neděle 24. prosince 2017

pátek 22. prosince 2017

Jak se máme?





Týden jsem nenapsala blog.
To se mi nestalo už několik let.
Ne, že by nebyl čas, ale nebyla hlavně energie.
Už v pondělí jsem doťukla všechny vánoční zakázky a odeslala balíčky z e-shopu.
Dokonce se mi podařilo i sehnat všechny dárky.
Onemocněly děti. Samozřejmě, rýmička je teď všude.
Popravdě čekám, kdy padnu já....přece jen je to moje vánoční tradice:-)
Popíjíme společně zázvorový čaj, koukáme na pohádky, děti vyráběly balící papír, já si uklidila kuchyň....
Ale tak nějak v poklidu.
Poprvé letos budeme na Vánoce úplně sami, bez všech babiček, dědy...
A vlastně se na to hrozně těším.
Cítím, že jsem opravdu unavená a že potřebuji být jen v užším kruhu.
Nestresovat se, jestli něco není perfektní a jen se pořádně nacpat bramborovým salátem.
Vyjíst všechny vanilkové rohlíčky v širokém okolí.
Dát si snídani v jedenáct a dívat se s dětmi na pohádky v pyžamu.
Mít celý den zapnuté světýlka na stromečku.
Aspoň jeden, dva dny...
Takže se mi vlastně, že jsou naše koťátka nemocná, docela hodí:-))))
....
Naše nevánoční výzdoba.
Stromeček zdobíme vždycky až večer před Štědrým dnem.
Děti malovaly perníky...a málem je hned snědly.
Už tři svíčky.
Těším se.

pátek 15. prosince 2017

Měla bych/chtěla bych







Moje věčné dilema.
Co bych měla a co bych ráda.
Asi nemusím říkat, že ve většině případů vyhrává ta první - a na první pohled správná varianta.
Jsem zodpovědná přece.
Takže plním plány na stodeset procent, snažím se, aby všechno bylo, jak má....
Ale někde v pozadí mám pořád tu otázku...
Jak to chci já?
Letos jsem ve svém životě udělala hodně změn.
A tou největší a nejdůležitější pro mě bylo, že jsem začala víc myslet na sebe.
Zní to asi dost banálně.
Ale pro mě ten největší krok.
Dovolit si chtít něco, co možná není úplně v souladu s přáním ostatních.
Neohlížet se tolik, co si řekne okolí.
Povolit si odpočinek, víc času jen pro sebe.
A snažit se žít víc radostně.
....
Jedna z takových radostí byli moji milovaní Priessnitz.
První řada, velkej doják, spokojená Jana.

úterý 12. prosince 2017

Zima v Birminghamu




Jsem zpátky doma.
Přijde mi, jako by ten můj výlet trval minimálně týden, ne jen necelé čtyři dny.
Hrozně moc jsem potřebovala vypnout.
Vůbec nic neřešit, nestresovat se, jestli něco stihnu, co všechno uvidím.
Maximálně řešit kolik káviček a čajů s mlíkem se dám.
A to se myslím povedlo na maximum.
Všechny dopravní prostředky, kterými jsme cestovaly, měly zpoždění.
Skoro nic, co jsme naplánovaly, jsme tak úplně nestihly.
Málo jsem fotila, hodně se smála, strašně moc promrzla, vypila příšerně moc whisky a dostala se na večírek jak vystřižený ze sedmdesátých let.
Nic zásadního se vlastně nestalo, ale vnitřně jsem si strašně moc odpočinula.
A to za to asi stojí.
Občas jen tak být.
....
Látky jsem si samozřejně nějaké dovezla.
I když ten největší market, na který jsem se strašně těšila, byl zavřený.
Jak jinak:-)

pátek 8. prosince 2017

Koupelna




Kdo mě sleduje na instagramu už asi tuší, mnozí to asi i vypozorovali z příspěvků Soni Malinové....
V dílně jsme se pustili do rekonstrukce koupelny.
Ti, kdo už máte nějakou přestavbu za sebou, asi tušíte - žádná rekonstrukce není bez problémů. A ani ta naše nebyla.
A popravdě já jsem už tak strašně moc ráda, že je to za mnou.
Koupela je v pronajatém bytě, takže byl požadavek do ní investovat co nejméně peněz.
Byla v dost příšerném stavu, ze zdi trčely dráty....
Takže když přišla nabídka od České televize, skočila jsem po tom.
A jak ta naše koupelna dopadla, to se můžete podívat už dneska v 18,25 na ČT1 nebo tu.
Já se na videu dost nedávám a ještě ani nevím, jak to ve finále bude vypadat, takže se podívám až ze záznamu. Ale popravdě se pohledu sama na sebe dost děsím.
Takže mi vlastně vůbec nevadí, že si televizní premiéru odbudu na londýnském letišti.
Batoh sbalený, prodloužený víkend přede mnou.
Tak se opatrujte a já se nahlásím z Birminghamu:-)
P.s. Nejlepší závěr na kameru natočený nebyl.
A to když po poslední klapce přišli sousedi, že jim kape ze stropu voda.....

