Jen tak

Radosti/starosti posledních dní.

Celý minulý týden jsem se nemohla dočkat víkendu. Upínala jsem se k němu jako k vysvobození. Vystřízlivění přišlo v podobě dětí, které nikam nejely a rýmy, kterou jsem od nich chytla. Potud v podstatě nezajímavá historka. Nicméně když mi bylo v sobotu ráno opravdu blbě, vzpomněla jsem si na Soňu a její příspěvek o Virostopu. Za zkoušku nic nedám. Máme středu a po zánětu dutin, na který to vypadalo, ani památka. Uf. Ještě že ty internety máme. Díky!

Na chalupě jsem vypila hektolitry čaje, hodně času strávila v posteli a nebo venku na houpačce pod dekou. Nicméně zasadila jsem bylinky. A tímto tedy považuji letošní zahrádkářskou sezónu za zahájenou.

V rámci nedělního kurýrování jsem zkoukla posledního Almodóvara - Paralelní matky. Docela zklamání. Zbytečně nadstavovaný příběh do kterého se režisér snažil vpasovat vyrovnání se s historií španělské války. Ale Penelope kočka jako vždycky. Chuť jsem si napravila mým oblíbeným Volverem..ten doporučuji...

Mám rozkoukaný nový seriál. A baví hodně. Bludné kruhy. Můj oblíbenec Mark Ruffalo. Není to úplně oddychovka, ale vlastně proč ne.

Po večerech hledám na síti ty nejlepší košilové šaty, protože Neapol se blíží. Ale zatím bezúspěšně.

Pryskyřníky bohudík ještě pořád k dostání. Jak jsem psala na instagramu - na blbej den kytku.

Vistárie u nás na balkóně už začíná pomalu kvést. Těším se hodně. Loni tu.

Mějte hezký den

Ve střehu

Vždycky, když mám pocit, že mi jdou věci snadno, přijde něco, abych nezapomněla být ve střehu.

A nadcházející puberta dětí mi teda dává pěkně pokouřit. Bylo jasné, že to nebude procházka růžovým sadem... Bije se ve mě pocit bezmoci a naštvání. Jak to, že jsem některé věci nečekala, jak na ně reagovat? Určitým obdobím vzdoru si musí projít každý, nebyla jsem jiná. Ale jak zařídit, aby si u toho jedinec s prominutím nepodělal budoucnost? Jak nastavit hranice, aby se ze mě nestal hlídací pes a měla s nimi ještě nějakou společnou řeč... Uf.

Velikonoce jsme měli odpočinkové. Chalupa, grilování, filmy. Nic zásadního, ale ne vždy to musí být o zážitcích.

Nicméně viděla jsem Smrt na Nilu - a za mě jo. Ty kostýmy! Ta atmosféra! Hudba! Ta loď! Hrozně moc bych si přála aspoň na jednu noc vyrazit takovou lodí..... nebo Orient expresem:-)

V mezičase budu shánět levné letenky a nasávat atmosféru v dostupnějších lokalitách.

Třeba v Neapoli, kam se chystám s kamarádkou na prodloužený víkend. Je potřeba se mít na co těšit. To píšu často, že...

Ale je to pravda pravdoucí. 

***

Fotka z Wadi Rum. Skály, poušť a spokojená Jana. Projíždím si fotky od rána, abych trochu zklidnila pocuchané nervy. Tentokrát Kuba a opět výživně. Ale o tom ten život taky je:-)

Mezi čajem a počítačem

 

Strávit pár dnů v posteli mělo spoustu pozitiv.

Konečně jsem viděla už nějakou dobu odkládané Vzpomínky na Itálii. Příjemný film, náladový, který nikam nespěchá, žádné velké drama se nekoná. A zanechá milý pocit. 

Od kamarádky doporučená Zelená kniha příjemně překvapila. Něco mezi životopisným filmem a roadmovie. Amerika v 60. letech. Jednoznačně doporučuji.

Ale co mě dostalo nejvíc? 

Seriál z produkce HBO - Mare z Easttownu.  Skvělá Kate Winslet. V roli úplně obyčejné ženské, detektivky, vyrovnávající se s úmrtím vlastního potomka a rozvodem, která musí řešit vraždu dívky ze sousedství. Minisérie situovaná do ospalé Pennsylvánie, malého města, kde každý zná každého. Velmi pozvolné tempo, přiznám se, že do posledního dílu jsem netušila, kdo a proč zabíjel. Za mě jeden z nejlepších počinů, co jsem za poslední dobu viděla.

