Torzo naší adventní výzdoby. Rychle stvořené včera v noci, když mě přepadla potřeba začít se už na ty Vánoce těšit. Vůbec letos s vánočními přípravami pokulhávám. Větve na věnec leží na balkóně, většinu dárků mám zatím jen ve své hlavě a nad cukrovím a úklidem ještě ani nepřemýšlím. Ale ještě je čas, co myslíte?

Radosti posledních dní. A že byly potřeba. Není mi úplně nejlíp a tak každé zvednutí nálady oceňuji. Sobotní ranní výprava do sekáče: úžasná látka - teď ještě košile dost podivé velikosti, malinké dětské šatičky (kdybychom náhodou měli někdy holčičku), ty momentálně nosí Bertička a boty, které jsem tam opravdu nemohla nechat. Celkem 30 kč. A taky konečně koupená hořčicová příze, ten správný odstín jsem sháněla už několik měsíců (díky Marki). Háčkuji si z ní čepici, kterou mi zatím sebral Kubík...(na fotce stav, kdy mi právě došla příze). A dvě nové látky, koupené Jiříkem v Kroměříži (Moc děkuji:-)).

Jak jsme se měli ve Valticích? Skvěle. Jen ten sníh po cestě zpátky mě malinko překvapil. A to jaká mi byla zima...Ale aspoň už začínám mít vánoční náladu. A to nám ještě voní celý byt po jedlových větvích...

Už nějakou dobu plánovaná  a slibovaná čepice pro Kubíka. Včera kolem oběda dorazila nová Marina a v ní střih na ušanku. Večer stačila půl hodinka a bylo hotovo. A dneska ráno jsem tiše zuřila, když jsem Kubovi nemohla čepici nasadit. Nějak mu asi povyrostla hlava. Takže jsem malinko párala...a i tak už teď vím, že tato čepice poputuje za někým menším a já se budu muset pustit do další. Ale to až o víkendu. Za pár hodin totiž odjíždíme s Jiříkem do Valtic, Kubulu odkládáme u prarodičů a budeme si užívat víno a jeden druhého. Ani nevíte, jak dlouho se už na to těším. Tak krásný zbytek týdne a opatrujte se:-)

Naše každodenní polední radost/starost. Venčení Ferdinanda. Od té doby, co nosí Kuba vodítko, mám jistotu, že mi už nikam neuteče. Je totiž patřičně pyšný, že má úkol...Kéž by mu to vydrželo:-)

Dnes předaná taška, ušitá o víkendu podle první Mariny, zdobená volným prošíváním. Snad udělá obdarované radost. Kdyby bylo jen tak jednoduché obdarovávat i chlapy. Už několik dní se trápím s vymýšlením dárku pro manžela....ale zatím nic. Přece jen, kabelka to asi ne, z medvědů už vyrostl. Ještě že mám víc než 5 týdnů....

Před několika měsíci jsem začala háčkovat polštář. Vydržela jsem u toho asi tři večery a pak jsem ho odložila s tím, že si dám chvíli pauzu. A pauza se protáhla...Takto je rozděláno víc věcí...Mám prostě ráda rychlé výsledky(To už jsem párkrát říkala, že:-))...Ale o to víc mě potěšilo, když jsem včera večer uznala, že těch pár měsíců občasné práce se vyplatilo a polštář se nakonec dočkal svého dokončení. Recyklace starého prostěradla, duté vlákno jako výplň, z druhé strany háčkovaného povlaku starší bavlněná modrobílá látka....a zapínání na zip. Finále už bylo přesně v mém stylu, rychlé. Hurá. Zatím putoval polštář ke Kubovi do postýlky. Sice je spíš dekorační než na spaní-hodně jsem ho nacpala- ale, že mu to tam sluší:-)

Už dlouho jsem sháněla Kubovi šálu. Jedinou malou vlněnou, co jsme doma měli, Kuba odmítal - předpokládám, že kousala. A pak jsem viděla u Barborky její dvacetiminutovou šálku a bylo jasno. Ušitá ze zbytků flanelu, teploučkého plédu (deky) z Ikey a aby to Kubu bavilo, tak nesmí chybět letadla. Jak jinak. A až si maminka trochu vydechne, tak se pustí do čepice....

Lavice a dvě Kubovy židličky v novém. A že už to potřebovaly...staré podsedáky dostaly pořádně zabrat a abychom to měli doma na Vánoce ještě hezčí, ušila jsem nové. Tentokrát jednobarevné, režné..ale vyhrála jsem si s prošíváním. Jídelní židličku už Kuba otestoval....a i když nic neříkal, já jsem spokojená:-)

Dnešní radosti... zpracovaná dýně s masem, zelím a bramborovými noky k obědu(skvělé!) a včerejší úlovek ze sekáče. Vždycky si novou věc pověsím na ramínko do ložnice a kochám se. Není nad to dělat si radost... 

Taška pro jednoho modeláře.....Letadýlkovou látku jsem si zamilovala, mám v plánu z ní ušít Kubovi polštář do postýlky, třeba se pak do ní bude víc těšit. Já už se tam po dnešku těším...přece jen mám za sebou náročný den (hrušková povidla uvařena, dýně s masem upečena, zelí uvařeno, látky nastříhány, sekáč řádně probrán, koupen nový kabát, návštěva prababičky...a tak). Dobrou noc:-)

Nedělní oběd. Ideální vzhledem k počasí. Jen to pivo mohlo být točené a ne nealko. Dneska jsme už zase na zelenině...a na dýni. Jsem zvědavá, jak se s ní Kuba popasuje:-) Tak mě napadá, poradíte mi, jak nejlépe zpracovat dýni, jinak než na polévku a kompot? Jsem dýňový začátečník...Díky moc a hezké pondělí. I když u nás v Olomouci trošku mrazivé.

