pondělí 19. září 2022

Společnými silami

Víkend doma s Emou.
Ikea, slíbený nákup oblečení, přemísťování nábytku, úklid a úklid po úklidu.
Jsem na nás pyšná, protože jsme to zvládly docela rychle a nemusela jsem ji k ničemu nutit.
A jak je spokojená s "novým pokojem".
Kéž by to aspoň týden vydrželo, když už za tím bylo takové práce...
***
Do Ikey jsem jela především pro panelové závěsy, kterými jsem plánovala zakrýt šicí kout v ložnici - rekonstrukce brněnské prodejny a totální zmatek ve zboží - skladem online bylo, v reálu už ne. Aspoň že jsem si koupila nový odkládací stolek na balkon. A doma zjistila, že jsem si odnesla úplně jinou barvu, která se mi samozřejmě nehodí. Takže snad někdy vrátit a vyměnit.
Nicméně ložnice prokoukla a já spoustu věcí vytřídila. K oblečení jsem se teda ještě nedostala,  to je zase krok č. 2.
Ale aby to nevypadalo, že jsme jen uklízely. Byl sobotní brunch ve městě, domácí sushi k obědu a zvládla jsem i dva holčičí filmy. Uf.
***
Nadšení z uklizeného mě malinko přešlo včera večer, to když dorazil úplně zablácený Kuba z cyklo-sjezdu Rychlebských stezek. Bahno vytřepal v předsíni, mě čeká minimálně jedna pračka a vylíčil mi, jak se jeho kamarád den předtím vysekal na kole tak, že skončil v nemocnici. Kluci jezdí spolu, neustále jsou někde v bike parku, skáčou a sjezd po kamenech, lesních cestách, to je to pravé ořechové. Když jsem viděla tu fotku z nemocnice, dost mi zatrnulo. Stačí vteřina... Bohudíky nic závažného to není, ale i tak. V tomto ohledu už to vůbec nemám v rukou.

Žádné komentáře:

Okomentovat