S Emou

Od pondělka home office s Emou.
Značně výživné.
Po kom ta holka je, to netuším.
A hlavně mi neříkejte, že po mně:-)))
Dělá pět věcí naráz, je k neutahání a hlavně pořád, ale opravdu pořád mluví.
A když nemluví, tak zpívá.
Vydává zvuky, u toho tančí...
Trochu hodně na jednu introvertní matku.
Jsem s ní moc ráda, ale někdy je to až příliš intenzivní.
Dnes po obědě jsem s ní usnula na sedačce.
Tedy já usnula a ona mi u toho mluvila...jak jinak.
...
Malé radosti v eshopu.
Hromada ByMyyních a jiných pouzder.

Libůstky

Mám jich spoustu.
Menších či větších.
Takových svých libůstek.
Od sbírání hrnků, které už pomalu nemám kam dávat, ale nemůžu si pomoct.
(Ještě že mám dílnu tak velkou:-))). Zachraňuji je od popelnic (viz tento na fotce), dostávám od vás, svých čtenářů, sháním po bazarech....a těším se z nich.
Jím ledový kostky.
Tady už je to pomalu posedlost.
V mražáku mám stabilně namraženou krabici a po večerech si křoupu. Drink bez ledu? Neexistuje.
Led bez drinku. Kdykoliv.
Už víc než rok si jedu na červeném kari.
Dokonce tak moc, že když je splín, tak vařím. Stačí malá miska a rovnováha je zpět:-)
Červené kari je moje slepičí polévka pro duši.
Večer netrávím se sklenkou bílého, ale se skleničkou pomerančového džusu.
Stal se z toho jakýsi můj rituál. Když děti zalehnou a já mám "padla" - naliju si skleničku. S ledem. Samozřejmě:-)))
Když je splín největší, chodím na Butter chicken k Indům. Nic veganského, nic extra zdravého. Ale zahřeje na duši.
O to víc, že jsem ho dneska konečně uvařila doma a bylo famózní. Malinko řidší než v restauraci, ale úžasný. (Kiki, zítra bude k obědu!)
Píšu si seznamy. Toho co mám koupit, co chci ušít, co musím stihnout, jaké filmy chci vidět, které knihy jsem přečetla....Miluju seznamy.
A ještě raději si z nich odškrtávám. Vlastně mám pocit, že kolikrát si do nich dopisuju už hotové věci, jen abych si je mohla škrtnout.
Nastavuju si budíky zásadně na 6,43. 6,56 nebo třeba 7,04. Prostě jen ne obyčejně na půl, třičtvrtě nebo nedej bože celou. A když si je potom posouvám, tak mám přednastavených celých 7 minit odložení...
Je toho mnohem víc.
A díky tomu je ten život mnohem barevnější...

Uklizeno?

Skoro jsem zapomněla, jaké to bylo, když jsem ještě pracovala z domu.
Tento týden to tak skoro je.
Mám uklizenou kuchyň, umyla jsem dvě okna, vytřídila hromadu oblečení, odpověděla na maily a zvládla psát víc na blog. Aneb prokrastinaci zdar.
Práce jsem udělala tak o polovinu míň a to pracuji i po večerech.
Přesně takto jsem to dřív měla.
Vlastně netuším, jak jsem to zvládala, aniž bych se zbláznila. Nebo jo, byla jsem dost na prášky:-)))
Bylo naprosto normální, že v "pracovní době" jsem prala, dělala nádobí, nebo vařila a potom ve volném čase večer jsem doháněla, co se nestihlo přes den. Spala jsem podstatně míň než spím teď.
Pravda, uklizeno jsem měla mnohem líp.
Ale jak už jsem tu kdysi psala, přijde mi důležitější mít "naklizeno v duši" než doma. To jde, aspoň u mě, na úkor jiných věcí.
Uvědomuji si, jak moc je pro mě důležité, že ráno odcházím do dílny, kde potom odpoledne práci odložím, a až na vyjímky se k ní už ten den nevracím.Mívala jsem trochu workoholické tendence a vyčerpání bývalo velké.
Teď je to, teda až na to moje občasné ponocování, podstatně lepší:-)
***
Ale proč teda píšu o tom, jak nemám uklizeno a pak si ten opak vyfotím?
To víte, když už je jednou hezky, tak si to přece zaznamenám. To zase jo.
Stejně tak jako toaletky, které jsem dnes ušila, místo toho abych dodělala tu hromadu batohů.... Najdete je tu:-)
Tak hezký víkend.

Recy

Recyklovat oblečení mě vždycky dost bavilo.
Takže když v sekáči narazím na nějaký kousek, který má zajímavou látku, ale jednoznačně by mi nebyl, je jasno.
Případ této halenky.
Z rukávu jsem ušila dvě toaletky.
Najdete je i s novými kousky TU.
A tímto se s vámi pro dnešek rozloučím, protože čistka skříně....(čti, hledám, co bych rozstříhala...)

