pondělí 9. prosince 2019

Adventně?




Spíš neadventně.
Všude to svítí, kamarádky hlásí už zabalené dárky....a u nás?
Popravdě se letos vůbec nechytám.
S dětmi jse uplácala těsto na vanilkové rohlíčky a to si už týden spokojeně leží v lednici.
Místo vánoční výzdoby řeším obyčejný úklid bytu a směrem dětský pokojíček se raději ani nedívám.
Ale začali jsme hrát dračí doupě a já se naučila dvě nové písničky na kytaru. A to se počítá, ne?
Jsem zvědavá, kdy ta vánoční nálada přijde.
A jestli to vůbec budu umět - bez stresu. Každý rok se o to spíše neúspěšně pokouším.
...
Malé radosti poledních dní.
Nový bruselák od milé čtenářky.
Rožulčin obraz doma.
A poslední letošní várka pouzder.
K dostání o víkendu na olomouckém vintage marketu - kde najdete i můj omezený sortiment, ale bohužel beze mě. Protože děti a chalupa.

pondělí 2. prosince 2019

Co mě maminka nenaučila



Je v pořádku si dát dvojku vína jen tak.
Je v pořádku si ji dát sama a dát si nohy na stůl.
Obzvlášť, když to tak cítím.
Rozbrečet se v tramvaji - a proč ne?
Je naprosto v pořádku, dostat všechny emoce ven.
A navíc je to zdravé.
Občas je naprosto v pořádku s dětmi strávit sobotu doma.
Nebýt pro jednou aktivní a jen tak nechat čas plynout.
Prospat dopoledne.
Je v pořádku být naštvaná a říct to.
Je mi téměř pětatřicet a pořád se učím, co je v pořádku.
Co si můžu dovolit.
...
Všichni si s sebou neseme své rodiče, názory jejich rodin a chtě nechtě nás to ovlivňuje.
Vyrostla jsem v modelu, kdy žena by se měla přizpůsobit, neměla by vlastně moc chtít, měla by se v prvé řadě obětovat dětem a když už je má, měla by počítat s tím, že se už všechno bude točit jen kolem nich.
Trvalo mi dost dlouho, než jsem dokázala skousnout to, že taková nikdy nebudu.
Ze začátku jsem měla pocit méněcennosti, výčitky, že se necítím být s tímto modelem spokojená. Že mi nestačí být jen matka/dcera/partnerka a že chci něco úplně diametrálně odlišného, než moje okolí.
Vlastně je to často to místo, kde se moje názory střetávají s postoji mých nejbližších.
Co je ještě v pořádku, co už není, co by měla a hlavně neměla matka dvou dětí dělat.
Umíme být tvrdí kritici. K sobě, ale především k ostatním.
A všechny tyto nevyžádané rady a poznámky se někde odrazí. Zarezonují. Jenže ne vždy tak, jak by sám autor chtěl. Dost často spíš zraní.
Sama se hodně snažím, abych druhé soudila co nejmíň a pokud možno se jim do života nepletla. Ne vždycky je to snadné. A ne vždy jsem na sebe pyšná.
Ale žijeme jen ve své kůži a rozhodně nemůžeme vědět, co zažívá někdo jiný.
Tak prosím buďme se svými soudy shovívaví.
.....
Třeba já si teď tu dvojku naliju.
Mám za sebou náročný den, ne úplně vše vyšlo podle mých představ a potřebuji upustit.
Cestou do školy pro děti jsem si za volantem i pobrečela. A popravdě se mi dost ulevilo.
Všechno je k něčemu dobré.
Opravdu se tomu učím věřit.

čtvrtek 28. listopadu 2019

Objevy


Za poslední měsíce jsem se toho o sobě hodně naučila.
A jsem hrozně moc překvapená.
Zažívám pocity a vjemy, o kterých jsem si myslela, že už cítit nebo zažít nemůžu.
Víc než šest let jsem neustále brala nějaká antidepresiva. Byly pro to důvody. O to větší radost mám, že nyní, když je vysazuji a jsem už vlastně jen na minimální dávce, zjišťuji, jak mi tělo začíná opět fungovat.
Obyčejná radost je mnohem větší radostí, smutek je hlubší.
Věci jako pms jsem díky lékům prakticky neznala.
Jako bych odsunula víko a vystoupila z krabice.
Učím se zvládat strach, který mám mnohem častěji a z mnohem více věcí.
Zjistila jsem, že vůbec nejsem citově plochá a to, že jsem ještě schopná někoho milovat, je pro mě asi největším překvapením.
Léky mi zachránily život. Byly nutnou pomocí ve chvíli, kdy bylo hodně špatně.
Ale jsem tolik vděčná, že začínám vnímat bez nich.
Život je najednou o tolik barevnější.
Ne jednodušší, ale rozhodně krásnější.

