Z dílny

Dílna je pořád ve stavu napůl zabalená. Co že jsem ji stěhovala v půlce prosince....
Ale už pomalu, pozvolna se zabydluji.
Děti konečně ve škole a já tak můžu zpátky ke své práci.
Došila jsem hromadu toaletek, najdete je tu.
Dostala jsem od kamarádů kvásek - takže opět peču chleba. Žitný. A tentokrát je to pro mě zkouška trpělivosti.První pokus sice vypadal krásně, ale při nakrojení nic moc. Takže znovu a lépe.
Čtu po večerech nového Petera Maye - a opět se kochám popisy skotské přírody. On prostě tak skvěle umí vystihnout atmosféru. Skoro jako bych tu vůni moře, deště a nahnilé trávy cítila.
Venku sněží a já abych si aspoň trolchu přivolala jaro, tak stříhám čelenky.
A dost možná si dám jednu pod čepici, až půjdu pro děti do školy.
Už bych to jaro chtěla.

Poslední říjnový

Nemám ráda zimu.
Přiznávám bez mučení.
V zimní bundě si vždycky připadám příšerně, v čepicích ještě hůř, rukavice - na ty máme doma černou díru.
Ráno škrábat auto je za trest, zvlášť, když už zase jedu pozdě.
Pořád je tma.
Do toho je fakt zima.
Zimní boty už několik let bojkotuji.
Všechny zahrádky zavřou, ledový vítr do tváře....a když neprší, tak mrzne.
Běh je za trest...
Ale letos....letos to bude jinak.
Pevně tomu věřím, že jak si to člověk nastaví, přeje, tak i tak může být.
Takže hlavně optimisticky.
Mít se pořád na co těšit, snažit se vidět věci i z druhé strany.
Takže co je na zimě fajn?
Kdy jindy si dát svařák než v zimě?
Spousta polívek.
Šály. Ty můžu.
Svetry taky.
Zimní bundu jsem si pořídila novou, takže až ji dostanu od Ježíška....to bude.
Zimní vzduch tak jinak voní.
Na chalupě je nádherně za každého počasí.
Budou Vánoce.
Čepici si koupím novou a nebo si ji ušiju.
A takový horký čaj s medem....
....
V dílně rozpracováno.
Ostrava za mnou a bylo to hrozně fajn.
Přede mnou olomoucký Dizajntrh, ale o tom se určitě ještě zmíním.

Červenec

Ráda bych řekla, že mám prázdninový režim se vším všudy. Ale pravda je taková, že ten začátek července kolem mě prostě úplně obyčejně prosvištěl.

Týden bez dětí byl z části pracovní.

Ale potřebovala jsem aspoň na chvíli vypnout.

Takže výlet do Havířova. Kafe u Soni, společný pozdní oběd v Pasta Romana (skvělý!!!).

Jóga u kamarádky Terezky a večerní oheň u přehrady.

Druhý den procházka se psy a zaplavat si, spálit si neuvěřitelně břicho ( WTF???) a vyrazit směr Polička. Penzion na Čechách, Zrní a hromada kamarádů.

Koncert, večerní oheň a víno.

Ale u čeho se mi až definitivně povedlo vypnout hlavu, byla páteční procházka v lesích okolo Lubné. 

A zpátky do reality.

Colours za rohem, vím kde všude pokulhávam, ale společnost Emy... Takže nakonec je z toho výjezd na chalupu i s šicích strojem, prababičkou a neteří.

Uvidíme, jak to půjde.

....

V posledních týdnech jsem se cítila hodně osaměle.

Možná je to tím, že jsem nikam moc nechodila, byla hodně přepracovaná a tak na nějakou větší socializaci, nebo i úplně obyčejný rozhovor už prostě nebyla ani síla, ani chuť.

Každopádně když jsem v sobotu seděla na verandě na chalupě a koukala se do zelena, uvědomila jsem si, jak radostný byl v tomto ohledu můj poslední týden.

Mám okolo sebe tak hrozně fajn lidi. Ale asi málo říkám, jak důležití pro mě jsou.

Děkuju za všechny ty rozhovory a setkání. Nabilo mě to.

