pondělí 30. listopadu 2015
Jak jsme jeli do Prahy
Víkend s dětmi v Praze.
Krásný a náročný to bylo.
Emiččino věčné "kdyužtambudem" nebo "mamichcičůrat".
Ale pak velké nadšení.
Jezdící schody myslím zvítězily na celé čáře.
Nebo to bylo hračkářství?
My s mužem jsme se svorně usmívali a vzpomínali, když jsme byli jako malí poprvé v Praze na výletě my.
Předvánoční běžíliškovský večírek hezky zdokumentovala Klárka a Jana.
Já jsem sice taky fotila, ale nevím, na co jsem u toho myslela. Protože fotky jsou značně nepublikovatelné.
Konečně jsem se potkala s Evou. A obě jsme se bavily tím, že máme stejný svetr. Dokonce jsme se spolu nechaly vyfotit.
A co myslíte? Všechno rozmazané....Ale v mojí hlavě jsou to ty nejhezčí fotky.
Děti jsem se snažila navnadit na všechny běžíliška knížky, ale oba dva nejvíc dostala darovaná Mateřídouška od jedné z přítomných tet. Tak aspoň placky od Andrey.
Večer u kamarádů. S kachnou na pomerančích a bílým vínem.
Ráno gang řádících dětí.
Intenzivní...
Stejně tak jako cesta autem zpátky v dešti a sněhu, kolonách a tmě.
Ještě že to děti zvětšiny prospaly.
Příště zas.
Rádi...
***
Taštičky šité v pátek.
Dlouho jsem té látce nemohla přijít na chuť.
Teď už ale jo a tak jsem si z ní dokonce spíchla peněženku.
A pak taky nějaké dárky do Prahy.
Hezký pondělní start všem...
pátek 27. listopadu 2015
Jsou tu...
Myslela jsem, že se snad nedočkám.
Ale jsou tu.
Dokonce i o něco dřív.
Moje nové štítky.
Nejdřív to byly vizitky, pak hlavička na blogu a teď došlo i na nové štítky.
Za vizuálem stojí moje dvorní návrhářka Jana.
Jsou přesně takové, jak to mám ráda. Jemné, jednoduché.
Prvních pár už jsem zašila. Do jednoho medvěda, kabelky a těchto dvou toaletek.
Prostě radost až na kost!
Krásný víkend mějte...
středa 25. listopadu 2015
Ono to počká
Poslední tři dny jsem s Kubou strávila v olomoucké vojenské nemocnici.
Plánované odstranění nosních mandlí.
I když krásné barokní prostory - nemocnice není nikdy příjemná a obzvlášť, když pacienti jsou děti.
Ale zvládli jsme to a jsme opět doma.
S Kubou na následující dva týdny a s nachlazenou Emou.
U dveří se povaluje nevybalený kufr, na stole nesklizené nádobí, u stroje hromada rozšitých medvědů a toaletek....
A do pokojíčku raději ani nenakukuju. Zvlášť když oba dva experti předstírají, že spí.
Měla bych ještě utíkat na poštu a odpovědět asi na 6 mailů.
Ale ono to chvilku počká.
Protože moje nervy jsou jen jedny.
Takže jdu hledat nějakou čokoládu, případně kafe a doposlouchat Lisbeth s Mikaelem.
***
Vyfotila jsem vám/jsem si to hezké z dnešního dne.
Takže došitá taška v ložnici, oříšky v kuchyni a medvědi v procesu.
úterý 24. listopadu 2015
Co doma...
Co doma, když venku prší, děti jsou nachlazené, nebo prostě jen potřebujete pracovat a je potřeba zabavit děti?
Výtvarka!
Tentokrát objev z Lidlu za pár korun.
Skládací domeček.
Hodně vybarvování, hodně srandy při skládání.
A je na světě.
S barevnými podlahami. Protože Ema.
Vybavený nábytkem z lega a osídlený vším možným.
Zábava na celé dopoledne.
Takže za nás jo!
pondělí 23. listopadu 2015
Meat Design Ostrava
Meat Design mým pohledem.
Něco se mi líbilo hodně, něco už míň.
Ale pozitiva jednoznačně převažovala.
A co bylo nejvíc fajn?
Lidi.
Tolik příjemných setkání.
Takže úsměv od ucha k uchu.
A mávám Soně, Andree, Kristýně, Lence, Olivce.
Tohle známe, že jo. Zahrada na niti.
Andrea a zvěřinec.
Soňa a Olivka a blogerská talkshow.
Plakáty, které byly vytvořené přímo pro Meat design.
Ty prostory...
Měli jsme hamburger a ani vyfotit jsem ho pořádně nestihla, jak moc byl dobrej.
Ty hrnky....jsem si chtěla koupit, si teď uvědomuju...
Od Soni jsme rozhodně s prázdnou odejít nemohli. Ale proč jsem ji nevyfotila, když jí to tak slušelo?
Ahoj holky!!!
