, zpíval ji jednohlasně celý vyprodaný klub. Síla).
***
Na šedé vlně.
Venku šedo, kabelky do šeda a já bych se do šedé najraději celá zabalila.
Ale když už šedo venku, vevnitř na lehce veselou notu.
To mě na taškách baví - po rozepnutí zipu na vás vykoukne překvápko.

Pomalu, pozvolna

První vánoční vlaštovka.
Je prosinec a já se začínám těšit.
Ve jménu prokrastinace jsem dnes ušila šest ozdob a navěsila je na jedlové větve.
Ty doma na balkóně ještě na svých pět minut slávy čekají.
Aspoň v práci to mám hezký.
Je potřeba se radovat z malých věcí.
A teď už spát.
Dobrou....

Medvěd?

Ráda bych napsala, že mám letošní vánoční dárky podchycené.
Ale bohužel.
Ještě že máme pouze prvního prosince.
Pro muže schovávám jeden ušmudlaný kousek, pro Emičku mám v dílně krabici s nábytkem pro panenky, který chce jen malinko dotáhnout - ale už to plánuji asi 4 měsíce.... Až bude, ukážu.
Kubovi už mám vymyšlené...jen vyběhnout do obchodu.
A Ema potřebovala novou kabelku.
Pokus o medvěda, kdybyste to nepoznali.
Tvar by chtěl ještě hodně dotáhnout, uši příště všít jinam a vůbec, kdybych mohla, hned ji ušiju celou znovu.
Ale není čas.
Naštěstí vím, že Ema se mileráda ujme všeho, co vychází z pod mého stroje a tak věřím, že ona žádné nedostatky nenajde a ocení mou snahu.
Respektive poděkuje Ježíškovi, protože na rozdíl od Kuby, kterému to prozradili spolužáci, Emička má v Ježíškovi jasno.
Dárky nosí jedině on.
Takže když jsem sondovala, jakou tu mořskou pannu Ariel si přeje, odpověděla mi, že jedině zpívací, natahovací na klíček a samo-plavací.
Projevila jsem znepokojení, že takové panenky se možná ani nevyrábí.
Ale Ema mě naprosto uzemnila s tím, že ať si nedělám starosti, tohle Ježíšek bez problému vyřeší.
Tak to jsem na něj opravdu zvědavá.

V sobotu

Mám ráda ty rána, kdy děti s mužem odejdou do školy a školky, já pomalu sklízím nádobí po snídani a jsem v bytě sama.
Tam doladit mail, ustlat postel ( moje obsese), zaplatit fakturu, vystavit fakturu...
Přečíst si pár blogů, dopít kafe, abych pak zjistila, že nestíhám, bude osm a já mám za deset minut už být někde úplně jinde.
Dnes jsem ještě v klidu, mám půhodinu navíc a tak si vychutnávám pomalu vylézající slunko na obzoru, na které se koukám přes naše komplet zarosené plasťáky.
Do toho mi pomalu chladne vana a já sepisuji další z mých tak oblíbených to do seznamů.
Ale už se těším do práce.
Začala jsem poslouchat novou audioknihu od Petera Maye a i když kolikrát přes vrčení stroje neslyším a uteče mi pointa, je hrozně příjemné vžít se do příběhu a nebýt chvíli Janou, ale tentokrát třeba Margaret.
(poslouchám Pána ohně).
***
Fotky jsou z našeho sobotního výletu s kamarády.
Nadšená Ema -  která, i když co dvacet minut brečela a komplet se vyválela v bahně, nakonec zatla zuby a zvládla ujít pořádný kus cesty.
(Pravda, polovinu výletu jsem ji táhla za ruku a slibovala "něco dobrého" v naší pohořanské hospůdce, až dorazíme).

Nešlo odolat

Prostě křížky a ta hnědá....Plus zkouším nové střihy.
A pak další visící zahrada.
Lenka umí a já jednu do dílny potřebovala.
Rozumíme si, že jo:-)

Meat design 2016

 

Hrozně moc jsem se těšila.

Vyprosila jsem si doma na dva dny volno, abych potom nakonec všechno přeplánovala a udělala si výlet s Josefem a Hankou. (Mávám!)

Ale i těch pár hodin bylo moc fajn.

Letos bylo podstatně víc prodejců, takže víc lákadel. 

Hodně mě zaujaly podnože k psacím stolům Master&Master.

Naživo jsem je viděla poprvé a asi začnu šetřit....

Hlavně byl ale pro mě letošní Meat design o setkáních.

