neděle 13. února 2022

Karanténa



Deka ušitá v průběhu naší další krantény.
Upřímně - už mě to přestává bavit.
Děsím se toho, kdo zas přijde s pozitivním testem.
Po týdnu s dětmi se těším do práce. Na dospělé lidi, že nebudu muset vařit, řešit neustálé hádky a nedodělané úkoly.
Ale aby to nevypadalo, že si jen stěžuji.
Odpočinula jsem si, o tom žádná.
Kuba měl naprosto poklidný průběh covidu, takže se dalo dělat spousta věcí.
Bohudíky za zahradu. Děti byly skoro pořád venku.
Užila jsem si ruční prošívání deky po večerech u Hercula Poirota - zatím co děti a E se drtili u sázek a dostihů nebo vyřezávali.
Ale tak jako se většinou děsím návratu z chalupy domů a do práce, tentokrát jsem se domů těšila.
Hlavně na ticho, na režim... evidentně začínám důchodcovatět:-)

pátek 4. února 2022

Na co se těším

 


Po týdnu, kdy byly děti z většiny doma, je o to víc potřeba se na něco těšit.
Těším se, jak po práci vyrazíme na chalupu.
Vlastně se těším i na to vytápění úplně promrzlého domu. V ložnici bývá většinou okolo nuly. Kouří se vám od pusy, čepici nesundávám.
Budeme sedět v bundě u kamen, pustíme si k tomu po stopadesáté Jacquese Clouseau a později si, doufám, dáme sázky a dostihy.
(Mimochodem, kdo z vás hrál někdy i ty sázky? Hru to výrazně zrychlilo. Hraje a chápe to i Ema, ale slzy po fatální prohře tu byly vždycky).
Těším se na jarní prázdniny. Teda aspoň na těch pár dní, co budu mít s dětmi volno. Na ranní nevstávání, na víc času na vaření.
Těším se na šití deky na chalupu, kterou mám už z části nastřiženou. Deku jsem nešila tak milión let. Takže o to víc jsem z většího projektu nadšená. 
Těším se i na nedělní další díl Devadesátek. Dost nás to s E baví.
***
Zasněžená zahrada na chalupě.
Na tu se taky těším. 
I když by byla bez toho sněhu.
Díky za pátek.