Aby ty dny nebyly tak šedé

Malé radosti z posledních dní.

Dostala jsem obraz.

Kamarád si půjčil portrét na výstavu a při vracení jsem dostala obrazy dva.

Zatím se opírá o sedačku, ale už mu vymýšlím místo...

Nové látky. Obzvlášť ten tmavě mentolový chevron mě bere:-)

Kytka od dětí. Natrhaná okolo domu.

Vločky s jablkem a jahodami k snídani. Plus lžička arašídového másla. Invence mého muže. Geniální!

***

Díky za vsechny komentáře k minulému příspěvku.

Byl hodně osobní, ale asi jsem to tak potřebovala napsat.

Že ne vše je, jak na první pohled vypadá.

Všechny komentáře si poctivě čtu, některé i dvakrát....

Hezký den mějte.

Čtyři odstíny šedé

O látkách od Myyny jsem tu už psala.
Ale tento kousek mám nově a jsem z něj nadšená.
A o to víc mě mrzí, že Markéta v dohledné době žádnou další látku neplánuje.
Protože šít z české originální designové bavlny a zvlášť od někoho, koho znám.... Rozumíte mi?
Pokud byste o nějaký sýkorkový kousek měli zájem, sledujte FB, budu se snažit tam jednotlivé kousky co nejdřív nahodit.
A pokud se v dohledné době země otřese, možná bude i ten e-shop. 
Hezkou středu mějte!

Z rukávu

Pamatuji si přesně, jak jsem na něj narazila v sekáči.
Hned mě zaujal.
Vršek od pyžama s perleťovými knoflíky.
Jenže byl na jednom místě propálená žehličkou a dost podivné velikosti.
Ale ten vzor... A k tomu za dvacku.
Koupila jsem a těšila se, co z ní ušiju. Navíc ta radost, když jsem pak doma zjistila, že je to bavlna s hedvábím a ještě k tomu z kolekce známé návrhářky.(Tu už jsem bohužel zapomněla).
Uběhlo pár let a vykoukla na mě ze skříně.
A pak stačila chvíle a z rukávu jsou tři taštičky.
Které mimochodem přesně vypovídají o tom, co jsem psala v pondělí.
Že když pracuji na něčem jiném, je nejlepší začít dělat něco naprosto odlišného a nedůležitého.
Ale to nutkání!
***
Toaletky jsou volné.
Hezký den všem.

Devátý mrak

O své lásce k japonským látkám jsem se tu už několikrát vypisovala.
Nicméně momentálně je z piedestalu naprosto suverénně vytlačily látky amerického výrobce Cloud 9.
Biobavlna. Naprosto famózní.
Peříčka, mráčky, stromy...
Šije se jedna radost.
***
Toaletka z peříček a zlaté koženky.
Na přání s omyvatelným vnitřkem.
Tentokrát trochu větších rozměrů, aby se do ní co nejvíc vešlo.

S babičkou

Posledních 14 dní pomáhám s péčí o babičku.
Bylo mi jasné, že v jejím věku na to jednou dojde, ale i přes to všechno nepopírám, že mě to dost zaskočilo.
Protože sobecky "moje" dny už nejsou jen moje.
Ale nevadí mi to.
Uvědomuji si, že nevím, jak dlouho budu mít příležitost s babičkou tak často mluvit. A že vzhledem k tomu, kolikrát se ona starala o mě jako dítě, jí toho vlastně strašně moc dlužím.
Takže nad tím moc nepřemýšlím.
Prostě je to tak.
Pomalu se z našich dnů stala rutina.
Společná rána, kdy každá snídaně je stejná jako den předchozí.
Vlastně i ten rozhovor se opakuje.
Jak jsme se vyspaly, kde jsou děti, co budu dělat.
Ale takhle to ona má ráda.
Pak moje šicí pauza a zase společný oběd.
A neuvěřitelně obdivuji svou maminku.
Že si dokázala nastěhovat tchýni do bytu a s velkou láskou o ni pečuje.
Že se nestresuje pohledem do budoucna, co bude.
A i když je to těžké, žije přítomností.
Málo si to uvědomuji, jak silné ženy v rodině máme.
***
Z posledních dní.
Uklizeno v kuchyni.
Nové látky.
Toaletky - obě volné.
Vydlabaná dýně na školkovou slavnost.
Malé radosti. 