Dokoukala jsem i druhou řadu Sedmilhářek, ale úplně mě nezaujala. Možná jsem byla prostě příliš rozmlsaná a ve srovnání s Mare....

Několik dnů jsem strávila ve společnosti Petera Maye a audioknihy Ochráním tě. Opět ponuré Skotsko, sametový hlas Jiřího Dvořáka. Jeho knihy miluju. Kdo jste nečetl Skálu - nutno přečíst. 

Doma jsme si nemoci a nachlazení předali, takže na vlně čajů a filmů se jede i nadále, jen já to mám už malinko zprostředkovaně z práce.

Ale večer v posteli, to se přidávám...

Filmové okénko

Zprávy z bojiště.
Děti se vrátily z Prahy.
Já se pomalinku, pozvolna vracím do procesu.
Nicméně nesmím to přepálit hned na startu.
Žádná extra náročná činnost a hodně odpočívat.
Filmové okénko pokračuje.
Takže co jsem už viděla?
(Kromě již tří zmíněných v minulém příspěvku...)
Klamač srdcí - viděla jsem už asi potřetí. Ne úplně prvoplánová francouzská romantická komedie. Hlavní hrdina mi dost připomíná kamaráda Adriena. Takže fešák. Velmi příjemné vypnutí mozku....:-)
Všichni už to vědí - španělský temperament v ne úplně dotaženém dramatu. Ale Penelope Cruz a Javier Bardem...na ně bych se mohla dívat i půl dne:-)
Neklid - snový film o lásce a smrti. Přiznávám, že na konci jsem si trochu poplakala, čímž jsem byla sama dost zaskočená. Ale vlastně se mi to nakonec docela líbilo.
Hastrman - dlouho jsem ho plánovala, Urbanovu knížku jsem kdysi zhltla na jeden zátah. Ale za mě dost zklamání a celé to bylo takové nedotažené....nebo jsem jen měla příliš velká očekávání.
Nový papež - už jsem ho tu jednou zmínila. Ale za mě velké ach. Sorentino prostě umí. Mladého papeže jsem milovala a tady se kromě Juda Lawa přidal i John Malkovich. Čekání na poslední dva díly je nekonečné....:-)))
Volver - Pedro Almodóvar a můj oblíbený film od něj. Pouštím si ho dost často a možná právě proto, že ho znám, tak se mi u něj moc dobře stříhalo:-)
Na dnešní večer si schovávám, až zaženu děti do postelí, jeden ze svých nejoblíbenějších filmů.
Prolomit vlny od Larse von Triera. Emocionální ždímačka, Skotsko a úžasný soundtrack.
O svých oblíbených filmech jsem kdysi psala tu.
Každopádně za nějaké další tipy budu vděčná....
....
A kdyby to z fotek nebylo jasné - na eshop jsem doplnila nové sady odličovacích tampónů....:-)

Melancholia

Děti zdrávy.
Tak kdy jindy onemocnět, než o volném víkendu a v době jarních prázdnin.
Chřipka jako trám.
Už třetí den trávím v posteli a prakticky nic nejde dělat.
Takže čas na filmy.
Rozkoukaný Outsider. Skvělý!
Kdy jindy si znovu pustit Begin again...
Rozepsaný příspěvek o fimech....
A pak jsem si z nostalgie pustila Melancholii od Larse von Triera.
Už jsem ji kdysi dávno viděla.Ale tehdy jsem vnímala spíš tu uměleckou stránku a apokalyptické poselství filmu.
Nicméně dnes mě na něm naprosto dostal herecký výkon Kirsten Dunstové.
Několikrát mi u toho běželo hlavou, že určité pasáže by se měly pouštět jako osvěta.
Jaká umí být deprese.
Jak fyzicky bolí.
Jak neschopní jste s ní fungovat.
Že jsem ji ještě tak přesvědčivě zfilmovanou neviděla.
Protože dost těžko umím vysvětlit, co jsem zažívala. Nebo spíš, čím jsem roky procházela.
Úplně mě mrazilo, když jsem se v jednotlivých scénách poznávala.
Život s depresí je těžký
Osamělý.
A já jsem opravdu vděčná, že se mě to momentálně netýká.
Ale stálo mě to nemalé úsilí a velké životní změny.
Možná o to víc mě potom dostává, když i třeba ve filmu vidím kus něčeho, co bylo tak dlouho mou součástí...

