neděle 30. ledna 2022

Ještě pořád lednový

 

Leden za námi.
Taky máte ten pocit, že dny letí jak zběsilé?
O víkendu jsem po spoustě let stála na sjezdovkách. A musím uznat, že to bylo skvělý. Hned bych jela zas. Navštívili jsme kamarády ve Vrchlabí, zapadli autem ve sněhu, hloupě se spoléhali na navigaci a tak jeli místo notoricky známé cesty "zkratkou", která vedla po všech čertech. Ale kdy jindy vidět hrad Pecka v noci, že.
Byl to první lednový víkend bez dětí a popravdě jsem ho už vyhlížela. Po těch všech nucených karanténách, online výukách a podobných srandách, které byly skoro celý leden, jsem potřebovala chvíli bez nich. Chvíli nemuset myslet, jestli je nakoupeno. Kontrolovat, jestli opravdu šli spát, nejsou tajně na telefonu, nehrají do noci na počítači, vyčistili si zuby a nenamočili jen kartáčky a ručník. Jo, to tu už taky bylo. 
A teď zpátky do reality. Dodělat úkoly, svačiny, večeře, prádlo... Proč jen ty víkendy nejsou o den delší...
Díky moc za nákupy v eshopu.
Hodně to prořídlo, nicméně při balení zásilek jsem objevila pár nenafocených kousků. Něco málo jsem doplnila. Stejně tak v rámci úklidu materiálu jsem našla asi deset rozšitých toaletek, patnáct popruhů na foťáky...Takže výzva na únor je jasná. Mimo šití na zakázku došít jen to, co už leží na stole. Jsem na sebe zvědavá....
***

Kousek z ložnice.
A moje nová vesta. Jaro už je za rohem, žejo:-)

středa 19. ledna 2022

Zredukovat

 

Už jsem se o tom v jednom předchozím příspěvku zmiňovala - budu rušit eshop.
Všechny kousky, které v něm zbývají, jsem zlevnila o 25%.
Budu ráda, když vyčistím sklad. Přece jen, ložnici, kde mám všechno složeno,  to uleví:-)
Eshop pojede zhruba do 20. března.
Zboží najdete TU.
Šití na zakázku pojede dál, volné kousky se čas od času objeví na FB nebo Instagramu.
***
Tak jako se snažím vystrnadit zboží z eshopu, pokouším se už nějakou dobu o redukci věcí, které doma máme. Nejsem striktní propagátor minimalismu, ale mám ráda prostor a hlavně přesně vědět, kde co mám. Takže když jednou za čas narazím na něco, co jsem už hodně dlouho nepoužila/neměla na sobě, nebo mi to prostě doma jen několik let leží...velmi ráda to pošlu pryč. Oblečení jednou za čas předávám kamarádkám, stejně tak se to snažím dělat i s nepotřebným nádobím. Jediné, co mělo čestnou vyjímku, byly knihy. Jenže když vím, že minimálně třetinu co mám, dost pravděpodobně znova neotevřu a ještě navíc jsou schované v druhé řadě v knihovně....
Stejně tak to mám i s látkami. Nedokážu nic vyhodit. A tak mám v garáži malý sklad. Je na čase ho zredukovat, stejně jako skříň s látkami v rohu ložnice. Dávám si termín do konce února.
A co vy a deadliny sami pro sebe. Dáváte si? Redukujete? Nebo jste sběrači?

pondělí 17. ledna 2022

Novoroční radosti




Co mi v posledních dnech udělalo radost?
Koupila jsem si vestu. Okoukala jsem ji u Myyny a tak dva měsíce řešila jestli černou nebo béžovou, až je vyprodali. A v lednu ji opět měli.
Co na tom, že se bude dát nosit asi až na jaře. Chodím v ní doma, okukuji ji na věšáku a mám z ní radost.
Byli jsme v kině. 
Po hrozně dlouhé době nějaká kultura, takže už to, že jsme někam vyrazili splnilo svůj účel. Viděli jsme House of Gucci a za mě jo. Bavilo. Následující dva dny jsme mluvili schválně s italských přízvukem a dost se u toho nasmáli. Jared Leto byl excelentní.
Dali jsme si dva víkendy v Olomouci. Po všech těch víkendech strávených na chalupě, to byla příjemná změna. Sice jsem jeden z nich strávila komplet v posteli, protože dojezd chřipky... ale Ema objevila kouzlo snídaní do postele a tak mi s oblibou uvaří kafe, něco namaže a donese až pod nos. A já se opravdu nebráním. V rámci ozdravného pobytu doma jsme po večerech rozkoukali Korunu. Já ji jedu už podruhé, E poprvé. Ale líbí se mi pořád stejně:-)
Šila jsem jen maličko, ale s radostí. Už nejsem limitovaná tím, co musím stihnout a tak mě to zase začíná o to víc bavit. Plánuji si na jaro novou tašku. Na chalupu velkou deku...a často to skončí jen u toho, že sedím a přemýšlím a to mi prozatím stačí.
Do ložnice jsem si na zeď pověsila fotku, co mi kdysi dělala společnost v dílně. Je hodně velká a tak poslední dva roky strávila na skříni. 
Ano, už je to dva roky, co jsem odstěhovala dílnu a našla si jinou práci - tohle by vydalo na celej samostatnej článěk. Jsou dny, kdy mi to chybí. Hodně. Ale popravdě jsem vděčná za to, že v noci klidně spím. Mám volné víkendy a stálý příjem. A realizuji se na chalupě. Na to by při podnikání rozhodně čas nebyl.
Takže všechno je asi jak má být.