Limitovaná Myyna

Že je Myyna děsně šikovná, asi psát nemusím.
Když spatřily světlo světa její autorské látky, nezaváhala jsem.
Ačkoliv mám práce až nad hlavu a pomalu začínám uzavírat vánoční objednávky, na tento kousek jsem si prostě čas musela udělat.
Toaletka větších rozměrů z ptáčkové látky.
Limitovaný kousek, protože látky mám tak akorát na dvě kabelky.
A z toho jedna bude moje.
Látku jsem dopnila i limitovanou koženkou, která za mnou cestovala až ze Slovenska a je naprosto úžasná. Jak na omak, tak ty barvy...
Takže pokud se vám toaletka nebo látka líbí, pište.
Případně zkuste Myynu, třeba nám ještě nějaké kousky natiskne.

Pořád je co vylepšovat...

Náš kamínkový kaktus podlehl nájezdům návštěv, tak bylo potřeba vyrobit nový.
Ema namalovala vodovkami podklad, maminka stříhala a lepila.
Samozřejmě pod vedením hlavní velitelky.
Inspirace tady...
Košíky byly v pokojíčku jen na vyfocení, než odfrčely za novou majitelkou.
Ale jak se tak na ně dívám, potřebujeme nové a větší...
Prostě pořád je co vylepšovat.
A ještě že tak.
Protože co bych jinak dělala:-)))

Píseň moře

Do té pohádky jsem se zamilovala.
Co já, hlavně děti.
Objevila jsem ji o víkendu a od té doby se divím, jak to, že jsem na ni přišla až tak pozdě.
Nádherná. Snová.
A tak úžasně namalovaná.
Myslím, že inspiraci pro následující taštičky a toaletky vysvětlovat moc nemusím...:-)
Snad jen, že jsou všechny kousky volné.
***
Krásnou upršenou středu.
S nádechem moře dneska:-)

Úsměv od ucha k uchu

Dneska spoustu důvodů k radosti.
Kus od nás v novém Marianne bydlení.
Jedné mojí blízké se dnes narodila Nora.
A v neposlední řadě nová pouzdra na tužky na chystaný Litr.
Mějte krásný den.
Já už ho mám!

Brum

Medvědi mě těší.
S nohama, bez nich, malí, velcí...
Že ráda šiju kabelky, je pro mě celkem logické. Jsem žena a ráda je nosím.
Ale že mě budou bavit hračky...To mě docela překvapuje.
Úplně nejlíp, když musím vymyslet něco nového.
A že se na něčem novém pracuje...
***
Dva kousky těsně před předáním.
Opět bych si je nejraději nechala. A o tom, že je schovávám před Emou, ani nemluvím:-)

Všechny barvy

Všechny barvy sem.
Nevěříte?
U nás barevně?
No skoro.
Ale je radost se na ně dívat.
Na látky rozložené po stole.
Na kytky na lince.
Kubovy obrázky.
***
Nádherná kytka, křížaly a maliny z Jeseníku.
Obrázek je lev. Návrh na Kubův kostým na maškarní. Mám to prý ušít....
Jeden z mnoha obalů na čtečku Kindle. Na víkendový Litr.

Jemně

Na to kolik toho včera dopadlo na moji hlavu, se cítím dneska tak hezky.
Možná za to může to slunce venku, nebo taky že je pátek.
Ale určitě za to může můj muž.
Protože ať se děje cokoliv, ať pokazím cokoliv....má pro mě pochopení a otevřenou náruč.
A to je ta největší výhra...

Lehkou hlavu na víkend Vám přeju...
***
Ze včerejšího večera...
Světlo z kuchyně.
Další trojúhelníky na přání.
A karafiáty v ložnici.
Jemně, lehce...

Litr

Příští víkend proběhne v Olomouci knížní veletrh autorských a uměleckých publikací - nebo taky Litr.
Mám radost, protože knížky můžeme celá rodina.
Dokonce už máme od léta některé nakoupené na Vánoce.
Takže když mi Jana nabídla, jestli nechci mít stánek s ní dohromady, nemohla jsem odmítnout:-)
A co na vás čeká?
Kromě úžasných kousků z lesa to budou třeba tyto záložky.
Číst se musí stylově.
Takže se těšte, protože já se už těším.
A pilně šiju, aby bylo na co koukat:-)

Moře a vzduch

Měla bych napsat něco o kabelce, kterou jsem ušila.
Ale tu můžu ukázat.
Nebo o zítřejším pikniku, ale o tom jsem psala už víc než dost.
Včera jsme s Janou vyrazily na koncert.
V Olomouci máme výborný klub a už za ty roky mám vyzkoušené, že na cokoliv jdu, líbí se mi to.
Produkční Vláďa má prostě ucho.
Takže když jsem se rozhodla jít na Sea+Air, věděla jsem, že neudělám chybu.
Doma jsem si poctivě naposlouchala.
Ale i tak jsem jen seděla s otevřenou pusou a úsměvem od ucha k uchu.
Ta energie, výborní hudebníci a ta radost.
Díky za rozšíření mých hudebních obzorů.
Mám zase co poslouchat!
***
Kabelka je volná.
Sice jsem si ji původně šila pro sebe, ale dorazily mi nové koženky, takže...no znáte to:-)

