čtvrtek 27. dubna 2017

Ty trojúhelníky





Po dlouhé době opět šiju polštáře.
Vzpomínám si, jak jsem na mateřské šila jeden za druhým a ještě teď mám doma povlaků plnou skříň. Úplně stejný, jako je tento trojúhelníkový, jsem si ušila na tehdy novou sedačku.
Slouží dodnes a pořád ho mám stejně ráda.
Při úklidu látek na potahování židlí jsem narazila na košík s předchystanými trojúhelníky na kdysi zamýšlenou deku. Střihla jsem do nich a polštář je na světě.
Ty barvy mě prostě neuvěřitelně baví. Ze zbytků je v plánu ještě něco dalšího....
A k tomu zeleninové kari, to jen abych se pochlubila, jak se mám v práci dobře:-)
Mějte hezký den, mávám z upršené Olomouce.
• • • • •
Polštář je ještě s dalšími novými kousky ke koupi TU.

středa 26. dubna 2017

Čalounictví

 

Mám nezřízenou radost, když se něco povede.
Kamarádka mě poprosila o pomoc při čalounění židlí do svého baru.
Nikdy jsem to nedělala, ale já a výzvy a zkoušení nového...
Takže proč ne.
Zúžitkovala jsem starší látky a ústřižky, uklidila si konečně všechny ty krabice se zbytky...
Čtrnáct kousků hotových, dalších minimálně dvacet přede mnou.
Ale ty zas někdy příště....
Úžasné vypnutí mozku...teda jen v případě, že si zrovna neobrátíte sponkovačku naopak a netrefíte se do tváře...ale žiju a prsty, oči a zuby mám všechny:-)

pondělí 24. dubna 2017

Tak nevím




Dnešek je ve znamení Fashion Revolution, tedy den, kdy se celý svět zaměřuje na udržitelnou módu a snaží se poukázat na to, kdo stojí za oblečením, které nosíme.
U mých kabelek je to asi jasné - ty prošly mýma rukama. Co se ale oblečení týče, tam těžce pokulhávám.
Čím dál víc zjišťuji, že si nejsem schopná nakoupit v "normálních" obchodech.
A to se netýká jen oblečení, ale i věcí do domácnosti.
Ne že by se mi nabídka nelíbila, ale popravdě, když se mi rozpadne hrnek po jednom ťuknutí o dřez, povlečení ztratí barvu po dvou vypráních a o kvalitě triček ani nemluvím.... A při čtení etikety vidím Bangladéš, Čínu...
Tak raději žiju obklopená předměty z "druhé ruky". Mou vášeň pro Brusel už asi znáte, takže hrnky jsou jasné. Ale je to i o nábytku. Nová židle je po dvou letech zralá na vyhození, zato ta po babičce bude sloužit ještě dlouho.
Většinu domácích textílií jsem si ušila, nebo sehnala v sekáči. A dost podobné to začínám mít i u oblečení. Už si ani nepamatuji, kdy jsem si naposledy nakoupila nějaké kousky v normálním ochoďáku. Přiznávám, před 14 dny jsem tam byla a byla jsem ochotná si koupit džíny. Dopadlo to tak, že jsem si zklamaně vyzkoušela asi desatery a doma si místo toho zašila své nejoblíbenější. O protřídění skříně uvažuji už strašně dlouho a tak si říkám, třeba když to napíšu na blog (cha!), opravdu se do toho pustím.
Kolik toho vlastně potřebuju?
Proč mám ve skřníni 4 svetry, které jsem na sobě už víc než 3 roky neměla?
Proč si neušiju víc triček, když to moje nejoblíbenější je mnou šité, místo těch vytahaných, které mi zabírají půl poličky.
Jednoho dne, bych se ráda dostala na level Evy Urbanové z Nily.
Mít toho málo, ale kvalitní kousky, o kterých budu vědět odkud jsou, proč je mám a bude je mít ráda.
Ale já vždy postupuji po malých krůčcích.
Nicméně na začátek je to docela dobré, ne?

čtvrtek 20. dubna 2017

Žlutá je dobrá



A hořčičná ještě lepší.
Navíc v kombinaci s šedou a černou.
Baví mě, moc. A vlastně jsem si i dost užila vybírání látek a zpracovávání odstřižků...
• • • • •
V úterý jsem viděla dost bizarní film, který mě ale tak pobavil, že se o něj musím podělit.
Doporučil mi ho kamarád Kuba, od kterého mám vlastně většinu filmových tipů z poslední doby.
The One I love je ve své podstatě takové romanticko-komediální drama. Aspoň podle československé filmové databáze. Především je to však film o vztazích. A vlastně je dost oddychový, i když se tak z popisu nemusí zdát. Já se smála hodně, i když konec jsem už trochu předvídala. Ale pokud si potřebujete odpočinout a neřešit  zombie apokalypsu nebo nějaké srdceryvné drama - je to ideální film.
Tak hezké čvrteční odpoledne, já jdu nahazovat polštáře na shop...

středa 19. dubna 2017

Sněží




Včera jsem zůstala s otevřenou pusou stát před zásilkovnou, když jsem zpozorovala že sněží.
Dnes už se asi ničemu nedivím.
Ráno jsem měla zasněžené auto, vytáhla jsem zimní bundu a cestou do práce se choulila v kapuci.
Takže přivolávám teplo rozkvetlou sakurou na stole, kterou mi přinesla včerejší návštěva.
A radost mi dělají i došité koše a zachráněný Halabalův stůl - pavouk v našem budoiru.
Baví mě všechny ty staré "krámy", kterých se jiní zbavují. Těší mě je schraňovat, zvlášť když je kde.
Teď bych si ještě ráda pořídila trubkovou postel.....kdyby o ní někdo věděl, nebo se jí zbavoval..pište.....:-)
• • • • •
Pokud byste rádi taky svůj košík, můžete zkusit šít podle tohoto mého návodu, případně jsou k mání tyto tři kousky v mém e-shopu.

