pátek 31. března 2017

Dobrou...



Páteční večer v posteli.
Čaj v novém hrnku od holek z porcelánu (díky Miru!), pryskyřníky neodkvetkly ani po 14 dnech a já sama ve ztichlé ložnici.
Trochu si procházím zpětně poslední měsíc, opět sepisuji seznamy na ten příští...
Hodně jsem pracovala, možná až moc a tak se na mě únava opravdu podepsala.
Kuba zvládl vyrůst o jednu velikost, Ema taktéž.
Skóre roztrhaných kalhot: Kuba za březen troje, Ema dvoje legíny.
Na večeři sní oba podstatně víc než já.
Kubovy průměrně čtyři krajíce mě dost děsí.
Stejně tak mě děsí ta rychlost s jakou mi utíká týden pod prsty.
Přijde mi, že neustále někam odcházím, spěchám, něco balím...
Ze své práce mám radost, to opravdu jo, ale chybí mi víc času s dětmi.
Takového toho volnějšího. Kdy nemusíme rychle psát úkoly, dohadovat se nad čtením, spěcháním do kroužku...
Celý týden se těším, až bude víkend, co všechno podnikneme..a pak v pátek večer mě převálcuje únava:-)
Ale to znáte asi všichni....
Takže já jdu rychle zaklapnout počítač a jdu se věnovat Kubově od včerejška nejoblíbenější činnosti - totiž spánku. Přece jen ho není nikdy dost.

středa 29. března 2017

Jarní spánek


Největší radost je z maličkostí.
Dnešní dva úlovky z charity, plus birkenstocky za 30 kč.
A indiánka od Jany.
Dlouho jsem ji měla srolovanou ve skříni, tak snad se jednoho dne vyrovná....
• • • • •
Včera jsme si s mužem udělali výlet do Prahy. Napůl pracovně a trochu jen tak, být spolu.
Zjistila jsem, že moc neumím vypnout. Několikrát jsem se přistihla, jak jsem nervózní z toho, že nic nedělám.
Nedokázala jsem povinnosti dostat z hlavy.
Až jsem nakonec z toho odpočinku byla tak unavená, že jsem po příjezdu domů hned zaplula do postele.
Ale pořád se uklidňuji, že je to jarem. Konečně ho máme tu a já bych ho nejraději prospala.
Energie chybí, ale chuť něco podniknout zdaleka ne.
Tak snad mě nakopne aspoň ta radost z nových kabelek,(už jsou na e-shopu)), nových látek, medvědího česneku, možnosti konečně brázdit ulice na kole a nebo třeba této písničky.
Mějte hezký den...

čtvrtek 23. března 2017

Jarní

 


Když jaro, tak kytky.
Nemůžu si pomoct.
Malá odbočka od geometrie:-)
Všechno najdete tu...
***
A na poslední chvíli - dnes v Ostravě hrají Priessnitz.
Koho potkám?
Hezký čtvrtek....

středa 22. března 2017

O jídle


Nikdy by mě nanepadlo, že budu psát příspěvek o veganském jídle.
Ale dějí se i divnější věci.
Maso mám ráda. To zase jo.
Ale nemusím ho moc často.
Nicméně na veganství jsem se dívala malinko přes prsty.
O to víc mě překvapilo, že jsou ty jídla tak strašně fajn, vůbec ne tak drahá, jak jsem se domnívala a že mi to bude natolik chutnat, že si na maso ani nevzpomenu.
Ale abych se dostala k jádru pudla.
Kristýna, která má se mnou pronajatý byt, kde se nachází moje dílna, na svých cestách světem přičichla k veganské stravě. A protože se v průběhu dne v bytě dost potkáváme a tak různě vaříme, bylo jen otázkou času, kdy od ní něco ochutnám.
A když jsem si včera dopoledne chystala ke snídani zeleninu a hummus se sojovým rohlíkem....sama jsem musela uznat, že se v mém jídelníčku změna udála.
Přes týden jím vlastně dost zdravě, samozřejmě sem tam si dopustím malé prohřešky,ale maso jím ve většině případů pouze o víkendu s mužem a dětmi.
Jím mnohem víc zeleniny,ovoce, luštěnin než kdy předtím - a kdybych ještě zvládala jíst pravidelně, měla bych ještě větší radost.
Největší překvapení pro mě ale bylo, když jsem poprvé měla veganský koláč.
A co teprve, když jsem k narozeninám dostala veganský malinový "cheesecake".
Objevuji netušené obzory a jsem opravdu příjemně překvapená.
Jediné, co zatím nedokážu opustit je každodenní káva s mlékem a bílý jogurt s ovocem - který si ale dopřávám už jen tak jednou za týden.
Rozhodně o sobě nemůžu říct, že bych měla tendence se stát veganem, popravdě nemám ráda škatulky, ale jsem vděčná za možnost vyzkoušet něco nového a povzbuzená zjištěním, že se po tom novém cítím mnohem, mnohem líp - než po rohlíku s máslem:-)