středa 6. prosince 2017

Kvarteto

Co má společného film Kvarteto a Mikuláš?
Vlastně nic, jen jsou to dvě mé radosti z posledních dní.
Mikuláš včera v Bistré krávě, naší milé kavárně. Ve společnosti kamarádů, hromady dětí - až jsem měla pak lehce vyhučenou hlavu.
A Kvarteto - je nový film Miroslava Krobota.
Viděla jsem ho v pondělí a ještě dnes se přiblble usmívám.
Dostal mě hned z několika důvodů. Především je natáčený v Olomouci. V bytě mých kamarádů, na místech, kde jsem strávila spoustu času, kudy dost často procházím...
V komparzu bylo spoustu mých známých, takže co chvíli jsem jen nevěřícně valila oči - ten tam taky hraje???
Scénář k filmu napsal společně s Miroslavem Krobotem Lubomír Smékal, což je olomoucký psycholog, v jehož bývalém bytě mám nyní svou dílnu. Takže je mi jeho humor známý.
A pak ve filmu hraje Jaromír Plesl a toho já ráda.
Nečekejte nic zásadního.
Trochu divadelně pojatá kamera, místy dost suchý humor, ale pokud si potřebujete oddychnout a zasmát se pro změnu někomu jinému.....
***
Fotky z Mikuláše vyfotil náš kamarád Štefan Berec.

pondělí 4. prosince 2017

Neadventně



Ze všech stran na mě vykukují adventní věnce, nazdobené domácnosti, cukroví....
A snad poprvé mě to nechává úplně chladnou.
Ne že bych se netěšila na Vánoce.
Jen mi asi stále ještě nedocaklo, že jsou už za rohem.
Přitom už sněžilo několikrát, na chalupě je dokonce sněhu pomalu na běžky, auto jsem už taky párkrát škrabala...
Doma zatím žádná výzdoba neproběhla.
Možná proto, že každý večer padám únavou s prominutím "na hubu".
Jediné co jsem zvládla, bylo si v práci pověsit světýlka. Ale ani ne kvůli adventní atmosféře, ale proto, že jsem je koupila před 14 dny v akci v Kauflandu.
Třeba mě dostane zítřejší Mikuláš.
A když ne, tak si aspoň zapálím "adventní věnec" se svíčkami ještě z loňského roku...
***
Na e-shop jsem právě nahodila nové toaletky, to jen kdyby to nějakého Ježíška zajímalo....

pátek 1. prosince 2017

Když zrní...





Kolikrát už jsem na nich byla?
To nespočítám.
Ale pořád mě baví.
A hlavně jsou to moc fajn lidi.
Tím si mě asi získali nejvíc.
Taky máte nějakou srdcovou kapelu?
Hezký pátek a vůbec celý víkend....
....
Fotky z olomouckého koncertu v Jazz Tibet Clubu.

úterý 28. listopadu 2017

Čtenáři






Konečně.
Na to jsem se nejvíc těšila, až začne Kuba víc číst a bude ho to bavit.
Nastal čas encyklopedií, komiksů, prvních samostatně přečtených knížek.
Největší radost mi dělá, že si obě děti před spaním rády čtou/prohlíží.
Stává se z toho každodenní rituál.
Je tolik knížek, které jsem jako dítě milovala a nemůžu se dočkat, až jim je nachystám.
.....
Na fotkách je hezky vidět, kdo je četbou zaujatý a kdo u nás pózuje...
Tak pěkný úterní večer všem.
A do postele povinně s knížkou:-)

neděle 26. listopadu 2017

Workoholik?






Mám na sebe docela dost vysoké nároky.
Naplánuji si, co všechno bych měla který den stihnout, kolik toho ušít, co uklidit, co vidět.
Skoro vždycky je to nereálné.
A jsem díky tomu docela dost ve stresu. Protože když si můžu nějakou splněnou položku, ať už pomyslně nebo i na papíře, odškrtnout, úplně se blahem tetelím. A co teprve, když se náhodou povede udělat všechno!
Jako ostatně vždycky jsem si na víkend domů donesla práci, kterou bych ráda stihla a poprvé za několik měsíců jsem neudělala vůbec nic.
Kupodivu se svět nezastavil, nic se nezhroutilo a ani já nepanikařím.
Musím se naučit odpočívat.
Popravdě to moc neumím. I u filmu musím aspoň listovat časopisem, nebo chystat nějakou práci na další den.
Takže když jsem v pátek večer byla sama doma a děti už spaly, chystala jsem se logicky začít zase pracovat.
Jenže ta čerstvě povlečená postel tak lákala.... (Ano, jen ty postele jsem převlíkla, ale jinak už nic).
A navíc ten deníček od Myyny a já si tak ráda sepisuji všechny postřehy, seznamy a to do listy.
Nikdy bych nečekala, že to řeknu, ale jsem pyšná, že jsem zvládla nic nedělat. Protože se po dlouhé době cítím odpočinutá. A to je k nezaplacení.
Takže nicnedělání zdar!

