Látka z Birminghamu

Je to se mnou pokaždé stejné.

Objevím látku a nevím proč jí vždycky koupím málo.

Po návratu domů zjistím, jak skvělá je a jak bych jí potřebovala mnohonásobně víc.

Tahle skvělá modrá borovicová je z trhu v Birminghamu. Usmlouvat se nedala, bohužel. Utratila jsem za ni posledních pár liber.

Zatím jsem ušila dvě malé kabelky a popruh na foťák. Ale další kousky jsou už v procesu....

Nicméně, kdybyste někdo měli cestu do Birminghamu, pište....

Bez fotek

Vždycky, když si víkend dosyta užiju, nemám z něj ani jednu fotku.
A to i přesto, že tahám foťák s sebou.
Takže to shrnu na pozadí nových poruhů, které jsem právě naskladnila a kabelky na přání.
***
Co může být lepšího, než po dnu s dětmi na chalupě si nabalit tašku jídlem, sednout na kolo a jet si udělat noční piknik s kamarády k vodě.
Vzít s sebou ukulele a hrát všechny písničky, co si pamatujete z patnácti let.
A celý večer zakončit půlnočním plaváním.
Nebo se takhle neplánovaně potkat s kamarády na zahradě, dětem dát vodní pistole, udělat mísu těstovin a pro dospělé do kýblu mojito.
A zakončit to usnutím v šest večer.
Přesně takový víkend jsem měla....a ještě teď se díky tomu usmívám.

Z Birminghamu

Birmingham měl být jen na skok, ale nakonec jsme tam strávily tři dny.

A mně to hrozně moc prospělo.

Příjemná změna oproti Londýnu, kde všechno tepe.

Brum - jak říkají místní - má na to, jak velké město to je, docela malé centrum, které máte do hodinky oběhnuté. Nádherné nábřeží a říční kanály, pár menších parků, jednu hlavní ulici s náměstím a spoustu zákoutí, kde se stačí jen vyplácnout a nasávat atmosféru.

My jsme si to užily dosyta.

Měly jsme tu sraz s kamarády, prolezly jsme místní tržnice a já objevila látkový ráj (takže příště všechny peníze s sebou do Birmingamu), vyzkoušely jsme snad všechny místní piva (nic pro mě), zjistily, že nejlepší kafe je čaj s mlíkem....

Obrovskou radost jsem měla ze setkání s Adamem, kterého jsem znala z vyprávění a hlavně jsem měla jeho kapelu už dost dlouho v oblíbených. 

A co ty batohy na poslední fotce?

To máte totiž tak, když si někdo nechce připlácet za zavazadlo a jede jen s kabelkou, nakonec se i batůžek hodí. Aspoň jsme je ozkoušely v praxi. A přežily.

Jak batohy, tak naše záda...

***

Včera mi pod fotku na FB psala Jana, jestli prý nemám cestovatelskou kocovinu. Mám a hned bych zas někam vyrazila....ale vystřízlivění bylo rychlé a trochu bolelo. V podobě nemocné a zvracející Emy. Welcome back...

Zpátky

Zpátky doma.
Chtěla bych toho tolik napsat.
A napíšu. Později.
Jen dnes nejsem v tom pravém rozpoložení.
Může za to tento dokument.
Doporučuji pustit.
Natočil ho kamarád a je to síla.
Nějaký Londýn je proti tomu nedůležité nic.

Spálená šunka

Londýn je moje město.

Kdykoliv sem dorazím, cítím se tak nějak doma.

Nepotřebuji chodit po památkách, probíhat obchody...

Ke štěstí mi stačí jen procházet ulicemi, nasávat atmosféru, dát si kafe v kelímku na trávě v parku, okoukávat pouliční prodejce, ochutnávat indická jídla, coleslaw v kelímku z Tesca...

Neměla jsem od našeho výletu velká očekávání, jen přání vypadnout ven a být chvíli jinde, bez stresu, dýchat jiný vzduch.

A to se mi daří dokonale.

Navíc si k tomu užívám ještě spoustu srandy. Co taky čekat od dvou ztřeštěných holek, které se jen tak courají uličkami, aby po několika hodinách chůze zjistily, že Burnham, do kterého dorazily, není ten, kde bydlí. Ale je vzdálený 9 (!!!) hodin chůze opačným směrem. ( To je ta spálená šunka pro neangličtináře...).

