Jak jinak

Děti zvládly čtrnáctidenní tábor a poprvé za jejich skautskou historii domů nenapsaly ani řádek.

Prý nebyl čas.

Jak já jsem jim záviděla. Dva týdny v lese. To bývaly ty nejlepší prázdniny na světě.

Zatím co já - z práce domů, uklidit, chvíli jen tak koukat a spát.

Takže když se mi konečně blížila dovolená, tušila jsem, že to nemůže projít jen tak.

Jak jinak - většinu dovolené propršelo. Nevadí. Chalupa to jistí. 

E nemohl mít volno, aspoň si dětí užiju víc.

Ema hned odpoledne po příjezdu z tábora začala kašlat, druhý den už rýma jako trám. I to se zvládne. Čaje, nohy v teple, kratší procházky. Týden většinu času zavření na chalupě. Lehce místy ponorka, ale jo, přežili jsme.

Jak se blížil páteční odjezd dětí za babičkou a dědečkem, tušila jsem, že Emino nachlazení se přesunulo na nového nositele.

Ihned po jejich odjezdu jsem padla. Takže závěr dovolené ve znamení aspirinu, teplot a popravdě tak trochu nasranosti na úplně všechno. Nejlepší dovolená ever.

Prodloužená následně o neschopenku, protože z nachlazení je zánět dutin a průdušek. 

Kdo má rýmu v srpnu, když bych se měla koupat někde u rybníku?

Ale i pobyt doma má svá pozitiva.

Konečně je čas na audioknihy. Ze samotného čtení mě, přiznávám se, zatím ještě bolí hlava.

Po chvilkách uklízím a světe div se, nafotila jsem kousky, které na svou chvíli, (rozuměj na mě) čekaly asi půl roku.

Takže sekce malé kabelky a pouzdra v eshopu aktualizována.

Viděla jsem taky konečně dlouho dokládané filmy a dokoukala dva seriály, takže report brzo.

Fotky z ložnice.

Jo, pořád mě ta polička baví.

Z čeho mám radost

- Kamarádi z kapely Teepee vydali novou desku.
Posledních pár dní si ji pouštím - a jo. Líbí.
- Přesně za týden přijede do Olomouce Moddi.
Psala jsem o něm mockrát. Norský písničkář, kterého jsem objevila náhodou při neplánované výpravě do olomouckého Jazz Tibet clubu před cca 6 lety. Moje srdeční záležitost. Jeho nová deska, kterou vydal na podzim, mě dost baví...Na jeho další koncert čekám už tři roky. Těším se strašně moc....
- Narazila jsem na youtube na recept na Butter chicken přímo od Jamieho Olivera. Takže co bude v neděli k obědu, už je vpodstatě jasné. Moje oblíbené jídlo v novém kabátu. Juchů.
- Při stěhování dílny jsem objevila hluboko zapomenuté látky a kusy oblečení a evidentně nastal jejich čas. Ráda dávám věcem druhou šanci a recykluji, takže i když už dost myslím na jaro, zboží bude mít zimní look ještě chvíli. Protože ta vlna! První várku jsem už hodila do eshopu.
- Kuba začal číst. Takže vidět ho ležet na sedačce s hlavou zabořenou v knížce - jsem tak ráda! Ke čtení jsem ho musela nutit, knížky do jeho školního čtenářského deníku - to bylo utrpení. A zlomil to Harry Potter. Takže když mi oznámil, že si k narozeninám přeje další díly.... nejhezčí přání:-)
-Je pátek, děti odjely na chalupu s babičkou a dědou a já zrovna lezu do vany plné horké vody a mám v ruce dvojku vína s hoooodně ledem.
Je potřeba si dělat radost a mít se na co těšit.
Tak hezký víkend mějte.