Stěhuju

 

Když je hodně práce, proč si jí ještě nepřidělat.
A tak jsem trochu přestěhovala dílnu.
Prohodila jsem dva rohy a světě div se, funguje to.
Minimálně světlo na focení je přesně to, co potřebuju.
Velká radost.
A radosti jsou potřeba vždycky.

Nenaskladněno

Šiju až se ze mě kouří.
Asi mě pohání hlavně vidina příštího týdne, kdy si dám oraz a už jen dodělám vánoční dárky a vezmu si víceméně volno.
Eshop jsem nenaskladnila a ani to v nejbližší týdnu už dělat nebudu. Přece jen bych už nemohla zaručit dodání do Vánoc. Všechno, co jsem našila, vezu na víkendový Mint market do Brna. Hromada velkých kabelek, nové popruhy, toaletky a taky tyto pouzdra/nebo peněženky. Bude toho opravdu spousta. Takže pokud nevíte coo víkendu, zastavte se.
A pro vás ostatní mám aspoň jeden hudební tip.
Na Tichonovu si jedu už několik let, ale tento týden si je pouštím nějak víc.
Opět je to jedna z kapel, která už prakticky nehraje. Já vím, opět jsem něco prošvihla. To jsem celá já:-)

Terapie barvou

Nejsem podzimní a už vůbec ne zimní typ.
Popravdě, tohle, co probíhá venku, je pro mě asi úplně nejhorší část roku. Plískanice, vichr, zima...ble.
Neustále bojuju s nachlazením dětí, mám buď málo nebo až moc oblečení, odolávám, abych sama všechny ty rýmičky a chřipky ustála. Chybí mi slunce. Hlavně ráno při probuzení.
Takže se snažím obklopovat barevnými a vesselými věcmi, aspoň do té doby, než bude minimálně březen. Ten už beru na milost. Přece jen - jaro je o naději, ne?
Takže pár barev ode mě z ateliéru. Aneb terapie malými radostmi.
Došitá a naskladněná hromada toaletek a pouzder z úžasného lnu - ByMyyna/Šárka Klimánková/Jana Kloučková Kudrnová.
Popruhy na foťáky v procesu. Seskládat si to podle barev - to by mi šlo.
A nová kupička látek.
Hezkou středu!

Úplně obyčejná radost

Vždycky, když se zamýšlím nad tím, co mi blog a moje práce dala a dává - jsou to jednoznačně setkání s lidmi. Je kolem mě tolik tvůrčích a zajímavých lidí.
Tolik osob, které mě obohacují a posouvají dál.
Z této poslední spolupráce, která se teprve vylupuje, mám obzvlášť radost.
Máří je osobnost.
Talentovaná, svá... Její kresby jsou rozpoznatelné na první pohled a už ani nevím, kdy a kde jsem na ni narazila. Takže na nabídku toho, že bychom něco spolu vymyslely, nešlo říct ne.
Zatím jsem ušila dvě toaletky, na stole ale mám další 4, kabelku a spousta dalších látek ještě čeká.
Mari bude mít v prosinci v Olomouci výstavu a o tom určitě napíšu brzo víc. Teď se jen raduju.
Úplně obyčejně.

MINT market

V pondělí budu mít svou premiéru v Brně na MINT marketu.
Společně s Myynou nás najdete uvnitř budovy tržnice na Zelňáku.
Pokud budete mít cestu kolem, zastavte se. Třeba jen pozdravit. Budeme rády.
Těším se moc.
Stihla jsem hromadu nových kabelek, batohů, čelenek a i zvěřinec bude.
Dneškem si ordinuji aspoň na den odpočinek a hurá do Ostravy a Havířova.
Výletu a víkendu zdar.

Ještě

Ještě pořád mě to baví:-)
A stále mě neomrzela.
Naopak jsem jí znovu objednala, takže budou i kabelky.
Markét, myslím, že by to chtělo další květinový vzor, třeba něco na tmavším základu....:-)
Obávám se, že to je vše, čím vás dnes oblažím, protože běhání po papírnictvích, obalování sešitů, přesazování kytky do školy, svačiny, večeře, rachlopraní posledních údajně čistých kraťasů....
Nepsala jsem tady náhodou, že se těším na ten začátek školního roku?
Cha!

:-)

Aspoň maličko se rozmazlit.
Mimo plán si ušít čelenku k novým šatům.
A když už tu nejkrásnější látku mám v ruce, nastřihnout i pár toaletek.
Vždyť mám přece tu dovolenou, ne?

