středa 30. listopadu 2016

V sobotu






Mám ráda ty rána, kdy děti s mužem odejdou do školy a školky, já pomalu sklízím nádobí po snídani a jsem v bytě sama.
Tam doladit mail, ustlat postel ( moje obsese), zaplatit fakturu, vystavit fakturu...
Přečíst si pár blogů, dopít kafe, abych pak zjistila, že nestíhám, bude osm a já mám za deset minut už být někde úplně jinde.
Dnes jsem ještě v klidu, mám půhodinu navíc a tak si vychutnávám pomalu vylézající slunko na obzoru, na které se koukám přes naše komplet zarosené plasťáky.
Do toho mi pomalu chladne vana a já sepisuji další z mých tak oblíbených to do seznamů.
Ale už se těším do práce.
Začala jsem poslouchat novou audioknihu od Petera Maye a i když kolikrát přes vrčení stroje neslyším a uteče mi pointa, je hrozně příjemné vžít se do příběhu a nebýt chvíli Janou, ale tentokrát třeba Margaret.
(poslouchám Pána ohně).
***
Fotky jsou z našeho sobotního výletu s kamarády.
Nadšená Ema -  která, i když co dvacet minut brečela a komplet se vyválela v bahně, nakonec zatla zuby a zvládla ujít pořádný kus cesty.
(Pravda, polovinu výletu jsem ji táhla za ruku a slibovala "něco dobrého" v naší pohořanské hospůdce, až dorazíme).

úterý 29. listopadu 2016

Nešlo odolat



Prostě křížky a ta hnědá....Plus zkouším nové střihy.
A pak další visící zahrada.
Lenka umí a já jednu do dílny potřebovala.
Rozumíme si, že jo:-)

neděle 27. listopadu 2016

Meat design 2016

 

Hrozně moc jsem se těšila.
Vyprosila jsem si doma na dva dny volno, abych potom nakonec všechno přeplánovala a udělala si výlet s Josefem a Hankou. (Mávám!)
Ale i těch pár hodin bylo moc fajn.
Letos bylo podstatně víc prodejců, takže víc lákadel. 
Hodně mě zaujaly podnože k psacím stolům Master&Master.
Naživo jsem je viděla poprvé a asi začnu šetřit....
Hlavně byl ale pro mě letošní Meat design o setkáních.


Soňa a její Malina keramika. Na tu jsem se obzvlášť těšila.
A takhle jí to sluší s naším medvědem...


Andrea.
Koupila jsem dětem vystřihovánky a tím na sebe ušila bič.
Protože jsem pak celé odpoledne musela vystřihovat...grrrr:-))


Sousedky Zahrada na niti a By Myyna.


Bára, Lenka a Markéta. No že jim to sluší. A jak jsem zjistila, kabátek co má na sobě Bára a co jsem jí tiše záviděla je Markétin a je z obchodu...no to neřeknu, protože byste mi ho vykoupily...:-)


Ema Mamisu komplet. Tady jsem nakoupit musela:-)


Uutěrky.


Znám je už z prvního olomouckého Litru. A dostaly mě především jejich skládačky. Jsou sice pro větší děti, ale jednoho dne se na nich Kuba vyřádí.


 Tuto šikovnou slečnu jsme společně s Janou z lesa objevily už na C6 marketu. A moc hezky o ní napsala tady Soňa.


Počasí bylo ideální na to zůstat hezky vevnitř. A fotku udělat jen rychle při přechodu z jedné budovy do druhé...


Expozice Houbaření.


Studio Dechem mě baví. Už loni jsem na jejich kouscích mohla oči nechat...


Maxim nemůže chybět nikde:-)



Tohle mi udělalo velkou radost. Loni jsem si na Meat design koupila, totiž Ježíšek mi koupil, knížku Slečny. Psala jsem o ní tady. Letos jsem si prohlížela Intimitu a po několika minutách rozhovoru mi došlo, že slečna, se kterou mluvím, je jedna z týmu autorek - totiž sama Bára Baronová. Skromná, milá, p... Velký překvapení! Takže už jsem samozřejmě zapomněla, že pod stromečkem bude knížka i s věnováním. Jo!


A tři grácie nakonec:-)
***
Malý update: Výbornou reportáž najdete u Báry Grünwaldové TADY.

čtvrtek 24. listopadu 2016

Odpočinek?



