úterý 23. dubna 2019

Jak jsem chtěla napsat článek o mateřství


Mám v hlavě už dlouho něco, co potřebuji napsat.
Takový trochu jiný pohled na mateřství.
Sumíruji si to už nějakou dobu a dnes jsem měla pocit, že nazrál čas.
Nicméně večer, když jsem konečně po dost šíleném dnu sedla doma k počítači, tak mi zavolala babička, že jí zemřela sestra.
Nakonec jsem s ní seděla doma na gauči a místo rozebírání pocitů jsme řešily recept na její nový koláč.
Hlavně odvést pozornost od toho, co není příjemné a co nás trápí.
A já si pak uvědomila, že se toto v mém okolí děje dost často. A co hůř, já sama to dělám.
V momentě když bych měla být víc osobní, nebo mluvit o něčem, co mě trápí, raději z toho s úsměvem vybruslím a přidám nějakou zaručeně dobrou historku.
A přesně tady vzniká ta iluze silné Jany.
Působím neustále vyrovnaně, v pohodě a usměvavá.
Ve finále si vždycky všechno ustojím sama, ale možná jen proto, že nedám najevo, že by mi mohl někdo pomoct.
Navíc popravdě, je to dost dřina - neustále držet dekórum.
A já začínám být unavená.
Takže co s tím?
První krok bych už měla za sebou.
Hezky jsem si to sepsala na blog a zítra ráno to proberu s kamarádkou Kristínou na kafi.
Uvědomit si něco je vždycky fajn. Ale změnit to - to je běh na dlouhou trať.
Na druhou stranu, já mám spíš ráda ty delší trasy, takže proč ne....
......
Moje velikonoční vajíčka, totiž pouzdra.
V neděli jsem místo vajec věnovala svúj čas stříhání do té nejkrásnější látky.
Prostě dávka radosti do žil.

středa 17. dubna 2019

Lunaves



Nová deska Báry Zmekové mě naprosto okouzlila.
Poslouchám ji už několikátý den a je to přesně to ono na mou jarně melancholickou náladu.
Pokud ji neznáte - jednoznačně doporučuji. Má hodně specifický projev.
Takové pohlazení.
...
Děti mají prázdniny a vůbec nic neplánuju.
Tentokrát to nechávám naprosté náhodě - a překvapivě s úplným klidem.
Koukáme zrovna na Pippi dlouhou punčochu, na sporáku mám hrnec butter chicken a před chvílí jsem doskladnila eshop.
Takže prázdniny jo.

neděle 14. dubna 2019

O samotě


Bývám ráda sama.
Vždycky jsem to tak měla.
Ale jen občas a ne moc dlouho.
Byly věci, které jsem si moc nedokázala představit, že bych mohla dělat sama.
Věci, které jsou přitom úplně normální.
Jít sama na koncert? Nepředstavitelné.
Sama na oběd? Raději nejíst.
Sama do kavárny?
Tak jako se učím si v některých momentech říct o pomoc nebo o společnost, tak se poslední dobou učím si vychutnat momenty, kdy jsem sama.
Takže oběd sama - žádný problém.
Kavárna s knížkou? Blaho.
Koncert? Někdy je to o tolik lepší, než se společností.
A pomalu tomu přicházím na chuť.
Jasně, nic se nemá přehánět.
Možná proto jsem si dnes dala pecku v podobě oslavy narozenin u kamarádů - takže cca 20 dětí a jeden byt.
....
Právě rozečtená knížka od Lucie a návrat milovaného espresso tonicu.
Slunko do očí, lehko na duši.

úterý 9. dubna 2019

Krabice




Úplně jsem na ni zapomněla.
Krabice od bot, kterou mi dala na Vánoce maminka.
Už přesně ví, co mi udělá radost.
Moje vetešnické srdce plesá.
A na okně v ateliéru je zas o kus víc plno.
...
Už od pondělí šílenej zmatek.
Nic nefunguje jak má. Kuba ve škole katastrofa a včerejší běh mě místo čisté hlavy dorazil.
S oblibou říkám, že plány jsou od toho, aby se přeplánovaly.
V mém případě to platí na sto procent.
Ale rozhodně se nenudím.
Ještěže je na co se těšit.
A to já zase umím.
Těšit se.
Tak si držme palce a radujme se z toho, co funguje.
Třeba i z objevené krabice se starým porcelánem.

