pátek 29. dubna 2016
Ryze holčičí
Mami, co to máš?
Emi, to by ti nechutnalo... To je arašídové máslo.
Mňam, dáš mi ještě? To je nejlepší na světě!
....
Nalakuješ mi tento nehtík?
A ještě tento?
A každej jinou barvou?
Mami, budeme tančit!
***
Jo, je po mně!
( A ty toaletky jsem ušila s ní. Sice s vypětím sil, ale ušila:-)).
Hezký víkend mějte!
čtvrtek 28. dubna 2016
Koženkový náramek
Vzpomínáte si na můj loňský miniseriál Jak na to?
Nafotila jsem pro vás tehdy návody na ušití košíku, prostírky a čelenky.
Hola hou, pokračování je tu.
Sice asi nejkratší, jaké jsem kdy vyrobila, ale snad bude dostatečné.
Jak na koženkový náramek.
Jdeme na to!
***
Co je potřeba - pruh koženky. Já se rozhodla pro náramek 3x otočený okolo zápěstí. Takže jsem si provázkem změřila požadovanou délku. A šířka? Chtěla jsem užší náramek, jen 1,5 cm, takže jsem střihla 3 cm široký pás (dvojnásobnou šířku než chci ve výsledku mít) a 56 cm dlouhý.
Na rubovou stranu jsem si pilotem narýsovala přesně doprostřed linku, ke které pak budu boční strany ohýbat.
A jdeme na šití....
Nastavila jsem si lehce delší steh, stroj hezky pomalu a tak milimetr a něco od středu jsem začala šít. Viz levá fotka. na začátku a na konci jsem zapošívala. Když byla hotová jedna strana, vrhla jsem se na druhou.
A protože mám ráda více prošité náramky, ještě jsem pruh obšila po okrajích. Viz pravé foto.
A už zbývá jen zapínání.
Používám druky od Prymu společně s nýtovacími kleštěmi Vario. Ale jakákoliv varianta zapínání je možná. To je jen na vás.
Hezký čtvrtek všem!
středa 27. dubna 2016
Mentolové jaro
Přišla na mě mentolová.
Opět.
A musela jsem se smát, protože když jsem zpětně listovala blogem, zjistila jsem, že loni jsem na ní frčela na jaře. Asi moje nějaké jarní nastavení - zabalit se do mentolu.
Takže jsem vytáhla odpovídající látky, nastřihla toaletky, převlíkla polštáře na sedačce.
A na sebe si vzala ty nejvíc nejlepší leginy od mého muže.
Máme doma totiž takový zvyk, že si dárky dáváme zásadně mimo termín. Nebo spíš můj muž má. Ale nezlobím se na něj. Protože posuďte sami, dostat dárek k svátku o měsíc dřív.... Jo, to beru!
A co mě těší ještě, je, že můj seznam na Dej mi dárek funguje. To abych tam hned zase něco připsala....
úterý 26. dubna 2016
Rozjasňovače
Moje dnešní rozjasňovače.
Došitý kapsář na přání.
Toaletka.
Rozkvetlá sakura od muže. Láska už od dětství.
A nově objevení Oh Wonder.
***
A teď už hurá s oběma potomky k doktorce...
pondělí 25. dubna 2016
Už je to tu zas
Vzpomínáte si, jak jsem šila loni deky?
(Pro připomenutí a shrnutí tady - o co jde a tu - jak to dopadlo....)
Akce spolku Jsme ze stejné planety má pokračování.
Oranjeééé ve Velké Bystřici bude 4.6. 2016.
A já se těším.
Možná proto, že pomalinku šiju menší kousky, které si budou k dostání na blešáku. Ten bude spoučástí celé akce, která se nese ve znamení Holandska. A holanďané jsou prý králi kramářů...
Taky proto, že se zase potkám se svými spolupachatelkami Sašou a Rosou a navíc i se Soňou, která se z toho, díky svému dnešnímu příspěvku, už taky nevykroutí:-)).