pondělí 20. března 2017

Dojatá



Mám narozeniny jen pár dní po našem Kubovi.
A tak je slavíme společně.
Totiž, abych byla přesná, já uvařím oběd pro celou rodinu, uklidím celý byt, upeču dort a udělám oslavu.
A většinou po odchodu rodinných příslušníků se hroutím únavou na sedačku a večer jsem zralá buď  na panáka, nebo mám chuť si vyplakat oči.
Ale aby to nevypadalo jen negativně - oslava je pro mě důležitá.
Snažím se, aby si děti zažily ten pocit, že je jednou něco jen o nich, že jsou důležité, milované...
V sobotu jsme si s mým mužem zašli společně na večeři k mým narozeninám. Měli jsme volný večer, ale už o půl deváté jsem stěží udržela oči.
Takže když mě můj muž přemlouval ještě na jeden drink v našem oblíbeném podniku, moc se mi nechtělo.
Jenže to, co mě čekalo při příchodu dovnitř, mi vyrazilo dech.
Hromada mých kamarádů, dort, svíčky, kytky, moje oblíbená hudba.
Oslava, kterou můj muž společně s nimi zorganizoval za mými zády.
Ještě teď, když o tom píšu, se znovu a znovu dojímám.
Protože už se tak dlouho nestalo, že by bylo něco jen o mně.
Přece jen od té doby, co mám děti, je to všechno zaměřené hlavně na ně.
Vlastně i rozhovory s lidmi okolo se točí především o dětech, o škole, o práci...málokdy slyším, jak se mám já. Co prožívám, co mě trápí.
Přitom to je dost často to, o čem by člověk chtěl/měl mluvit.
A čím víc nad tím večerem znovu přemýšlím, uvědomuji si, jak moc jsem vděčná za lidi, které mám okolo sebe. Protože vědět, že na vás někomu záleží....to je ten největší dárek.
Děkuju moc všem, co se na sobotě podíleli. A vůbec všem, které potkávám.....
***
Od kamaráda jsem dostala desku jeho ex-kapely (mimochodem mé oblíbené a je výborná!!!), to abychom si už konečně zprovoznili/pořídili nový gramofon.
Pryskyřník ze soboty.
A nová taška - za chvíli již v e-shopu.

pátek 17. března 2017

Nakreslená


To máte takhle docela mizernej den a přijde vám zpráva od Myyny a v ní koláž.
Nejlepší barter ever!
Já tašku, Markét obrázky.
Její španělský malovaný deník mě neuvěřitelně bavil, takže když jsme se domlouvaly na ušití tašky, hned jsem věděla, že od ní taky něco potřebuju.
Co říkáte?
Ve větším ho najdete v e-shopu, kam jsem ho primárně zamýšlela a na FB.
Prostě radost až na kost:-)

středa 15. března 2017

Džíny


Dneska jsem konečně sehnala džíny, se kterými jsem spokojená, nemají díru na zadku a sednou mi.
Vyzkoušela jsem jich nějmíň sto v různých cenových relacích a nic.
Byla jsem i ochotná si připlatit, ale nakonec mě stály jen 30 korun v sekáči.
A pak že se zázraky nedějí:-)
Takže takovou radost dnes mám.
Taky mi můj muž zprovoznil internet, po tom co mi děti zjevně v notebooku přenastavily nějakým způsobem hodiny na rok 1980 a díky tomu mi spadl antivirus a všechno se vlastně zablokovalo.
A pokud bude štěsttí stát při mně a naše ultra rychlé připojení to schroustá, za chvíli do e-shopu přibudou tyto krásky.
Tak hezkou středu všem...

úterý 14. března 2017

Nepříznivá konstelace




Nestíhám.
Asi nemám příznivou konstelaci hvězd, nebo nevím.
Nicméně práce moc, dodnes nemocný Kuba, já prakticky spíš doma než v dílně, milión dopisování do školy ještě z týdne před prázdninami - aneb zapomenuté sešity ve škole.
Dodělat zakázky, doplnit e-shop, nachystat dvě oslavy - jedna zrušená, když Kuba onemocněl a tak máme doma o dort víc...kdo to bude jíst, to nevím, leze mi to i ušima:-)
Uf.
Ale jsou tu i pozitiva.
Třeba včerejší princ Ládík v Olomouci a prosmáté dvě a čtvrt hodiny.
Nebo těšení se na středeční koncert dalšího severského fešáka.
Kdyby vás to zaujalo, více info tu. Pro lepší den přikládám song.