Letní zahrada

Sobota byla doslova vypečená.
Na brněnské tržnici nejela klimatizace - takže jsme se koupali ve vlastní potu.
Tím spíš oceňuji všechny, co jste se zastavili.
A neděle?
Ta byla odpravdu o nicnedělání.
Což já moc neumím.
Takže když už jsem skoro vyrazila do práce, naštěstí mě zastavila bouřka a déšť.
Zvládla jsem pouze přeparkovat auto, přečíst knížku, udělat si lívanec s jahodama a sníst tak hrnec ledu:-)
A co mě překvapuje nejvíc, nemám výčitky, že bych ten den proválela.
Prostě se učím odpočívat...:-)
Nicméně dnes už zase zpátky za stroj.
Zamilovala jsem se do této látky.
Respektive už před nějakým časem jsem narazila na toto ikeácké povlečení. Jenže jsem nebyla ochotná za něj dát tolik. No jo, skrblík.
Takže velká radost, když jsem objevila v sobotu látku.
Kabelka už je i s dalšími novinkami v eshopu, prostírku jsem si, s dovolením, nechala.
A jahody jsme s dětmi snědli....
...
Stává se mi to málokdy, že bych měla ze své práce dobrý pocit... jo, já vím, možná jsem příliš sebekritická.
Nicméně dneska ho mám. A je to strašně příjemný.
Dopíšu blog, budu dál koukat na Zeffirelliho Romea a Julii a možná si k tomu dám i skleničku.
Okna na balkón dokořán, světla zhasnutá...a já už nic nemusím.

Už mám léto

Radosti posledních dní.
Opět červené kari.
Je to prostě moje slepičí polévka pro duši, lék na splín v podobě horké misky rýže a zeleniny. A tentokrát kuřete...
Karafiáty na stole.
A dvě kabelky z té nejkrásnější látky.
Právě jsem objednala dva poslední metry. Dotisk už nebude.
...
Začala moje milovaná sezóna.
Jahody, teplo. Horkej vzduch, sandále, kraťasy.
Spaní s dokořán otevřenými okny.
Konečně se nikdo nediví množství ledu, které sním.
Slunko mě nabíjí.
Můžu donekonečna jen tak sedět a se zavřenýma očima si nechat nahřívat tvář.
Je přede mnou spousta příjemných věcí.
Teď v sobotu se s dětmi plánujeme podívat do Velké Bystřice, kde bude probíhat další ročník setkání Jsme ze stejné planety. Spousta jídla, hudby, workshopů a skvělých výstav.
Těším se na všechny známé. A na dobré kafe:-)
Příští sobotu - 15.6. -budu se svým stánkem v Brně na Mint marketu, který se koná v tržnici na Zelném trhu. Dovezu spoustu nových čelenek a puozder, plus dokončuji nové kabelky.
A kde se ještě uvidíme?
Poslední víkend v červnu budu prodávat svoje kousky na festivalu Hradecký slunovrat v Hradci nad Moravicí u Opavy.
A v polovině července se potkáme v Design zóně na Colours.
Festivalové léto, přesně jako to mám ráda.
A až dostanu misku třešní, budu úplně spokojená:-)

Ze zlata

Jsou dny, které by bylo lepší zaspat.
Určitě to znáte.
Už od otevření očí to stojí za houby.
Nic se nedaří, člověk nestíhá a tlak stoupá.
Pomyslný list (v mém případě napsaný, jak jinak) se seznamem, co je potřeba zvládnout je skoro nekonečný, čas ubíhá a odškrtnuté položky nepřibývají. Do toho neustále zvoní telefon, až máte tendenci se představovat jako ústředna.
Někdy je ten stres dobrý a práci to pomůže. Když je ho ale moc - v ten moment kazím, na co šáhnu.
Tak jsem se dnes zastavila.
A po několika hlubokých nadechnutích jsem usoudila, že si musím udělat radost.
Takže zlatá koženka a šití jen tak z hlavy.
Vylezl z toho prototyp malinké kabelky přes rameno.
Přesně přes to jsem si ji přehodila a vyrazila na kafe.
Půl hodiny ticha na prázdné zahrádce a koukání do nebe. Čas na vyčištění hlavy a sebrání se.
Asi to tak mělo být.
Protože hned vzápětí při vyzvedávání dětí ze školy a školky jsem zjistila, že je dnes školní zahradní slavnost a na následující dvě hodiny byl o totální zmatek - totiž program postaráno.
Ale já jsem měla svoji zlatou kabelku.
Rozumíme si, že jo.

