středa 13. července 2022

Slaměná vdova

 

Týden slaměná vdova. 
Nebylo to špatný.
Absence dětí a muže = více vypitého vína, víc prožvaněných večerů s kamarádkami.
Ale kdy jindy zase.
Na víkend jsme vyrazily do Mikulova. S Editou jsme spolu naposledy byly v Londýně (pro pobavení TU), když byla ještě Ema malinká. Plánovaly jsme to zopakovat, ale nějak se nám ta pauza protáhla. Mikulov, pravda, není Londýn, ale jako zkušební výsadek taky dobrý. Vylezly jsme na většinu kopců v okolí, prochodily centrum, užily si ticho židovského hřbitova a já se opět spálila od sluníčka. Mimochodem, kolikrát za sezónu to jde? Letos aspiruji na rekord.
Nic zásadního jsme neplánovaly, jen prostě na chvíli odjet z domu, abychom změnily prostředí. Výlet vcelku na poslední chvíli, ale užily jsme si to... 
A já už zase pokukuju po letenkách, kam bych vyrazila...a to i přes všechny katastrofy mých známých a kamarádů, kterým zrušili/zpozdili lety a oni trávili čas zaseklí několik hodin kdo ví kde. Mám ráda ty chvíle, kdy zabouchnu dveře od bytu a už jsem na cestě. To plánování, kdy, kam, s kým.... Vlastně mi stačí i malý výlet do Mikulova.
Jen by té dovolené mohlo být o pár týdnů víc, že:-)



1 komentář:

  1. Jani Mikulov je nádherné mesto, tiež sme pochodili kopce, zámok a námestia. Pa Lenka

    OdpovědětVymazat