úterý 19. dubna 2022

Ve střehu


Vždycky, když mám pocit, že mi jdou věci snadno, přijde něco, abych nezapomněla být ve střehu.
A nadcházející puberta dětí mi teda dává pěkně pokouřit. Bylo jasné, že to nebude procházka růžovým sadem... Bije se ve mě pocit bezmoci a naštvání. Jak to, že jsem některé věci nečekala, jak na ně reagovat? Určitým obdobím vzdoru si musí projít každý, nebyla jsem jiná. Ale jak zařídit, aby si u toho jedinec s prominutím nepodělal budoucnost? Jak nastavit hranice, aby se ze mě nestal hlídací pes a měla s nimi ještě nějakou společnou řeč... Uf.
Velikonoce jsme měli odpočinkové. Chalupa, grilování, filmy. Nic zásadního, ale ne vždy to musí být o zážitcích.
Nicméně viděla jsem Smrt na Nilu - a za mě jo. Ty kostýmy! Ta atmosféra! Hudba! Ta loď! Hrozně moc bych si přála aspoň na jednu noc vyrazit takovou lodí..... nebo Orient expresem:-)
V mezičase budu shánět levné letenky a nasávat atmosféru v dostupnějších lokalitách.
Třeba v Neapoli, kam se chystám s kamarádkou na prodloužený víkend. Je potřeba se mít na co těšit. To píšu často, že...
Ale je to pravda pravdoucí. 
***
Fotka z Wadi Rum. Skály, poušť a spokojená Jana. Projíždím si fotky od rána, abych trochu zklidnila pocuchané nervy. Tentokrát Kuba a opět výživně. Ale o tom ten život taky je:-)