čtvrtek 19. března 2020

35


Včera mi bylo 35.
Normálně bych tu psala příspěvek, jaký byl ten uplynulý rok, ale tentokrát to bude maličko jiné.
Za poslední týdny jsem psala málo.
Nebyla energie.
Prakticky jsem ani nešila.
Poslední měsíce byly hodně náročné.
Vydělávala jsem o dost míň, než bylo potřeba.
Stresu bylo už tolik, že jsem v noci nemohla spát.
A tak jsem si našla práci.
Během jednoho dne jsem napsala životopis, den na to byla na pohovoru.
A od 1.3. nastoupila na plný úvazek.
Ve světle současných okolností mi to přijde jako zásah shůry.
Eshop si samozřejmě nechávám. Šít budu dál.
Nicméně poslední tři týdny se smrskly jen na práci a spánek.
Najednou jedu úplně jiný režim, než jsem byla zvyklá.
Taky jsem musela spolknout svou vlastní hrdost, že se nebudu plně živit tím, co miluju.
Ale co já vím, nemusí to tak být napořád.
Zabezpečit děti a sebe bylo na prvním místě.
Možná taky proto, že ten stres se u mě už začal projevovat i zdravotně.
Někdy se prostě sny musí odsunout bokem.
Roušky na fotce jsou moje jediné březnové šití.
Ale věřím, že bude líp...


pondělí 9. března 2020

10



Desetiletý Kuba.

Mám tak velké děti.
Jsem za to popravdě hodně ráda.
Dá se toho s nimi tolik podniknout, doma mi pomáhají a jsou čím dál samostatnější.
Občas se přistihnu, jak si vzpomínám, když byli malí...a hned mě napadne, jak jsem to mohla zvládnout. Být s nimi celý den, u toho stíhat domácnost i podnikání.
Posledních několik měsíců večer únavou doslova padám. Takže nějaká větší aktivita nehrozí.
Tím spíš nechápu, kolik jsem toho tehdy stíhala.

Kuba má deset.
Myslím, že ta pravá sranda právě začíná.
Už tuší, jak mě vytočit až téměř do nepříčetnosti a co říct, aby mě uklidnil. Jak mě dojmout.
Nohu má větší než já.
Koupila jsem mu bundu, kterou od něj na podzim zdědím, až z ní vyroste.
Začal si pouštět hudbu do sluchátek... a já vidím sebe kdysi dávno.
Za ten poslední rok tak hrozně moc vyrostl...
Jo, jsem z toho naměkko.
***
Kubi, všechno nejlepší....❤️