čtvrtek 4. dubna 2019

Co nového?



Tento týden jsem si naordinovala zvolnění.
Ema byla na zápisu do školy - jo, už. Nechápu, jak to, že to tak hrozně rychle uteklo.
Kuba stihl zničit moje tenisky, nohu má stejně velkou jako já.
Zašla jsem si na kávu s kamarádkou, na oběd s kamarádem.
Potvrdili mi Mint market v Litomyšli, z čehož mám opravdu radost, protože zde bude mít premiéru všechno, co ušiju z našich nových látek.....a že na tom už pracuju. Pomalinku, pozvolna, ale zato s velkou radostí.
Taky bych ráda připomněla příští sobotu a prodejní akci u Hanky ze Sew4home. Viz plakátek.

Příspěvek jsem rozepsala a to, co jsem měla celý den v hlavě odložila.
Možná to bude tím, že jsem si dala večerní směnu s Emou na pohotovosti a tak jsem jen ráda, že jsme v pořádku, v klidu si oddechuju na sedačce a tentokrát nádobí opravdu řešit nebudu.
Stačí jen kousek a všechny ty moje každodenní starosti jsou najednou tak nepodstatné.
Kéž bych si to připomněla i zítra ráno, až se budu opět rozčilovat s dětmi u snídaně....
Ale teď už dobrou všem...

pondělí 1. dubna 2019

Když už začalo to jaro







Zase už šiju čelenky.
A hlavně je nosím.
Protože jaro.
Na eshopu je jich nová celá hromada a v dílně na stole další asi kopec nastříhaných.
....
A mých pět pozitiv.
- Včerejší večerní představení Divadla Vosto5 - Společenství vlastníků. Hodina a půl nepřetržitého smíchu a kroucení hlavou. Přesně tohle jsem potřebovala. A celý den jsem na to s úsměvem vzpomínala.
- Po dlouhé době běh. Čekala jsem průšvih a ono to šlo. Koleno nebolelo a venku bylo nádherně.
- Pryskyřníky sama sobě. Doma na stole. Růžové.
- 11 hodin spánku vkuse ze soboty na neděli. Po Mint marketu jsem odpadla o půl deváté večer.
- Bramborový salát od babičky. (Ačkoliv už nezbyl na dnešek....to je tak trochu mínus...)

čtvrtek 28. března 2019

Přeskládat


Prokrastinace mi jde na výbornou.
Na mém TO DO listu byl úklid koupelny.
Takže jsem přeskládala obyvák. To asi abych se nenudila.
Koupelna odložena.
....
V sobotu budu k vidění na olomouckém Mint marketu v Koruní pevnůstce.
Pokud budete mít cestu kolem, nebo nevíte co podniknout v sobotu - moc ráda vás uvidím.
A ještě jeden zápis do diáře.
Mám velkou radost z pozvání od Hanky ze Sew4home. Společně s dalšími lokálními tvůrci se zúčastníme v sobotu 13.4. tzv. Open day - aneb otevřeného ateliéru přímo v dílně S4H v Brně Líšni. Pokud jste z Brna nebo okolí - určitě se zastavte. Aspoň popovídat.
A já už rychle rtěnku a řasenku - protože večer Nylon jail v Jazz Tibetu.
Tak hezký večer všem.

