neděle 24. prosince 2017
pátek 22. prosince 2017
Jak se máme?
Týden jsem nenapsala blog.
To se mi nestalo už několik let.
Ne, že by nebyl čas, ale nebyla hlavně energie.
Už v pondělí jsem doťukla všechny vánoční zakázky a odeslala balíčky z e-shopu.
Dokonce se mi podařilo i sehnat všechny dárky.
Onemocněly děti. Samozřejmě, rýmička je teď všude.
Popravdě čekám, kdy padnu já....přece jen je to moje vánoční tradice:-)
Popíjíme společně zázvorový čaj, koukáme na pohádky, děti vyráběly balící papír, já si uklidila kuchyň....
Ale tak nějak v poklidu.
Poprvé letos budeme na Vánoce úplně sami, bez všech babiček, dědy...
A vlastně se na to hrozně těším.
Cítím, že jsem opravdu unavená a že potřebuji být jen v užším kruhu.
Nestresovat se, jestli něco není perfektní a jen se pořádně nacpat bramborovým salátem.
Vyjíst všechny vanilkové rohlíčky v širokém okolí.
Dát si snídani v jedenáct a dívat se s dětmi na pohádky v pyžamu.
Mít celý den zapnuté světýlka na stromečku.
Aspoň jeden, dva dny...
Takže se mi vlastně, že jsou naše koťátka nemocná, docela hodí:-))))
....
Naše nevánoční výzdoba.
Stromeček zdobíme vždycky až večer před Štědrým dnem.
Děti malovaly perníky...a málem je hned snědly.
Už tři svíčky.
Těším se.
pátek 15. prosince 2017
Měla bych/chtěla bych
Moje věčné dilema.
Co bych měla a co bych ráda.
Asi nemusím říkat, že ve většině případů vyhrává ta první - a na první pohled správná varianta.
Jsem zodpovědná přece.
Takže plním plány na stodeset procent, snažím se, aby všechno bylo, jak má....
Ale někde v pozadí mám pořád tu otázku...
Jak to chci já?
Letos jsem ve svém životě udělala hodně změn.
A tou největší a nejdůležitější pro mě bylo, že jsem začala víc myslet na sebe.
Zní to asi dost banálně.
Ale pro mě ten největší krok.
Dovolit si chtít něco, co možná není úplně v souladu s přáním ostatních.
Neohlížet se tolik, co si řekne okolí.
Povolit si odpočinek, víc času jen pro sebe.
A snažit se žít víc radostně.
....
Jedna z takových radostí byli moji milovaní Priessnitz.
První řada, velkej doják, spokojená Jana.
úterý 12. prosince 2017
Zima v Birminghamu
Jsem zpátky doma.
Přijde mi, jako by ten můj výlet trval minimálně týden, ne jen necelé čtyři dny.
Hrozně moc jsem potřebovala vypnout.
Vůbec nic neřešit, nestresovat se, jestli něco stihnu, co všechno uvidím.
Maximálně řešit kolik káviček a čajů s mlíkem se dám.
A to se myslím povedlo na maximum.
Všechny dopravní prostředky, kterými jsme cestovaly, měly zpoždění.
Skoro nic, co jsme naplánovaly, jsme tak úplně nestihly.
Málo jsem fotila, hodně se smála, strašně moc promrzla, vypila příšerně moc whisky a dostala se na večírek jak vystřižený ze sedmdesátých let.
Nic zásadního se vlastně nestalo, ale vnitřně jsem si strašně moc odpočinula.
A to za to asi stojí.
Občas jen tak být.
....
Látky jsem si samozřejně nějaké dovezla.
I když ten největší market, na který jsem se strašně těšila, byl zavřený.
Jak jinak:-)
pátek 8. prosince 2017
Koupelna
Kdo mě sleduje na instagramu už asi tuší, mnozí to asi i vypozorovali z příspěvků Soni Malinové....
V dílně jsme se pustili do rekonstrukce koupelny.
Ti, kdo už máte nějakou přestavbu za sebou, asi tušíte - žádná rekonstrukce není bez problémů. A ani ta naše nebyla.
A popravdě já jsem už tak strašně moc ráda, že je to za mnou.
Koupela je v pronajatém bytě, takže byl požadavek do ní investovat co nejméně peněz.
Byla v dost příšerném stavu, ze zdi trčely dráty....
Takže když přišla nabídka od České televize, skočila jsem po tom.
A jak ta naše koupelna dopadla, to se můžete podívat už dneska v 18,25 na ČT1 nebo tu.