Něco si přát

Občas není od věci jen tak si něco přát.
Myslet na to, co by nám mohlo udělat radost je vlastně veskrze pozitivní.
A kolikrát už jen ta myšlenka člověku zvedne náladu.
A co teprve když se myšlenka zhmotní...
Minulý týden jsem napsala, že potřebuju už jen misku třešní.
V sobotu ve Velké Bystřici jsem ji od pozorné čtenářky dostala. Děkuju. Měla jsem hroznou radost a stejně tak i děti, které v neděli třešně dorazily.
Podobné je to i s touto fotkou.
Vyfocená je před čtyřmi lety na prvním ročníku Jsme ze stejné planety.
Společně s dalšími fotkami byla vystavovaná každý rok. A já si vždycky říkala, že by se mi hodila do práce.
A vida - v neděli telefonát, dnes jsem ji vyzvedla a už i s rámem visí v dílně.
Někdy si prostě stačí jen přát.
Krásné pondělí mějte...

Úterní

Normálně déšť moc nemusím.
Ale dnes mi to vůbec nevadí.
Ideální počasí na práci.
Na stole barevně.
Pomalu doskladňuji eshop vším, co jsem za poslední chvíli nestihla nafotit.
Každý den kousek.
Takže jestli jste něco vyhlíželi, sledujte fb, všechny novinky házím tam.
....
Díky všem, co jste se za mnou zastavili v Hradci.
Udělali jste mi opravdu radost.
Je hrozně fajn vidět ty tváře naživo a slyšet, že vás těší číst, co píšu.
Překvapila mě Miri, kterou virtuálně znám už spoustu let.
Úplně mě dojalo, když najednou vykoukla před stánkem.
...
Na jeden zátah jsem přečetla Tiché roky. Krása. Víc takových knížek....

Lunaves

Nová deska Báry Zmekové mě naprosto okouzlila.
Poslouchám ji už několikátý den a je to přesně to ono na mou jarně melancholickou náladu.
Pokud ji neznáte - jednoznačně doporučuji. Má hodně specifický projev.
Takové pohlazení.
...
Děti mají prázdniny a vůbec nic neplánuju.
Tentokrát to nechávám naprosté náhodě - a překvapivě s úplným klidem.
Koukáme zrovna na Pippi dlouhou punčochu, na sporáku mám hrnec butter chicken a před chvílí jsem doskladnila eshop.
Takže prázdniny jo.

Krabice

Úplně jsem na ni zapomněla.
Krabice od bot, kterou mi dala na Vánoce maminka.
Už přesně ví, co mi udělá radost.
Moje vetešnické srdce plesá.
A na okně v ateliéru je zas o kus víc plno.
...
Už od pondělí šílenej zmatek.
Nic nefunguje jak má. Kuba ve škole katastrofa a včerejší běh mě místo čisté hlavy dorazil.
S oblibou říkám, že plány jsou od toho, aby se přeplánovaly.
V mém případě to platí na sto procent.
Ale rozhodně se nenudím.
Ještěže je na co se těšit.
A to já zase umím.
Těšit se.
Tak si držme palce a radujme se z toho, co funguje.
Třeba i z objevené krabice se starým porcelánem.

:-)

Březen mám ráda.
Vytáhla jsem jarní bundu.
Před domem rostou sněženky a první krokusy.
Upekla jsem dneska slavnostně čokoládový dort.
Prstem vylízala hrnec od čokolády a pokouší se o mě glykemické koma.
V dílně jde práce od ruky, mám z toho radost.
Snažím se vidět pozitiva, protože negativa se na mě poslední dobou valila ze všech stran.
A kupodivu to funguje.
Jsem sice vyčerpaná, evidentně kombinace stresu a jarní únavy, na kterou asi opravdu začínám věřit:-), ale jsem jaksi podivně spokojená.
A aby bylo těch úsměvů víc, dám si před spaním ještě jednoho Červeného trpaslíka. Takovou mou zaručenou jistotu...