Ale

Sedím ve ztichlém bytě.
Děti se každou chvílí vrátí z procházky s babičkou.
Vlastně už slyším dupání a křik na schodech.
Ač nachlazení, pořád jsou tak radostní.
To jim hrozně závidím.
Tu čistou, upřímnou radost.
Všimli jste si taky, že si umíme málo věci vychutnávat?
Vždycky se za rohem objeví nějaké ale.
Něco se mi povedlo, ALE mohlo líp.
Venku je krásně, ALE musím pracovat.
Kdyby tak těch ale bylo míň...
***
Kabelky na přání.
Kromě šedé mráčkové. Tu jsem ušila jen tak pro radost.
Takže kdyby vás zaujala, pište.

Hotovo

Poslední deka došitá.
Spadl mi kámen ze srdce, že jsem to stihla.
Plus ještě pár taštiček na už proběhlý sobotní vintage market a toaletka pro kamarádku k narozeninám.
Z nové peříčkové látky.
A i když byl potom celý víkend pořádně nabitý, foťák jsem do ruky nevzala.
S dětmi jsme zvládli Kořenový den ve Sluňákově i s koncertem Longitalu, kde Kuba vedl gang tančících dětí. V neděli odpoledne jsme hromadně chovali a vozili Libušku.
Příjemný to bylo.
Jen dneska kašel a rýma.
Takže opět nejsem doma sama:-)
***
Deka č. 5 - Čína.
Ke koupi tady a k osobnímu zkouknutí v sobotu ve Velké Bystřici.
Jsem zvědavá, koho všechno s Rosou a Sašou potkáme.
A že už se moc těším!

Unaveně

Hrozně moc jsem se těšila.
Až děti půjdou do školky a já budu mít čas konečně naplno pracovat.
Těšila jsem se a zárověň bála.
Ják to půjde, jestli bude práce dost a jak to budu stíhat.
S čím jsem ale absolutně nepočítala, že by mohla přijít únava.
A ta se dostavila.
Nevím, jestli to může být tím, že jsem konečně po zhruba 5,5 letech mohla opravdu vypnout a soustředit se jen na sebe a práci.
Nebo únavou nahromaděnou přes léto...
Každopádně se rozjíždím nějak pomaleji.
Nemůžu si moc zvyknout, že kolem mě není ten cvrkot.
A cítím, že bych potřebovala víc nabrat síly.
Ale všechno asi chce svůj čas.
***
Ze snídaně.
Dvě toaletky....z nové látky. Jo, nemohla jsem si pomoct:-)

Modro-modrá

Další deka.
Španělská.
Modrá možná proto, že jsem si představovala moře.
A ta barva mi vlastně úplně sedí do nálady dnešního dne.
Venku lehce pofukuje, pravda, není to ten slaný vzduch...ale mezi stromy to šumí, skoro jako to moře.
Na balkóně mi na sušáku visí modré letní šaty, které bych si s chutí oblékla...
Jo, jsem prostě letní typ.
Tak, prosím, aspoň ještě kousek babího léta.

Chartreuse

Jedna s mašlí.
A žlutozelenou, neboli chartreuse, jak jsem byla poučena.
***
Poslední dny šiju, až se ze stroje kouří.
Finišuji s dekami, prokládám to toaletkami a kabelkami.
A při tom mi hlavou běhá tolik jiných nápadů.
Dokonce jsem si na pinterestu už založila třetí tajnou nástěnku " to nesmím zapomenout".
Deníček se skicami je už do třetiny plný.
Upřímně se docela těším, až září skončí.
Možná taky proto, že mám spoustu nových úžasných látek a nějak nezbývá čas do nich střihnout.
Ale kdo ví...

Francie

Na to že oranžovou moc nemusím, tady mě baví a tuto deku bych si s chutí nechala.
Ale jak už určitě tušíte, tento kousek je ušitý opět v rámci projektu Jsme ze stejné planety.
Tentokrát francouzská  deka ze svetru Jeroma.
Pokud by vás zaujala, koupit půjde tady.
Ještě pár dek do dne D uvidíte.
Ale protože opakování je matka moudrosti, nezaškodí připomenout datum 26.9. 2015.
Místo: Velká Bystřice
Co: Výsadba mezinárodního parku
K tomu piknik, piknikové deky (ano, ty naše), jídlo ze všech koutů světa, koncerty, vernisáž a Pecha Kucha.
Program tu.
Budu se na vás těšit!