***
Z nedělní oslavy Kubových narozenin, došitá další cestovka a moje pracovní radosti.
Snídaňo-oběd v milované misce od EmaMamisu, heřmánek v notně obouchané konvičce od Soni - už bych si měla pomalu pořídit druhou:-)

čtvrtek 9. března 2017

Na cesty






Hrozně ráda vyrážím na cesty.
Teda, abych to upřesnila, nejraději vyrážím na cesty sama.
Což se mi sice s dětmi moc často nepoštěstí, ale o to víc si to potom užívám.
Čím delší cesta, tím lepší... 
Nikdy dřív jsem nebyla tolik samotářská jako poslední roky.
Mám ráda ticho, kdy si můžu přemýšlet nad čím sama chci.
Nikdo na mě nemluví a já se můžu ponořit jen do svých myšlenek.
Už jsem o tom kdysi psala, ale s oblibou vedu se sebou rozhovory o tom, co bych chtěla udělat, co se nikdy nestane a vlastně si občas jen tak fabuluji.
Užívám si své běho-procházky na chalupě, cesty sama autem a to, že pracuji většinou jen sama se sebou je to nejlepší, co mě mohlo potkat.
Tím nechci říct, že nejsem společenská. Mám lidi okolo sebe ráda, ale ne vždy a poslední dobou si dost často vyberu samotu.
Jak by řekla moje maminka, jsem asi po tatínkovi:-)
***
Po dlouhé době jedna cestovní taška.
Tato bude dělat doprovod do porodnice.
Radost u stroje...

úterý 7. března 2017

Sedm


Kuba má sedm let.
U Emy mě ty narozeniny popravdě tak nedojímají, ale každý rok v březnu touto dobou jsem lehce naměkko.
Jak jsem se za těch sedm let změnila, co všechno jsme prožili a čím nás tenhle kluk obohatil.
Nebudu předstírat, že je to s ním jen jednoduché.
Občas bych ho nejraději roztrhla, ale není den, kdyby mě něčím nepřekvapil.
Má svůj vlastní svět, strašně bohatou fantazii a je tak citlivý.
Hrozně moc mi připomíná mého bratra a o to víc se tím bavím.
Jen mě mrzí, že už si pomalu ani nevzpomínám, jaké byl mimnko.
Jako by to bylo tak dávno.
***
Roste před očima.
6, 5, 4, 3, 2, 1.

pondělí 6. března 2017

Pondělíčko


Pondělí, pondělíčko....
To si obvykle každé pondělí ráno prohodíme s kamarádkou Katkou, když se potkáme u aut - já vykládám věci do dílny, ona nakládá děti do auta.
Víc už ani není potřeba dál říkat, protože obě víme.
A to dnešní pondělíčko stálo za to.
Nevím, proč si vždycky na chalupu navozím tolik věcí na šití, ale potom ty moje přesuny bývají příšerné.
A to že jsme tam byli týden, mě neomlouvá...
Dnes jsem šla sice jen na dvakrát, ale málem mi praskla záda.
Aby byl den úplně top, ztratila jsem při přesunu kousek od stroje - jak ho nazvat já antitechnický typ netuším, takže jsem si udělala ještě jedno kolečko domů, prohledat byt, parkoviště, před dílnou, v dílně...abych usoudila, že ztraceno.
Naštěstí můj pan opravář má pro mě pochopení a náhradní díly.
Mezitím jsem stihla zmatkovat na poště, hledat klíče, které jsem měla v kapse, potvrdit jako odeslané objednávky, které ještě rozhodně odeslané nejsou a pak psát omluvné maily...no prostě když se daří...
Ale na druhou stranu jsem došila tyhle dvě maličkaté kabelky a mám z nich upřímnou radost.
Stejně tak i ze své kožené bundy, kterou jsem ráno konečně vytáhla ze skříně.
A teď si jdu sbalit svých pět švěstek, vyzvednout děti ze vzdělávacích ústavů a natáhnout se na sedačku.
Teda samozřejmě až potom, co vynosím ten obrovskej nákup z auta, napíšeme úkoly, uděláme svačiny, umyjeme nádobí ze snídaně.....Pondělíčko, hurá!
*** 
Oba dva kousky v e-shopu.

čtvrtek 2. března 2017

To prostě nejde




To prostě nejde ty kýče nefotit:-)))
Vždycky jsem se svým rodičům smála, že fotí tisíckrát jedno stejné místo, pořád ty podobné pohledy.
Jak já tomu teď rozumím.
I když třeba prší, je tu tak krásně.
Zhluboka dýchám a nasávám.
***
A taky malinko šiju.
Třeba tyto kabelky jsem právě naskladnila do e-shopu.

středa 1. března 2017

Jarní?









Máme jarní prázdniny.
Ale žádné velké plány se nekonají.
Kuba se pomalu vyhrabává z nemoci a venku je něco mezi uragánem a jarem.
Takže na chvíli ven a pak se sušit u kamen.
Ještě že tu chalupu máme, protože si nedokážu představit týden ve městě, doma s tak rozjetými dětmi.
Měla jsem velké oči a naplánovala jsem si hromadu práce - ale asi potřebuju vypnout a mít chvíli s dětmi prázdniny. K šití jsem se prakticky ještě nedostala.
Ale hrajeme na kytaru, kreslíme, čteme, stavíme ze všeho, co se nám dostane do rukou. Z dílny jsem dětem dovezla všechny papírové roury od výztuh a koženek, co mi ještě zbyly - takže nejlepší tunely pro auta, plus spousta dřevěných špalíčků....
Objevili jsme novou pohádku a večer si ji pustili na plátně.
Nikam nespěcháme, nic nemusíme...přesně takhle je to fajn.
A já se zase začínám těšit na léto a opět přemýšlím, jak by bylo fajn, tu strávit delší čas, jak to skloubit s prací....