úterý 21. září 2021

Klobouk

 

V sobotu na póle.
Zajímavá zkušenost. Nádherní koně a překvapivě docela nebezpečný sport.
Abych dodržela dress code, koupila jsem si klobouk.
A mám z něj opravdu radost.
Vždycky jsem ho chtěla, často jsem si ho půjčovala a konečně je jeden můj.
Tak snad ho zvládnu i víc nosit.
***
Cestou z póla na skok v Křtinách. Jen okouknout a pozdravit pana Santiniho.
Poslední dobu trávíme většinu volna na  chalupě. A o to víc byla změna příjemná.
Jen byla tak hrozná zima!
Vím, podzim je krásnej, ale proč je už teď taková kosa?
Intenzivně vyhlížím příští víkend, doufám chalupářský. A roztopená kamna.

pondělí 13. září 2021

To pochopíš až s věkem

 

Dřív jsem tomu moc nerozuměla. A dost jsem to nesnášela.
To pochopíš až s věkem.
Teď už něco málo začínám chápat. A popravdě, ne všechno se mi úplně líbí.
Občas je to pro mě velkou lekcí pokory.
Ne, nechci si stěžovat.
Neměnila bych.
Nevadí mi, že mám vrásky, začínají mi šedivět vlasy.
Bývám víc unavená, mnohem míň trpělivá a mám ráda svůj klid.
Ale taky mnohem víc dokážu rozklíčovat vlastní chyby a selhání...a to je někdy pro mě, v mnohém perfekcionistu, dost těžko skousnutelné.
Před deseti lety jsem úplně nevěděla, co bude nebo jaká budu. Hlavu mi zaměstnávaly děti a vlastně jsem si budoucnost uměla představit jen s malým výhledem.
Teď si mnohem víc dovoluji snít. Plánovat. A můžu říct, že se budoucnosti nebojím.
Co jsem si ale nedokázala představit, že by něco mohlo omezit můj vnitřní rozvoj, tvůrčí rozlet....
Nenapadlo mě, že třeba něco tak obyčejného, jako je každodenní chození do práce, starost o děti a domácnost. To jsem opravdu pochopila až s věkem.
Stejně tak tu občasnou rodičovskou bezmoc, když se marně snažím potomkovi něco vysvětit a kouká se na mě přesně jako já kdysi. 
Někdy mě až děsí, jak rychle jsem se dostala do pozice toho zodpovědného dospělého. Kdy musím, i když opravdu nechci.
O to víc si pak vychutnávám momenty, kdy můžu z role rodiče vypadnout a nebo prostě jen nebýt zodpovědná a nechat věci plynout. V takovou chvíli mi běží hlavou... kdybych to tehdy věděla, možná bych si to víc užila....a spoustu těch nevyžádaných rad, které by mé mladší já stejně nebralo.
A hned v zápětí si dávám předsevzetí, že nebudu na děti tolik tlačit, budu se snažit být klidnější a to prospěje všem.
Všechno to většinou vezme za své, když mi Kuba už po desáté nevezme telefon, doma po příchodu z práce najdu výbuch bomby nebo mi Ema před odchodem do školy oznámí, co měli mít na dnešek připraveného a ona to nemá....
Ale pořád bych neměnila.

středa 8. září 2021

Když se daří...

 

Někdy se prostě daří.
Všechno, co jsem v poslední době naplánovala, tak nějak úplně nedopadlo.
Ušila jsem parádní mikino-kardigan... nádherná látka, hodinu a půl lepila střih z 36 kusů, pečlivě šila a těšila se, jak mi bude slušet.
Ehm, bude ho nosit Ema, chybička se vloudila. Nepružný materiál, menší velikost. 
Většina plánovaných srazů s kamarádkami byla zrušena. Vesmír nebyl nakloněn.
Z víkendu na chalupě nakonec bylo jen pár hodin na zahradě. Posbírat rajčata, zalít, projít se na houby s vidinou plného koše praváků. 
Tam, kde měl být les, byla čerstvě pokácená paseka.
Tak kousek dál a bohudík aspoň pár babek.
Zato jsem dokoukala Bílý Lotos. Ale přiznám se, že úplně nadšená jsem nebyla. Na to jak dobré recenze tato série měla, nezanechala ve mě žádné extra pocity.
Konečně jsem se trochu víc rozběhala. Ale co si budeme, bolí to. A rozhodně mi to nejde jako kdysi. Po víc než osmi hodinách za počítačem jsem ztuhlá, ospalá a běh je to poslední, na co myslím.
Většinou přemluvím Emu, aby mě doprovázela na koloběžce, ale brblá, že běhám pořád stejnou trasu.
Jenže když ji mám hned za domem a za půl hodiny jsem zpátky?
Dnes místo běhu budu sedět na třídních schůzkách. Správně bych se měla rozdvojit a jít na dvoje, ale myslím, že k duševnímu kolapsu mi budou stačit jen ty jedny. Už teď si dokážu živě představit, co všechno si vyslechnu. Co ještě zaplatit, co sehnat...uf.
Začátek školního roku jak má být.
***
Foto z "mojí" běhací trasy.

