Čelenky

Už se to u mě pomalu stává tradicí.
Něco si vymyslím a pak ta realizace značně pokulhává.
S kamarádkou jsme si naplánovaly ušít čelenky loni v Anglii. A trvalo mi jen jedenáct měsíců, než jsem se pustila do první.
Ale jsou tu.
Látkové čelenky, vyztužené obužírkovaným drátem, které si jen tak zamotáte kolem hlavy. Mašli buď nahoru a nebo schovat pod vlasy.
Trochu retro, ale hlavně letní.
Některé jse ušila dvojbarevné, aby byla možnost čelenku jen otočit a mít nový model.
Nakonec jsem nevydržela hledat vhodnou hlavu na focení a jeden kousek vyfotila na sobě a na zbytek použila otočený drátěný košík.
Nicméně po nekonečných dvou hodinách klikání, úpravy fotek a nahazování eshopu - jsou všechny skladem. Plus pár nových popruhů na foťáky.
A já jdu někam padnout do stínu.
Hezký čtvrtek všem:-)

Naposledy?

Naposledy, jo?
Došila jsem hromadu a naskladnila ji tady a tady.
Mizí rychle. Z toho mám upřímnou radost.
Stejně tak mám i radost z poslechu této dámy.
Dneska jsem na ní frčela celý den.
Znáte? Posloucháte?
Já ji objevila docela pozdě - loni na Colours od Ostrava.
Ale baví mě moc....
Tak hezký čtvrtek.

Geometrické jaro

Moje geometrií posedlé srdce plesá.
Tohle mě na mojí práci baví - fotit si svůj porcelán, hrát si s látkami a šít, co mě napadne.
Občas je to tak fajn...
Hezkou středu všem.
....
Ps. Na e-shopu geometrické jaro right now:-)

Mám hlad

S přicházejícím jarem moje tělo volá po něčem zdravém.
Na maso se prakticky nemůžu ani podívat.
Přitom není to ani tak dávno, kdy jsem na něj měla chuť dost často.
Zato teď bych se mohla od rána do večera ládovat zeleninou.
A ještě pomerančem:-)
Takže se snažím svoje tělo poslouchat.
Chodím spát brzo - což je u mě opět dost neobvyklé, protože jsem sova a před půlnocí usínám málokdy.
Ale asi je ta únava spojená i s nedostatkem vitamínů a vůbec tím koncem zimy.
Nicméně abych se ještě vrátila k tomu jídlu.
Dost mě teď baví foodblogy. A můj nejnovější objev je Kamu.
Znáte?
Začala teď vařit vegansky a protože je mi to blízké a navíc mi to chutná, o to víc mě to baví.
Sledujete některé blogy o jídle? Kde se inspirujete?
Zelenině zdar a všem vám hezký večer.
....
Ps.s E-shop doplněn.
Juchů.

Green is the new black

Miluju černou.
Dobře černou a šedou.
Proto jsem sama ze sebe překvapená, když jsem zjistila, že se mi ve skříni sešly hned 4 zelené bundy. K tomu mám zelené boty, kalhoty, asi dvě trička.
Vzhledem k tomu, že letos je barvou roku Ultra Violet, tak jsem opět mimo.
Nicméně mě ta zelená dost baví.
Stejně tak jsem si dneska užila i focení nových kousků na e-shop.
To už je ta finální fáze, kdy vím, že je hotovo.
A opět, žádná fialová toaletka tam není... to jen, že i v tomto směru nejsem trendy...

Tak hezký čtvrtek všem a hodně zelené!

Velké děti

Letos na mě jaro přišlo nějak hrozně brzo.
Takže jen spím a spím.
A upřímně se divím, kde jsem na všechno kdysi, když byly děti podstatně menší, brala energii.
Já vím, říká se, malé děti, malé starosti.
Ale Kuba s Emou už jsou tak samostatní.
Až mě to občas děsí.
Namažou si sami snídani - přimhuřme oči nad máslem po stole.
Uklidí si, sami se vykoupou, oblečou.
Pak ale samozřejmě přicházejí sofistikovanější starosti.
Třeba simulování, aby nemuseli do školy/školky.
Poztrácené oblečení/sešity/papuče/rukavice.
Kartičky pokémonů narvané ve všech kapsách - a pořádně vyprané.
Dotazy na téma sex a co to jako je.
Hodně, hodně vylepšený a cool slovník.
Bavím se. A občas trnu.
Mám velké děti a pořád mi to nedochází.
Ale jednoznačně to není nuda.

