Na sebe

 

Z čeho mám za poslední třičtvrtě rok opravdu radost, je šití oblečení.

Mikiny už nosí celá domácnost a kamarádky.

Já sama mám 4.

Trička, tam se pořád učím. Dost bojuji s dvojjehlou, ale jednoho dne to vychytám.

Šaty jsem si ušila troje a nositelné jsou všechny.

Těší mě to o to víc, že nemusím chodit po obchodech.

Nakupování oblečení totiž bytostně nesnáším.

Třeba nákup nových džínů statečně oddaluji už víc než rok...

Takže když mi minulý týden dorazil balík látek, plánovala jsem, co všechno o víkendu ušiju.

Maličko skutek utek.

V pátek večer jsem se nechala přemluvit a v sobotu vybalila stánek na sousedské slavnosti olomoucké Úřední čtvrti. A udělala jsem dobře, protože jsem potkala obrovskou hromadu kamarádů a navíc prodávala společně s Markétou Baletkovou a její Něhou z Hané.

Ale jedno triko jsem nakonec o víkendu stihla...

***

Na fotkách moje nejnošenější kousky.

Až teda na první šaty. Na ty se mi ochladilo.

Léto, ještě zůstaň....

Na co se těším

 

Na co se těším?

Přiznám se, že když jsem o tom v posledních dnech přemýšlela, trochu mě to rozhodilo.

Najednou jsem měla pocit, že se vlastně nemám moc na co těšit.

Plánovaná dovolená v Izraeli vzala za své. Nařízením povinné sedmidenní karantény pro všechny příchozí cizince se pro nás stala neuskutečnitelnou. Takže letenky stornovány.

Prázdniny se chýlí ke svému konci a moje jediná dovolená skončila zánětem dutin.

S vyhlídkou školy, podzimu, miliardy zařizování a povinností...propadala jsem lehké depresi.

A já se potřebuji mít na co těšit. Ta vidina něčeho pozitivního....

Takže jsem si nakoupila hromadu nových látek - a teď se těším až dorazí.

Na víkend mám nachystanou další knihu od Petera Maye.

K večeru se vrátí domů děti a už se jich po týdnu nemůžu dočkat. 

Těším se, že zítra vyrazíme na houby.

3.9. vychází deska Davida Stypky a Bandjeez Dýchej. Ještě před svou smrtí ji David stihl nazpívat a kluci na ní makali do poslední chvíle. Na ni se opravdu hodně těším. A možná taky trochu bojím. Protože bude poslední.

Těším se, že o víkendu upeču banánovej chleba, protože je to jediná buchta, kterou je naše domácnost ochotná konzumovat a navíc mám novej recept.

***

Fotka je z chalupy.

Ten výhled mě bere pokaždé.

Mezi čajem a počítačem

 

Strávit pár dnů v posteli mělo spoustu pozitiv.

Konečně jsem viděla už nějakou dobu odkládané Vzpomínky na Itálii. Příjemný film, náladový, který nikam nespěchá, žádné velké drama se nekoná. A zanechá milý pocit. 

Od kamarádky doporučená Zelená kniha příjemně překvapila. Něco mezi životopisným filmem a roadmovie. Amerika v 60. letech. Jednoznačně doporučuji.

Ale co mě dostalo nejvíc? 

Seriál z produkce HBO - Mare z Easttownu.  Skvělá Kate Winslet. V roli úplně obyčejné ženské, detektivky, vyrovnávající se s úmrtím vlastního potomka a rozvodem, která musí řešit vraždu dívky ze sousedství. Minisérie situovaná do ospalé Pennsylvánie, malého města, kde každý zná každého. Velmi pozvolné tempo, přiznám se, že do posledního dílu jsem netušila, kdo a proč zabíjel. Za mě jeden z nejlepších počinů, co jsem za poslední dobu viděla.

Dokoukala jsem i druhou řadu Sedmilhářek, ale úplně mě nezaujala. Možná jsem byla prostě příliš rozmlsaná a ve srovnání s Mare....

Několik dnů jsem strávila ve společnosti Petera Maye a audioknihy Ochráním tě. Opět ponuré Skotsko, sametový hlas Jiřího Dvořáka. Jeho knihy miluju. Kdo jste nečetl Skálu - nutno přečíst. 

Doma jsme si nemoci a nachlazení předali, takže na vlně čajů a filmů se jede i nadále, jen já to mám už malinko zprostředkovaně z práce.

Ale večer v posteli, to se přidávám...

Dva

 Jsem vděčná za spoustu věcí.

A toto je jedna z nich.

Dva roky spolu.

Jak jinak

Děti zvládly čtrnáctidenní tábor a poprvé za jejich skautskou historii domů nenapsaly ani řádek.

Prý nebyl čas.

Jak já jsem jim záviděla. Dva týdny v lese. To bývaly ty nejlepší prázdniny na světě.

Zatím co já - z práce domů, uklidit, chvíli jen tak koukat a spát.

Takže když se mi konečně blížila dovolená, tušila jsem, že to nemůže projít jen tak.

Jak jinak - většinu dovolené propršelo. Nevadí. Chalupa to jistí. 

E nemohl mít volno, aspoň si dětí užiju víc.

Ema hned odpoledne po příjezdu z tábora začala kašlat, druhý den už rýma jako trám. I to se zvládne. Čaje, nohy v teple, kratší procházky. Týden většinu času zavření na chalupě. Lehce místy ponorka, ale jo, přežili jsme.

Jak se blížil páteční odjezd dětí za babičkou a dědečkem, tušila jsem, že Emino nachlazení se přesunulo na nového nositele.

Ihned po jejich odjezdu jsem padla. Takže závěr dovolené ve znamení aspirinu, teplot a popravdě tak trochu nasranosti na úplně všechno. Nejlepší dovolená ever.

Prodloužená následně o neschopenku, protože z nachlazení je zánět dutin a průdušek. 

Kdo má rýmu v srpnu, když bych se měla koupat někde u rybníku?

Ale i pobyt doma má svá pozitiva.

Konečně je čas na audioknihy. Ze samotného čtení mě, přiznávám se, zatím ještě bolí hlava.

Po chvilkách uklízím a světe div se, nafotila jsem kousky, které na svou chvíli, (rozuměj na mě) čekaly asi půl roku.

Takže sekce malé kabelky a pouzdra v eshopu aktualizována.

Viděla jsem taky konečně dlouho dokládané filmy a dokoukala dva seriály, takže report brzo.

Fotky z ložnice.

Jo, pořád mě ta polička baví.