čtvrtek 23. listopadu 2017

Na stole



Co tu dlouho nebylo?
Hrnek.
A prostírky.
Těch jsem právě nahodila osm na e-shop.
A hrnek mám od Kláry. Jsem z něj nadšená - protože geometrie, kafáč...a navíc mi jde k těm prostírkám.
Hrnků se mi v poslední době sešlo docela dost, z toho mám upřímnou radost a všem, co jste poslali moc děkuji. Jedna čtenářka z Prahy dokonce vyrazila do Olomouce na Dizajntrh a hrnek mi osobně dovezla...
V práci už jich mám plný parapet, takže musím vymyslet nějakou sofistikovanou poličku, kde by jim to slušelo:-)
....
Dnes už konec s prací. Jdu se s dětmi dívat na večerníček a všem přeji hezký večer...

středa 22. listopadu 2017

Po


Dizajtrh za námi a toto je asi jediná publikovatelná fotka se mnou.
Proč vždycky na fotce mrknu? Otočím hlavu, vyrobím si trojitou bradu a nebo jsem pro jistotu v pohybu?
Tady jsme s Janou pózovaly i s naším kamarádem svatomartinským vínem...:-)
....
Dnes už zase za strojem.
Došila jsem nějaké další kousky a tak pomalinku, pozvolna přihazuji na e-shop.
Zrovna tak pomalu, aby u toho šla uvařit teplá večeře a dočíst blogy za poslední týden.
Mám ráda ten stres před nějakou akcí....ale stejně tak i mám ráda ten svůj stereotypní klid.

pondělí 20. listopadu 2017

Čistý stůl





Dnes jsem tu s pár hudebními tipy.
Vlastně bych měla spíš začít povzdechem, že budu opěvovat kapely, na které jsem přišla až v momentě, kdy buď už dávno neexistují, nebo prakticky nekoncertují.
První případ se týká francouzské partičky The Dodoz. Je to dřívější kapela našeho kamaráda Adriena, o kterém jsem se TU už zmiňovala. Baví mě moc. Jen nevím, jak je donutíme zase začít hrát:-)
Kapela, která skoro nehraje, ale mě naprosto okouzlila, jsou Bratři Orffové.
Znáte?
Jemné, melancholické, syrové, jednoduché a přitom komplikované.
Idealní dumky žalky pro můj podzim.
Jen kdyby někde hráli...ale já budu trpělivá:-)
Příjemně mě překvapila slovenská Katarzia. Hrála všude možně po okolí, ale já ji jaksi míjela a donedávna ji vůbec neznala. Přitom je tak dobrá. Třeba tato písnička...
A když už jsem u té hudby.
Včerejší Oh Wonder v Praze...a s nimi v kombinaci James Harries.
Velké ach.
Jen po Dizajtrhu jsem byla úplně vyjetá a pár hodin v autě, následné poskakování před pódiem a pak zalomený krk na sedadle - jsem úplně vyřízená.
Tak jsem si dnes naordinovala volnější den.
Uklidila jsem v dílně.
Zabalila balíky, odeslala.
Nahodila e-shop.
Pozvolna. Žádný spěch.
A hlavně jsem se aspoň trochu dospala.
Hned se bude zítra líp pracovat - obzvlášť když mě čeká v práci čistý stůl, nad ním zrcadlo od Soni, nový obrázek od Jany a radost z nového razítka...

čtvrtek 16. listopadu 2017

Zítra





Zítra Dizajntrh.
Moc se těším.
Ještě dodělávám poslední várku popruhů, včera jsem doťukla peněženky.
Pokud budete mít cestu kolem, moc ráda vás uvidím.
Teď si jdu poustit další díl Červeného trpaslíka - protože to je ta nejlepší společnost u práce.

středa 15. listopadu 2017

A bylo světlo




O lustrech do dílny jsem už psala.
Hlavně v tom smyslu, že bych nějaké chtěla, že jsou v plánu a tak.
Měla jsem spoustu nápadů, co by se dalo vymyslet, ale realizace už tak nějak rok pokulhávala.
Nakonec stačila chvilka, dvě pětilitrovky od okurek a svítím!
Třikrát hurá.
Raduji se jako malá.
....
A kdyby vás zajímal ten sedící Kuba na první fotce - ano, opět doma. Po jednom dnu ve škole.
Už se ničemu nedivím.