Kousek

Kousek ložnice.

Zatím nic extra, ale vzhledem k ještě nevybalené skříni s látkami, krabicemi s věcma a dalšímu miliónu nedodělků, je to jako pohlazení.

Jsem občas hrozně umanutá. Prostě něco musím mít hned i za cenu toho, že se u toho třeba strhám.

Počkat se stěhováním skříní, až se vrátí E z práce? Ani omylem. To bych se na to musela třeba ještě hodinu navíc dívat. 

Ještě že my ženy občas dokážeme i nemožné. Stačí jen opravdu hodně chtít.

Včera jsem navrtala poličku. Já sama! Kupodivu drží, zeď se nerozpadla a tak se zase pomalu posouvám dál.

Radost až na kost....

Pondělní

Na to, že je pondělí a měla bych být odpočatá, jsem vyřízená.

Víkend byl parádní. S kamarádkou jsme prokecaly a prohrály na kytaru celou páteční noc. Tak moc jsem to potřebovala. Projít všechno - od blbostí, přes děti, velikosti podprsenek, po ty nejosobnější věci. Ještě nejsme úplně marný! 

Sobota ve znamení přesazování, kávy, odpočívání na slunku, pozorování našich mužů, jak pracují....(na to bych mohla koukat pořád) a zásobování všech zúčastněných proviantem. Děti řádily, jak černá ruka....

Po návratu z chalupy akce malování a stěhování Kubova nového pokoje. Za malování bych si dala pravda tak 2-, ale snaha se počítá. Foto ilustrační z telefonu, kdy si děti místo úklidu začaly dělit knížky.

Probíhající změny v bytě poctivě fotím. Něco málo hážu na instagram, ale hlavně si sama pro sebe dělám časosběr. A těším se, až bude hotovo a já se pochlubím.

Jen při pohledu na kvalitu fotek z telefonu si uvědomuji, že by to chtělo něco malinko lepšího. No uvidíme.

Nicméně na náš včerejší společný výkon jsem opravdu pyšná. Protože rozhoupat ty moje dva uličníky ke koncentrované činnosti bez brblání...a hlavně pak ten výsledek...

Tak hezké pondělí všem.

Co mi v poslední době udělalo radost

Moje milá kamarádka vydala desku. Desku, kterou posledních několik měsíců poslouchám, u které se dojímám a kterou ze srdce doporučuji. Kromě toho, že si napsala jak texty, tak hudbu, Káťa zde nazpívala i jednu písničku s Davidem Stypkou. Ten nás kdysi seznámil. O to víc mě teď její poslech dostává.

David Macháček vydal pokračování svého fotodeníku knižně. Zatím jsem jen zběžně prolistovala, ale fotky a verše už znám. Pohlazení po duši. Jen chci mít na to víc času a těším se, až si knížku prohlídnu v křesle u krbu. Mimochodem Davide, kde je to slibované věnování? Reklamace:-)

Citronová máta, která nezazimovaná přežila v truhlíku na balkóně. I když to vypadalo, že zimu nezvládla, najednou je zpátky v plné síle.

Objev nádherné vázy z lisovaného skla na chalupě. Brusel, jo, pořád mám pro něj slabost.

Náušnice od Myyny. 

Zpět nastěhovaný obyvák. Předevčírem vymalovaná ložnice. Včera první noc v novém... Highlighty tohoto měsíce.

Stavební

Za tou velkou hromadou cihel je moje ložnice. Totiž budoucí ložnice. A bývalá dílna.

Poslední měsíc je ve znamení balení věcí do krabic, igelitů. Všudypřítomný prach a vše nastěhované do dětského pokoje a ložnice.

Včera zedník dodělal omítku a my s dětmi vytřeli a nastěhovali zpět obyvák. Nemůžu se dočkat, až vymaluju a konečně vybalím. Kdybych večer nepadala únavou, pojedu nonstop, jen aby to už bylo za mnou. 

Rekonstrukci doma jsem plánovala dlouho. Jenže vždycky je nakonec něco jinak než si člověk přeje. Termíny se protahují, starosti se nabalují. Ale tady už jsme ve finále... 

Momentálně se nejvíc těším, až si konečně sednu ke stroji a budu šít cokoliv....Poslední březnový víkend jsem takto na jeden zátah ušila 4 mikiny pro kamarádky. A hodně mě to bavilo. Z oblečení jsem měla respekt. Možná proto, že jsem samouk a ke všemu docházím metodou pokus omyl. Takže tohle je pro mě výzva....

I když omítka v ložnici ještě zasychá, já už googluju noční stolky. Ty, které se mi líbily, měly dodací dobu 17 týdnů. Takže hledám dál. A když už to jaro a prý jarní úklid, tak pořádná čistka domácnosti. Plán je zbavit se co nejvíc věcí půjde. Však jsem to taky pořád odkládala. Jsem dost zvědavá, jak to dopadne.