To máte tak, když si Jana naplánuje volnější týden, aby trošku vydechla.....
Plány jsou od toho, aby se přeplánovaly.
Moje oblíbená věta.
A pravdivá.
V neděli v noci padl Kuba.
V úterý po obědě jsem odpadla já.
A když už jsem se natolik zmátořila, abych vyrazila zpátky do dílny - zůstala mi doma Ema.
Ne, už se nevztekám a ničemu se nedivím.
Prostě to tak mělo být.
Aspoň jsem konečně došila mikinu pro Jirku, kterou jsem mu slibovala....no dlouho.
Taky vznikl jeden medvěd - to hned jak mi otrnulo.
A do dílny snad dorazím dnes odpoledne.
Už je mi smutno.
***
A důležitá informace, kterou vám už víc než týden dlužím!
Uzavřela jsem vánoční objednávky.
Pokud máte nějaké přání, bude hotové až v lednu...

úterý 22. listopadu 2016

Může za to Soňa







Vzpomínám na den, kdy jsem na Sonině blogu četla větu o tom, jak ráda dělá svoji práci a jak je to pro ni důležité.
Tehdy jsem si v duchu řekla, že bych si to pro sebe strašně moc přála.
Najít něco, co by mě bavilo.
Chodit do práce ráda.
Ale přišlo mi to dost nereálné.
Přece jen historička umění na mateřské, co už všechno zapomněla a upřímně se nechce vracet do oboru.... Co bych tak asi mohla dělat?
A ono to přišlo samo.
V lednu to bude šest let, co jsem ušila svou první kabelku.
Od té doby jsem se tolik naučila.
Ale jsem pořád na cestě.
Netuším, kam přesně vede, ale baví mě.
A jsem vděčná za podporu mého muže, že nechává svou bláznivou ženu se realizovat, i když z toho kolikrát má asi docela nervy.
Obzvlášť proto, že nejsem moc střelec a nad vším hodně váhám.( Rozuměj všechno mi trvá:-)).
Musím si v hlavě opravdu odsouhlasit, že to má cenu - a tehdy do toho jdu.
Takhle je to třeba i s mým už několikrát zmiňovaným e-shopem.
Bude. Ale do Vánoc to nestihnu.
Asi vsechno moc promýšlím. 
Ale abych dokázala být klidná, potřebuji si být svým rozhodnutím jistá.
Po malých krůčcích kupředu. 
To jsem já.
***
Čímž se dostávám k tomu, že na mých FB stránkách tady najdete hromadu volných kousků.

pondělí 21. listopadu 2016

Jak bylo?




Užily jsme si to.
Sice jsem v pátek večer málem vypustila duši, ale přes noc jsem to všechno dospala a druhý den Dizajntrhu byl už naprostá paráda.
Navíc trávit čas s Janou - to já moc ráda:-)
Díky za všechna milá setkání!
A teď už co jsem objevila, co mě zaujalo a co mě naprosto dostalo...



Největším pokušením byl hned sousední stánek designérky Lucie Kováčikové aka LK/minilab.
Naprosto famózní porcelánové kousky.
Vidět jste ji mohli i letos na Designbloku.
A můj Ježíšek už ví, co mi donese:-)


Košilela. Krásné kousky, krásná prezentace. Jedno velké ach.


Hrozně ráda jsem potkala Jolanu z jsem. A z náhrdelníku od ní mám nezřízenou radost. Ještě se pochlubím...


Naživo jsme okoukli Houpací prkno a kufříky od Pikle z pytle.


Měly jsme ty nejlepší burgery.
Jako vážně.
Od Jaggers.
Tři machři ze Slovenska si pořídili food truck a prostě umí. My s Janou jsem od nich ochutnaly, co se dalo a doufám, že to nebylo naposledy. Protože o jejich burgeru na korejský způsob se mi bude ještě chvilku zdát...
Přiznávám, že víc fotek jsem nezvládla.
***
Ale musím ještě zmínit pár kousků.
Naprosto jsem se zamilovala do Slaného karamelu. Jejich makronky - nepřekonatelné!
Pražská partička Don Wood a jejich dřevěné naušnice - zasazené do stříbra. Neodolala jsem.
Papírnictví Formace. Brala bych od nich všechno.
V růžovém sadu - o těch se ještě zmíním zvlášť. Skvělý projekt pro lidi s postižením a vyrábí naprosto parádní hračky.

čtvrtek 17. listopadu 2016

Už zítra



Asi největší šicí maraton za mnou.
Zítra na Dizajntrhu v Olomouci.
Stavte se!
***
Toaletky z předadventí giveaway vyhrává komentář č. 329 - Faia.
***
Víc napsat už nezvládám.
Zavírají se mi oči. A tak se jdu vyspat do krásy:-)

úterý 15. listopadu 2016

Ty stromy...