Jen tak

Chtěla jsem napsat příspěvek o tom, jak mě zasáhl film Dva papežové.
Po dlouhé době snímek, který se mě opravdu dotkl.
Měla jsem v hlavě tolik, co bych k tomu chtěla říct...
Zvlášť když za sebou máte víkend, kdy si opravdu odpočinete...
A pak přijedou děti a během deseti minut naběhnete do režimu všech nedodělků a stresu, který na víkend zázračně vymizel.
Takže když ti dva uličníci konečně usnuli a já seděla v tichém obyváku - napadala mě jen jedna věc.
Že mě nikdo dopředu nevaroval.
Že tohle jsem se nikde nedočetla.
Že to bude tak těžký.
.....
A teď si nechci vůbec nijak stěžovat.
Jen si uvědomuji, že ta zodpovědnost za děti je ze dne na den větší.....a já čím dál víc vidím, jak  jednoduché je to pokazit. Obzvlášť když vím, kde jsou moje hranice, co zvládnu a co už ne.
Dřív jsem měla tendence si obavy nepřipouštět. Teď už vím, že co nevyslovím, stejně si ven nějak cestu najde.
A přesně tak jsem i vzdala snahu o to být nejlepší.
Protože ať se snažím sebevíc, stejně to není dost.
Takže v rámci svého "sebezáchranného programu" se snažím si klást menší cíle a ohlížet se zpátky, co se povedlo.
Být rodičem je náročné.
Hlavně na psychiku.
Někomu, aspoň já mám občas ten pocit, to jde tak nějak samo.
Já to mám vydřené.
Hrozně moc pochybuji, neustále od svého okolí slyším, co by dělali jinak, kde mám zabrat, co by děti potřebovaly....
Ale popravdě...já mám jen jednu hlavu.
I když je dost možné, že toho dělám spoustu špatně, dělám to tak, jak v dané situci dokážu nejlíp.
A to je můj dnešní závěr.
Pokud mám pocit, že něco dělám nejlíp jak můžu....tak to snad nedělám špatně.
Navíc to nikdo nevidí mýma očima.
....
ps. Dva papeže si pusťte. A jsem hodně zvědavá, co na ně řeknete...

V pátek večer

Je pátek večer, sedím doma u počítače, upravuji fotky a nahazuji eshop.
Pravda, dost mi pomáhá ta sklenička prosecca s džusem a hromadou ledu.
Jedním okem koukám na televizi - dávají Vůni cibule a já si tak trochu připadám, jako by mi bylo zase těch deset a dívala se na to s tatínkem.
Po celém týdnu jsem hrozně unavená, ale mám za sebou hromadu práce a popravdě jsem na sebe pyšná.
Hodně se toho stihlo, hodně povedlo. A přede mnou jsem spousta fajn věcí.
Nejblíž asi zítřejší holčičí den s Emou, což po dnešním nákupu maskáčů s Kubou potřebuji jako sůl.
A pak samozřejmě prodloužený víkend... i když z části budu pracovat, ale na to se popravdě těším.
Konečně jsem se dostala k už víc než rok plánovaným čelenkám - jsou vychytané a prostě úplně pecka.
Snad je stihnu došít na úterní ekojarmark v Olomouci.
A až se namaluju a nebo případně seženu ochotnou modelku - hned se jimi pochlubím i tu.
Vy si zatím užijte krásné slunečné dny.
(Já jsem nejvíc nadšená z chození v kraťasech a naboso....)
Prostě moje milovaná sezóna právě začíná a hodlám si ji vychutnat dosyta.....