Ještě že mám ten blog

Dnes večer jsem si projela zpětně asi dva roky na blogu.
Někdy to tak mám, že něco hledám a pak se začtu.
A možná to bude znít pateticky, ale dojala jsem sama sebe.
Nejen tím, jak děti rostou, co všechno jsem za ty poslední roky zažila, ale taky kam jsem se posunula a že jsem toho hodně zvládla.
Jsem dost skeptický člověk a byla jsem vychovaná tak, že se prakticky nechválí a pouze se poukazuje na chyby. U svých dětí se tomu snažím vyvarovat, což mi ne vždycky jde, ale sama na sebe mám podstatně přísnější metr.
A když pak přijde den, kdy se nedaří....a nedejbože třeba týden, dokážu si shodit i celou svou práci za poslední dva roky.
Ještě že mám blog.
Bohudíky za něj.
Protože číst zpětně některé články bylo pro mě jako ujištění, že se posouvám dál.
Že i když to jsou kolikrát jen krůčky, tak je to pořád směrem dopředu.
A to je hlavní.
Měli bychom se víc chválit.
Nejen ty děti, ale i sami sebe.
Podívat se občas zpátky, co se nám podařilo. A že je ten život vlastně hrozně barevnej.
****
Barevně v dílně.
Nové popruhy skladem.
Tulipány od zákaznice a moje milované hrnky.
Mějte krásný víkend.

To je den

Dnešek by přesně vystihla Léna Brauner se svým pověstným " To je den!"
Přesně takový ten den, kdy si vytáhnete tričko ze skříně a po oblečení zjistíte, že jste celí od třpytek.
No jo, vyprala jsem Eminy Elsa šaty s ostatním prádlem.
Takže když jsou pak třpytky i v ponožkách, už to vůbec není divné.
Následně doma zapomenete Kubovu aktovku. Při návratu pro ni si zabouchnete klíče.
Zajdete si pro náhradní klíče k babičce a při odemykání zjistíte, že vám dala jiné.
A to je teprve něco lehce po osmé ráno.
Ještě že existuje kafe.
To to trochu vylepšilo.
Ale celý den vypadal dost podobně.
Lámala jsem jehly, nemohla nic najít, abych v zápětí zjistila, že hledaný kousek mám před sebou na stole.
Někdy se prostě daří.
A proto jsme si s dětmi udělali na večeři burgery.
to aby nám to přepisování skoro celého sešitu slovíček do angličtiny (Kuba evidentně taky neměl den) šlo líp.
To byl den!
***
Ale byly i pozitiva.
Práce na nových taškách, to mě baví pořád...

Z víkendu

Měla jsem veskrze odpočinkový víkend.
Plánů bylo dost, ale chřipka se neptá.
Takže jsem v sobotu po obědě padla, abych se z té postele dneska před obědem slavnostně vyhrabala.
Nic moc jsem si odpočinku neužila, už dlouho mi nebylo tak blbě.
Ale abych na tom našla i nějaká pozitiva - hned co opadla horečka, začala jsem se konečně dívat na Most. A jo. Baví.
Díky tomu, že jsem propotila komplet celou ložnici, mám převlečeno (hurá!)  a aspoň moje nové tričko, které jsem si v pátek ušila, prošlo zátěžovým testem.
Nemusím řešit jarní detox, už ho mám, doufám, úspěšně za sebou.
Přece jen dva dny na čaji a jednom pytlíku piškotů....:-)
Teď jen doufám, že jsem nenakazila některé z dětí, protože další kolečko nemocí bych už asi jen tak nevydýchala.
...
Fotka z pátku.
Triko, poobědové slunko a předvíkendový úsměv.

Aspoň jednu radost denně

Dnes krátce.
Ale radostně.
Děkuji moc všem za komentáře u minulého příspěvku.
Je toho tolik, co mě těší.
Ale člověk si to přes únavu a povinnosti všedních dní málo uvědomuje.
Takže se snažím vidět pozitivní věci v maličkostech. A to funguje.
Kdo mě čte déle už ví.
Říkám tomu " aspoň jednu radost denně".
Ale děje se jich podstatně víc než jen jedna.
Nicméně začít od mála se musí.
:-)
***
Radosti posledních dní.
Několik tašek z vlněných látek. Z venku střízlivých, vevnitř veselejších.
Rožulčin obraz miluju. Ten je tak za tisíc radostí.
Domluvený sraz s kamarádkou. Těším se, Teri!
Nastřižené tričko. Pro mě.
A včerejší zapečené lilky.
(A ta obrovská sklenička s ledem a džusem, co mám před sebou...)
Jaké jsou vaše malé radosti?

