pondělí 15. března 2021

Březnový





 
Po dlouhé době šiju oblečení.
Maličko mě k tomu dohnaly zavřené obchody, ale hlavně to, že jsem na to konečně měla čas.
Čtrnáct dní volna před nástupem do nové práce. Bylo to tak fajn!
Doma uklizeno, došitá část zakázek, dvě mikiny pro Emu, čtyři trika pro mě, a jedna mikina. Překvapivě barevná.
Ale ta látka mě hrozně baví a já nenosím jenom černou...
Na chalupě už pomalu chytáme zahradu na jaro a já se těším na bylinky.
Pomalu se po zimním spánku rozběhávám a vyhlížím teplejší počasí, protože mi pořád hrozně mrznou uši a nos. ( Čelenku jsem si sice ušila, ale vždycky zůstane doma.....)
Děti strávily v únoru dva týdny v Praze u tatínka, covid. Izolace.
První týden jsem si to nepokrytě užívala.
A pak mi bylo smutno.
Kuba oslavil jedenáct.
Puberta za rohem. Občas se dost bavím, většinou zuřím.
Možná proto, že používá dost podobných fint, jako já v jeho věku. 
Třeba jeho předstíraný tupý výraz, když ho při něčem nachytám....přesně vím, jak to myslí. Taky jsem to na rodiče zkoušela....
Ale jak roste, roste i jeho síla a ochota mi s něčím pomoct, což je hrozně fajn.
Jsou oba už tak velcí.....
Dnes poprvé v nové práci. Mám ráda výzvy. Ráda se učím nové věci...takže zatím dobrý.
Navíc oproti korporátu, kde jsem dělala poslední rok, vidím i určitou vizi a smysl.
A Vám všem, co čekáte na objednávky, mějte se mnou prosím tento týden maličko strpení...
Hezký březen Vám všem.¨
A jaro pojď.

neděle 10. ledna 2021

David

Od čtvrtka v izolaci.

Koukám na filmy, hodně spím a snažím se donutit děti k nějaké činnosti. Ty si karanténu kupodivu užívají.

Chtěla jsem napsat o filmech, které jsem viděla za poslední dobu, jenže zpráva o smrti mého kamaráda Davida mě úplně vykolejila. 

O Davidu Stypkovi jsem tu už párkrát v minulosti psala. Poznali jsme se před lety na Banátu, a od té doby jsem ho vždycky ráda viděla. A hlavně slyšela. Teď mi to popravdě nejde. Chtěla jsem si pustit jeho poslední desku, ale nemůžu. Možná až budu sama a budu si moct v klidu pobrečet, protože nedokážu přestat myslet na jeho ženu a tři děti, na to, že nedopíše písničku, která měla jen jednu sloku, nebudeme už do sebe nikdy rýpat nebo mě už neobejme tím svým medvědím objetím.

Davide, těším se, až se znovu uvidíme. A děkuju za všechnu radost....



úterý 24. listopadu 2020

Po dlouhé době

 


Jak  začít psát příspěvek po skoro devíti měsících?
...
Popravdě netuším, proč mi to tak dlouho trvalo. Na jaře jsem dost bojovala s novou prací, únavou, dlouhodobým vyčerpáním, které vyvrcholilo měsíční neschopenkou a návratu k lékům.
Léto tedy bylo odpočinkové, poklidné a pracovní.
Několik měsíců jsem prakticky nesáhla na stroj, ignorovala sociální sítě a prostě jen tak byla.
Z práce domů a spát.
S dětmi jsem hodně času trávili na chalupě mého přítele, moc jsem neplánovala.
Sama na sobě cítím, že ta pauza byla po těch deseti letech, co jsem psala blog, opravdu potřeba.
V telefonu jsem si rozepsala tak deset příspěvků, ale nebyla chuť ani síla.
Děkuju moc všem, co jste mi v průběhu posledních měsíců psali.
A všem, co jste si něco koupili v mém maličko vyprodaném eshopu. I tam půl roku nepřibylo nové zboží. 
Ačkoliv něco našito bylo, nafotila jsem až dnes. 
Dřív jsem to nezvládla.
Tím spíš smekám před všemi pracujícími matkami, které zvládají ještě daší věci. A smekám i Janě v minulosti, protože úplně na rovinu, je to dost dřina. Po práci jsem schopná tak maximálně pověsit prádlo a udělat večeři.
Od půlky října jsem s dětmi doma na home office a popravdě už vyhlížím, kdy se Kuba vrátí zpátky do školy. Nevadí mi pracovat z domu, vlastně po tolika měsících v kanceláři je to příjemná změna. Ale skloubit online výuku dětí, oběd a mou práci, která vyžaduje pozornost a hlavně není možné, abych si co pět minut odbíhala od  počítače vysvětlit Emě, že Marie se píše s velkým M....
Ale to znáte asi všichni...
Tak jak se jinak mimo současné dění mám?
Hrozně fajn.
Je milión věcí, co mě štvou, ale asi ta radost, kterou v sobě mám, je dokáže upozadit.
Kuba pomalu jde do puberty a i když bych měla být asi vyděšená, vlastně se na to těším.
S oběma je dost sranda, jsou hodně samostatní, jo, dělají mi radost. 
(Většinou:---)).
A soukromě? Jsem opravdu šťastná. Nevím, co k tomu dodat víc. Snažím se to vychutnávat, žít víc přítomností, učím se tolik nestresovat.
Zjistila jsem, jak málo toho k životu potřebuju, když mám koho obejmout.
A jak jste se měli vy?