Můj Louis

Když mám splín, vracím se často k architektuře.
Tak nějak mě uklidňuje.
Většinou to je moje milované radikální baroko, ale  posledních pár dní intenzivně myslím na Louise Kahna. A pak na tento film - je to jeden z mých srdečních.
Tak si užijte pohled na něco krásného a přeji všem to nejlepší úterý.
....
ps. Na e-shop přifrčely nové kousky:-)

Kvarteto

Co má společného film Kvarteto a Mikuláš?
Vlastně nic, jen jsou to dvě mé radosti z posledních dní.
Mikuláš včera v Bistré krávě, naší milé kavárně. Ve společnosti kamarádů, hromady dětí - až jsem měla pak lehce vyhučenou hlavu.
A Kvarteto - je nový film Miroslava Krobota.
Viděla jsem ho v pondělí a ještě dnes se přiblble usmívám.
Dostal mě hned z několika důvodů. Především je natáčený v Olomouci. V bytě mých kamarádů, na místech, kde jsem strávila spoustu času, kudy dost často procházím...
V komparzu bylo spoustu mých známých, takže co chvíli jsem jen nevěřícně valila oči - ten tam taky hraje???
Scénář k filmu napsal společně s Miroslavem Krobotem Lubomír Smékal, což je olomoucký psycholog, v jehož bývalém bytě mám nyní svou dílnu. Takže je mi jeho humor známý.
A pak ve filmu hraje Jaromír Plesl a toho já ráda.
Nečekejte nic zásadního.
Trochu divadelně pojatá kamera, místy dost suchý humor, ale pokud si potřebujete oddychnout a zasmát se pro změnu někomu jinému.....
***
Fotky z Mikuláše vyfotil náš kamarád Štefan Berec.

Frances

Po dlouhé době jsem viděla film, který mi rozsvítil večer.
A dnes na té vlně ještě pořád jedu.
Frances Ha je nenáročný příběh o sedmadvacetileté američance, která  má spoustu snů a přání, ale ne vše se jí daří. Až potud je to jako o komkoliv z nás. Ale Frances je tak trochu zvláštní a na vše nahlíží svou zasněnou optikou. Životem neproplouvá, ale spíše jím tančí.
Potřebovala jsem vidět něco nenásilného, ale ne úplně hloupého. Něco, po čem budu usínat klidná, příjemně naladěná a s úsměvem.
Ideální film na ponuré podzimní dny.
....
Peněženky.
Tyhle mě obzvlášť bavily, protože nové koženky, barevná paleta a marnivá ženská.....
(Jen když jsem rozbalovala ty zelené, byla jsem trošku v šoku, co že jsem to vlastně objednala....)
Naskladněno tu.

Jude na třetí

Nutně jsem si potřebovala v sobotu večer zlepšit náladu.
Na radu kamaráda jsem si pustila Grandhotel Budapešť.
(Z nějakého důvodu mi to připomnělo Mládí od Sorentina, ale to jsem odbočila...)
Pokud hledáte hodně barevný film s krásnou kamerou, příjemným humorem a vlastně dost nenáročný...Jen do něj!
Je to přesně ten kus, kdy dokoukáte i titulky s úsměvem a po vypnutí vám zůstane příjemný pocit.
Což se mi v poslední době u filmů moc nestává.
Bohužel.
Ale abych se dostala k v nadpisu zmíněnému Judovi.  
V Grandhotelu měl menší roli.
Ale dosyta si ho užívám v Mladém papeži.
Režíroval Sorentino a Jude Law exceluje.
Seriál je točený v tak krásném prostředí, že by se na něj dalo dívat i bez zvuku:-)
Vatikán ze všech stran.
A hned jsem si vzpomněla na Moje borůvkové noci.
Už ej to vlastně docela dlouho, co jsem ho viděla naposledy.
Takže hned jak dokoukám papeže, dám si Juda potřetí. Navíc i s Norah Jones....
***
Mentolová mě nepouští.
Ať dělám, co dělám.
Prostírka, látky, nádobí.
Mentolová radost.
(Prostírku najdete i s dalšími novými kousky v e-shopu).  

Top 10 podruhé

Protože jsou prázdniny.
A i když většina pracuje, je potřeba někdy malinko vypnout.
A proto tu je top 10 mých seriálů.
Je to naše oblíbená společná činnost s mužem.
Najít si seriál a čas od času kouknout společně na díl. A pak vydržet na toho druhého a nepustit si další...