Já se na videu dost nedávám a ještě ani nevím, jak to ve finále bude vypadat, takže se podívám až ze záznamu. Ale popravdě se pohledu sama na sebe dost děsím.
Takže mi vlastně vůbec nevadí, že si televizní premiéru odbudu na londýnském letišti.
Batoh sbalený, prodloužený víkend přede mnou.
Tak se opatrujte a já se nahlásím z Birminghamu:-)
P.s. Nejlepší závěr na kameru natočený nebyl.
A to když po poslední klapce přišli sousedi, že jim kape ze stropu voda.....
středa 6. prosince 2017
Kvarteto
Co má společného film Kvarteto a Mikuláš?
Vlastně nic, jen jsou to dvě mé radosti z posledních dní.
Mikuláš včera v Bistré krávě, naší milé kavárně. Ve společnosti kamarádů, hromady dětí - až jsem měla pak lehce vyhučenou hlavu.
A Kvarteto - je nový film Miroslava Krobota.
Viděla jsem ho v pondělí a ještě dnes se přiblble usmívám.
Dostal mě hned z několika důvodů. Především je natáčený v Olomouci. V bytě mých kamarádů, na místech, kde jsem strávila spoustu času, kudy dost často procházím...
V komparzu bylo spoustu mých známých, takže co chvíli jsem jen nevěřícně valila oči - ten tam taky hraje???
Scénář k filmu napsal společně s Miroslavem Krobotem Lubomír Smékal, což je olomoucký psycholog, v jehož bývalém bytě mám nyní svou dílnu. Takže je mi jeho humor známý.
A pak ve filmu hraje Jaromír Plesl a toho já ráda.
Nečekejte nic zásadního.
Trochu divadelně pojatá kamera, místy dost suchý humor, ale pokud si potřebujete oddychnout a zasmát se pro změnu někomu jinému.....
***
Fotky z Mikuláše vyfotil náš kamarád Štefan Berec.
Vlastně nic, jen jsou to dvě mé radosti z posledních dní.
Mikuláš včera v Bistré krávě, naší milé kavárně. Ve společnosti kamarádů, hromady dětí - až jsem měla pak lehce vyhučenou hlavu.
A Kvarteto - je nový film Miroslava Krobota.
Viděla jsem ho v pondělí a ještě dnes se přiblble usmívám.
Dostal mě hned z několika důvodů. Především je natáčený v Olomouci. V bytě mých kamarádů, na místech, kde jsem strávila spoustu času, kudy dost často procházím...
V komparzu bylo spoustu mých známých, takže co chvíli jsem jen nevěřícně valila oči - ten tam taky hraje???
Scénář k filmu napsal společně s Miroslavem Krobotem Lubomír Smékal, což je olomoucký psycholog, v jehož bývalém bytě mám nyní svou dílnu. Takže je mi jeho humor známý.
A pak ve filmu hraje Jaromír Plesl a toho já ráda.
Nečekejte nic zásadního.
Trochu divadelně pojatá kamera, místy dost suchý humor, ale pokud si potřebujete oddychnout a zasmát se pro změnu někomu jinému.....
***
Fotky z Mikuláše vyfotil náš kamarád Štefan Berec.
pondělí 4. prosince 2017
Neadventně
Ze všech stran na mě vykukují adventní věnce, nazdobené domácnosti, cukroví....
A snad poprvé mě to nechává úplně chladnou.
Ne že bych se netěšila na Vánoce.
Jen mi asi stále ještě nedocaklo, že jsou už za rohem.
Přitom už sněžilo několikrát, na chalupě je dokonce sněhu pomalu na běžky, auto jsem už taky párkrát škrabala...
Doma zatím žádná výzdoba neproběhla.
Možná proto, že každý večer padám únavou s prominutím "na hubu".
Jediné co jsem zvládla, bylo si v práci pověsit světýlka. Ale ani ne kvůli adventní atmosféře, ale proto, že jsem je koupila před 14 dny v akci v Kauflandu.
Třeba mě dostane zítřejší Mikuláš.
A když ne, tak si aspoň zapálím "adventní věnec" se svíčkami ještě z loňského roku...
***
Na e-shop jsem právě nahodila nové toaletky, to jen kdyby to nějakého Ježíška zajímalo....
pátek 1. prosince 2017
Když zrní...
Kolikrát už jsem na nich byla?
To nespočítám.
Ale pořád mě baví.
A hlavně jsou to moc fajn lidi.
Tím si mě asi získali nejvíc.
Taky máte nějakou srdcovou kapelu?
Hezký pátek a vůbec celý víkend....
....
Fotky z olomouckého koncertu v Jazz Tibet Clubu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)