***

Londýnské momentky.

Včetně narychlo ušitého batohu a popruhů na kytaru - dárků pro kamarády.

Mávám...

Na cestě

Sedím ve vlaku, popíjím šampaňské, za okny ubíhá krajina...

A nezdá se mi to.

Mám dovolenou.

Skoro se mi tomu ani nechce věřit.

Sbalená jsem do nejmenšího batůžku, nemám skoro nic v plánu.

Jen být, pozorovat a poslouchat.

Kdyby mi někdo řekl před měsícem, že pojedu do Londýna, asi bych se od srdce smála.

Že nemám kdy, mám moc práce, co s dětmi...

Ale ono to nakonec všechno vyšlo.

E-shop bude v provozu dál, jen zboží odešlu až po návratu.

A když by byla chuť si moje kousky prohlédnout naživo, máte šanci teď v neděli.

Sice jen ti olomoučtí, ale i tak.

V rámci Wave beat festivalu bude v areálu letního kina probíhat i malý design shop, kde najdete i můj stánek. Sice beze mě, ale zato s mým mužem.

Já vám budu tak maximálně mávat z Camdenu.

Tak hezké dny!

***

Ilustrační fotka z neděle.

Ema a nový stůl. Zrecyklovaný ze staré postele.

Ticho, mír a klid Pohořan....

Moje

Děje se toho moc.
A já nestíhám ani psát, fotit, ani nic zaznamenat.
Přes koncert kapely mých kamarádů, piknik Jsme ze stejné planety ve Velké Bystřici, chalupy s dětmi....
Za dva dny už budu pomalu směřovat na letiště a já ještě ani netuším, co si vezmu na sebe.
Ale jeden bod ze svého seznamu si odškrtnout můžu.
Ušila jsem si kabelku,
Penize vyměněné nemám, pojištění taky ne, ale novou tašku jo.
A to se počítá, no ne?
A co víc, bude mi skvěle ladit k sandálům:-)

Co mi dnes udělalo radost?

Rozkvetlý česnek v obyváku.
Skvělé banánové palačinky s jahodami ke snídani.
Nové batohy.
Začít den pozitivně.
***
A co udělalo dnes radost vám?

Paletová

To tak člověk přijde domů a v obyváku je nová sedačka.
Tedy abych byla přesná, byly tam 4 palety. Každopádně nadšení mého muže a dětí bylo velké, takže sedačka byla za chvíli.
Ještě úplně nevím, jestli se mi prostor líbí. Ale co se mi zaručeně líbí, je, že se dá večer u filmu bez problémů usnout.
Baví mě, že je náš byt i přes své skromné prostory vlastně hrozně variabilní. Co jeden den vymyslíme, druhý zrealizujeme. A když nás to po nějaké době přestane bavit, zase přijdeme na něco jiného.
Změny se pomalu dějí i v pokoji u dětí.
Který je ve většině případů dost jako po výbuchu bomby.
A já se přiznávám, že už často nemám sílu sněžit se to měnit.
Vlastně občas s malinkou závidstí vzpomínám, kolik jsem toho stíhala, když byly děti menší. Kde jsem na to všechno brala energii?
Dnes večer jsem ale jasná.
Sedačka v obyváku.
Jen musíme přijít, na co se po dokoukání Mladého papeže budeme dívat. A laťka je vysoko. Dneska se mi o Judovi dokonce i zdálo:-))

Představujte si, že je pátek...

To jsem si totiž rozchystala příspěvek na blog. A tím to taky skončilo.
Takže páteční/ pondělní příspěvek.
Popravdě, už vlastně ani nevím, co zásadního jsem vám chtěla sdělit.
Dnes mám v hlavě trošku vymazáno, což bude asi množstvím sluníčka o víkendu.
Ale to si nestěžuji, v žádném případě.
Celý rok totiž čekám na červen.
Nejen tím, že po něm přichází červenec a to se rovná prázdniny - přece jen, pracující chápou, už to není co to bývalo.
Ale hlavně je to teplem, ovocem a zeleninou, koupáním....
Tak nějak líp dýchám, nechce se mi domů a nejraději bych běhala někde po lese.
Jak s tím spojím nové kabelky, to nevím, ale vy už si s tím poradíte.
Od pátku jsou na e-shopu.
A já jdu na tu hromadu batohů, co se mi tu nakupily.
Howg.
A krásné pondělí....