úterý 21. září 2021

Klobouk

 

V sobotu na póle.
Zajímavá zkušenost. Nádherní koně a překvapivě docela nebezpečný sport.
Abych dodržela dress code, koupila jsem si klobouk.
A mám z něj opravdu radost.
Vždycky jsem ho chtěla, často jsem si ho půjčovala a konečně je jeden můj.
Tak snad ho zvládnu i víc nosit.
***
Cestou z póla na skok v Křtinách. Jen okouknout a pozdravit pana Santiniho.
Poslední dobu trávíme většinu volna na  chalupě. A o to víc byla změna příjemná.
Jen byla tak hrozná zima!
Vím, podzim je krásnej, ale proč je už teď taková kosa?
Intenzivně vyhlížím příští víkend, doufám chalupářský. A roztopená kamna.

pondělí 13. září 2021

To pochopíš až s věkem

 

Dřív jsem tomu moc nerozuměla. A dost jsem to nesnášela.
To pochopíš až s věkem.
Teď už něco málo začínám chápat. A popravdě, ne všechno se mi úplně líbí.
Občas je to pro mě velkou lekcí pokory.
Ne, nechci si stěžovat.
Neměnila bych.
Nevadí mi, že mám vrásky, začínají mi šedivět vlasy.
Bývám víc unavená, mnohem míň trpělivá a mám ráda svůj klid.
Ale taky mnohem víc dokážu rozklíčovat vlastní chyby a selhání...a to je někdy pro mě, v mnohém perfekcionistu, dost těžko skousnutelné.
Před deseti lety jsem úplně nevěděla, co bude nebo jaká budu. Hlavu mi zaměstnávaly děti a vlastně jsem si budoucnost uměla představit jen s malým výhledem.
Teď si mnohem víc dovoluji snít. Plánovat. A můžu říct, že se budoucnosti nebojím.
Co jsem si ale nedokázala představit, že by něco mohlo omezit můj vnitřní rozvoj, tvůrčí rozlet....
Nenapadlo mě, že třeba něco tak obyčejného, jako je každodenní chození do práce, starost o děti a domácnost. To jsem opravdu pochopila až s věkem.
Stejně tak tu občasnou rodičovskou bezmoc, když se marně snažím potomkovi něco vysvětit a kouká se na mě přesně jako já kdysi. 
Někdy mě až děsí, jak rychle jsem se dostala do pozice toho zodpovědného dospělého. Kdy musím, i když opravdu nechci.
O to víc si pak vychutnávám momenty, kdy můžu z role rodiče vypadnout a nebo prostě jen nebýt zodpovědná a nechat věci plynout. V takovou chvíli mi běží hlavou... kdybych to tehdy věděla, možná bych si to víc užila....a spoustu těch nevyžádaných rad, které by mé mladší já stejně nebralo.
A hned v zápětí si dávám předsevzetí, že nebudu na děti tolik tlačit, budu se snažit být klidnější a to prospěje všem.
Všechno to většinou vezme za své, když mi Kuba už po desáté nevezme telefon, doma po příchodu z práce najdu výbuch bomby nebo mi Ema před odchodem do školy oznámí, co měli mít na dnešek připraveného a ona to nemá....
Ale pořád bych neměnila.

středa 8. září 2021

Když se daří...

 

Někdy se prostě daří.
Všechno, co jsem v poslední době naplánovala, tak nějak úplně nedopadlo.
Ušila jsem parádní mikino-kardigan... nádherná látka, hodinu a půl lepila střih z 36 kusů, pečlivě šila a těšila se, jak mi bude slušet.
Ehm, bude ho nosit Ema, chybička se vloudila. Nepružný materiál, menší velikost. 
Většina plánovaných srazů s kamarádkami byla zrušena. Vesmír nebyl nakloněn.
Z víkendu na chalupě nakonec bylo jen pár hodin na zahradě. Posbírat rajčata, zalít, projít se na houby s vidinou plného koše praváků. 
Tam, kde měl být les, byla čerstvě pokácená paseka.
Tak kousek dál a bohudík aspoň pár babek.
Zato jsem dokoukala Bílý Lotos. Ale přiznám se, že úplně nadšená jsem nebyla. Na to jak dobré recenze tato série měla, nezanechala ve mě žádné extra pocity.
Konečně jsem se trochu víc rozběhala. Ale co si budeme, bolí to. A rozhodně mi to nejde jako kdysi. Po víc než osmi hodinách za počítačem jsem ztuhlá, ospalá a běh je to poslední, na co myslím.
Většinou přemluvím Emu, aby mě doprovázela na koloběžce, ale brblá, že běhám pořád stejnou trasu.
Jenže když ji mám hned za domem a za půl hodiny jsem zpátky?
Dnes místo běhu budu sedět na třídních schůzkách. Správně bych se měla rozdvojit a jít na dvoje, ale myslím, že k duševnímu kolapsu mi budou stačit jen ty jedny. Už teď si dokážu živě představit, co všechno si vyslechnu. Co ještě zaplatit, co sehnat...uf.
Začátek školního roku jak má být.
***
Foto z "mojí" běhací trasy.

pátek 3. září 2021

Velcí muži

Včera v kině na Zátopkovi.
Líbilo se mi tempo filmu, kamera, hudba, herecké výkony...ale především jsem si u něj hrozně odpočinula a vypla. Žádný stres, napětí. Přece jen jsem věděla, jak to dopadne, že...
Václav Neužil byl skvělý. Hned po kinu jsem měla nutkání domů doběhnout.
A dneska vytáhnu Emu, aby mi na koloběžce dělala doprovod.
Od rána poslouchám novou desku Davida Stypky a Bandjeez. Dýchej.
Je mi celý den tak hezky smutno.
A může za to nejenom tato píseň.....