Karanténa

Deka ušitá v průběhu naší další krantény.

Upřímně - už mě to přestává bavit.

Děsím se toho, kdo zas přijde s pozitivním testem.

Po týdnu s dětmi se těším do práce. Na dospělé lidi, že nebudu muset vařit, řešit neustálé hádky a nedodělané úkoly.

Ale aby to nevypadalo, že si jen stěžuji.

Odpočinula jsem si, o tom žádná.

Kuba měl naprosto poklidný průběh covidu, takže se dalo dělat spousta věcí.

Bohudíky za zahradu. Děti byly skoro pořád venku.

Užila jsem si ruční prošívání deky po večerech u Hercula Poirota - zatím co děti a E se drtili u sázek a dostihů nebo vyřezávali.

Ale tak jako se většinou děsím návratu z chalupy domů a do práce, tentokrát jsem se domů těšila.

Hlavně na ticho, na režim... evidentně začínám důchodcovatět:-)

Home office

Smekám před všemi, co zvládají pracovat s dětmi.
Trvat tato situace déle, asi zešedivím.
Dopoledne doma, děti pobíhají po bytě, okolo domu, děsí sousedy, tak tisíckrát se vrací domů pro pití, křídy, na záchod, pro jablíčko....až se nakonec nejvíc zklidní u poobědové pohádky.
To pracuju nejvíc.
Odpoledne mě vystřídá muž, já šíleně rychle dodělávám, co nejvíc hoří.
A pak si vždycky řeknu, že už jen týden a půl, týden a dva dny, týden a jeden den.
Popravdě se na návrat školního roku těším.
Mám ráda ty naše stereotypy.
A je mi smutno po dílně.
I když doma.....mám konečně aspoň trošku uklizeno, jinak by se v tom šít nedalo.
....
Po dlouhé době deka.
Na přání.
Do fialova - a i když tu barvu moc nemusím, tady mě docela bavila.
Plus naše kuchyně a jak je vidět, moje posedlost bruselskými kafáči mě nepustila, právě naopak.
Máme jich čím dál víc a na poličku se už všechny nevejdou, takže si je tam střídám, některé mám v práci a vůbec si je všechny dost hýčkám.
Hezký čtvrtek mějte!

A to je, prosím, čtvrtek...

 

Od rána ve výborné náladě.
Došitá deka, venku sněží a k tomu mi hraje Glen.
Někdy jsou ty dny tak strašně fajn....
A to je čtvrtek - můj jinak nejhektičtější den ve všech ohledech.
Tak vám všem přeji aspoň kousek úsměvu. 

A to je všetko

Deka pod stromeček.
Nafocená u nás v budoiru.
Hodně barevná. To mě kupodivu dost bavilo.
***
Dnes mám pro vás hudební tip.
Přiznám se, že jsem na ně úplně zapomněla.
Připomněl mi je včera můj muž a dneska poslouchám.
Longital znám dlouho.
Na koncertě jsem byla několikrát - ale na ten první asi nikdy nezapomenu.
Hráli jako předkapela Glenovi Hansardovi na minikoncertu v Olomouci v maličké čajovně někdy před minimálně deseti lety.
A písnička, kterou vám tu dole dávám, ta mě dnes fakt dostává...
Až tak že jsem si ji zpívala ráno cestou autem při poslechu Moddiho...

Pod dekou

Smála jsem se, že jakmile deku došiju, zalezu si pod ni.

Byla by mi, pravda, trošku krátká, ale jen pro ten pocit.

Nicméně pod dekou jsem nakonec skončila.

Sice ne pod touto dětskou, ale doma na gauči a s horkým čajem.

Venku je přesně tak mizerné, jak se cítím já.

Takže zázvor, česnek, slivovice... A spát.

Podzimní plískavice jsou tu. A rýmečka v závěsu.

***

Máte nějaký zaručený recept na nachlazení?

***

Deka pro jedno čerstvé miminko ke křtinám.

Moře modré

Poslední letošní deka.
Vlastně docela příjemný pocit - podívat se zpátky, kolik jich letos vzniklo...
Dnes jsme s Emou konečně zvládly to, co jsem u každé z těch dek plánovala.
Společně si pod ni zalézt.
Aspoň na chvilku.
Teď už zase plním všechny ty povinnosti, pozoruji Emu, jak si hraje na princeznu Elsu -ano, taky se nám to nevyhnulo.
K tomu poslouchám toto.
Hezký víkend všem...

Spousta geometrie

Poslední steh padl včera, dnes rychle vyfotit a předat.
Hotová deka.
Při pohledu na ni si opět říkám, že jednu potřebujeme jako sůl.
Nebo, že tohle počasí je přesně na to, zalézt do postele s knížkou a horkým čajem.
A s pořádně tlustýma ponožkama.
***
Deka 210 na 180 cm.
Spousta geometrie.
Moje zákaznice mi rozumí.
Kači, doufám, že budeš spokojená....:-)
Aneb Ježíšku, stihla jsem to!

Pod deku

Největší deka, co jsem prozatím ušila.
Měla bych ji už balit do krabice, aby mohla brzy za novou majitelkou.
Ale tak nějak se mi nechce.
Zvlášť když jí to u nás docela sluší...
A to počasí venku..
Po nádherném včerejšku se mi nechce ani vystrčit nos. Vlastně bych si úplně nejraději vlezla do postele.
Přímo pod tu deku!