A dost

Zjevně si už moje tělo řeklo " A dost".
Jinak si svůj páteční kolaps moc dobře neumím vysvětlit.
Po víc než hodině na zubařském křesle jsem cestou zpátky autem domů prostě najednou vypla.
Bohudík bez nehody.
A tak se celý vkend nesl ve znamení odpočinku.
Místo soboty v práci jsem si ušila kabelku sama pro sebe, dala si vanu a jela na chalupu za dětmi.
Kde jsem celou neděli jen koukala do zelena a střídavě objímala některé z dětí nebo neteří a četla.
Večer jsem si pustila Klec na jedničce a šla spát hned po titulcích.
Nic extra mi neuteklo.
Druhé kolo zubaře už ve středu.
Hurá.
...
P.s. Kdo stihne přečíst včas a je v okolí Olomouce: Dnes od 18,00 se koná koncert na podporu petice www.nekulturniministr.cz za odvolání stávajícího ministra kultury ČR Antonína Staňka.A taky na podporu olomouckého Muzea Umění. Budu tam...

Do Litomyšle

Po tisící.
A určitě ne naposled.
Tu látku prostě miluju.
V sobotu do Litomyšle ( ano, už teď v sobotu!!!) dovezu třeba tyto nové kousky.
A taky už dříve avízované novinky ze spolupráce s Bárou Ungerovou aka Moetivi...
Hodně se těším.
Protože Litomyšl je srdcovka.
(A moje město na důchod:-))).
Takže si budu držet palce, aby to počasí nebylo tak příšerné, jak hlásí.
A vy, kdo budete mít cestu kolem, zastavte se! Budeme s Bárou v Růžové uličce hned kousek od náměstí.
Info zde.
...
A na dobrou noc přidávám jednu...

:-)

Březen mám ráda.
Vytáhla jsem jarní bundu.
Před domem rostou sněženky a první krokusy.
Upekla jsem dneska slavnostně čokoládový dort.
Prstem vylízala hrnec od čokolády a pokouší se o mě glykemické koma.
V dílně jde práce od ruky, mám z toho radost.
Snažím se vidět pozitiva, protože negativa se na mě poslední dobou valila ze všech stran.
A kupodivu to funguje.
Jsem sice vyčerpaná, evidentně kombinace stresu a jarní únavy, na kterou asi opravdu začínám věřit:-), ale jsem jaksi podivně spokojená.
A aby bylo těch úsměvů víc, dám si před spaním ještě jednoho Červeného trpaslíka. Takovou mou zaručenou jistotu...

Letecky

Krátce.
Mám za sebou šicí víkend.
Konečně jsem se dostala k taškám.
Zítra budou na eshopu, takže pokud jste si na nějakou brousili zuby...nakoukněte.
Jsem hrozně utahaná, bolí mě záda, ale tak spokojená.
Tohle mě na mé práci baví, že ten výsledek jde vidět.
❤ 
Víc zítra, až mi začne, teda doufám, fungovat mozek.