úterý 28. dubna 2020

Z posledních dní....


Ema čte.
Už asi svou šestou knížku. Rozčetla se v březnu. A teď jede zrovna Děti z Bullerbynu. Mou oblíbenou....
Dostala jsem od kamarádky kávovník. A udělal mi hroznou radost.
Uvařila jsem doma Bunbo nam bo. A bylo skvělý!
V sobotu jsme s kamarády grilovali. Konečně víc lidí. Tak mi to chybělo...
Děti si odvezly na chalupu kola a jezdí. Já jsem přes týden v práci, takže jim to “volno” dost závidím.
Kuba už zase vyrostl. Sebral mi poslední tepláky.
Přečetla jsem tři knížky. Všechny během své týdenní dovolené. Přes pracovní týden jsem se ustálila na modu z práce domů, najíst a usnout. Snad se to někdy zlomí:-)
Čím dál víc si uvědomuji, jak jsme se měli a máme dobře. Jen jsem to v tom všem shonu neviděla.
Nebo to nevnímala tak moc.
Tím spíš, když čtu zprávy a vidím dění okolo sebe.
Jsem vděčná za svou práci, rodinu a blízké.
Vidět to dobré.
To se snažím ze všech sil.

pondělí 6. dubna 2020

To jaro...


Dny letí jak splašené.
Podala jsem daňové přiznání.
Mám za sebou pět týdnů v nové práci.
Ušila nové prostírky.
Viděla tak dvacet filmů, z toho některé i třikrát, protože jsem u nich mockrát usnula.
Hodně spím.
Hodně přemýšlím.
A poprvé v životě nedělám po práci vůbec nic.
Občas jen tak koukám a nasávám to jaro.
Hrozně moc mi chybělo.
A i když máme teď všichni v životě hromadu omezení, snažím se urvat si, co to jde.
Nepanikařit, co nejmíň se stresovat a myslet hlavně na pozitivní věci.
Některé věci by se měly opakovat .
A teď tím spíš.
Pět pozitiv denně.
Minimálně.
Jsme zdraví.
Máme se rádi.
Venku je jaro.
Měla jsem skvělej oběd.
A pustila jsem si Forresta Gumpa.
....
A na eshop kromě jiného nahrála hromadu geometrického jara....

čtvrtek 19. března 2020

35


Včera mi bylo 35.
Normálně bych tu psala příspěvek, jaký byl ten uplynulý rok, ale tentokrát to bude maličko jiné.
Za poslední týdny jsem psala málo.
Nebyla energie.
Prakticky jsem ani nešila.
Poslední měsíce byly hodně náročné.
Vydělávala jsem o dost míň, než bylo potřeba.
Stresu bylo už tolik, že jsem v noci nemohla spát.
A tak jsem si našla práci.
Během jednoho dne jsem napsala životopis, den na to byla na pohovoru.
A od 1.3. nastoupila na plný úvazek.
Ve světle současných okolností mi to přijde jako zásah shůry.
Eshop si samozřejmě nechávám. Šít budu dál.
Nicméně poslední tři týdny se smrskly jen na práci a spánek.
Najednou jedu úplně jiný režim, než jsem byla zvyklá.
Taky jsem musela spolknout svou vlastní hrdost, že se nebudu plně živit tím, co miluju.
Ale co já vím, nemusí to tak být napořád.
Zabezpečit děti a sebe bylo na prvním místě.
Možná taky proto, že ten stres se u mě už začal projevovat i zdravotně.
Někdy se prostě sny musí odsunout bokem.
Roušky na fotce jsou moje jediné březnové šití.
Ale věřím, že bude líp...


pondělí 9. března 2020

10



Desetiletý Kuba.

Mám tak velké děti.
Jsem za to popravdě hodně ráda.
Dá se toho s nimi tolik podniknout, doma mi pomáhají a jsou čím dál samostatnější.
Občas se přistihnu, jak si vzpomínám, když byli malí...a hned mě napadne, jak jsem to mohla zvládnout. Být s nimi celý den, u toho stíhat domácnost i podnikání.
Posledních několik měsíců večer únavou doslova padám. Takže nějaká větší aktivita nehrozí.
Tím spíš nechápu, kolik jsem toho tehdy stíhala.