úterý 26. března 2019

Zase




Přiznám se, že bych si dost přála dnešní příspěvek nepsat.
Protože i když vím, že život s depresí je většinou až dokud nás smrt nerozdělí, tak nějak jsem doufala, že moje společnice se odmlčela. Za poslední dva roky jsem byla prakticky bez větší epizody.
Pravda,  žila jsem teď hodně ve stresu a ten si asi vybral svou daň.
Takže vítej zpět, milá nezvaná.
Zatím okolo mě jen našlapuje, ale protože se už docela známe, tak tuším, co mám čekat.
Snažím se teď se víc klidnit, odpočívat - ale chtějte to po workoholikovi a ještě k tomu podnikatelce, že.
Navíc s dětmi to úplně jednoduché není.
Ale vždycky jsem všechny překážky v životě brala tak trochu jako výzvu.
Nicméně co mi dřív pomáhalo?
Pravidelnost, běh, malé radosti a spánek.
Běhu jsem v poslední době moc nedala, spánku taky ne a s pravidelností bojuju.
Chce to jen být víc důsledná - kolikrát už jsem to říkala?
O depresi jsem už párkrát psala - třeba tady a tady.
Nevím jaké to bude tentokrát, ale jsem na jiném místě a věřím tomu, že podstatně silnější.
Taky se už učím říkat si o pomoc, takže určitě lepší výchozí bod.
Mám pocit, jako by se to vevnitř mě střádalo - až do bodu, kdy už bylo tělo unavené a teď nastal čas odpočívat.
Třeba i tato zkušenost mi bude k něčemu dobrá.
.....
V poslední době jsem se hodně potkávala s lidmi ve svém okolí, kteří něčím podobným prošli, nebo procházejí. Všechny tyto rozhovory mě utvrdily v jedné věci.
Není se absolutně za co stydět a člověk by se měl naučit o své společnici/nemoci nebo jak to nazvat mluvit.
Pokud sami sebe nepřijmeme, těžko to za nás udělají ostatní

čtvrtek 21. března 2019

Rutina?



Přišel včera poštou.
Nejkrásnější.
Tak dlouho sháněný.
Petro, děkuju!!!
...
Jsou dny, kdy jsem vděčná za svou rutinu.
Děti do školy a školky, já kávu, pak rozchystat práci, maily a začít šít, co jsem si připravila předchozí den.
Pouštím si už milionkrát ohraný playlist, kde mě už nepřekvapí ani náhodný výběr.
Piju heřmánkový čaj nebo vodu.
Chodím po dílně v jedné botě -tu druhou ani nemá smysl kvůli pedálu nazouvat.
Prostě hromada jistot:-)
Jediné co se liší, jsou kousky, které mi pod rukami vznikají.
Ale zrovna poslední dny jsem za určitou jednotvárnost vděčná.
Jarní únava v plné síle, milión povinností, stres a v kombinaci s mou roztržitostí.....
Přitom jindy vyhledávám jakékoliv rozptýlení, změnu.
Ale teď jsem ráda, že přesně vím, co budu v kolik hodin dělat a že večer v osm budu sama v tichu na sedačce s pomerančovým džusem a maximálně s puštěným počítačem.
Je mi jasné, že určitý řád, nebo chcete-li rutina je dobrá.
A že ji svým způsobem potřebuji k životu.
Jen jsem teď víc než překvapená, jak mě to najednou uklidňuje, když dřív jsem z toho doslova rostla.
Co vy a rutina?
A jak s ní pracujete/bojujete?
Hezký den...

úterý 19. března 2019

Geometricky






Jak jinak strávit narozeniny, než dělat to, co vás naplňuje radostí.
Střihla jsem do nových látek.

Šila jsem pomalu, protože stroj mám v servisu a tak jsem oprášila svůj starý, ale na můj vkus už poněkud slabý a nevýkonný.
Ale kdy jindy zvolnit, že?
Z látek jsem nadšená.
Barvy vyšly skvěle a taky se povedlo trefit materiál.
Mnoho z vás mi psalo o metráž - zatím máme jen zkušební vzorky, ze kterých našiju kolekci na v minulém příspěvku avízovaný prodej. Ale metráž bude, jen to chce ještě trošku času.
Dnes jen na ukázku pár kousků.
Baví mě to.
Tak moc!