To je den

Dnešek by přesně vystihla Léna Brauner se svým pověstným " To je den!"
Přesně takový ten den, kdy si vytáhnete tričko ze skříně a po oblečení zjistíte, že jste celí od třpytek.
No jo, vyprala jsem Eminy Elsa šaty s ostatním prádlem.
Takže když jsou pak třpytky i v ponožkách, už to vůbec není divné.
Následně doma zapomenete Kubovu aktovku. Při návratu pro ni si zabouchnete klíče.
Zajdete si pro náhradní klíče k babičce a při odemykání zjistíte, že vám dala jiné.
A to je teprve něco lehce po osmé ráno.
Ještě že existuje kafe.
To to trochu vylepšilo.
Ale celý den vypadal dost podobně.
Lámala jsem jehly, nemohla nic najít, abych v zápětí zjistila, že hledaný kousek mám před sebou na stole.
Někdy se prostě daří.
A proto jsme si s dětmi udělali na večeři burgery.
to aby nám to přepisování skoro celého sešitu slovíček do angličtiny (Kuba evidentně taky neměl den) šlo líp.
To byl den!
***
Ale byly i pozitiva.
Práce na nových taškách, to mě baví pořád...

Aspoň jednu radost denně

Dnes krátce.
Ale radostně.
Děkuji moc všem za komentáře u minulého příspěvku.
Je toho tolik, co mě těší.
Ale člověk si to přes únavu a povinnosti všedních dní málo uvědomuje.
Takže se snažím vidět pozitivní věci v maličkostech. A to funguje.
Kdo mě čte déle už ví.
Říkám tomu " aspoň jednu radost denně".
Ale děje se jich podstatně víc než jen jedna.
Nicméně začít od mála se musí.
:-)
***
Radosti posledních dní.
Několik tašek z vlněných látek. Z venku střízlivých, vevnitř veselejších.
Rožulčin obraz miluju. Ten je tak za tisíc radostí.
Domluvený sraz s kamarádkou. Těším se, Teri!
Nastřižené tričko. Pro mě.
A včerejší zapečené lilky.
(A ta obrovská sklenička s ledem a džusem, co mám před sebou...)
Jaké jsou vaše malé radosti?

Ptáci a můry

Z těchto kousků mám upřímnou radost.
O to větší, že jsem je stihla v termínu ušít a poslat, protože dnes už jsem opět doma s Kubou a jeho střevní chřipkou.
Před Vánoci se mi ozvala Tereza, že si navrhla vlastní látky a zda bych neměla zájem jí z nich něco ušít.
A já chtěla.
Pár kousků se objeví i v e-shopu, takže pokud se vám látky líbí, zkuste si nějaký ulovit.
Já jdu zas zpátky k černým čajům a lego příběhu.
Hezký zbytek středy...

V říjnu

Já vím, byla tu už tolikrát. Jenže mě to zatím ještě pořád baví.
Dva limitované kousky, ušité mimo plán, ve jménu prokrastinace.
....
A když už jsem u těch radostí - na co se těším v říjnu?
Těším se na zítřejší Litomyšl. Moje město na důchod. Mám to tam moc ráda. Strávila jsem tam nějaký čas a pokaždé se tam ráda vracím. Všechny ty známá místa, známé vůně:-) Jen zahlédnu věže kostela a je mi zpátky dvacet....
Ve středu bude hrát v olomouckém Garchu Paul Batto. Jsem na to hodně zvědavá, protože to vypadá moc dobře.
Těším se, až budu pokračovat v nejnovějším románu Radky Třeštíkové Veselí. Koupila jsem si ho v Praze a rozečetla ve vlaku a od té doby se k němu už samozřejmě nedostala. Ale o víkendu!!!
Ema bude mít narozeniny. A já budu po dlouhé době něco péct. Takže konečně projedu všechny svoje oblíbené foodblogy.
Těším se na olomoucký koncert Kieslowski. Moje velká srdcovka. Vždycky si tajně pobrečím. Protože speciálně tato píseň.....
Ráda bych vyrazila na Designblok, slibuji si to už aspoň tři roky, ale zatím si vždy děti naplánovaly nějakou nemoc. Tak třeba to vyjde letos.
Těším se až se pustím do jednoho předvánočního kousku, co mám na stole. Prozradím jen, že je to spolupráce s Janou z lesa a bude skvělá!
A raduji se z každého slunečného dne. Protože jsem jednoznačně letní typ a bez slunce...to prostě není ono....
Tak užívejte čtvrtek. A třeba se podělte, na co se těšíte vy.