1. Fargo
- Neuvěřitelný Billy Bob Thorton. Hodně hodně černý humor. Co všechno se může stát na malém městě aneb vítejte v Minnesotě. Variace na film bratrů Coenů a za nás hodně povedený. Čeká nás druhá série, která je údajně stejně dobrá jako první...těším se. Ale až na podzim. Protože na ponuré upršené večery je jako dělaný.
2. True detective
- Nedýchala jsem snad od první minuty. Skvělý, famózní kousek. Ponurá atmosféra, výbíorná hudba a naprosto excelující Matthew McConaughey. Za mě jeden z nejlepších detektivních seriálů vůbec. Vyšla už i druhá řada, kterou jsme sice neviděli, ale dle recenzí není rozhodně tžak dobrá. Ale uvidíme...
3. Red dwarf - stálice na hvězdném nebi. Něco, co můžeme kdykoliv. A i po tisící se směju. Milovala jsem knížku a miluju seriál. A v případě tohoto i český dabing. Léto na chalupě bez trpaslíka asi ani není možné. Částečně taky proto, že moc neaktualizujeme externí disk a posledních pár let tam máme mimo jiné i trpaslíka. Takže večer před spaním aspoň jeden díl....
4. Zaklínač
- náš letní seriál. V podstatě asi takový fanouškovský seriál. Mám k němu dost osobní vztah, protože jsem ho koukala kdysi s bráchou a kdykoliv si příběh Geralta pouštíme, cítím se lehce sentimentálně. Opět jako dospívající. Hodně fantasy, polská produkce, hlavně nemít velké očekávání. Pohádka pro dospělé.
5. Game of thrones
 - Jedeme na Hře o trůny. Prostě Jon Snow je náš hrdina. Knížky dávno přelouskány a zfilmovaná verze nás baví. Napsáno bylo o tomto seriálu hodně, takže netřeba nic dodávat, Snad jen, že bývá dost drsný a tak ne každému sedne. Proto se na něj dívám s mužem. I když mě u posledních 5 dílů vypekl a díval se beze mě, takže jsem konec šesté série ještě neviděla....
6. Zločin
 -  famózní severský seriál. Koprodukce Dánska a Švédska. A oni seveřani detektivky umí. Ztracená dívka a velké napětí. Do poslední chvíle jsem netušila, jak to dopadne. Seriál jsem viděla asi už před dvěma lety, ale dodnes na něj vzpomínám.
7.  IT Crowd
- Britský humor, skvělé dialogy...pokud se potřebujete zasmát, odpočinout si - ideální. Příběh o partičce ajťáků, jejichž nová šéfka žije ve světě, kde IT znamená ty internetové věci....
8. Sherlock
- kdo nesleduje Sherlocka, jako by ani nebyl. Moderní pojetí nás baví. Benedict Cumberbatch a Martin Freeman jsou skvělí. Jediné co skvělé není, je nedostatečná četnost nových dílů. Ale kdo si počká... Nová série údajně startuje v lednu...
9. Jak nežít svůj život - o Donovi jsem se už dostatečně vypsala tady.
10. Stranger things - poslední kousek, který jsme dokoukali minulý týden. Hodně jsem se bála, ale já se bojím prakticky u všeho. Ale i když jsem musela Jiřího místy držet za ruku, vydržela jsem, zkoukla a jsem nadšená. Skvělá hudba, herecké výkony, prostředí....prostě jo! Víc si přečtěte u Myyny:-)
***
A co vy a vaši oblíbenci?
Hezké pondělí mějte!