úterý 19. listopadu 2019

Uf








Mám velké děti.
Jsou čím dál samostatnější.
A taky tvrdohlavější.
Někdy je to úsměvné, někdy trochu k vzteku.
A samozřejmě čím jsou větší, tím větší starosti.
Takže místo toho, abych vyšilovala kvůli víkendovému Dizajntrhu, řeším Kubovy konflikty v družině, ztracené papuče,další trojka z písemky, Eminy neobalené sešity, odvšivovací kolečko....někdy je toho na jednu hlavu až moc.
Pořád mi běží hlavou, kde je ta hranice mezi tím, být na děti přísná a důsledná, ale zároveň je úplně nedrtit....jak je líp motivovat, když sama bych občas potřebovala osobního kouče.
To jsou ty chvíle, kdy ani plný talíř kari a nebo dvojka vína moc nepomáhá.
A tak aspoň projíždním měsíc staré fotky z Eminých narozenin a znova si opakuju, jak velké děti mám.
Jak jsou skvělí.
Jak jsem s nimi ráda a že to všechno zas bude dobrý.
A že ne každný má prostě samé jedničky.
Hlavně když to není sketa.
....
Fotky jsou od Štefana Berece, našeho už skoro rodinného fotografa. Děkuju.

úterý 12. listopadu 2019

S Emou






Jak by napsal Jan Skácel: " Dny mizí jak odfouknuté květy šafránu".
Jen co se nadechnu, je týden pryč.
Za necelý týden a půl mě čeká olomoucký Dizajntrh, kam se každoročně hrozně moc těším.
Zaprvé je to doma, takže žádné velké přesuny, ale hlavně je to za mě asi nejpříjemnější a nejlíp organizovaná prodejní akce. A pak dojedou všechny kamarádky - letos opět ve společnosti Jany z lesa, Mankai By Myyny a Andrey Tachezy.
Takže se snažím nachystat co nejvíc zboží, ale do toho ty všední zmatky...
Možná stresem, možná přepracováním, ale natáhla jsem si nějaký sval/šlachu na krku a už víc než týden dost bolí. Šála kolem krku nezabrala, brufen jen někdy, mažu, nechala jsem si krk promasírovat a v nejhorší chvíli jsem poprosila i maminku o obstřik. (no jo, šťastné dítě z doktorské rodiny).
Ale ve výsledku jsem na tom pořád stejně.
Takže zvolnit.
Kéž bych to víc uměla. Zpomalit, přestat stresovat a tak nějak to odevzdat.
Dost jsem se o to pokoušela o víkendu, ale někdy ten mozek prostě vypnout nejde....
Nebo máte nějaký fígl, jak nato?
.....
S Emou doma.
Klasické školní bolení břicha, které přestalo, jen co ke mě sedla do auta.
Ale aspoň jsme měly chvíli čas jen pro sebe. I když přiznávám, že mě potom lehce bolela hlava:-))
Každopádně medvědy/nebo co to je jsme zvládly....

středa 6. listopadu 2019

Terapie barvou










Opět jeden příspěvek ze soudku "jak Janě něco trvalo".
V květnu jsem psala o tom, že se pokouším o malé krůčky směrem k zero waste domácnosti.
Na to konto jsem se zmínila o látkových odličovacích tampónech, jak dlouho je používám a že chystám sady na prodej.
Ehm.
Máme listopad.
Nicméně jsou tu.
Totiž už druhá várka, první zmizela během chvilky, za což vám všem moc děkuju...
A co že mi na tom tak trvalo?
Ušití pytlíků.
Něčeho nejvíc jednoduchého, ale to bych asi ani nebyla já, abych si tam nevymyslela speciální postup...a tak než jsem přišla na to, jak a co budu šít, skončilo několik kusů v koši a já byla dost vzteklá.
Ale ve finále je to vlastně jedná velká terapie barvami a využití všech  zbytků, které v dílně mám.
Na upršený podzim ideální...

