pondělí 31. srpna 2015

Znojmo ve dvou



Tři dny ve Znojmě.
Sami.
Pěšky a na kole.
Nutný odpočinek od dětí, zvlášť teď před začátkem dalšího školního roku.
Docela dost nás baví poznávat víc menší města.
I když už jsem byla ve Znojmě mockrát, překvapilo mě.
Některé místa jsou tak hezká. A bylo příjemné vědět, kam jdu, nebýt už tolik za turistu a nemuset všechno rychle vidět...
Narazili jsme na skvělou vegetariánskou restauraci, prošli si znojemské podzemí, udělali si cyklo den v Podyjí, našli tu nejkrásnější terasu přímo v centru...
Ačkoliv jsme s sebou skoro všude tahali statečně foťák, samotných fotek je žalostně málo. Prostě byl tentokrát telefon rychlejší a my línější.
Ale asi to patřilo k naší náladě.
Nic moc nehrotit, být hlavně spolu, povídat si a nikam nespěchat.
A to se povedlo na sto procent.

úterý 25. srpna 2015

Ještě chvíli nic nemusíme



Doma.
Jak moc to mám u nás ráda.
Musela jsem se smát, když jsme s mužem první večer po návratu z chalupy svorně konstatovali, že jsme už tak rádi zpátky.
Čeká nás teď dost změn.
Školka, předělávání dětského pokojíčku, můj nový pracovní režim....
Bude toho hodně.
Proto se moc těším na několik následujících dnů, kdy ještě nic muset nebudeme.
Jen mi nějak uniklo, kam se ty prázdniny poděly.... 
Protože ještě pred chvílí byl začátek července:-)
***
Toaletky pro něho a pro ni.
Doufám, že se trefím do vkusu.
Plus jedna menší taštička se žlutou.

sobota 22. srpna 2015

Jak jsem uběhla půlmaraton



Před rokem jsem si dala cíl.
Uběhnout půlmaraton.
Dnes se mi to konečně povedlo.
Plán byl sice zvládnout to už někdy v květnu, ale jak vím, plány jsou od toho, aby byly přeplánovány.
Společně s kamarádkami a bráchou jsme dnes ráno dojeli vlakem do Stražiska a běželi do Prostějova.
Takže takový soukromý běh.
Přiznávám, že přípravu jsem lehce podcenila.
Počasí v létě delším běhům moc nepřálo, i v lese bylo vedro doslova na padnutí, a tak jsem běhala míň a kratší trasy.
Každopádně dnes nastal den D a já už od rána měla sevřený žaludek.
Počasí nádherný, nálada nakonec dobrá.
Odhodlání obrovský.
První dva kilometry katastrofa. Trochu jsme podcenili terén. Byl to spíš horský výšlap a čas byl značně nepublikovatelný.
Ale pak už to šlo hezky.
Krásná krajina.
Krize na devatenáctém kilometru.
Ale zvládli jsme to.
Strašně fajn pocit - dotáhnout to do konce. A ještě mnohem víc fajn, že jsem neběžela sama.
Sdílená radost - větší radost.
Jen teď, když si ofoukávám bolavé nohy, a že bolí, uvědomuji si, že takhle vyřízená jsem z běhu ještě nebyla.
Ale stálo to za to!

pátek 21. srpna 2015

A domů






Hlásím návrat domů.
Teda jen na chvíli, ale i tak.
Uf, ty přesuny bolí.
Už se sice nebrodím špinavým prádlem a látky jsem naskládala zpátky do skříně, ale ještě chvíli to potrvá, než si všechno najde své místo.
Byt po výbuchu, naštěstí spící děti a já, místo toho bych už šla spát, raději ujídám zelňačku, co je k zítřejšímu obědu.
***
Toaletky.
Nakonec jsem jich sfoukla víc než bylo potřeba, takže obláčková, béžová se zelenou a celá béžová (na poslední fotce první, třetí a šestá) jsou volné.
Kdyžtak pište.
Plus jedna dětská taška.
Nepsala jsem tady něco o tom, že zvolním?
Nevím o tom:-)
Tak dobrou noc.