Šedá nebo režná?
Baví mě obě.
***
Ema má teď extra kontaktní období.
Každou noc dojde o nám do postele.
Má potřebu neustále mě objímat, držet se za ruku, chodi mi za patami jako stín.
Na sedačce si nesedá vedle ale rovnou na klín.
Prostě veškerý čas by nejraději trávila v něčí náruči.
Někdy je to strašně roztomilé, někdy na zabití.
Ale snažíme se jí vyjít vstříc. 
Přece jen tu potřebu má z nějakého důvodu.
Jen po ránu, kdy se vzbudím okopaná, bez polštáře, který mi slečna ukradla a úplně rozlámaná, to jak spím asi na třiceti centimetrech - to mi to přijde úplně na tečku.
Ale až zase dnes v noci přijde, stejně se znovu posunu a nechám se obejmout těma malýma ručkama... 

pondělí 14. listopadu 2016

Co dřív


Odpočítávám dny do olomouckého Dizajntrhu.
Šiju od nevidím do nevidím a nestíhám ani fotit.
Nestíhám ani odškrtávat položky, co jsem stihla.
Tentokrat opravdu nevim, co dřív.
V pátek jsem si dala osobní pracovní rekord a z plánovaného piva s kamarády byl rychlý úprk domů - do postele.
A víkend byl obzvlášť odpočinkový.
Bylo potřeba nabrat síly.
Protože tento týden bude obzvlášť vypečený....
Pracuji přesčas, večer padám na sedačku a jen hledím.
Docela už se těším, až zvolním.
Až si společně s Janou dáme v pátek kafe a probereme, co je nového.
Co zase vyvedly děti, co nás čeká.....
***
Přišla jsem o své kafe pauzy - můj kafíčkový komplic Kristýna odjela pracovat do Anglie a já si tak vařím o jednu konvici bylinkového čaje navíc.
Ještě že tam nebude moc dlouho, protože by mi ty naše lehce prokrastinační chvilky chyběly.
Přece jen, přestávky jsou potřeba. Minimálně pro znovunastartování mozku.
Tašku, co jsem pro Kristýnu na cestu šila, jsem stihla vyfotit na madle skříně, na víc fotek už nezbyl čas.
Ale nebojte, už teď mam ve foťáku zásobu dalších kabelek:-))

pátek 11. listopadu 2016

Podzim do plic



Dnes krátce.
Mám hodně pracovní týden a příští nebude lepší.
Finišuji s přípravou na olomoucký Dizajntrh, snažím se to skloubit s nahromaděnými objednávkami a tak pracuji někdy až do večera.
Ale baví mě to a vlastně si jedu na dost příjemné vlně.
Hromady čaje, mandarinek, nově objevená Daughter - komu jsem dlužila hudební tip, tady je!
Únava a velké nadšení.
Potřebovala bych o týden navíc.
A tak už se docela těším na sobotu, kdy stroj bude odpočívat a my s dětmi něco podnikneme. Všem rýmám a kašlům navzdory.
Aspoň kousek lesa, kousek větru, kousek podzimu do plic.
***
Nové látky 
Menší toaletky.
Tak hezký víkend mějte!

čtvrtek 10. listopadu 2016

Ježíšek v listopadu






Dnešní okénko v pomyslném předadventním kalendáři vyšlo na mě.
O nápadu blogerky Markéty udělat v listopadu radost 24 lidem jsem se už zmiňovala tady.
Ale nepsala jsem o Markétě.
A to by byla chyba.
Nejenom proto, že je moc šikovná a pod rukama jí vznikají parádní věci, ale taky proto, že mě její blog moc baví, nacházím tam spoustu zajímyvých odkazů (třeba jako posledně na firmu prodávající textilní kabely, protože už dlouho mám v hlavě lustr do dílny a je už opravdu nutný!) a taky proto, že poslední den jejího kalendáře, tedy 27.11. se bude soutěžit o její nádherné autorské povlečení.
Takže pokud ji neznáte, její blog doporučuji.
A teď už zpátky k dárku pro vás.
Ušila jsem toaletky, jak jinak.
Jednu s poutkem - větší , druhou malinko menší. Obě z nové hnědé koženky a šedé vlněné látky.
A co se žádá od vás?
Jen mi tu na sebe zanechte kontakt a případně mi, prosím, prozraďte, co budete kupovat svým mužům/tatínkům/synům k Vánocům. Protože koupit dárek pro chlapa je pro mě pořád trochu náročné....
Ke komu toaletky poputují se dozvíte přesně za týden.
Tak hezký den všem!