MINT market

V pondělí budu mít svou premiéru v Brně na MINT marketu.
Společně s Myynou nás najdete uvnitř budovy tržnice na Zelňáku.
Pokud budete mít cestu kolem, zastavte se. Třeba jen pozdravit. Budeme rády.
Těším se moc.
Stihla jsem hromadu nových kabelek, batohů, čelenek a i zvěřinec bude.
Dneškem si ordinuji aspoň na den odpočinek a hurá do Ostravy a Havířova.
Výletu a víkendu zdar.

Rekapitulace

Měla bych víc psát o tom, co mi dělá radost.
Protože je toho tolik!
Poslední dny jsem hrozně unavená a vyčerpaná.
Takže kolikrát ani nemám sílu si celý den zrekapitulovat, ale když to udělám....vždycky najdu něco, co za to stálo.
Třeba včerejší vernisáž fotek v olomouckém Divadle hudby. Společně s dětmi, protože když vystavuje náš kamarád Štefan Berec, tak u toho prostě musíme být.
Nový hrnek z charity, červené kari k večeři, přesazená pilea....
Jet plavat do rybníku dva dny po sobě.
Třídní schůzky, které byly tentokrát relativně bezproblémové.
Nebo tahle došitá cestovka/přebalovací taška pro kamarádku do Prahy.
Kéž bych si na ty pozitiva vzpomněla i zítra ráno, až se mi nebude chtít vstávat.
I jen to ranní kafe za to stojí:-)

Dobrodruhá

Vzpomínáte si, jak jsem byla tajemná jako hrad v Karpatech a naznačovala, že jsem se pustila do jedné spolupráce?
V rámci charity v Olomouci vzniká v prostorách bývalé kavárny Betreka, přímo pod mou milovanou Bistrou krávou (Wurmova 5) nový designový obchod Dobrodruhá.
Jedná se o netradiční charitní obchůdek, který bude zaměřený na prodej zboží z recyklovaných materiálů od nejrůznějších designérů, retro kousky z druhé ruky. Takže zde seženete nejen oblečení, ale i doplňky, knihy, porcelán - ano moje milované kafáče, sklo.
Prostě kousky s příběhem A to já ráda.
Pro Dobrodruhou jsem našila pár toaletek, kabelek,batůžků a popruhů na foťáky. Postupně budou kousky přibývat. Nejlepší ale na celé spolupráci je, že mám přístup k látkám v charitním skladu.
Rozumíte, jak jsem nadšená?
Teď ale ta nejzásadnější informace - otvíračka je už zítra v 16,00 hod.
Takže kdo z olomouckých budete mít cestu kolem - vřele doporučuji.

Ty tašky

Po dlouhé době kabelky.
Popravdě jsem poslední dobou šila pořád dokola čelenky, popruhy na foťáky apod.
Ale k taškám se pořád ráda vracím.
Už je sice šiju prakticky po paměti, ale je u toho takový klid a řád.
Pokud nic nepokazím (a to se samozřejmě stává, že:-)), tak nemusím přemýšlet, jen poslouchám cvakání stroje. Mám už svůj systém a v něčem je to hrozně uklidňující.
Ještě jich mám pár na stole, ale teď se pouštím především do jedné větší zakázky, která mě hrozně baví, ale zatím je pořád tajná.
Nicméně kdybyste neměli o víkendu co dělat a chtěli se na kabelky podívat osobně, nebo si se mnou jen třeba dát kafe, tak budu se svý stánkem celý den ve Velké Bystřici na akci Ciao Italia.
Už jsem se tu o tom zmiňovala. Je to opět den pořádaný spolkem Jsme ze stejné planety a opět tam mimo mě potkáte třeba Rosu, Sašu a hromadu českých designérů. Plus italská kuchyně, prosecco, spoustu hudby a doufejme že krásné počasí.
Moc se těším.