A co vám nabídnu?
Třeba tuto kabelku...
Takže pokud se vám líbí, hurá do Bystřice.
Aspoň na skleničku...
čtvrtek 21. dubna 2016
Tak málo
Někdy mi ke štěstí stačí jen málo....
***
Pohanková kaše s arašídovým máslem a jahodami.
Nové látky.
A sedmikrásky od dětí.
Hezký čtvrtek!
středa 20. dubna 2016
úterý 19. dubna 2016
Banát
O české vesnici na Banátu v Rumunsku jsem slyšela už hodně.
Podobně i o festivalu, který se zde jednou ročně koná.
Před dvěma lety tady hráli kamarádi s kapelou a přijeli nadšení.
Takže když jsme začali plánovat letošní prázdniny, byla to jedna z akcí, která mě napadla jako první.
Nádherná rumunská příroda, pár českých kapel a my pod stanem.
Splňovalo by to hned tři věci, které jsem chtěla přes léto stihnout. Podívat se někam do zahraničí, jet na vandr a jet na festival.
Navíc když tam budou hrát i Zrní! (Muže jsem musela ukecat, ale prošlo to).
Nicméně proč o tom píšu.
Jsou ještě volná místa. Takže pokud by vás tento projekt zaujal, měli jste čas, chuť a touhu zažít něco odlišného, pojeďte s námi na Banát.
Těším se hrozně moc...
pondělí 18. dubna 2016
S baterkou
Night Run Ostrava.
S baterkou na čele.
Bylo to fajn. I když asi na mě moc lidí.
Nutilo mě to běžet rychleji, než bych sama chtěla.
A já na ty výkony moc nehraju.
Spíš na radost z pohybu.
Neměla jsem čas moc přemýšlet, spíš jsem se soustředila, abych někoho nesrazila, případně někdo nesrazil mě.
Ale ten pocit po doběhu za to určitě stál.
Takže příště asi zas.
Poběží se ještě na mnoha místech v republice, takže pokud by vás to navnadilo, směle do toho.
Já plánuju Olomouc a už se těším.
***
Denisa, která mě na běh pozvala, natočila video, takže malý update. Víc o závodě tu, video tady....
pátek 15. dubna 2016
Ljus
Už když jsem tu látku viděla poprvé, hned jsem si naplánovala tašku.
Pro sebe.
Konečně.
Protože je potřeba se občas odměnit.
Takže zlatá, ljus diamanty a vevnitř žlutý trojúhelník.
A spokojená Jana.
***
Možná si vzpomínáte na moji kolekci na Dej mi dárek.
Momentálně soutěží o kolekci roku 2015.
Takže pokud se vám líbila, poprosím vás o hlas (komentář pod kolekci) tady.
Kdyby se vám podařilo napsat nějaký mimořádně vtipný komentář, můžete vyhrát i jednu z cen... veškeré info výše pod odkazem.
Hezký víkend mějte, já si jdu přeskládat tašku a kochat se.
středa 13. dubna 2016
Ach ta geometrie
Trojúhelníky s karamelem.
Na přání.
Venku střízlivější, vevnitř divočina.
Ale bavila mě.
Přece jen...je geometrická.
Možná bych se nad sebou měla zamyslet, protože si vymýšlím novou tašku na léto a látka je jak jinak....geometrická. Jenže nějak si nemůžu pomoct:-)
***
Stejně jako geo tašky mě teď baví moje rozběhávání.
Už dvakrát jsem natáhla tenisky a vyrazila.
Vždycky jen pomalu a na chvíli, jako bych zase začínala.
Nicméně mám radost, že noha drží a tím pádem nic nebrání sobotnímu běhu v Ostravě.
Ještě jednou připomínám a těším se. (Přihlásit se stále dá.... Tu.)
úterý 12. dubna 2016
Aby ty dny nebyly tak šedé
Malé radosti z posledních dní.