Patchwork bejby

Já a patchwork, to nikdy moc dohromady nešlo.
Pár pokusů bylo, několik dek máme doma, ale patchworkem bych to rozhodně nenazývala.
Nicméně rozumím tomu, že to pro mnoho lidí může být neuvěřitelně uklidňující.
V neděli odpoledne, když se děti dívaly na pohádku, jsem vytáhla už nějakou dobu předstříhané trojúhelníky a zbytky jednobarevek - a vznikly dva potahy na polštáře. Už jste si o ně psaly, ale nebyl čas a popravdě ani chuť.
Tentokrát kostelace byla a já si u toho docela vyčistila hlavu.
Protože po víkendu doma s němocnými dětmi to bylo potřeba.
Polštáře jsou na eshopu a já se jdu věnovat Kubovi, kterého mám dnes v práci a on nutně potřebuje něco vyrábět. To je pracovní morálka aspoň:)
Tak hezké pondělí...

Rovnováha

Poslední měsíc byl docela dost náročný.
Neustále bylo doma nějaké dítě - Kubův slepák, Emin zánět spojivek a teď pro změnu opět Kuba a výživná střevní chřipka. Takže málo hotové práce, spousta stresu, neustálé vymýšlení jak které dítě udat, práce po večerech, vyčerpaná Jana.
Minimum času sama pro sebe. A když už jsem nějaký urvala, ani jsem si ho neuměla vychutnat.
V takových chvílích, kdy už mívám dost, se většinou stane něco, co mi ten úsměv vrátí zpátky na obličej. Je v tom jakási zvláštní rovnováha. Ale je tam. Stejně jako když je něco hodně dobré, tak pak zaručeně přichází ty horší chvíle.
Včera se mi ozvala Rožulka, že mi dnes její muž přiveze obraz.
Přivezl a  už mi visí v ateliéru.
Udělala mi takovou radost.
Dokonce jsem i zapomněla na včerejší večerní čištění pozvraceného pokojíčku...
Na té vlně jsem pak jela celé odpoledne a ani mi nevadil vztekající se Kuba u dopisování prvouky.
A když se potom ještě ozval po týdnech jeden můj opravdu blízký kamarád....
Bohudíky za tu rovnováhu.....

Barevně

Malé radosti včerejšího dne.
Za okny bílo, barevně na stole.
...
Nemohla jsem si dovolit víc než jeden den v posteli, a tak jsem, chtě nechtě, vyrazila v pondělí do ateliéru. Práce sice šla velmi pozvolna, ale i tak mi to udělalo radost.
Horký čaj pomohl a je mi o sto procent líp.
Nicméně neděle v posteli byla fajn.
Začala jsem koukat na třetí sérii Terapie. (Úplně jsem na ten seriál zapomněla!)
Objevila dvoje ztracené teplé ponožky v zadní části skříně.
A dospala se minimálně za poslední týden.
Takže už opět srším optimismem.
Abych dohnala práci, nabalila jsem si na večer domů nějaké žehlení a k tomu se váže můj dotaz/prosba.
Na jaký seriál zrovna koukáte?
Co byste mi doporučili?
Jen se nesmím moc bát. Stranger things jsem málem nezvládla, tudíž druhou sérii vzdávám. I když se mi to líbilo. Moc.
Díky a hezké úterý všem.

Stěhuju

 

Když je hodně práce, proč si jí ještě nepřidělat.
A tak jsem trochu přestěhovala dílnu.
Prohodila jsem dva rohy a světě div se, funguje to.
Minimálně světlo na focení je přesně to, co potřebuju.
Velká radost.
A radosti jsou potřeba vždycky.

Tři týdny do Vánoc

Tři týdny do Vánoc.
Děti se už nemůžou dočkat, já bych popravdě potřebovala tak minimálně týden navíc.
Kdybych napsala, že lehce nestíhám, tak by to bylo hodně nadnesené.
Strašně moc nestíhám.
Ale kupodivu jsem úplně v klidu.
Vzpomněla jsem si na svůj tři roky starý článek, upřímně se u něj zasmála a rozhodla se ho zopakovat.
Vánoční manuál pro unavené rodiče.
Nic nehrotit, zaměřit se hlavně na pohodu a jen tak být spolu.
Takže tři týdny do Vánoc. Co se stihne, to se stihne.
A já teď půjdu vyhrabat svůj adventní svícen, abychom si tu atmosféru doma trochu vylepšili.
....
Pátek v ateliéru.
Radost až na kost.