pátek 3. září 2021

Velcí muži

Včera v kině na Zátopkovi.
Líbilo se mi tempo filmu, kamera, hudba, herecké výkony...ale především jsem si u něj hrozně odpočinula a vypla. Žádný stres, napětí. Přece jen jsem věděla, jak to dopadne, že...
Václav Neužil byl skvělý. Hned po kinu jsem měla nutkání domů doběhnout.
A dneska vytáhnu Emu, aby mi na koloběžce dělala doprovod.
Od rána poslouchám novou desku Davida Stypky a Bandjeez. Dýchej.
Je mi celý den tak hezky smutno.
A může za to nejenom tato píseň.....



pondělí 30. srpna 2021

Na sebe

 

Z čeho mám za poslední třičtvrtě rok opravdu radost, je šití oblečení.
Mikiny už nosí celá domácnost a kamarádky.
Já sama mám 4.
Trička, tam se pořád učím. Dost bojuji s dvojjehlou, ale jednoho dne to vychytám.
Šaty jsem si ušila troje a nositelné jsou všechny.
Těší mě to o to víc, že nemusím chodit po obchodech.
Nakupování oblečení totiž bytostně nesnáším.
Třeba nákup nových džínů statečně oddaluji už víc než rok...
Takže když mi minulý týden dorazil balík látek, plánovala jsem, co všechno o víkendu ušiju.
Maličko skutek utek.
V pátek večer jsem se nechala přemluvit a v sobotu vybalila stánek na sousedské slavnosti olomoucké Úřední čtvrti. A udělala jsem dobře, protože jsem potkala obrovskou hromadu kamarádů a navíc prodávala společně s Markétou Baletkovou a její Něhou z Hané.
Ale jedno triko jsem nakonec o víkendu stihla...
***
Na fotkách moje nejnošenější kousky.
Až teda na první šaty. Na ty se mi ochladilo.
Léto, ještě zůstaň....

pátek 20. srpna 2021

Na co se těším

 

Na co se těším?
Přiznám se, že když jsem o tom v posledních dnech přemýšlela, trochu mě to rozhodilo.
Najednou jsem měla pocit, že se vlastně nemám moc na co těšit.
Plánovaná dovolená v Izraeli vzala za své. Nařízením povinné sedmidenní karantény pro všechny příchozí cizince se pro nás stala neuskutečnitelnou. Takže letenky stornovány.
Prázdniny se chýlí ke svému konci a moje jediná dovolená skončila zánětem dutin.
S vyhlídkou školy, podzimu, miliardy zařizování a povinností...propadala jsem lehké depresi.
A já se potřebuji mít na co těšit. Ta vidina něčeho pozitivního....
Takže jsem si nakoupila hromadu nových látek - a teď se těším až dorazí.
Na víkend mám nachystanou další knihu od Petera Maye.
K večeru se vrátí domů děti a už se jich po týdnu nemůžu dočkat. 
Těším se, že zítra vyrazíme na houby.
3.9. vychází deska Davida Stypky a Bandjeez Dýchej. Ještě před svou smrtí ji David stihl nazpívat a kluci na ní makali do poslední chvíle. Na ni se opravdu hodně těším. A možná taky trochu bojím. Protože bude poslední.
Těším se, že o víkendu upeču banánovej chleba, protože je to jediná buchta, kterou je naše domácnost ochotná konzumovat a navíc mám novej recept.
***
Fotka je z chalupy.
Ten výhled mě bere pokaždé.

