Ze zlata

Jsou dny, které by bylo lepší zaspat.
Určitě to znáte.
Už od otevření očí to stojí za houby.
Nic se nedaří, člověk nestíhá a tlak stoupá.
Pomyslný list (v mém případě napsaný, jak jinak) se seznamem, co je potřeba zvládnout je skoro nekonečný, čas ubíhá a odškrtnuté položky nepřibývají. Do toho neustále zvoní telefon, až máte tendenci se představovat jako ústředna.
Někdy je ten stres dobrý a práci to pomůže. Když je ho ale moc - v ten moment kazím, na co šáhnu.
Tak jsem se dnes zastavila.
A po několika hlubokých nadechnutích jsem usoudila, že si musím udělat radost.
Takže zlatá koženka a šití jen tak z hlavy.
Vylezl z toho prototyp malinké kabelky přes rameno.
Přesně přes to jsem si ji přehodila a vyrazila na kafe.
Půl hodiny ticha na prázdné zahrádce a koukání do nebe. Čas na vyčištění hlavy a sebrání se.
Asi to tak mělo být.
Protože hned vzápětí při vyzvedávání dětí ze školy a školky jsem zjistila, že je dnes školní zahradní slavnost a na následující dvě hodiny byl o totální zmatek - totiž program postaráno.
Ale já jsem měla svoji zlatou kabelku.
Rozumíme si, že jo.