Kuba má deset.
Myslím, že ta pravá sranda právě začíná.
Už tuší, jak mě vytočit až téměř do nepříčetnosti a co říct, aby mě uklidnil. Jak mě dojmout.
Nohu má větší než já.
Koupila jsem mu bundu, kterou od něj na podzim zdědím, až z ní vyroste.
Začal si pouštět hudbu do sluchátek... a já vidím sebe kdysi dávno.
Za ten poslední rok tak hrozně moc vyrostl...
Jo, jsem z toho naměkko.
***
Kubi, všechno nejlepší....❤️

úterý 25. února 2020

...


Malé velké věci.
Dny plynou tak nějak stejně a dokola.
Ale svým způsobem mě to hrozně uklidňuje.
Potřebuji režim a jistoty...
...
Jsem poslední dobou sentimentální až hrůza. Ale asi to bude tím, že po více než 3,5 letech končím s terapií a tak si projíždím v hlavě, co mi to dalo. V čem se můj život změnil.
Kam jsem se posunula.
Co všechno jsem se naučila.
Jak diametrální je rozdíl mezi Janou v létě 2016 a tou dnešní.
Myslím, že ale to nejpodstatnější, co mi terapie dala, je, že jsem se naučila mít se ráda.
A začala na sebe víc myslet.
Protože to za nás nikdo neudělá.
Za ty tři a půl roku se mi život obrátil vzhůru nohama.  Není to vždycky jednoduché, nevím jestli jdu vždycky tím správným směrem, ale jsem šťastná.
A to se počítá....
Moje terapeutka se za ty roky stala blízkým člověkem. 
Takže jsem dost naměkko z toho, že už se nebudeme vídat.
...
Upekla jsem a snědli jsme můj čtvrtý pokus o žitný chleba. ( Dva ze čtyř byly v pohodě, dva průšvih. Kde je zakopaný pes????)
Byli jsme na mysliveckém plese a vyhráli bažanty a zajíce.
Bažanti zkonzumováni.
Sehnala jsem nádherný tvíd. Kabelky v procesu.
Dokoukala jsem Nového papeže a trochu zuřím, že to nemělo víc dílů. Ještě se mi nechtělo loučit. Na co budu dívat teď?
Blíží se březen. Kubovy narozeniny, Mint market v Brně....
Pořád je se na co těšit.
A to je tak dobře.
Jo a ta duha z fotky - to jsou nové popruhy na foťáky. Taky radost.

středa 12. února 2020

Z dílny



Dílna je pořád ve stavu napůl zabalená. Co že jsem ji stěhovala v půlce prosince....
Ale už pomalu, pozvolna se zabydluji.
Děti konečně ve škole a já tak můžu zpátky ke své práci.
Došila jsem hromadu toaletek, najdete je tu.
Dostala jsem od kamarádů kvásek - takže opět peču chleba. Žitný. A tentokrát je to pro mě zkouška trpělivosti.První pokus sice vypadal krásně, ale při nakrojení nic moc. Takže znovu a lépe.
Čtu po večerech nového Petera Maye - a opět se kochám popisy skotské přírody. On prostě tak skvěle umí vystihnout atmosféru. Skoro jako bych tu vůni moře, deště a nahnilé trávy cítila.
Venku sněží a já abych si aspoň trolchu přivolala jaro, tak stříhám čelenky.
A dost možná si dám jednu pod čepici, až půjdu pro děti do školy.
Už bych to jaro chtěla.

pátek 7. února 2020

Z čeho mám radost





- Kamarádi z kapely Teepee vydali novou desku.
Posledních pár dní si ji pouštím - a jo. Líbí.
- Přesně za týden přijede do Olomouce Moddi.
Psala jsem o něm mockrát. Norský písničkář, kterého jsem objevila náhodou při neplánované výpravě do olomouckého Jazz Tibet clubu před cca 6 lety. Moje srdeční záležitost. Jeho nová deska, kterou vydal na podzim, mě dost baví...Na jeho další koncert čekám už tři roky. Těším se strašně moc....
- Narazila jsem na youtube na recept na Butter chicken přímo od Jamieho Olivera. Takže co bude v neděli k obědu, už je vpodstatě jasné. Moje oblíbené jídlo v novém kabátu. Juchů.
- Při stěhování dílny jsem objevila hluboko zapomenuté látky a kusy oblečení a evidentně nastal jejich čas. Ráda dávám věcem druhou šanci a recykluji, takže i když už dost myslím na jaro, zboží bude mít zimní look ještě chvíli. Protože ta vlna! První várku jsem už hodila do eshopu.
- Kuba začal číst. Takže vidět ho ležet na sedačce s hlavou zabořenou v knížce - jsem tak ráda! Ke čtení jsem ho musela nutit, knížky do jeho školního čtenářského deníku - to bylo utrpení. A zlomil to Harry Potter. Takže když mi oznámil, že si k narozeninám přeje další díly.... nejhezčí přání:-)
-Je pátek, děti odjely na chalupu s babičkou a dědou a já zrovna lezu do vany plné horké vody a mám v ruce dvojku vína s hoooodně ledem.
Je potřeba si dělat radost a mít se na co těšit.
Tak hezký víkend mějte.