Neapol

Pár střípků z Neapole.

Veskrze holčičí výlet.

Spousta aperolu, nachozených kilometrů, i poflakování se po kavárnách. Spálené nosy, nohy, záda, v břiše těstoviny, pizza a spousta sýra. 

O Neapoli jsem si toho dost načetla, kamarádi nás vybavili radami - ale přiznám se, že skutečnost byla úplně jiná, než jsem očekávala.

Velká chudoba, spousta špíny. Ale taky hodně barev, mraky lidí a ta doprava! Řídit bych tu nezvládla. První den - zvlášť po neplánované cestě přes místní skoro slum - jsem měla hodně rozpačité pocity. Ale postupně mě město dostalo. Člověk musel být pořád malinko ve střehu, ale bylo tu tolik k vidění... Všechny ty uličky, maličkaté krámky, kavárničky...

Plánovaly jsme moc neplánovat a hodně se "poflakovat". Prostě odpočinková dovolená. Proto jsme hned první den po příletu nachodily přes 15 kilometrů:-)

Teplo

 

Konečně teplo.

Čekám na toto počasí celý rok.

Na rozkvetlé vistárie na balkóně, chození v sandálích a večery u grilu na chalupě.

Až konečně vytáhnu všechny šaty, nebudu si pod ně brát punčochy a nevylezu z domu bez slunečních brýlí.

Děje se toho hrozně moc a vlastně zas tak nic zásadního.

Blog oslavil dvanáct let. Ano dvanáct....

Obě děti mi onemocněly sedmou nemocí. V jejich věku dost překvapivě a jen pár dnů před mým italským výsadkem s kamarádkou. Takže posledních několik dní místo balení řeším horečky, puchýře na rukou a nohou a dva znuděné uličníky, co doma už lezou pomalu po zdech. Vlastně jsem se po pár dnech dost ráda vrátila zpátky do práce.

Na chalupě jsem se vrhla do sázení květin - výsledek nejistý, nadšení velké. Se stejným zápalem jsem posekala zahradu a cítila se jako po dvou hodinách ve fitku. Chalupa mi dělá hroznou radost a strašně moc se tam vyklidním. Bohudíky děti to zatím vnímají stejně.

Jen tak

Radosti/starosti posledních dní.

Celý minulý týden jsem se nemohla dočkat víkendu. Upínala jsem se k němu jako k vysvobození. Vystřízlivění přišlo v podobě dětí, které nikam nejely a rýmy, kterou jsem od nich chytla. Potud v podstatě nezajímavá historka. Nicméně když mi bylo v sobotu ráno opravdu blbě, vzpomněla jsem si na Soňu a její příspěvek o Virostopu. Za zkoušku nic nedám. Máme středu a po zánětu dutin, na který to vypadalo, ani památka. Uf. Ještě že ty internety máme. Díky!

Na chalupě jsem vypila hektolitry čaje, hodně času strávila v posteli a nebo venku na houpačce pod dekou. Nicméně zasadila jsem bylinky. A tímto tedy považuji letošní zahrádkářskou sezónu za zahájenou.

V rámci nedělního kurýrování jsem zkoukla posledního Almodóvara - Paralelní matky. Docela zklamání. Zbytečně nadstavovaný příběh do kterého se režisér snažil vpasovat vyrovnání se s historií španělské války. Ale Penelope kočka jako vždycky. Chuť jsem si napravila mým oblíbeným Volverem..ten doporučuji...

Mám rozkoukaný nový seriál. A baví hodně. Bludné kruhy. Můj oblíbenec Mark Ruffalo. Není to úplně oddychovka, ale vlastně proč ne.

Po večerech hledám na síti ty nejlepší košilové šaty, protože Neapol se blíží. Ale zatím bezúspěšně.

Pryskyřníky bohudík ještě pořád k dostání. Jak jsem psala na instagramu - na blbej den kytku.

Vistárie u nás na balkóně už začíná pomalu kvést. Těším se hodně. Loni tu.

Mějte hezký den