Z dnešního odpoledne....kéž by i zítra bylo tak krásně. Dobrou noc:-)

Před pár dny to byl přesně rok, co jsem začala šít. Maminka mě sice v dětství naučila, jak se zapíná její stará Lada, dokonce jsem byla schopná i zapošívat, ale třeba ušít linku, která by byla rovná...ani náhodou. A upřímně, vlastně mě to vůbec nebavilo. O to překvapivější bylo, když jsem loni v září narazila na časopis Marina, který ještě ani nevyšel a hned jsem si ho objednala.  A rovnou půlroční předplatné. Co na tom, že jsem neměla stroj, nic jsem neuměla a ani jsem netušila, jestli mě to bude bavit.....Přišlo mi první číslo a já si ho celý měsíc pročítala a pořád se rozhoupávala. Půjčila jsem si stroj od maminky a 5. listopadu se odhodlala. Ušila jsem slona. Z látek od manželovy maminky, která mi je dávala se slovy, kdybych někdy třeba chtěla šít....(Jak to tušila???). Vycpala jsem ho výplní z polštáře....a byla na sebe tak pyšná. Kdyby mi tehdy někdo řekl, co všechno za ten rok zvládnu a ještě s malým dítětem, že si třeba ušiju tašku, tak nebudu věřit. A že mám skvělého muže, který mi věří a podporuje mě ve všem, co vymyslím, dostala jsem k Vánocům nový stroj. A tak jsem šití definitivně propadla...Jiříku, díky moc za důvěru :-)

Ze včerejška mám dobrý pocit.  Dopoledne jsme byli na návštěvě u kamarádky a odnesla jsem si odtud recept na parádní jabečno-banánovou přesnídávku a ještě večer jsem jí navařila 12 sklenic. (Veru, díky moc, je úžasná, s Kubou jsme jednu ochutnali a už nikdy nekupuju..:-))...Po obědě jsem se pustila do tašky na zakázku ( ano, Ilono, konečně!!!) a večer jsem si ušila jednu rychlou podzimní taštičku ze zbytků sametu z medvěda (ten se schovává v ložnici, kde očekává Vánoce. Kabelka je v barvě mé nové peněženky(díky, Veru, podruhé) a hlavně v barvě, která je momentálně můj favorit. Žlutá, nejlépe do okrova, šafránova..nebo jak ji nejlépe popsat....prostě vede:-) A dneska? Dneska budu odpočívat. A večer mě čeká svatomartinské víno. Juchů.

Už dlouho jsem přemýšlela o sedacím pytli k nám domů. Původně jsem ani neměla v plánu ho šít, ale když jsem si ho prohlédla u kamarádky a viděla, že to není nic težkého, rozhodla jsem se ho nekupovat, ale ušít. A samozřejmě zůstalo u plánů...Teda až do té doby, než jsem viděla online video k zářijové Marině Quilt, kde byl na podobný sedák návod. V klidu, pomaličku jsem se pustila do vrchní části s aplikacemi. Nejdřív jsem přemýšlela o motivu medvídků, nebo letadel, autíček....ale vzhledem k tomu, že u nás už asi dva měsíce pomalu neexistuje nic jiného než vláčky, bylo rozhodnuto. Práce se nakonec malinko protáhla, protože nejsem přece troškař a tak dělám nejlépe několik věcí naráz. Ale to asi sami znáte:-) Takže když teď v pátek Jiřík s Kubulou odjeli na chalupu, přišlo mi to jako vhodný čas na dokončení sedáku. Dalším hnacím motorem bylo 250 l kuliček polystyrenu u nás v ložnici. A povedlo se. Pokud nepočítám prasknutí pytle s kuličkami v kuchyni a následné hodinové zametání...Sedák je na můj vkus moc plný, takže asi ještě časem, až se rozhoupu, uberu kuličky. Ale jinak slouží a máme z něj radost všichni tři.

Dlouho jsem si neužila víkend tak jako tento. Měla jsem volný páteční večer. Jen pro sebe. Jiřík odjel s Kubou na chalupu. Tak jsem si to patřičně vychutnala, ale protože bez kluků dlouho nevydržím, hned v sobotu dopoledne jsem za nimi vyjela. A bylo nádherně. Dorazili kamarádi, pouštěli jsme draka, vařila jsem, pekla ( to je ta oblíbená část:-)), chodili na procházky, topili v kamnech a hodně si povídali. Bylo to moc fajn a i když jsem teď tak unavená, že hned jak to dopíšu, jdu spát, tak jsem vypnula a opravdu si odpočinula. A co jste dělali vy?

Včera večer došité kabelušky. Pokud si nenajdou majitele na jarmarku, přesně už vím, pro koho budou:-) A teď si jdu udělat pořádnou kávu (už druhou), abych ten dnešek ve zdraví přežila. Kuba nám prokašlal a proplakal skoro celou noc (průdušky v kombinaci s rostoucími stoličkami), takže jsem jak přejetá parním válcem. Ale abych končila pozitivně, venku vysvitlo sluníčko a je tam nádherně...

Medvědi na již zmíněný kreativní jarmark. Kuba už je pořádně poobjímal, takže můžou vyrazit za někým dalším. Venku je to pravé podzimní počasí,ideální na tvoření, a dokonce i Kuba spolupracuje...tak si to o to víc užívám.