Dnes

Z dnešního dne...
Vaření je pořád v kurzu. A to je dobře. Vzhledem k dárku, co Kuba dostane pod stromeček. 
A čerstvě povlečené postele. Jak mám ráda tu vůni vypraného prádla...
Mějte krásný zbytek dne:-)

Barevně

Zrovna když už jsem dnes pomalu propadala beznaději, že se nic nedaří, dorazily mi nové látky. I taková maličkost dokáže zvednout náladu. A to je dobře...Už se hrozně těším, až do nich střihnu. Nápadů mám spoustu. Jen trošku chybí ta energie....

***

Roste před očima...

Pondělní

Měla bych si častěji fotit náš byt, když je uklizeno...to abych měla větší motivaci. 
Práce hotová, Kuba spí, Emička si dává svačinu...není kam spěchat. Tyhle chvíle mám ráda. I když je jich zoufale málo:-)

Chystám...

Jednoduchá pouzdra. Jen tak na tužky, šminky....nebo cokoliv jiného. A další háčkované korálky. 
Chystám pomaličku vánoční dárky. Nečekám od sebe letos žádné zázraky, ale třeba nakonec pod tím stromečkem něco bude....:-)

Moji kluci.
Jak ráda je pozoruju, když spolu tráví čas. U Kuby je momentálně tatínek v kurzu. Takže i návštěva holiče probíhala hlavně s ním. Tady už jsou oba na zimu "vyletnění". Že jim to ale sluší....
A moc zdravíme babičku do Jeseníku. Tohle je totiž fotka hlavně pro ni:-) Mějte krásný den.

Holčičí

Holčičí taštičky. Včerejší šití, když děti spaly. Proč jsem jen nešla spát taky? Ale to jde jen těžko, když mám v hlavě tolik plánů, co všechno musím nutně ušít. Zvlášť když jsou Vánoce UŽ za měsíc.
Kabelky jsou drobnějších rozměrů, jednoduché na patentek, ze zbytků látek. Snad udělají novým majitelkám pod stromečkem radost:-)

Odpočinutí po víkendu? Chtěla jsem napsat, že jo. Po dnešní noci mám sice opět spánkový deficit, ale i tak jsem nabitá...měli jsme se parádně.
Je strašně fajn dostat dárek jen tak, nečekaně. Nádherné růže od manželových rodičů a prstýnek od Jiříka. Vybíral sám, aniž bych to tušila. O to víc jsem byla dojatá. Moc děkuju...
A aby byla radost kompletní, koupila jsem si nový svetr a k němu uháčkovala korálky. Aspoň se pozornost zaměří jinam, než na moje kruhy pod očima:-)

Když mi kamarádka při společné procházce radila zapojit Kubu víc do péče o Emičku, musela jsem se smát. Kubík má totiž svoje vlastní miminko. Zabalené v plínce, tedy zavinovačce. A tak když já přebaluju, Kuba taky....Jen místo postýlky spí oslík v krabici od lega.

Už to rozhodně není malej kluk. 
Dělá mi radost. Ale i dává zabrat...

Proměny

Jak šel čas s naší sedačkou....
Prohlížela jsem si včera fotky a našla asi 15 různých barevných kombinací. Tak aspoň malá ochutnávka:-)
Mějte krásný den. Venku se udělalo nádherně, takže to vypadá na procházku. Už se moc těším, Karoli!

Šedomodrá

Mám vždycky období, kdy propadnu nějaké barvě nebo kombinaci....Šedá je hvězdnou stálicí a tyrkysově modrá mě baví už nějakou dobu. Tak pomalu ladím byt do těchto odstínů... Tedy aspoň do chvíle než začnu toužit po jiné barvě. Ještě že je to v našem případě opravdu jednoduché. Stačí jen pár drobností. 
Můj první poporodnicový počin u stroje - nové polštáře v obyváku. V nemocnici jsem měla spoustu času přemýšlet a plánovat, co všechno ušiju...takže jsem jen vytáhla skicář s návrhy... Ušito bylo celkem rychle, ruční prošití nesmělo chybět. To mě opravdu baví:-)

Z dnešního odpoledne....
Dlouho jsem nezažila tak náročný den. Kuba nese příchod nového člena rodiny hůř, než jsem si myslela. I když se snažíme mu věnovat dostatek pozornosti, dnešek ukázal, že nic nebude tak úplně jednoduché. Asi to bude chtít ještě hodně trpělivosti. Nějaké rady a tipy jak na vztekající se dítě? Sem s nimi:-)

Páteční

Nová šála, náramky, trochu šití, naše stále ještě žlutá princezna a momentka z prvního dne po propuštění z nemocnice. Moje malé a velké radosti. Mějte krásný víkend.

Ještě jedna porodnicová....

Vím, že poporodní hormony dělají své, ale i tak se denně dojímám nad svou rodinou. I když je to docela zápřah (co jsem čekala, že:-)), kupodivu všechno funguje. A ačkoliv jsem hrozně unavená, nevím, kdy jsem byla šťastnější.

Poobědový...

Děti spí a mamince zjevně pomalu otrnulo. Ještě ráno jsem se ploužila po bytě a teď už pokukuju po šicím stroji. V porodnici jsem si naplánovala asi deset věcí, které nutně musím ušít. Doufám, že mi ta energie vydrží...

        Jsme doma. 

        Bohu díky.

Dny utíkají strašně pomalu. Za oknem listopad, knížky už skládám do komínků a u nás stále neměnná situace. Z novorozence se pomalu stává kojenec. A já už se hrozně těším domů...