5+1

Včerejší večerní z dílny....
A mých 5 pozitiv.
Ty teď totiž potřebuju jako sůl.
-Dorazil mi balíček z Francie - kamarád napsal knížku a já na ni úplně zapomněla. Velká radost.
-Včerejší den v práci společně s kamarádkou - je to tak fajn u práce s někým mluvit:-)
- Dnešní kafe s mou spolubojovnicí Kristínou a společné plánování, do čeho všeho se pustíme.  Snít nahlas, to můžu. A když to pak občas i vyjde.....
-Hrnek, který jsem si vyzvedla na poště od jedné milé čtenářky....děkuju!
-A znovu objevení Aaron. Poslouchala jsem je kdysi dávno před minimálně jedenácti lety...a pořád to funguje:-) Na podzimní splíny ideální.
A ještě jednu malou radost navrch přidávám. Ema mi večer při uspávání řekla, že jsem nejvtipnější.
Což je co říct, protože žádnej vtip neumím říct celej. Takže za mě dost dobrý.

Pondělní

Dopřála jsem si plánovaně/neplánovaný víkend v Praze.
Rok! jsem tam nebyla.
Nedělala jsem v podstatě nic...
Potkávala se s kamarády, chodila na kafe, byla na výstavě, pila víno a hodně mluvila.
Zjišťuji, jak je mluvení očistné.
Hodně si myšlenky nechávám sama pro sebe, ale když je pak zformuluji a pustím ven....stávají se realitou. Takže bývám dost opatrná na to, co řeknu.
O to víc mě překvapuje, že teď mám tolik potřebu s lidmi mluvit a jak to najednou jde.
.....
Do dílny nám přibyly tři koťata. Mimina, která je potřeba vypiplat. To kdyby nám tu bylo se psem smutno.
Páteční slunko a můj unavenej úsměv - jo, je to úsměv, protože byl přede mnou volný víkend:-)
Dnes by ten úsměv byl ještě trošku větší. Protože jsem odpočinutá a mám na stole rozdělané nové kousky a z toho mám upřímnou radost.
Tak hezké pondělí mějte.

Vděčná

Jsou momenty, kdy jsem ze spousty věcí hrozně unavená, vysílená a v těch chvílích hůř vídím smysl ve všem, co dělám.
O to vděčnější jsem za chvíle, kdy dostanu nějakou zpětnou vazbu.
Ze včerejška jsem neuvěřitelně dojatá.
Vděčná a dojatá.
Ještě dnes na té vlně jedu.
Přípravy na prodej v Brně mě dost vyčerpaly, pak jsem strávila dvě a půl hodiny cestou na místo popojížděním v kolonách, nic nebylo jak mělo....takže jsem měla pocit, že už mě nic nemůže překvapit.
Překvapilo.
Vlastně jste mě překvapili vy, co jste se za mnou zastavili. A nebylo vás málo.
Dostalo se mi tak strašně moc podpory a zpětné vazby. Ať už na blog, práci, kterou dělám, nebo na to, co žiju...
Tohle jsou ty chvíle, kdy jen s otevřenou pusou koukám a uvědomuji si, že i když ten blog píšu především pro sebe, tak to opravdu čte hodně lidí. A že to pro někoho může něco znamenat.
Nejsem bez chyby a když si ty příspěvky občas po sobě zpětně pročítám....vidím tolik přešlapů.
Ale o to mi asi jde.
Neztratit v té dnešní době sebe sama. Neschovat se za masku toho, že je všechno perfektní.
A když už tu chybu udělám, tak si dovolit ji přiznat a poučit se z ní. Pokud možno:-)
....
Za včerejšek opravdu všem moc díky. A o to víc těm, kterým oslovit někoho dělá problém. Naprosto vám rozumím. Opravdu jste mi udělali radost.
....
A protože jsem to slibovala, eshop je nahozený. Milión věcí. Ještě mi z toho kompu třeští hlava:-)