Lampy Kafti už ani nesmím vidět. Jsou úžasný, chtěla bych je všechny, ale kam je v našem pidi bytě umístit... Ale já na to přijdu!
Brože Petra Hůzy miluju. Dvě už jsem roztřískala a proto jsem si musela pořídit třetí.
Studio Muck mě bavilo. Hodně.
***
Ale co mi udělalo radost největší?
Že jsme se neplánovaně vrátili domů dřív a měli na sebe s mužem čas.
A popovídali si nejlíp za poslední rok.
To je k nezaplacení.
pátek 20. listopadu 2015
Po stoprvní
Já vím, naše ložnice tu byla už asi stokrát.
Jenže je to něco jako moje oáza.
Místo, kam děti nemůžou.
(I když je tam dost často nachytám, jak si v posteli hrají na trampolínu).
Moje velká radost.
Jediný skoro uklizený pokoj v bytě.
Voňavý.
A teď mám úsměv ještě větší.
Protože jsem si konečně pořídila lampu.
Nechtěla jsem jen tak ledajakou.
Hodně dlouho jsem okukovala různé designové kousky, ale nebyla jsem zatím ochotná dát moc peněz.
Pak jsem si jednu lampu vyhlídla na Dohnat a Předehnat.
Takže jsem začala hledat na aukru.
Ale nic moc jsem nenašla a všechno s nálepkou brusel je hned tak pětinásobně zdraženo.
A pak když u mě byla na návštěvě Klára, zeptala jsem se, kde se takové kousky shání.
No přece v antiku!!!
Hned do pěti minut jsme ji spolu našly a ještě ten den bylo objednáno.
Už ji mám doma.
Pravá šedesátková.
A co myslíte?
Jsem nadšená.
I když při platbě mě málem omylo, kolik si napočítali za poštovné a balné.
A můj muž rovnou prohlásil, proč jsem nekoupila rovnou dvě.
Proč?
Protože teď sháním pro něj jinou.
A už si na jednu myslím:-)
***
Nová lampa, milované trojúhelníky, nové slepičkové pouzdro a oblíbené kousky ve Vjem misce.
Moje dnešní radosti.
čtvrtek 19. listopadu 2015
Sýkorky
Aneb Myyna podruhé.
Přiznávám, že vyfotit něco v tomto mizerném světle, je dneska zjevně nad mé síly.
Ale neukázat vám tuto tašku?
Ta látka je prostě famózní a v kombinaci s šedou to docela funguje.
A hlavně, druhou takovou v Jeseníku zaručeně nepotkáte.
Tak ať, Ivi, dělá radost!
***
A čím si dělám radost já?
To se vám pochlubím zítra.
Ale minimálně by vás mohl pobavit tento film.
My s mužem jsme si ho docela užili:-)
středa 18. listopadu 2015
Na severské vlně
Na severské vlně si jedu už pár dní.
Nejdřív to byla rozečtená detektivnka od Larse Keplera.
Potom si napsala o kabelku Jarka.
A nechtěla jen tak ledajakou.
Koupila si designovou utěrku švédských návrhářů a ta se přece na nádobí nehodí. Takže taška.
A u jejího šití jsem poslouchala čtvrtý díl Milénia.
Ideální kombinace...
Hezkou středu přeju:-)
úterý 17. listopadu 2015
Proč nemám fashion blog
Byla mlha.
A já chtěla konečně taky fotku.
Ale taky byla zima a začínalo pršet.
Jenže co bych pro obrázek neudělala, že.
Takže jsem nahodila úsměv a kabelku, vrazila muži foťák a zapózovala.
No, asi o minutu a půl později už jsem uháněla do tepla.
A bylo mi jasné, proč nikdy nebudu mít fashion blog...
Protože absolvovat tohle častěji....Rozumíme si, že...:-)
pondělí 16. listopadu 2015
Pradědovo
Pradědovo dětské muzeum v Bludově.
Inspirovala nás Jana. Takže hned jak byla volná sobota, vyrazili jsme.
Jednoznačně doporučujeme.
Děti ozkoušely všechno, co šlo.
Veškeré domečky, skrýše.
Nasadili nádražácké čepice a hromadně probíhali jeden domeček za druhým.
Prodávali v obchodě, vařili...teda hlavně Emička. Kuba si našel partu kluků a s nimi si hrál na lupiče. Pokud jsem to správně pochopila.
K obědu jsme si dali ve zdejší samoobslužné kuchyňce skvělou domácí čočkovou polévku a jablečný koláč.
Na závěr děti vzaly útokem zahradu.
Opravdu se těším tak na květen, kdy bude celá zarostlá. A kdy nebude vadit se trochu namočit. To bude teprve něco!
Když už jsme byli v Bludově, vyrazili jsme ještě na chvilku k poutnímu kostelu, který je schovaný v lese na kopci.
Oheň, špekáčky....
Bylo to hrozně fajn.
Vlastně ani nevadilo, že jsme zmokli...
***
Takže pokud ještě nemáte na zítřejší volný den plány...hurá do Bludova!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)