Report z chalupy

Týden s dětmi na chalupě.
Ještě ve společnosti dvou sestřenic.
Jsme tu druhý den a už musím konstatovat, že je to náročné.
Vařím, uklízím, šiju, urovnávám spory. Tak na střídačku.
Ale večer - to si k tomu šití pouštím slečnu Marplovou.
Objevila jsem krabici dvd, kde je kompletní Poirot a slečna Marplová.....a hned jsou ty chalupářské večery o to lepší. Možná tomu pomáhá to prosecco...
Dnes jsem došila hromadu toaletek, uvařila obrovský hrnec boloňské a teď jen tupě sedím na verandě a poslouchám cvrčky.
Smekám před všemi s více dětmi.
Protože uznávám, že mé limity jsou blízko.
Možná to bude i tím, že dvě ze čtyř dětí, které tu se mnou jsou, jsem nevychovala.
Taky možná proto, že se všechny před sebou navzájem předvádí. A o to víc neposlouchají.
Ale asi si to na druhou stranu hrozně užívají.
Takže já zatnu zuby a těch pár dnů nějak přežiju....
Tak připíjím na zdraví....

Chystá se

Malé nakouknutí pod pokličku.
Něco se peče.
Všechno bude recyklované  - a to já ráda.
Dostala jsem hromadu starších látek, abych našila limitovanou kolekci, o které vám napíšu už příští týden. Hrozně moc se těším, až se pustím do větších věcí, zatím jsem ukojila svou potřebu na čtyřech toaletkách.
Jsou jednoduché, ale k hrnkům a Jiroutkovi jdou, ne?
Mám radost, když se povede dát věcem druhou šanci....
...
A teď už zpátky k práci, protože zítra Bystřice. A dílna ve stádiu výbuch, nic nesbaleno a místo toho, jsem nevím proč, začala šít batohy. Klasika. Taková už jsem a obávám se, že asi jiná nebudu...

...

Nemohla jsem si pomoct.
Květovaná hromada od Myyny, fotka - dárek od kamaráda.
Zvedat si náladu - pro dnešek určitě splněno....
Ale to bych asi nebyla já, kdybych vám k tomu nepřidala nějakou sentimentální.
Takže jednoho Jeffa, prosím....

Látky z lesa

Nové kousky.
Dorazily mi další látky ve spolupráci Myyna/Šárka Klimánková.
Len a bio-bavlěnný úplet.
Plus první vlaštovky v podobě látek s potiskem podle návrhů Jany Z lesa.
Z toho mám obzvlášť radost, protože o tom, že spácháme nějaké látky, mluvíme s Janou už hrozně dlouho. Jen občas je cesta od myšlenky k činu tak dlouhá... Ale návrhy mám v hlavě pečlivě schované a jednoho dne budou. Zatím se budu těšit z kousků, které vybrala Šárka. Dají se objednat jak ve variantě bio-bavlněného úpletu nebo lněné košiloviny. Vzorů je podstatně víc - zkuste kouknout sem.
A pro olomoucké je možnost si látky i naživo prohlédnout/osahat ve Flopu ve Ztracené ulici.
Čímž se dostávám k tomu, že mimo látek tam najdete i mini výstavu Jany Kloučkové Kudrnové, která byla zahájená teď v pondělí. Jsou zde k vidění nejen Janiny klasické plakáty, ale i ilustrace pro dvě knihy o zvířatech, na kterých pracovala poslední měsíce.Výstava bude ve Flopu zhruba měsíc a je i prodejní.
....
A já jdu zpátky ke stroji.
Obzvlášť, když je do čeho stříhat:-)

Naposledy?

Naposledy, jo?
Došila jsem hromadu a naskladnila ji tady a tady.
Mizí rychle. Z toho mám upřímnou radost.
Stejně tak mám i radost z poslechu této dámy.
Dneska jsem na ní frčela celý den.
Znáte? Posloucháte?
Já ji objevila docela pozdě - loni na Colours od Ostrava.
Ale baví mě moc....
Tak hezký čtvrtek.

Květovaná

Ještě jeden krátký příspěvek na téma prokrastinace bych si dovolila:-)
Někdy nejde jinak, než ukrást kousek látky na mikinu a ušít si něco pro sebe. Omlouvám si to blížícími se narozeninami a taky, že budu ladit k mikině.
Plánuji aspoň dva podobné limitované kousky na e-shop, látky mám naštěstí dost.
Ale chápete mou fasicinaci touto látkou ne? Zvlášť když k tomu mám ten diář.
A taky to jaro.....

Toaletní

Vzpomínám si, když jsem ušila první.
Různých taštiček byla předtím spousta, ale na tu konkrétní toaletku, která byla ve výsledku stejná, jako ty, co šiju dodnes, si vzpomínám.
Dokonce jsem o tom tehdy napsala na blog.
Ještě že ho mám, protože je to taková moje paměť.
(Zvlášť když ta moje značně pokulhává).
Od té mé první toaletky uteklo už skoro 4,5 roku.
A já jich za tu dobu ušila stovky.
Pořád mě baví.
Tady jich můžete vidět velkou většinu.
...
Užijte si víkend.
Já právě dodělávám zelňačku, naši "zimní" polévku.
A popravdě už se vidím v posteli.
Nějak mě ten dospělý život (děti,práce,povinnosti) zmáhá.
Ale zítra, zítra je sobota!!!!
...
P.s. Ten skvělej diář, co vykukuje z toaletky, má obálku od Myyny. Ale to asi všichni poznáte.:-)