Soňa a její Malina keramika. Na tu jsem se obzvlášť těšila.

A takhle jí to sluší s naším medvědem...

Andrea.
Koupila jsem dětem vystřihovánky a tím na sebe ušila bič.
Protože jsem pak celé odpoledne musela vystřihovat...grrrr:-))

Sousedky Zahrada na niti a By Myyna.

Bára, Lenka a Markéta. No že jim to sluší. A jak jsem zjistila, kabátek co má na sobě Bára a co jsem jí tiše záviděla je Markétin a je z obchodu...no to neřeknu, protože byste mi ho vykoupily...:-)

Ema Mamisu komplet. Tady jsem nakoupit musela:-)

Uutěrky.

Znám je už z prvního olomouckého Litru. A dostaly mě především jejich skládačky. Jsou sice pro větší děti, ale jednoho dne se na nich Kuba vyřádí.

 Tuto šikovnou slečnu jsme společně s Janou z lesa objevily už na C6 marketu. A moc hezky o ní napsala tady Soňa.

Počasí bylo ideální na to zůstat hezky vevnitř. A fotku udělat jen rychle při přechodu z jedné budovy do druhé...

Expozice Houbaření.

Studio Dechem mě baví. Už loni jsem na jejich kouscích mohla oči nechat...

Maxim nemůže chybět nikde:-)

Tohle mi udělalo velkou radost. Loni jsem si na Meat design koupila, totiž Ježíšek mi koupil, knížku Slečny. Psala jsem o ní tady. Letos jsem si prohlížela Intimitu a po několika minutách rozhovoru mi došlo, že slečna, se kterou mluvím, je jedna z týmu autorek - totiž sama Bára Baronová. Skromná, milá, p... Velký překvapení! Takže už jsem samozřejmě zapomněla, že pod stromečkem bude knížka i s věnováním. Jo!

A tři grácie nakonec:-)
***
Malý update: Výbornou reportáž najdete u Báry Grünwaldové TADY.

Odpočinek?

To máte tak, když si Jana naplánuje volnější týden, aby trošku vydechla.....
Plány jsou od toho, aby se přeplánovaly.
Moje oblíbená věta.
A pravdivá.
V neděli v noci padl Kuba.
V úterý po obědě jsem odpadla já.
A když už jsem se natolik zmátořila, abych vyrazila zpátky do dílny - zůstala mi doma Ema.
Ne, už se nevztekám a ničemu se nedivím.
Prostě to tak mělo být.
Aspoň jsem konečně došila mikinu pro Jirku, kterou jsem mu slibovala....no dlouho.
Taky vznikl jeden medvěd - to hned jak mi otrnulo.
A do dílny snad dorazím dnes odpoledne.
Už je mi smutno.
***
A důležitá informace, kterou vám už víc než týden dlužím!
Uzavřela jsem vánoční objednávky.
Pokud máte nějaké přání, bude hotové až v lednu...

Může za to Soňa

Vzpomínám na den, kdy jsem na Sonině blogu četla větu o tom, jak ráda dělá svoji práci a jak je to pro ni důležité.

Tehdy jsem si v duchu řekla, že bych si to pro sebe strašně moc přála.

Najít něco, co by mě bavilo.

Chodit do práce ráda.

Ale přišlo mi to dost nereálné.

Přece jen historička umění na mateřské, co už všechno zapomněla a upřímně se nechce vracet do oboru.... Co bych tak asi mohla dělat?

A ono to přišlo samo.

V lednu to bude šest let, co jsem ušila svou první kabelku.

Od té doby jsem se tolik naučila.

Ale jsem pořád na cestě.

Netuším, kam přesně vede, ale baví mě.

A jsem vděčná za podporu mého muže, že nechává svou bláznivou ženu se realizovat, i když z toho kolikrát má asi docela nervy.

Obzvlášť proto, že nejsem moc střelec a nad vším hodně váhám.( Rozuměj všechno mi trvá:-)).

Musím si v hlavě opravdu odsouhlasit, že to má cenu - a tehdy do toho jdu.

Takhle je to třeba i s mým už několikrát zmiňovaným e-shopem.

Bude. Ale do Vánoc to nestihnu.

Asi vsechno moc promýšlím. 

Ale abych dokázala být klidná, potřebuji si být svým rozhodnutím jistá.

Po malých krůčcích kupředu. 

To jsem já.

***
Čímž se dostávám k tomu, že na mých FB stránkách tady najdete hromadu volných kousků.