Dělat něco

Už jsem vám říkala, že na splín je nejlepší se něčím zaměstnat?
V mém případě šít a šít.
Prostě dělat něco.
Takže TU jsou tři nové kabelky.
Chtěla jsem je původně vyfotit sama na sobě, ale až vymyslím, čím zakrýt ty kruhy pod očima....:-)

Pondělíčko

Pondělí, pondělíčko....
To si obvykle každé pondělí ráno prohodíme s kamarádkou Katkou, když se potkáme u aut - já vykládám věci do dílny, ona nakládá děti do auta.
Víc už ani není potřeba dál říkat, protože obě víme.
A to dnešní pondělíčko stálo za to.
Nevím, proč si vždycky na chalupu navozím tolik věcí na šití, ale potom ty moje přesuny bývají příšerné.
A to že jsme tam byli týden, mě neomlouvá...
Dnes jsem šla sice jen na dvakrát, ale málem mi praskla záda.
Aby byl den úplně top, ztratila jsem při přesunu kousek od stroje - jak ho nazvat já antitechnický typ netuším, takže jsem si udělala ještě jedno kolečko domů, prohledat byt, parkoviště, před dílnou, v dílně...abych usoudila, že ztraceno.
Naštěstí můj pan opravář má pro mě pochopení a náhradní díly.
Mezitím jsem stihla zmatkovat na poště, hledat klíče, které jsem měla v kapse, potvrdit jako odeslané objednávky, které ještě rozhodně odeslané nejsou a pak psát omluvné maily...no prostě když se daří...
Ale na druhou stranu jsem došila tyhle dvě maličkaté kabelky a mám z nich upřímnou radost.
Stejně tak i ze své kožené bundy, kterou jsem ráno konečně vytáhla ze skříně.
A teď si jdu sbalit svých pět švěstek, vyzvednout děti ze vzdělávacích ústavů a natáhnout se na sedačku.
Teda samozřejmě až potom, co vynosím ten obrovskej nákup z auta, napíšeme úkoly, uděláme svačiny, umyjeme nádobí ze snídaně.....Pondělíčko, hurá!
*** 
Oba dva kousky v e-shopu.

Zajíci

Jednou za čas propadnu nějaké látce.
Tentokrát jsou to hned látky dvě.
Lišky a medvědy už jste viděli - však jsem z ní našila hned několik toaletek a kabelku.
Momentálně jsou v kurzu zajíci.
Látka ze stejné kolekce, jemná, ne moc výrazná...ale famózní.
Možná ty malé geometrické prvky, to je to, co mě na tom tak bere.
Dvě toaletky s kůží na zakázku, kabelka vyloženě na moje přání.
Někdy prostě nejde jinak, než šít, co zrovna srdce žádá.
Kabelku i s dalšími novými kousky jsem právě nahrála na e-shop.
***
Emička udaná a já jsem zpátky v dílně.
Já vím, budu se opakovat asi po tisící, ale tak hrozně moc ráda chodím do práce.
Mějte hezký den.

Po babičce

Vystěhováváme byt po babičce.
A likviduje se spousta věcí.
Takže ve volném překladu, donesla jsem domů spoustu věcí...
Z toho mé vetešnické srdce plesá.
Nové hrnky na presso.
Krabice od čokolád z Tuzexu ( a v ní nastěhované látky, co jsem dovezla z dílny domů...).
Miska na ovoce, v mém případě na špulky nití.
Plus ty prostírky, že ....
***
Můj home office svědčí hlavně prostírkám.
Na víc, přiznávám, nemám s Emou čas.
A to se říká: "jedno dítě, žádné dítě".
Jenže v případě Emy to jaksi neplatí....:-)
Nicméně obě prostírky z fotek najdete v e-shopu.
Našila jsem nějaké nové, doplnila ty prodané...
Odkaz na shop snad brzo zprovozním na pravé straně blogu....přece jen já a IT...takže prosím o strpení.

Je to tu

 

Mám velkou radost.
Dnes otvírám svůj e-shop.
Není dokonalý, ale mám takový pocit, že v lecčem se mi malinko podobá.
Občas lehce zmatený, ale ve své podstatě jednoduchý.
A co u mě najdete?
Od všeho kousek.
Od velkých a malých toaletek, přes peněženky, prostírky...a kabelky.
A zapomněla bych na jednoho medvěda... Ten zatím statečně a sám hlídá svou podkategorii a vyčkává na kamarády, které bych měla velmi brzo naskladnit.
Ale to až doutírám doma dětem nudle u nosu, vyšlu je zpátky do vzdělávacích zařízení a sama se dostanu do dílny. (Ano, taky nás ta chřipečka semlela).
Do té doby se budeme doma tulit pod dekou a já budu čas od času nakoukávat na e-shop a pořád nevěřícně kroutit hlavou, že jsem se konečně odhodlala.
Tak vítejte!

                                                                https://gresakovajana.cz/

Uf

Nestíhám.
Padají mi oči.
A jak mi odpoledne řekla babička, nemám ve tváři žádnou barvu.
Dělat e-shop je řehole.
Dnes jsem strávila x hodin za foťákem a pak dalších nepočítaně úpravou fotek.
Když jsem měla malinkou chvilku u stroje a došila tašku na zakázku - to bylo tak fajn...
Takže pokud čekáte na odpověď na svůj email, mějte se mnou malinko strpení.
A teď už jdu spát, protože zítra je přece taky den, no ne?