úterý 18. srpna 2015

Pod peřinou



Venku prší.
Vlastně mi to ani nevadí, protože jsme konečně mohli roztopit krb.
Jen zaběhat si v tom počasí asi nepůjdu.
Děti vyměnily spaní ve stanu za bunkr v pokoji, spacáky svorně přestěhovaly a mezi pohádkami, kreslením a hraním si na cosi, co jsem ještě nezjistila, vymýšli, co by ještě tak potřebovali.
A tak když se vytvářel domeček pro děti, vznikla i postýlka pro panenku.
Stará bedýnka, osmirkovaná a k ní přibité špalíčky jako nožky.
To obstaral tatínek.
Já jsem se postarala o matraci, polštář a peřinku.
Ze zbytků termolínu z dek a obláčkových látek.
Panenka i Ema zjevně spokojené.
V teple pod peřinou.
Teď už obě.

neděle 16. srpna 2015

Dočkali jsme se







Dočkali jsme se.
Tatínek má dovolenou.
Takže se spí ve stanu, chodí spát pozdě a vůbec je to celé tak nějak lepší.
Dny utíkají jako splašené a já jsem s hrůzou zjistila, že ještě dva týdny a návrat zpátky do reality.
Ema do školky, Kuba předškolák.
A já sama se šicím strojem.
Takže i když bych měla šít mnohem víc, snažím se to teď trochu mírnit. Aspoň na těch posledních pár dní.
Víc vnímat, co se kolem děje.
Míň se rozčilovat.
Umět se zastavit.
Přiznávám, že mi to poslední dobou moc nejde.
Jsem ve stresu ze všeho, co mě čeká.
A tak dost bojuji se svou trpělivostí.
Když je nejhůř, jen sedím na verandě a zhluboka dýchám.
Ten pohled do okolí uklidňuje.
A stejně jako každý rok si v duchu říkám, co budu dělat zpátky doma?

čtvrtek 13. srpna 2015

Vosy





Přemnožily se vosy.
Takže i když jsem moc nerozumněla funkci všech těch skleniček s vrškem a brčkem, které se na mě sypou ze všech eshopů a blogů - dnes jsem pochopila. Do takového pití mi vosy nevlezou.
A stačila jen zavařovačka, brčko a staré ostré nůžky.
Dnešní relax šití po všech větších dekách.
Peřinka pro našeho synovce/neteř zatím ještě v bříšku....
A moje včerejší radost/odměna za prodané deky.
Radka Třeštíková a To prší moře.
U uspávání Emy jsem se začetla a pak se celé odpoledne nemohla odtrhnout.
Zatím nadšená.
Moc.

středa 12. srpna 2015

Ukrajina a Makedonie






Dnes jsem si udělala výlet do Olomouce.
Sama, bez dětí.
Předala jsem deky za posledních 14 dní, stihla několik káv, tiskovku s projektu Jsme ze stejné planety, kadeřnici, látky, sýrárnu, knihkupectví a sraz se spolužačkami.
A k večeru zase do lesů.
Osvěžující. Aspoň pro hlavu.
Jinak šaty tak pětkrát propocené.
Rtěnka zhruba tak stejněkrát znova nanesená.
Nohy unavené.
Ale úsměv od ucha k uchu.
***
Dvě deky.
Červená ukrajinská pro Rostyslava.
Z červeného trička a hromady látek, co se mi doma povalovaly.
Druhá makedonská.
Na tu Makedonii jsem se obzvlášť těšila.
Protože konečně šiju deku z oblečení někoho, koho znám.
Nebo znám....jak se to vezme.
Irena je výtvarnice.
Znám hlavně její sestru dvojče. A dlouhou dobu jsem netušila, že jsou dvě.
To pak musela přijít ta trapná chvilka v obchodě, kdy jsem na svou domnělou kamarádku začala chrlit novinky z poslední doby a Irena jen koukala a koukala....
A pak mě informovala, že jsem si ji asi spletla se sestrou.
Do deky jsem zašila Ireniny barevné kalhoty, povlečení ze sekáče a zbytky oblíbených látek.
A jak se tak na ty deky koukám, asi budu muset ušít i jednu k nám domů.
Přece jen, děti si ty stávající rozebraly a my s mužem jsme ostrouhali.