čtvrtek 31. října 2019

Poslední říjnový


Nemám ráda zimu.
Přiznávám bez mučení.
V zimní bundě si vždycky připadám příšerně, v čepicích ještě hůř, rukavice - na ty máme doma černou díru.
Ráno škrábat auto je za trest, zvlášť, když už zase jedu pozdě.
Pořád je tma.
Do toho je fakt zima.
Zimní boty už několik let bojkotuji.
Všechny zahrádky zavřou, ledový vítr do tváře....a když neprší, tak mrzne.
Běh je za trest...
Ale letos....letos to bude jinak.
Pevně tomu věřím, že jak si to člověk nastaví, přeje, tak i tak může být.
Takže hlavně optimisticky.
Mít se pořád na co těšit, snažit se vidět věci i z druhé strany.
Takže co je na zimě fajn?
Kdy jindy si dát svařák než v zimě?
Spousta polívek.
Šály. Ty můžu.
Svetry taky.
Zimní bundu jsem si pořídila novou, takže až ji dostanu od Ježíška....to bude.
Zimní vzduch tak jinak voní.
Na chalupě je nádherně za každého počasí.
Budou Vánoce.
Čepici si koupím novou a nebo si ji ušiju.
A takový horký čaj s medem....
....
V dílně rozpracováno.
Ostrava za mnou a bylo to hrozně fajn.
Přede mnou olomoucký Dizajntrh, ale o tom se určitě ještě zmíním.

pátek 25. října 2019

Díky


Náročný týden.
Ve všech ohledech.
Takže každé pozitivum se počítá.
Dnes mi poštou dorazil dárek od prince Ládíka - a že mi udělal radost!
Jeho nová knížka, která snad ještě ani nestihla vychladnout.
Hned jsem shltla pár kapitol a už se těším na chalupu do křesla....
Pokud se chcete od srdce zasmát a hledáte něco, co vám udělá tu obyčejnou radost - přečtěte si nějakou Ladislavovu knížku. Nebo zajděte na přednášku a nebo si občas přečtěte na fb jeho statusy....protože jak s oblibou říkám - malých radostí není nikdy dost.
....
Já si plánuji udělat radost zítra hned několikrát.
Protože Mint v Ostravě.
Myyna, spousta kamarádů....
Cesta autem a dvě cd The Frames.
A hromada nových ušitých věcí.
Tak dobrou...

pondělí 21. října 2019

Sedmiletá



Ema má sedm.
Je svá.
A já bych si opravdu přála, aby i taková zůstala.
Aby v ní ta nezkrotnost a rebelie přetrvala.
Všechna ta urputnost, představivost.
Aby byla pořád takový živel.
Někdy jí vlastně tak trochu závidím.
Přece jen v dospělosti na ty mantinely narážíme mnohem častěji.
...
Emi, všechno nejlepší.
Jsem na tebe ve všech ohledech pyšná.
A jsem opravdu ráda, že tě mám.

pondělí 14. října 2019

Den po dni





V červenci jsem se tu zmiňovala, že jsem si po letech začala znovu psát deník.
Zpočátku bylo, jak jinak, energie víc, za poslední týdny se moje zápisy ustálily na jednom až dvou týdně.
Nicméně i to považuji za úspěch.
Jedna věc je psát blog na počítači, kde je možná kdykoliv jakákoliv oprava. Ale psát si něco ručně do deníku - přiznávám, to mi jde podstatně hůř.
Popravdě nevím, jestli to zpětně někdy budu číst.
Z určitých období mám ve sklepě docela dost svazků, ale některé věci si ani přečíst nechci.
Tak v čem vidím momentálně největší přínos?
Možná určité utříbení myšlenek a především zaznamenání toho skutečného pocitu v danou chvíli - protože po čase si už pamatuji opravdu jen minimum.
O to víc závidím Davidovi.
Jeho fotodeník jsem tu už párkrát zmínila.
Kombinace skvělé fotky a dvojverší, které mě paradoxně častokrát dostane mnohem víc než samotný snímek.
Navíc ta pravidelnost... jedna radost denně.
Davidova vytrvalost a důslednost je obdivuhodná.
Proto jsem opravdu ráda, že výběr jeho deníkových záznamů vyšel knižně.
Den po dni si můžete koupit přímo u autora nebo v budoucnu tu.