Nemocniční

Chtěla bych moc poděkovat všem za gratulace a za podporu, které se nám za poslední dny dostalo. Ještě pořád se nacházíme v olomoucké porodnici, kde se Ema opaluje a já si kromě kojení a spánku začínám pomalu užívat trošku času jen sama pro sebe. Háčkuju, po dlouhé době čtu. Narazila jsem na knížku Kateřiny Tučkové - Žitkovské bohyně a jsem nadšená....Ale už se samozřejmě hrozně těším domů na ty svoje chlapy.

Ema

Naše Ema.

Naše radost.

Narodila se včera odpoledne.

Nechala na sebe pěkně čekat, ale asi věděla proč.

Moc všem děkuju za podporu. 

Ještě si malinko pobudeme v porodnici, ale tentokrát si to už jen užívám. 

Hodně spím - kupodivu, mám čas číst, přemýšlet...Tak to má být.

Na poslední chvíli

Teplejší deka pro Kubu. Došitá dneska dopoledne. Opravdu za pět dvanáct. Pořádně vyteplená, ručně prošitá...aby Kubíka hřála v následujících dnech, když nebudu doma. Zítra ráno mě čeká příjem v nemocnici. Vůbec by mě nenapadlo, že víc než z porodu budu mít strach, že mi bude smutno. A při pohledu na složenou deku už je...

Jen tak...

Doma uklizeno, dítě spí...tak si užívám to ticho...s háčkem v ruce. A nádhernou kytkou, kterou jsem včera dostala od Jiříka. Jen tak. Pro radost. Děkuji:-)

Další dvě. Jedna na toaletní potřeby, druhá pro maminku....

Sobotní...

Odpočinek. Až se mi tomu nechce věřit, že to píšu...ale dnešní odpoledne si opravdu užívám. I když nic zásadního neděláme. Jsme s Kubíkem sami, spíš oba v horizontální poloze, ale nějakým zázrakem to dneska funguje. A tak oba čerpáme energii. Odpočívat se musí....

Naparáděná...

Chystám se zítra večer na koncert Jiříkovy kapely. A protože jsem chtěla zaujmout i něčím jiným než jen obrovským břichem, pustila jsem se do nových korálků, náramků a naušnic. Přece jen poslední příležitost vyjít si mezi lidi, tak ať nějak vypadám. A když už jsem byla u těch náramků, musel vzniknout i jeden pro Kubu...Dlouho chtěl svůj vlastní a aspoň teď nechá na pokoji ty moje. Tak krásný víkend vám všem...

Povidla

Z dnešního rána. Mimořádně vyvedeného. Vstávali jsme o čtvrt na devět. Pro mě něco neuvěřitelného. Po měsících se cítím vyspaná. Zázrak:-) A naše společná snídaně (teda jen s Kubíkem). Tentokrát letošní hrušková povidla. První várku jsme společně s Jiříkem spáchali už v neděli, druhou a třetí bychom měli stihnout co nejdřív. I přes to, že jsme hrušky v troubě malinko zapomněli a přismahli, tak to vypadá na nejlepší povidla za poslední roky.

Růžovo-hnědá

Nové polštáře v obyváku. Trocha růžové s hnědou. Zase na chvíli, než mě tato barevná kombinace přestane bavit. Je fajn, že stačí jen převléct povlaky a pokoj je úplně jiný. Podle nálady. Tak to mám ráda.

První medvěd

Největší rest dotáhnut do konce. Háčkovaný medvídek. První větší věc, kterou jsem zhruba před dvěma lety začala háčkovat. A pořád jsem ho nebyla schopná dotáhnout do konce. Není dokonalý, spíš naopak, ale pro mě má takovou docela nostalgickou hodnotu. Je na něm vidět, jak jsem se učila přidávat a ubírat oka....ale hlavně od háčkování byl tehdy pro mě už jen krok k látkovým hračkám a tedy ke stroji. Naštěstí Kuba si medvěda zamiloval a už pro něj udělal i místo v posteli....

Když nachlazení, tak pořádně. Aby měl Kuba vylepšenou náladu, vznikla taštička na autíčka nebo cokoliv dalšího. Jednoduchá, se dvěma kapsičkami, na patentek a jen tak přes rameno. Barevná s raketami a hvězdičkami. Kubík nadmíru spokojený....A taška je už naplněná:-)

Narozeninový...

Slavili jsme Jiříkovy narozeniny. Bylo to moc fajn, sice jsme nebyli v plném počtu, ale i tak! Mám hrozně ráda rodinné oslavy. Upekla jsem jako každý rok čokoládový dort. Bez toho si to už ani neumím představit. Je naprosto bezkonkurenční. Recept mám odtud. Tak vzhůru do nového týdne:-)

Do modra

Měla jsem volné dopoledne. A spoustu plánů, co všechno chci stihnout. Mezitím co kluci vyrazili na houby ( A NAŠLI!!!!!!)jsem se pustila do úklidu. Měla jsem v plánu natřít police do koupelny, ale protože jsem si chtěla barevný odstín nejdřív na něčem vyzkoušet, padla na to stolička. Očistit, obrousit, natřít.  A kupodivu se povedlo. Takže natírání zdar!

Jak se šije deka...

Trošku se ochladilo a tak jsem začala uvažovat nad další dekou Kubovi do postýlky. Tentokrát pořádně teplou. Vatelín už čeká, rozvržení hotovo, látky vybrány, nařezány a hurá do šití. Top bude opravdu jednoduchý, jen sešít větší čtverce. Ale na prošívání se těším. Vetšinu chci udělat v ruce a v pololeže - což je naprosto ideální poloha pro obrovské břicho:-)

Šedomodrá

Už 14 dní dokončená kabelka, která jen čekala na karabinky. Netlačil mě termín, takže jsem si šití užila. Navíc to je zjevně jedna z posledních zakázek, kterou jsem stihla před porodem dokončit. A snad se bude líbit. Kdyby bylo na mě, tak bych si ji opět nechala:-) Mějte krásnou středu...

Pomalu ve finále. Přestávám se stresovat tím, co jsem nestihla ( a že toho je..) a snažím se uklidnit a zabavit. Něco napůl mezi těšením se a strachem. Naštěstí vím, jak vyzrát na lehkou paniku. Malinový cheesecake už není....

Autíčkové II.

Pokračuji v teplácích. Střih stejný, jen tentokrát malinko zmenšený. Konečně ta správná velikost! Mám radost...