Dostala jsem obraz.
Kamarád si půjčil portrét na výstavu a při vracení jsem dostala obrazy dva.
Zatím se opírá o sedačku, ale už mu vymýšlím místo...
Nové látky. Obzvlášť ten tmavě mentolový chevron mě bere:-)
Kytka od dětí. Natrhaná okolo domu.
Vločky s jablkem a jahodami k snídani. Plus lžička arašídového másla. Invence mého muže. Geniální!
***
Díky za vsechny komentáře k minulému příspěvku.
Byl hodně osobní, ale asi jsem to tak potřebovala napsat.
Že ne vše je, jak na první pohled vypadá.
Všechny komentáře si poctivě čtu, některé i dvakrát....
Hezký den mějte.
pondělí 11. dubna 2016
Ruku v ruce
O životě s depresí jsem se už párkrát zmínila.
Moje společnice mě stále provází a v momentech, kdy na ni už skoro zapomenu, se připomene s o to větší razancí.
Nechci se litovat, i když to někdy s chutí dělám, ale možná si napsat, pro ty těžší dny, co mi to dává.
Lekce pokory, to především.
Ne všechno bude tak, jak bych chtěla. A to co chci, není vždy to pravé pro mě.
Učím se být vděčná za chvíle, které jsou dobré.
Vylepšuji si dny malými radostmi a všechny ty drobnosti si zaznamenávám.
Ukázalo se, jací jsou mí blízcí. Kdo chce pomoct, kdo to nechce slyšet, kdo se zajímá, na koho se opravdu můžu spolehnout.
Nemoc okolí prověří. Vyslechla jsem si na svou adresu dost ne úplně příjemných věcí, ale posunulo mě to a naučilo dívat se na sebe i z pohledu někoho jiného. A to občas není vůbec špatné.
Začala jsem běhat. A zjistila, že je to pro mě jeden z nejlepších "čističů hlavy" v momentech, kdy moje společnice vykukuje zpoza rohu.
Objevila jsem svou potřebu pravidelnosti a rituálů. Od pozdních snídaní, studených káv, až po přesně srovnané rohy peřin.
Ale pořád se učím.
Přijímat sama sebe a především fakt, že deprese není něco, co odezní jako chřipka.
Budu s ní žít nejspíš celý život a taková já prostě jsem.
Možná jednou přijde den, kdy se obejdu bez léků, ale zatím to takto není a já to nesmím brát jako své osobní selhání.
Každý s sebou neseme nějaké břímě a tohle je to mé. A já bych si moc přála, abych ho nesla aspoň malinko elegantně....
pátek 8. dubna 2016
Na fixy
Bagrů není nikdy dost.
A fixek taky.
Kuba na ně už má svůj vlastní sešit, jak sám říká "do školy", i když už je z části pomalovaný.
Jen ta taštička na na fixy nám chybí, tahle byla totiž pro Matyáše.
Asi bych se měla polepšit.
***
Na druhou stranu po dnešním dopoledni si budu asi říkat superžena, protože bych sama nevěřila, co všechno se dá za pár hodin stihnout.
Aspoň ta večerní Pecha Kucha bude zasloužená.
Mějte hezký víkend.
čtvrtek 7. dubna 2016
Listy a karamel
Ještě jednou, trochu jinak.
Listy a karamel.
Rychlá fotka a už odletěla.
***
S jarem na mě přišla únava.
Jinak si to moc neumím vysvětlit, protože bych jen spala a spala.
A taky to po večerech dělám.
Pro mě dost nezvyk.
Jsem spíš sova a tak večer stihnu všechno možné a stejně potom nemůžu zabrat.
Teď ani neotvírám knížku, jak jsem utahaná.
Ale všechno odpouštím, protože už je teplo a to slunko mě nabíjí....
středa 6. dubna 2016
Noční Ostravou
Takže si dokážete představit moje nadšení, když jsem byla oslovená týmem ostravského Night Runu k účasti na dubnovém závodu.
