čtvrtek 30. května 2019

Ze zlata




Jsou dny, které by bylo lepší zaspat.
Určitě to znáte.
Už od otevření očí to stojí za houby.
Nic se nedaří, člověk nestíhá a tlak stoupá.
Pomyslný list (v mém případě napsaný, jak jinak) se seznamem, co je potřeba zvládnout je skoro nekonečný, čas ubíhá a odškrtnuté položky nepřibývají. Do toho neustále zvoní telefon, až máte tendenci se představovat jako ústředna.
Někdy je ten stres dobrý a práci to pomůže. Když je ho ale moc - v ten moment kazím, na co šáhnu.
Tak jsem se dnes zastavila.
A po několika hlubokých nadechnutích jsem usoudila, že si musím udělat radost.
Takže zlatá koženka a šití jen tak z hlavy.
Vylezl z toho prototyp malinké kabelky přes rameno.
Přesně přes to jsem si ji přehodila a vyrazila na kafe.
Půl hodiny ticha na prázdné zahrádce a koukání do nebe. Čas na vyčištění hlavy a sebrání se.
Asi to tak mělo být.
Protože hned vzápětí při vyzvedávání dětí ze školy a školky jsem zjistila, že je dnes školní zahradní slavnost a na následující dvě hodiny byl o totální zmatek - totiž program postaráno.
Ale já jsem měla svoji zlatou kabelku.
Rozumíme si, že jo.

středa 29. května 2019

Látkové



Cesta k zero waste je v mé případě velmi, velmi pozvolná.
Odpady třídíme.
Na nákupy chodím s vlastními taškami, pytlíky, případně sem tam beru papírové, které později druhotně využívám.
Prostě omezuji plasty a když se poštěstí bezobal, je to fajn.
Ráda bych se dopracovala i k více eco friendly kosmetice.
Ale některých věcí - jako třeba oblíbené řasenky se prostě nedokážu vzdát. Tak se snažím o malé krůčky.
Odličovací tampóny ušité ze zbytků látek a ručníku mám už několik měsíců.
Použiju, vyperu. A tak dokola.
Popravdě už si na klasické vatové ani nevzpomenu.
Opět je to můj dlouho plánovaný projekt, o kterém jsem spoustu namluvila a než došlo k realizaci, trvalo to.
Ale ta testovací fáze vůbec není špatná:-)
Rozdala jsem kamarádkám, odezva dobrá, takže časem očekávejte i sady na prodej.
....
Toaletku vyhrává komentář č. 47 - od Jany. Píšu mail....

úterý 28. května 2019

Úterní



Normálně déšť moc nemusím.
Ale dnes mi to vůbec nevadí.
Ideální počasí na práci.
Na stole barevně.
Pomalu doskladňuji eshop vším, co jsem za poslední chvíli nestihla nafotit.
Každý den kousek.
Takže jestli jste něco vyhlíželi, sledujte fb, všechny novinky házím tam.
....
Díky všem, co jste se za mnou zastavili v Hradci.
Udělali jste mi opravdu radost.
Je hrozně fajn vidět ty tváře naživo a slyšet, že vás těší číst, co píšu.
Překvapila mě Miri, kterou virtuálně znám už spoustu let.
Úplně mě dojalo, když najednou vykoukla před stánkem.
...
Na jeden zátah jsem přečetla Tiché roky. Krása. Víc takových knížek....

čtvrtek 23. května 2019

National



Co nového?
Dokoukala jsem  Hru o trůny, přečetla Kar, vařila teplé večeře a udělala další várku jarních závitků. Protože nová závislost.
Odbyla jsem si zubaře a snad bude zase na nějaký čas pokoj. 
Našila jsem hromadu nových toaletek, ale ani jsem je ještě nestihla nafotit.
V sobotu budu se svým stánkem v Hradci Králové v art zóně festivalu Na jednom břehu.
Kdybyste náhodou měli cestu kolem.
Art and food zóna se nachází na Orlickém nábřeží a bude volně přístupná. Od 10,00 do 21,00 hod.
Mám nový hudební objev. Kapela National. A hlavně jejich poslední deska - Naprosto pohodový chillout, ideální k práci. Jedu na nich celý týden.
Tak hezkou dobrou noc.


...
Nová knížka, nový hrnek.
Malých radostí není nikdy dost.

úterý 21. května 2019

Devět




Devět let píšu blog.
Jsem sama překvapená, že mi to vydrželo tak dlouho.
Mám tento svůj prostor hrozně ráda.
Je kolikrát strašně zvláštní, jak některé věci nedokážu říct, formulovat, ale později si všechno srovnám, když o tom napíšu.
Možná takový nějaký způsob terapie.
Děkuju, že mě čtete.
Že se potkáváme, že podporujete moji práci, kterou jen díky vám můžu dělat.
Děkuju za všechna setkání, maily, zpovědi a přátelství, která díky blogu vznikla.
Jsem za to opravdu vděčná.
Co si budeme povídat, jsem dneska dojatá až hrůza. Což se mi stává - zvlášť když jsem včera vypila na koncertě víc než jednu skleničku vína:-)
Ale devět let je dost, tak si to, myslím, můžu dovolit.
Jako poděkování posílám do světa toaletku z prostřední fotky. Takže pokud byste ji rádi, nechte mi v komentáři mail. A třeba mi napište, za co jste vděční vy.
Krásný den mějte.