úterý 18. dubna 2017

Doma


Když nevíme co by, celé to doma přeskládáme....
Někdy je změna prostě potřeba.
Hezké úterý všem.

sobota 15. dubna 2017

Bílá sobota





Sobota v dílně.
Žádná velká práce.
Vlastně spíš volný den.
Srovnávám látky, srovnávám si myšlenky, fotím, klidním duši.
Někdy je potřeba zvolnit, aby šlo zase nabrat tempo.
Zaměřit se na ty malé věci, které dají z dálky dohromady to velké.

úterý 11. dubna 2017

pondělí 10. dubna 2017

O víkendu...








Rozbalila jsem si svůj obchůdek na tři dny v Olomouci ve Ztracené 4.
Přiznávám, že jsem to malinko podcenila a prostor jsem v reálu viděla až ve chvíli, kdy jsem tam navezla věci.
Ale nevadí.
Dvě hodinky a bylo hotovo.
Improvizace je moje dobrá kamarádka.
Protostor to byl moc fajn, skoro jsem se až přistihla, že si tak představuji, jaké by to bylo, mít tam dílnu s obchodem...
Po přestěhování zpátky a dnešním vybalení na bytě, jsem opět vděčná za svou samotu a klid.
Ale jaké to bylo?
Příjemné....
Nejvíc si to asi užily děti, které společně s tatínkem a kamarády absolvovaly většinu programu v rámci Víkendu v centru - vyráběly dřevěný nábytek pod vedením architektů z Mobilní architektonické kanceláře -rozuměj, to dělali tatínci, děti si vyráběly něco mezi puškou, letadlem a ponorkou:-), namalovaly si placky, stihli oběd u číňanů, vyválely se v barvě, pohrály si v rosáriu....
Já jsem si pouštěla mezitím oblíbenou hudbu, dopisovala faktury a maily a užívala si návštěv kamarádek.
Hezký to bylo....
Kéž by takových akcí bylo v Olomouci víc.
Protože bylo tak příjemné, kdyžbylo v sobotu centrum plné lidí. Což u nás moc často zvykem nebývá...
Tak hezký start do nového týdne.
• • • • •
Do e-shopu jsem zvládla nahrát všechny nové kousky...

pátek 7. dubna 2017

Být spontánní








Být spontánní umím málokdy.
A přitom bych si to tolik přála!
Místo toho si lpím na svých malých rituálech a jistotách.
Ale včera se mi to podařilo.
Když mi zavolal kamarád, že jede na otočku do Havířova na vernisáž, dokázala jsem překopat naplánovaný den a i když to bylo dost hektické, ve čtyři jsme už mířili po dálnici směr galerie Krystal.
Bylo to tak fajn!
Vernisáž deníkových fotek Davida Macháčka v hrozně příjemném prostředí Soniny galerie.
Milí lidé, tedy až na jednu dámu z Holubí letky, známé tváře, spousta rozhovorů.
Pokud budete mít cestu do Havířova, vřele doporučuji.
A sama sobě přeju, abych dokázala být akční mnohem víc a nebála se občas vystrčit nos ze své ulity... Bývá to většinou hrozně příjemná změna.
Hezký víkend mějte, já už pomalu balím krám a stěhuji vše do Ztracené 4 na Víkend v centru.
Začínáme už v 16,00.

čtvrtek 6. dubna 2017

Víkend v centru


Mrzí mě, že se centra měst vylidňují. Malé obchody zanikají a všichni hromadně míří do nákupních center. A obzvlášť to naše olomoucké centrum je přece TAK krásné.
O to větší radost mám, že jsem byla přizvána k účasti na Víkendu v centru pořádaném olomouckým Divadlem Na cucky.
Přijďte si vychutnat krásu našic ulic a podívat se do zpřístupněných prostor, otevřených obchůdků, poslechnout si přednášky nebo se zúčastnit nějakého workshopu.
Vše tento víkend: od 7. do 9. 4. 2017.
Program celého víkendu TU.
Já se na vás budu těšit v krámku ve Ztracené ulici č. 4.
Budu mít s sebou komplet celý e-shop plus spoustu nových kousků.
Zastavte se na kus řeči nebo na čaj.
Budu se těšit....
• • • • •
Je mi jasné, že jsem neolomoucké nepotěšila, ale třeba někdy i jinde. Užijte si víkend a držte nám palce!

středa 5. dubna 2017

V hlavě



Poslední dobou jsem víc schovaná ve své hlavě.
Hodně přemýšlím.
Hodně sumíruji.
Hodně plánuji, abych pak zas všechno přehodnotila.
Málo píšu na blog - a ne že by nebylo co, jen tak nějak malinko potřebuji vidět ten odstup.
A když nad tím zpětně zapřemýšlím, vždycky mě to popadá takhle na jaře.
Co má a nemá symsl, co bych chtěla v životě dělat, jak bych to měla dělat....
Přiznávám, že jsem neměla moc očekávání, jakou práci budu dělat.
Možná proto, že jsem měla děti dost brzo, hned po škole, a tak jsem se vyhla volbě oboru.
Šití pak nějak logicky vyplynulo.
Ale pořád mám někde vzadu zasunutou otázku, jestli je to to pravé, jestli jsem přece jen neměla víc hledat....
Napadá vás to taky? Děláte práci, se kterou jste spokojení? Je důležitější dělat práci, kterou máte rádi anebo která je líp zaplacená?
Otázky za milión:-)
To všechno se mi u toho stříhání honí v hlavě. A já jsem vlastně na jednu stranu ráda, že nad tím přemýšlím....