úterý 17. srpna 2021

Mezi čajem a počítačem

 

Strávit pár dnů v posteli mělo spoustu pozitiv.
Konečně jsem viděla už nějakou dobu odkládané Vzpomínky na Itálii. Příjemný film, náladový, který nikam nespěchá, žádné velké drama se nekoná. A zanechá milý pocit. 
Od kamarádky doporučená Zelená kniha příjemně překvapila. Něco mezi životopisným filmem a roadmovie. Amerika v 60. letech. Jednoznačně doporučuji.
Ale co mě dostalo nejvíc? 
Seriál z produkce HBO - Mare z Easttownu.  Skvělá Kate Winslet. V roli úplně obyčejné ženské, detektivky, vyrovnávající se s úmrtím vlastního potomka a rozvodem, která musí řešit vraždu dívky ze sousedství. Minisérie situovaná do ospalé Pennsylvánie, malého města, kde každý zná každého. Velmi pozvolné tempo, přiznám se, že do posledního dílu jsem netušila, kdo a proč zabíjel. Za mě jeden z nejlepších počinů, co jsem za poslední dobu viděla.
Dokoukala jsem i druhou řadu Sedmilhářek, ale úplně mě nezaujala. Možná jsem byla prostě příliš rozmlsaná a ve srovnání s Mare....
Několik dnů jsem strávila ve společnosti Petera Maye a audioknihy Ochráním tě. Opět ponuré Skotsko, sametový hlas Jiřího Dvořáka. Jeho knihy miluju. Kdo jste nečetl Skálu - nutno přečíst. 
Doma jsme si nemoci a nachlazení předali, takže na vlně čajů a filmů se jede i nadále, jen já to mám už malinko zprostředkovaně z práce.
Ale večer v posteli, to se přidávám...

čtvrtek 12. srpna 2021

středa 11. srpna 2021

Jak jinak



Děti zvládly čtrnáctidenní tábor a poprvé za jejich skautskou historii domů nenapsaly ani řádek.
Prý nebyl čas.
Jak já jsem jim záviděla. Dva týdny v lese. To bývaly ty nejlepší prázdniny na světě.
Zatím co já - z práce domů, uklidit, chvíli jen tak koukat a spát.
Takže když se mi konečně blížila dovolená, tušila jsem, že to nemůže projít jen tak.
Jak jinak - většinu dovolené propršelo. Nevadí. Chalupa to jistí. 
E nemohl mít volno, aspoň si dětí užiju víc.
Ema hned odpoledne po příjezdu z tábora začala kašlat, druhý den už rýma jako trám. I to se zvládne. Čaje, nohy v teple, kratší procházky. Týden většinu času zavření na chalupě. Lehce místy ponorka, ale jo, přežili jsme.
Jak se blížil páteční odjezd dětí za babičkou a dědečkem, tušila jsem, že Emino nachlazení se přesunulo na nového nositele.
Ihned po jejich odjezdu jsem padla. Takže závěr dovolené ve znamení aspirinu, teplot a popravdě tak trochu nasranosti na úplně všechno. Nejlepší dovolená ever.
Prodloužená následně o neschopenku, protože z nachlazení je zánět dutin a průdušek. 
Kdo má rýmu v srpnu, když bych se měla koupat někde u rybníku?
Ale i pobyt doma má svá pozitiva.
Konečně je čas na audioknihy. Ze samotného čtení mě, přiznávám se, zatím ještě bolí hlava.
Po chvilkách uklízím a světe div se, nafotila jsem kousky, které na svou chvíli, (rozuměj na mě) čekaly asi půl roku.
Takže sekce malé kabelky a pouzdra v eshopu aktualizována.
Viděla jsem taky konečně dlouho dokládané filmy a dokoukala dva seriály, takže report brzo.
Fotky z ložnice.
Jo, pořád mě ta polička baví.

čtvrtek 22. července 2021

Váza


Soňa chystá na zítřek vernisáž výstavy váz. A bude to stát za to.
Nepojedu, protože chalupa jednoznačně vítězí. Navíc bych tam nechala majlant, nicméně kdo budete mít cestu kolem...... Ale novou vázu mám i tak.
Kamarádka Radka se věnuje porcelánu. A tuhle vázu jsem u ní na facebooku obdivovala někdy na jaře. Tak jsem si ji jako dárek sama sobě objednala. Od úterka ji mám na stole a mám z ní upřímnou radost.
Dost mě těší, že mám kolem sebe tak tvůrčí lidi.