Top 10

Deset filmů, které mě ovlivnily.
Které jsem viděla několikrát a které si asi ještě několikrát pustím.
Které mám ráda.
Ačkoliv ne všechny jsou na pohodové odpoledne.
Nicméně proč to píšu? Potřebuji vidět nějaký další zásadní. A tak trochu doufám, že se podělíte o ty vaše srdcovky.
Tady jsou ty moje:
1. Prolomit vlny - Larse von Triera miluju. A tento film nejvíc. Úžasná Emily Watson, skvělá hudba, Skotsko, syrový příběh. Jednu dobu( jo, bylo to dost dávno) jsem ho pouštěla všem svým kamarádkám. Emocionální ždímačka je to, jak jsem se později dozvěděla. Některé mi to dodnes nemůžou odpustit....Promiň, Dori. Ale já si nemůžu pomoct.
2. Dead man - protože Johny Depp. Mých sladkých šestnáct a ta atmosféra.
3. Sny Akiry Kurosawy - Náročnější film, který jsem viděla už asi pětkrát a vždycky najdu něco, čemu nerozumím. Ale má obrovské kouzlo.
4. Stalker - Tady bych mohla zopakovat, co jsem napsala u předchozího snímku. Jen s tím rozdílem, že Stalkera jsem viděla 4x. Četla jsem i knihu, ale film mě dostal. Vlastně mě ovlivňoval celé dospívání. A zónu jsme hledali v každém nedotčeném kousku lesa. Abychom ji našli za Podlesím na Libavé.
5. Pulp fiction - Tarantino. Nic víc snad ani dodat nemůžu. Viděla jsem milionkrát a kdykoli znovu ráda.
6. Píseň moře - Nedávno objevená pohádka. Která mě dojímá, kdykoliv ji vidím. A ta animace je tak úžasná!
7. Lesní jahody - Bergmana mám ráda. Většinu jeho filmů jsem četla i v knižní podobě. A hned vzápětí zkupovala dvd. Lesní jahody jsem viděla někdy v šestnácti za školou s kamarádkou. A tu náladu si pamatuji dodnes.
8. Život Briana - Přemýšlela jsem, které Monty Pythony vyberu. Protože upřímně je miluju všechny. A je to stejné jako u Pulp fictionu. Můžu vidět kdykoliv. Jen as tím rozdílem, že tady už znám dialogy zpaměti. Nejlepší zvedač nálady.
9. Můj architekt Louis Kahn - trošku dokument, trošku film. Můj oblíbený architekt. A film který natočil jeho nemanželský syn. Famózní architektura.
10. Co žere Gilberta Grapea - za mě životní DiCapriova role. Můj muž sice hlasuje pro Revenanta, ale ne vždycky se shodneme.... A tenhle film má prostě atmosféru. A Johnyho Deppa jako bonus:-)
***
Maličká a složitá.
Peněženka na přání.

Olga a Rachel

Víkend ve znamení dvou silných příběhů.

Dvě hlavní ženské postavy, které rozhodně nejsou kladné.

Olga Hepnarová a Rachel Watsonová.

Dívku ve vlaku jsem doslova zhltla a musím říct, že se líbila. I když jsem už nějakou dobu tušila, kdo je vrahem a jak to asi všechno dopadne, nevadilo mi to. 

Hodně mě bavilo střídání pohledů jednotlivých postav a vůbec celá atmosféra knížky.

Takže za mě Paule Hawkinsové jo.

Na Olgu mě do kina vytáhla kamarádka.

Měla jsem strach.

Olžin osud jsem znala a tak jsem se bála, jak kamera uchopí její příběh.

A zvlášť její konec. Možná taky proto, že jsem v poslední době hodně přecitlivělá.

Když film skončil, bylo v celém kině ticho. 

Lidé se po chvíli mlčky zvedali a odcházeli.

Žádná hudba, jen dialogy a černobílý obraz.

Hodně statická kamera a dokumentární styl.

Možná zbytečně dlouhé sexuální scény.

Sonda do duše jedné ztracené dívky.

Dlouho mě žádný film tak nezasáhl.

Nebyl pozitivní, ale ani nezanechal pachuť.

A herečka excelovala. 

Budu o něm přemýšlet ještě pár dní. Minimálně.

Píseň moře

Do té pohádky jsem se zamilovala.
Co já, hlavně děti.
Objevila jsem ji o víkendu a od té doby se divím, jak to, že jsem na ni přišla až tak pozdě.
Nádherná. Snová.
A tak úžasně namalovaná.
Myslím, že inspiraci pro následující taštičky a toaletky vysvětlovat moc nemusím...:-)
Snad jen, že jsou všechny kousky volné.
***
Krásnou upršenou středu.
S nádechem moře dneska:-)

Blízko od sebe

Po dlouhé době jsem viděla film.

Blízko od sebe. 

Tak nějak mi sedl do nálady posledních dní. I když by mi mělo po něm zůstat hořko v puse, protože to rozhodně nebylo nic veselého, bavil mě. Mám pocit jako bych sama stála u sluncem ozářené silnice vedle dodávky někde v Americe. A hrál mi k tomu jazz.

Dnes jen rychlé foto z telefonu.

Venku prší, deštník zůstal na dně tašky a já cestou na pracovní schůzku hezky zmokla.

Kruhy pod očima jsem si sice dvakrát zamalovala, ale probdělá noc s Emou a horečkou se podepsala.

Zato mám šaty a zlatou tašku.

Hurá.