Hotovo

Poslední deka došitá.
Spadl mi kámen ze srdce, že jsem to stihla.
Plus ještě pár taštiček na už proběhlý sobotní vintage market a toaletka pro kamarádku k narozeninám.
Z nové peříčkové látky.
A i když byl potom celý víkend pořádně nabitý, foťák jsem do ruky nevzala.
S dětmi jsme zvládli Kořenový den ve Sluňákově i s koncertem Longitalu, kde Kuba vedl gang tančících dětí. V neděli odpoledne jsme hromadně chovali a vozili Libušku.
Příjemný to bylo.
Jen dneska kašel a rýma.
Takže opět nejsem doma sama:-)
***
Deka č. 5 - Čína.
Ke koupi tady a k osobnímu zkouknutí v sobotu ve Velké Bystřici.
Jsem zvědavá, koho všechno s Rosou a Sašou potkáme.
A že už se moc těším!

Vzpomínáte?

Ti, co mě čtou už delší dobu, si možná vzpomínají na deku, kterou jsem měla kdysi dávno v plánu.
Nakoupila jsem tehdy látky, nastříhala trojúhelníky, namalovala si vodovkami rozvržení deky...Dokonce i část topu jsem sešila....a tam to skončilo.
Protože mezi tím byla hromada kabelek a dalších věcí a deka upadla v zapomnění.
Když jsem si v srpnu rozmýšlela, jaká bude další pikniková deka, narazila jsem ve skříni na nastříhané trojúhelníky. A bylo jasno.
Těšila jsem se až na ni dojde.
A tu je.
Předposlední kousek v rámci akce Jsme ze stejné planety.
(Ten poslední jsem asi před deseti minutami došila....uf).
Ekvádor, deka číslo 6.
Sice ne trojúhelníková - ty jsem si schovala trochu blíž ke stroji, jako že na ni opravdu jednoho dne dojde.
Ale barevně mě baví hrozně moc.
Tak hezký víkend.
Já kafe, nohy nahoru a Hooverphonic. Tady a tu.

Modro-modrá

Další deka.
Španělská.
Modrá možná proto, že jsem si představovala moře.
A ta barva mi vlastně úplně sedí do nálady dnešního dne.
Venku lehce pofukuje, pravda, není to ten slaný vzduch...ale mezi stromy to šumí, skoro jako to moře.
Na balkóně mi na sušáku visí modré letní šaty, které bych si s chutí oblékla...
Jo, jsem prostě letní typ.
Tak, prosím, aspoň ještě kousek babího léta.

Francie

Na to že oranžovou moc nemusím, tady mě baví a tuto deku bych si s chutí nechala.
Ale jak už určitě tušíte, tento kousek je ušitý opět v rámci projektu Jsme ze stejné planety.
Tentokrát francouzská  deka ze svetru Jeroma.
Pokud by vás zaujala, koupit půjde tady.
Ještě pár dek do dne D uvidíte.
Ale protože opakování je matka moudrosti, nezaškodí připomenout datum 26.9. 2015.
Místo: Velká Bystřice
Co: Výsadba mezinárodního parku
K tomu piknik, piknikové deky (ano, ty naše), jídlo ze všech koutů světa, koncerty, vernisáž a Pecha Kucha.
Program tu.
Budu se na vás těšit!

Vosy

Přemnožily se vosy.
Takže i když jsem moc nerozumněla funkci všech těch skleniček s vrškem a brčkem, které se na mě sypou ze všech eshopů a blogů - dnes jsem pochopila. Do takového pití mi vosy nevlezou.
A stačila jen zavařovačka, brčko a staré ostré nůžky.
Dnešní relax šití po všech větších dekách.
Peřinka pro našeho synovce/neteř zatím ještě v bříšku....
A moje včerejší radost/odměna za prodané deky.
Radka Třeštíková a To prší moře.
U uspávání Emy jsem se začetla a pak se celé odpoledne nemohla odtrhnout.
Zatím nadšená.
Moc.

Ukrajina a Makedonie

Dnes jsem si udělala výlet do Olomouce.
Sama, bez dětí.
Předala jsem deky za posledních 14 dní, stihla několik káv, tiskovku s projektu Jsme ze stejné planety, kadeřnici, látky, sýrárnu, knihkupectví a sraz se spolužačkami.
A k večeru zase do lesů.
Osvěžující. Aspoň pro hlavu.
Jinak šaty tak pětkrát propocené.
Rtěnka zhruba tak stejněkrát znova nanesená.
Nohy unavené.
Ale úsměv od ucha k uchu.
***
Dvě deky.
Červená ukrajinská pro Rostyslava.
Z červeného trička a hromady látek, co se mi doma povalovaly.
Druhá makedonská.
Na tu Makedonii jsem se obzvlášť těšila.
Protože konečně šiju deku z oblečení někoho, koho znám.
Nebo znám....jak se to vezme.
Irena je výtvarnice.
Znám hlavně její sestru dvojče. A dlouhou dobu jsem netušila, že jsou dvě.
To pak musela přijít ta trapná chvilka v obchodě, kdy jsem na svou domnělou kamarádku začala chrlit novinky z poslední doby a Irena jen koukala a koukala....
A pak mě informovala, že jsem si ji asi spletla se sestrou.
Do deky jsem zašila Ireniny barevné kalhoty, povlečení ze sekáče a zbytky oblíbených látek.
A jak se tak na ty deky koukám, asi budu muset ušít i jednu k nám domů.
Přece jen, děti si ty stávající rozebraly a my s mužem jsme ostrouhali.

Švédská

Další kousek.
Ušitý už víc než týden, jen vyfotit ji...
Švédská deka z béžové mikiny a hromady "skandinávských" látek.
To jsem si prostě nemohla odpustit.
A jak se tak na ni dívám, zjišťuju, že nutně domů jednu skandinávskou potřebujeme.
Nejlíp hodně velkou.
Jinak tento kousek je opět 120x120 cm a k dostání tady.
Krásný víkend mějte....