Devět

Devět let píšu blog.
Jsem sama překvapená, že mi to vydrželo tak dlouho.
Mám tento svůj prostor hrozně ráda.
Je kolikrát strašně zvláštní, jak některé věci nedokážu říct, formulovat, ale později si všechno srovnám, když o tom napíšu.
Možná takový nějaký způsob terapie.
Děkuju, že mě čtete.
Že se potkáváme, že podporujete moji práci, kterou jen díky vám můžu dělat.
Děkuju za všechna setkání, maily, zpovědi a přátelství, která díky blogu vznikla.
Jsem za to opravdu vděčná.
Co si budeme povídat, jsem dneska dojatá až hrůza. Což se mi stává - zvlášť když jsem včera vypila na koncertě víc než jednu skleničku vína:-)
Ale devět let je dost, tak si to, myslím, můžu dovolit.
Jako poděkování posílám do světa toaletku z prostřední fotky. Takže pokud byste ji rádi, nechte mi v komentáři mail. A třeba mi napište, za co jste vděční vy.
Krásný den mějte.