středa 29. června 2016

To build a home


Jedna letní pro novopečenou maminku.
Dojíždím poslední resty a hlavou už jsem na dovolené.
Pomalu sumíruji seznam, co všechno vyprat, co nezapomenout. 
Objevila jsem dlouho neposlouchané kapely a od rána mi hrají The Cinematic orchestra.
Hlavně tato písnička - už asi potřetí.
Hezký den všem!


úterý 28. června 2016

Co chci stihnout v létě




V pátek začínají prázdniny.
Aspoň tedy našim dětem.
Těším se.
Plánuji míň pracovat a víc si to s nimi užít.
A vlastně bych ráda stihla tolik věcí, že už teď vím, že to není reálné.
Ale co.
Proč si to aspoň nezkusit shrnout.
Hezky to napsala Bára.
Já na rozdíl od ní strávím většinu léta mimo město, ale o to víc bych si přála:
Zajít s mužem aspoň jednou večer někam na aperol spritz.
Hrát celý večer u ohně na kytaru.
Spát s dětmi ve stanu.
Upéct malinový koláč.
Ušít si deku. Pro sebe. Nějakou velkou a hodně geometrickou.
Chodit co nejvíc bosky.
Pít vodu s mátou.
Sníst co nejvíc meruňek, co se do nás vejde.
Hodně se jezdit koupat.
Méně pracovat a víc být s dětmi. (To už jse vlastně psala, ale letos to je pro mě obzvlášť důležité).
Koupit si nové letní šaty.
Aspoň ob den si natrhat kytici lučních květin.
Vidět aspoň tři dobré filmy.
Spát pod širákem.
To bych si přála.
 ***
I letos dostanou paní učitelky dárky šité.
A protože mě ty barvy baví, ušila jsem toho víc....
To je tak, když mám spoustu jiné práce...ale vždyť už mě vlastně znáte:-)

pondělí 27. června 2016

Stejně jako maminka



Člověk chvíli nedává pozor....a holky si místo obrázku namalují nehty.
Prostě chtěly být taky krásné.
Prý jako maminka.
Aneb včerejší odpoledne ve dvou fotkách.
Mějte hezké pondělí.

čtvrtek 23. června 2016

Šaty jsou základ...





Se slečnou Em.
Aneb rýmička v domě a tak se všechno odkládá stranou.
Šijeme šaty, stavíme bunkry na balkóně, bublifukejeme, lakujeme nehty, posloucháme popadesáté soundtrack Ledového království....prostě takové ty holčičí věci.
Konec hlášení.
Hezký čtvrtek všem...
****
Zapomněla jsem na ty šaty.
Staré tričko, růžová látka (ta hlavně!), přišitá sukně, záležitost asi 10 minut.
Ema spokojená a já vlastně taky, protože už mi to omílala dokola poslední 4 dny.
Šaty jsou totiž základ.

úterý 21. června 2016

Okna



Stal se zázrak a já doma umyla okna.
Něco tak obyčejného, ale u nás doma asi nejodkládanější činnost.
Přitom jsem si skvěle vyčistila hlavu.
A o tom, že jsem teď na kuchyň obzvlášť pyšná, asi ani nemusím mluvit....
***
Bylinky a nové látky na parapetu a to okno!
Mlhy mraky na přání.
Z posledního kusu mé oblíbené látky.

pátek 17. června 2016

Pro Břichopase


Marušku Mrňávkovou obdivuji.
To s jakou pokorou píše, jak nádherně šije a tvoří všechno okolo sebe.
Před jejími hračkami nemůžu jinak než smeknout.
I když jsem dětem našila hraček spoustu, břichopasí panenka je jedna z nejoblíbenějších.
A vždy má u Emy čestné místo v posteli.
Břichopas má momentálně kampaň na hithitu - aby získal certifikát bezpečné hračky.
Pro ty z vás, kdo byste Marušku rádi podpořili, poprosím kliknout ZDE.
Moc díky a hezký víkend...

