O šití oblečení sním už dlouho. Ale asi jsem potřebovala ujít kus cesty, než jsem si na to troufla. Tak tady je moje první halenka. Ušitá podle mé oblíbené, takže ani nevznikl střih, jen jsem pořádně poměřila tu původní košilku a tak od oka střihla. Zrecyklovala jsem sukni ze sekáče, kdybych to náhodou zkazila....No ale myslím, že nakonec mám nový kousek do šatníku.

Další oblíbená hra...hurá do bedýnky.

Ze soboty. Joel Dewberry podruhé. A jedna z mých nejoblíbenějších látek. Střih jsem si tak nějak splácala sama, uvnitř dvě kapsičky a zapínání na patentek. Pověsila jsem si tašku na zeď do obýváku (takový můj rituál u každé nové tašky) a už od rána si s ní zlepšuju náladu. Kuba není úplně v pořádku a tak je docela mrzutej. Takže chovám, zpívám, čtu....

Trošku barevně. Růžová mě teď docela baví. Ve všech možných kombinacích. Krásně oživí a rozhodně nenudí:-) A navíc přivolává sluníčko. Aspoň u nás to funguje...Tak užívejte neděli.

Nový ubrus do kuchyně. Malinko přivolávajíci jaro. Oboustranný, takže vlastně praktický. A ještě nadělá parádu:-) Tak krásné sobotní dopoledne a vůbec celý den...

Krásný a hravý víkend Vám všem:-)

Co s malými kousíčky látek? Sešít...Aneb taška ze zbytků. Mějte krásný čtvrtek:-)

Košík podruhé. Z mých oblíbených puntíků. Větších rozměrů, aby se do něj dalo schovat víc věcí. Určitě není poslední, jen pro příště asi zdvojnásobím výztuhu...

Objevila jsem látky Joela Dewberryho a jen tak na zkoušku si tři koupila. A zamilovala se. Tak vznikla taška malinko menších rozměrů, na které ale látka krásně vynikla.

Z víkendu. Který byl jak na houpačce. Chvíli úžasný, chvilku náročný....ale tak to má být. A jak jste se měli vy?

Odpolední spánek. Vzácné chvíle nad postýlkou, kdy jen s úžasem stojím a říkám si, jak mi to dítě roste před očima. Jak je vlastně klidný,hodný....a to jen do chvíle než se zase probudí a nastane další kolotoč:-)

Odpolední relaxace + potřeba úklidu = látková krabice na tužky a podobné u počítače. Inspirována Markétou a jejím odkazem ušila jsem jeden zkušební košík a konečně uklidila u počítače. A abych se přiznala, tak dobrý pocit jsem dlouho neměla:-)

Takto to vypadalo na Pradědu před třemi týdny. A proč jsem si tak najednou vzpomněla? Venku je čerstvě napadaný sníh a my se právě jsme se vrátili z parádního sáňkování na kopečku před domem. Mokří, zmrzlí, spokojení...

Valentýna sice neslavíme, ale včera ráno jsem si říkala, že by bylo fajn, kdybych uvařila nějakou dobrou večeři. Když jsem v poledne padala únavou (opravdu náročné dopoledne s Kubou), přehodnotila jsem původní plán aspoň na dobrou buchtu, nebo koláč. A při Jiříkově návratu z práce...stál na stole pudink. Ale hlavní je, že se máme rádi, ne?

Možná to bude tím únorem...prostě už nutně potřebuji slunce, teplo....jaro. Takže ho tak trošku přivolávám. Látkové kytky jsem měla v plánu už asi rok, co jsem na ně poprvé narazila tady. Ale teprve teď přišla chuť se do nich pustit. Jednoduché, rychlé, ale efektní. A hlavně barevné. Ideální na zlepšení nálady:-)

Z víkendu. Sobotní lehký oběd, další došitá taška, zklidňování nervů u háčkování a kytička od sestry. Ne vždycky je všechno podle našich představ. Posledních pár dní mám pocit, že se nic nedaří, takže o to víc oceňuji všechny ty milé maličkosti, které mě potkávají.

Starší baret v nové úpravě. Neumím plést (zatím!), tak jsem si vypomohla v útrobách skříně maminčinou nenošenou baretkou. A hurá do ulic:-)

Taštičky z pondělního večera. Po návratu z tanečních jsem asi ještě nebyla dostatečně unavená ( i když moc nechápu, jak je to možné), ale hlavně  už jsem měla z víkendu nastřiženo. Tak jsem si řekla: "A proč ne."

Taneční...

Začali jsme s Jiříkem v lednu chodit do tanečních. Znovu jako na střední si opakujeme od začátku valc, tango....a já zjišťuju, že to nebude jen o tanci, ale i o trpělivosti a respektování toho druhého. Takže taková malá prověrka vztahu. Což bych od tanečních nikdy nečekala. Slibovala jsem si dvě hodiny týdně bez Kuby, jen sami dva pro sebe a ještě při hudbě a tanci...Ale zase na druhou stranu, pokud se zrovna nehádáme, kdo jde který krok špatně, už dlouho jsem se tak nenasmála. A díky tomu, že nás tam chodí celá banda (opět jako na střední:-)), to ještě pořádná sranda bude. A to počkejte, jak to pak rozbalíme na nějakém plese. Už se hrozně moc těším:-)

S tatínkem....

...to jde doma nějak líp. I ty palačinky s tvarohem umí nejlíp na světě:-)