pondělí 10. srpna 2015

Horko



Na skok doma a zase rychle zpátky.
A taky abyste nepadli z té záplavy dek a kabelek, kterou sem poslední dobou sázím a ještě chvíli budu.
Takže zase kousek naší ložnice.
Abych se měla na co těšit, až se budeme vracet domů.
Miska se zabydlela, plus košík, který jsem dostala od kamarádů.
Čistě povlečená postel.
A i když to v reálu tak rozhodně nebylo, z fotek cítím chlad, vánek.
Což působí docela uklidňujícím dojmem.
Zvlášť v tomto počasí.
Takže jen co tento post dopíšu, půjdu se naložit do dětského bazénku před chalupou.
Je horko i na mě.
A to už je co říct:-)

čtvrtek 6. srpna 2015

Švédská






Další kousek.
Ušitý už víc než týden, jen vyfotit ji...
Švédská deka z béžové mikiny a hromady "skandinávských" látek.
To jsem si prostě nemohla odpustit.
A jak se tak na ni dívám, zjišťuju, že nutně domů jednu skandinávskou potřebujeme.
Nejlíp hodně velkou.
Jinak tento kousek je opět 120x120 cm a k dostání tady.
Krásný víkend mějte....

úterý 4. srpna 2015

Vjem



Poslední dva dny odpočívám.
Asi po tom šicím maratonu.
Kochám se pohledem okolo a přiznávám, že jsem unavená.
Děti jsou divoké, . Dohromady se sestřenicemi utvořily malý gang a jsou všude.
A tak si zvedám náladu hezkými věcmi.
Třeba mě nesmírně těší dárek, který jsme s Jirkou dostali od jeho sestřičky.
Nejnádhernější miska od VJEM.
Tajně jsem po ní toužila a tak, když Kristýnka viděla můj seznam na Dej mi dárek....prostě to funguje!
A já se tetelím blahem.
K tomu meloun, vodu s mátou...
No a trojúhelníky.
Taška už sice brzo odfrčí za majitelkou, ale i tak z ní mám radost.
A prostírka....ta k té misce docela sedí, ne?
***
Kristi, díky moc a posíláme chalupářskou pusu.

pondělí 3. srpna 2015

Co ještě všechno přinesl minulý týden






Celý minulý týden jsme byli bez Kubíka.
Ten si užíval babičky a dědy v Jeseníku.
Já jsem využila volnějšího času a hodně šila.
A kromě toho jsme s mužem konečně oslavili naše společné třicátiny s kamarády.
(já v březnu, on v říjnu).
Bylo to TAK moc fajn, že jsem ani nezvládla vytáhnout foťák.
A vlastně si ani nejsem jistá, jestli by to bylo vůbec zaznamenatelné.
Přijelo tolik našich milých.
Strávili jsme společně skoro celý den a noc.
A i když jsem ještě teď unavená, jsem tak moc pozitivně nabitá...
Děkuju moc vám všem, co jste dorazili.
Dojali jste nás a jsme za vás všechny moc vděční.
***
Moje chalupářská dílna.
Toaletka pro kamarádku.
Zátiší s dekou a odpolední siesta.
Prostírky.
Jednoduchá kabelka přes rameno.
Ten největší nabíječ - výhled z terasy.
Ema a kočka.
Kapitola sama o sobě.
Tak hezké pondělí všem.
Myuž zase v plném počtu. A Radostně.