A teď přichází to jenže.
Já si v březnu potrhala vazy v kotníku a tak to se mnou na nějaký běh moc nevypadá.
Chvíli jsem zuřila a chvíli se litovala a než jsem odepsala zamítavý mail, ještě si jednou přečetla dispozice závodu. Ne 10 km, ale Blog Run v rámci Avon běhu na 5 km.
To už znělo mnohem líp.
Hned druhý den ráno jsem s malou dušičkou naběhla na svou fyzioterapeutku, jestli jsem schopná do 3 týdnů vyrazit. A ono to asi půjde!
Ještě na tom makám....
Ale proč o tom píšu.
Kdykoliv jsem se o běhání znímila, spousta z vás mi psala, že se na delší tratě necítíte, že chcete začít a podobně.
Takže teď je ta nejlepší příležitost.
Pojďte do toho a přidejte se ke mně na ostravský Night Run.
Nebudu si hrát na hrdinku a snažit se pokořit nějaký dobrý čas.
Na to mám svůj kotník příliš ráda.
Navíc jsem pár týdnů netrénovala.
Ale proč neběžet společně s dalšími lidmi, kteří milují to co já.
Těším se moc a jsem zvědavá, s kým z vás se potkám v sobotu 16. dubna v Ostravě na startu.
úterý 5. dubna 2016
Venku jaro
A já se málem nedočkala.
Je tu a naplno.
Zase můžu sedět na zemi, chodit jen v mikině a všechno kolem roste.
Náš víkend venku.
Sobotní procházka po Vápenici u Malého Kosíře.
Koniklecové moře, nadšené děti a já mžourající do slunce.
Neděle na chalupě, záplava odkvétejících sněženek...
Přesně tak jsem to potřebovala a přesně tak to i bylo.
Nic nehrotit, nikam nespěchat.
A zhluboka dýchat.
pondělí 4. dubna 2016
7
7 let.
Jsem tolik vděčná, že jsem našla svou druhou polovinu.
A i když jsme se dneska lehce chytli u snídaně, pořád bych neměnila.
Jen ty šaty bych si asi dnes vybrala jiné:-)
***
Jiříku, hezké výročí...
Jsem ráda, že tě mám.
pátek 1. dubna 2016
Život s Donem
To jsem tak jeden večer šila a z obyváku uslyšela smích mého muže.
A znovu. A zase.
Přirozeně jsem byla zvědavá, co ho tak baví.
A byl to Don.
Takže na další díl jsem se už dívala s ním.
Pokud máte rádi britský humor - něco mezi Black books a It crowd, mohl by vám tento seriál udělat radost.
Online ho najdete tady.
Já jsem si dokonce dělala srandu, že život se dělí na před a po Donovi.
Nebo ještě lépe, jeden díl jsem viděla třikrát. Ne úplně záměrně. Můj muž byl natolik unavený, že vždy po pěti minutách usnul - ale chtěl díl dokoukat. Takže jsme ho pustili znovu....A co myslíte. On se vyspal a já se smála i potřetí. A Dona (Dana Clarka) jsme si doma zamilovali.
Je věčně nezaměstnaný, neurotik, přisprostlý a neurvalý a neuvěřitelný tragéd. Ale tak vtipný...
Dan Clark je britský komik, který si splnil sen a úspěšnou divadelní hru převedl do podoby seriálu. A já mu za to z celého srdce děkuju. Protože jsem díky němu zase o něco omládla.
Pokud se rozhodnete dát seriálu šanci, doporučuji vydržet první díly...u mě jednoznačně zabodovala hlavně trojka....
***
A proč ta taška?
Poslední dny šiju jak zběsilá. Dnem i nocí. Moc práce a málo času.
Ono to totiž se dvěmi nachlazenými dětmi doma ani jinak nejde.
Cestovní taška do porodnice pro kamarádku.
Plus toaletka.
Hezký víkend vám všem!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)