pondělí 20. května 2019

A dost



Zjevně si už moje tělo řeklo " A dost".
Jinak si svůj páteční kolaps moc dobře neumím vysvětlit.
Po víc než hodině na zubařském křesle jsem cestou zpátky autem domů prostě najednou vypla.
Bohudík bez nehody.
A tak se celý vkend nesl ve znamení odpočinku.
Místo soboty v práci jsem si ušila kabelku sama pro sebe, dala si vanu a jela na chalupu za dětmi.
Kde jsem celou neděli jen koukala do zelena a střídavě objímala některé z dětí nebo neteří a četla.
Večer jsem si pustila Klec na jedničce a šla spát hned po titulcích.
Nic extra mi neuteklo.
Druhé kolo zubaře už ve středu.
Hurá.
...
P.s. Kdo stihne přečíst včas a je v okolí Olomouce: Dnes od 18,00 se koná koncert na podporu petice www.nekulturniministr.cz za odvolání stávajícího ministra kultury ČR Antonína Staňka.A taky na podporu olomouckého Muzea Umění. Budu tam...

středa 15. května 2019

S Emou


Od pondělka home office s Emou.
Značně výživné.
Po kom ta holka je, to netuším.
A hlavně mi neříkejte, že po mně:-)))
Dělá pět věcí naráz, je k neutahání a hlavně pořád, ale opravdu pořád mluví.
A když nemluví, tak zpívá.
Vydává zvuky, u toho tančí...
Trochu hodně na jednu introvertní matku.
Jsem s ní moc ráda, ale někdy je to až příliš intenzivní.
Dnes po obědě jsem s ní usnula na sedačce.
Tedy já usnula a ona mi u toho mluvila...jak jinak.
...
Malé radosti v eshopu.
Hromada ByMyyních a jiných pouzder.

pondělí 13. května 2019

Půlhodina






Přesně ta chvíle, kdy se povede na moment vypnout.
Vlézt si do postele s čajem a knížkou.
Naordinovala jsem si aspoň půlhodinu denně.
Půlhodinu, kdy zkusím odpočívat.
Moc se mi to nedaří, ale dnes odpoledne, když byly děti s tatínkem, tak jsem doťukla část práce a vyšlo to.
Nový Miloš Urban.
Jeho starší romány jsem četla jedním dechem.
Pravda, vždycky byly trochu morbidní, ale mám ráda styl jeho psaní.
Takže i když jsem teprve na začátku, jsem nadšená.
A užívám si lehce nostalgický pocit u každé stránky.
Jako bych byla zpátky na výšce a poprvé četla Sedmikostelí nebo Santiniho jazyk.
Jen kéž by těch půlhodinek bylo trošku víc...
...
A co vy, dokážete si přes den urvat aspoň chvíli pro sebe?

čtvrtek 9. května 2019

Dneska




Dneska jen pět pozitiv.
Potřebuji si je zopakovat jako sůl.
Protože vyčerpání, únava a ještě jednou únava.
A v této kombinaci kazím co se dá.
Takže co mi udělalo radost?
- Moje nová zlatá koženka. Prostě jen proto.
- Dorazily mi látky. A to je radost vždycky.
- Povedly se mi skvělé jarní závitky a moje kuchyň získala aspoň v mých očích o jeden rozměr navíc.
-  Volná středa s dětmi, kamarády a koloběžkami. Olomoucké Poděbrady, celý den venku a to slunko!
- Další potvrzený letní festival, kam se se svým krámkem vypravím. Těším se. Moc.
....
Fota z dneška.
Zlatá toaletka.
Ty látky...
A krupice k večeři...jo, aspiruji na matku roku. Aspoň pět minut denně:-))

neděle 5. května 2019

Z víkendu








Další přeplánovaný víkend do sbírky.
Někdy se to ale povede a i přes zmatky si to sedne, jak má.
Sraz se spolužáky z výšky po deseti letech od státnic.
Pravda, dorazilo nás osm.
Ale bylo to fajn.
I když jsem později usnula o půl desáté na sedačce.
Po delší době jsem hodně vařila.
Ne že by mě to normálně nebavilo, ale nějak jsem v neustálém shonu.
Tento víkend nasi goreng rýže, gulášová polívka v chlebu na výslovné přání dětí a  červené kari, protože zahřeje na duši.
Na nákupu jsem si místo soli do myčky koupila novou rtěnku.
A v neděli po obědě jsem usnula u pohádky.
Vlastně jsem se ani nezlobila na déšť, protože po akční sobotě venku bylo jedině fajn nikam nespěchat a zůstat zalezlí pod dekou.
I když už se maličko těším do práce:-)
...
Moetivi kousky v eshopu.

čtvrtek 2. května 2019

Žena za pultem



Jak se mám?
Hekticky.
Za mnou jsou dva prodeje - v Litomyšli a Olomouci.
Hodně balení a přenášení.
Zmatky.
Ale taky spousta milých setkání a rozhovorů.
Mám se fajn.
Unavená, ale spokojená.
Na fotce s úsměvem - chvíli po té se na mě vylila voda ze střechy stánku - přesně jako byste obrátili lavór.
Ale i to jsem, si myslím, ustála s grácií.
Dneska už v plné polní zpátky s dílně.
Úkoly, úklid a prádlo.
K večeři bramboráky se zelím, já nahazování eshopu a děti lego.
Byla by to idyla, kdyby se co deset minut nemydlili.
Ale to bych chtěla asi už moc, že:-)
***
Díky všem, co se zastavili.
Tohle mám na všech těch prodejích hrozně ráda.
Potkávat se s lidmi, poznávat ty, které znám jen přes obrazovku....a vidět, jak někoumu ty moje kousky dělají radost.