čtvrtek 16. června 2016

Ty maličkosti


Někdy stačí maličkosti, aby byl člověk spokojený.
A tak to mám dnes.
Koktejl k snídani, látky na stole.
Co na tom, že nemám uvařený oběd.
Co na tom, že v pokojíčku vybuchla bomba.
Prádlo ještě chvíli vydrží a na poštu půjdu po obědě. Teda až ho vytvořím.
Někdy je prostě potřeba zaměřit se na pozitivní maličkosti a aspoň na chvíli vypustit to, co stejně neuteče.
***
Toaletka pro jednu mou milou k narozeninám.

středa 15. června 2016

Velké plány


Na včerejší odpoledne jsme měli velké plány.
Vytáhnout děti na kola a jet se vykoupat.
Byli jsme už v neděli odpoledne a hrozně jsme si to užili.
Kuba zvládl ujet víc než deset kilometrů, společně s Emou nechtěli vylézt z vody, takže jsem měla za to, že je odpoledne jasné.
Jenže děti si to přeplánovaly samy.
Prostě stačilo jít kolem dětského hřiště, kde bylo spoustu školkových kamarádů a žádné kolo se nekonalo.
Stačily křídy a klacek.
Takže když jsme pak s mužem seděli na lavičce a zdálky pozorovali ty zářící obličeje, musela jsem sama sobě konstatovat, že dětem opravdu stačí jen málo. A já se někdy ani nemusím snažit.
***
Peříčková.
Na tenhle střih jsem opravdu pyšná.
Vylezl mi metodou pokus omyl, když jsem na podzim "nutně potřebovala" kabelku na výlet do Prahy.
Sama na sobě jsem ho vyzkoušela už dvakrát, další dva kousky už nosí zákaznice a tu je v pořadí pátý kus. ( 1, 2, 3, 4 - baví mě všechny).
Kabelka je tak akorát velká, jednoduchá, vevnitř má jednu dvojitou kapsu, zapínání na zip a klopu.
A myslím, že jí to u nás v obyváku sluší. Teda jen do zítřka, než ji zabalím a odletí dělat radost někomu dalšímu.

pondělí 13. června 2016

Skoro beze slov...





Dnes krátce.
Zato s mou oblíbenou písničkou.
Hezké pondělí mějte.
****
Kytka utržená před domem.
Toaletky na přání
Na okně. Kamínky od Kuby.
Hrnek od Soni a mátový čaj.

pátek 10. června 2016

Z ložnice




V ložnici to s barvami moc nepřeháním.
Je to vlastně dost dokola, ale já mám opravdu radost i z malé změny, kterou udělám.
Převleču polštáře, pověsím si nový kousek na ramínko....
Těší mě mít okolo své oblíbené kousky.
Lampu a misku už znáte. To jsou moje srdcovky.
Svetr ze sekáče, hrnek s iniciálou od Arneho Jacobsena, stolička od muže z blešáku, košíky z oblíbené látky, nové číslo časopisu o focení....
Až mě mrzí, že se do ložnice přes den moc nedostanu...

čtvrtek 9. června 2016

Černobíle







Zvolňuji.
Žádá si to tělo, potřebují to i děti.
Jak to psala Katka, i já pomalu najíždím na prázdninový režim.
Rozvolňuji si práci, plánujeme léto.
Všichni odpočíváme.
Protože posledních 14 dní u nás bylo hodně hektických a tak je to prostě nutnost.
Na facebook jsem dneska nahrála fotky volných kousků, takže v případě zájmu jsou tu.
***
Venku.
Pár fotek z neděle.
Černobíle.
Na procházce s Kloučkama.
Vypnout hlavu a jen být.
Jsme moc rádi, že je máme. A že je máme tak blízko.
Těším se na léto. Moc.

úterý 7. června 2016

Tak moc


Neplánovaně ušitá taška den před Bystřicí.
Nádherné pivoňky od sestry.
A večerní sluníčko na zdech pokoje.
Tak málo, tak moc.
***
Kabelka je volná, kdyby náhodou.

pondělí 6. června 2016

Oranjeééé






















Ze soboty.
Hrozně moc dojmů mám.
Velkou radost ze Soni, se kterou jsme si zařídily stánky hned vedle sebe.
Z Jany, že i přes nemocné děti na chvíli dorazila.
Z kapely Houpací koně, protože mě dostali.
Z mého muže, jak mu šlo prodávání líp než mně.
Z Hanele, protože to bylo hrozně milé ji vidět.
Těšila jsem se na Sašu a Rosu, na jejich muže,jak probereme všechny naše novinky...
O Kubovi jsme celou dobu ani nevěděli. Prostě spousta kamarádů a dětské hřiště a domácí zmrzlina.
Ema nám to naopak vynahrazovala. Vykoupila na blešáku snad všechny gumičky, náramky a plastové a plyšové koně. A byla tak přesvědčivá, že někteří prodejci ji ani nenechali zaplatit...
Odvezla jsem si domů kromě hrnku od Soni a střapce od Saši především vypálené sandále na nohou, lehký úpal a úsměv od ucha k uchu.
Fajn to bylo....