středa 13. července 2022

Slaměná vdova

 

Týden slaměná vdova. 
Nebylo to špatný.
Absence dětí a muže = více vypitého vína, víc prožvaněných večerů s kamarádkami.
Ale kdy jindy zase.
Na víkend jsme vyrazily do Mikulova. S Editou jsme spolu naposledy byly v Londýně (pro pobavení TU), když byla ještě Ema malinká. Plánovaly jsme to zopakovat, ale nějak se nám ta pauza protáhla. Mikulov, pravda, není Londýn, ale jako zkušební výsadek taky dobrý. Vylezly jsme na většinu kopců v okolí, prochodily centrum, užily si ticho židovského hřbitova a já se opět spálila od sluníčka. Mimochodem, kolikrát za sezónu to jde? Letos aspiruji na rekord.
Nic zásadního jsme neplánovaly, jen prostě na chvíli odjet z domu, abychom změnily prostředí. Výlet vcelku na poslední chvíli, ale užily jsme si to... 
A já už zase pokukuju po letenkách, kam bych vyrazila...a to i přes všechny katastrofy mých známých a kamarádů, kterým zrušili/zpozdili lety a oni trávili čas zaseklí několik hodin kdo ví kde. Mám ráda ty chvíle, kdy zabouchnu dveře od bytu a už jsem na cestě. To plánování, kdy, kam, s kým.... Vlastně mi stačí i malý výlet do Mikulova.
Jen by té dovolené mohlo být o pár týdnů víc, že:-)



pondělí 11. července 2022

Červenec

 

O víkendu mi kamarádka udělala přednášku, proč tak málo píšu na blog.
A já si uvědomila, jak mi to chybí.
Pořád se něco děje.
Takže to rozhodně není o tom, že by nebylo co psát.
Příspěvek s touto fotkou mám rozepsaný víc než měsíc.
Text jsem třikrát smazala a foto už rozhodně není aktuální. Rajčata vyrostly do výšky okna verandy.
Červen se přehoupl v červenec, děti jsou na skautském táboře, já přechodila chřipku - no jo, trubka.
Takže mi to sedlo na průdušky a přecházím to vesele dál, protože už není zbytí. A práce nepočká.
Koupila jsem si brusku a mám z ní radost jak malá.
Zatím jsem zkušebně obrousila a natřela dvě židle, nicméně hlavním projektem léta je dřevěné obložení chalupy, které už by péči zasloužilo.
Jen teď nevím, jak natřu zeď za těmi rajčaty...ale všechno postupně, že.
Hodně jsem v červnu četla. Přelouskala jsem po večerech všechny romány s Robertem Langdonem od Dana Browna - a dost si u toho odpočinula. Následně jsem si dala jednoho Joa Nesbo - Pentagram, ale žádné velké nadšení se nekonalo. Dočetla jsem jen z principu. O to víc se těším, že si na dovolenou, kterou teda mám až na konci srpna, vezmu Bílou vodu. Četla jsem už několik kapitol - ještě před vydáním knihy, které autorka volně zpřístupnila. Mám Kateřinu Tučkovou ráda. Takže jsem zvědavá a moc se těším.
A co čtete teď vy? Co mi doporučíte?