O cestovní tašce a rychlovarné konvici

Doufám, že zatímco čtete tento příspěvek, Martina už si do tašky balí věci do porodnice.
Jsem moc ráda, že jsem ji pro ni mohla ušít.
Plus dvě toaletky.
Černobílá a karamel.
Nafocená v předsíni ateliéru na úžasné dřevené stěně, která odděluje kuchyni.
Ještě čeká na nový nátěr, ale pak to bude pecka.
Raduju se z každé maličkosti, která se v dílně povede.
I když mi to jde šnečím tempem. Ve většině případů na nic jiného než na šití není čas.
Ale každý den aspoň malý kousek.
A doma je to obdobné.
Pochválit se za malé krůčky.
Třeba za převlečené postele a že jsme konečně koupili novou rychlovarnou konvici.
Stará už nějakou dobu potřebovala k funkčnosti zatížit, aby se neotvirala. A byla vlastně celá na heslo. Ale jít koupit novou, se zdálo jako nadlidský výkon. Zvlášť když Jana vlastně neví, jakou by chtěla.
Tak vzhůru do nového týdne.
A hlavně optimisticky. I malé věci jsou důležité!

Odlehčená

Baví mě naše odlehčená ložnice.
Ten volný prostor....
Vlastně celému bytu se ulevilo.
Jen mám teď podstatně míň času doma něco měnit, vylepšovat...
Prostě hlavou jsem pořád v dílně.
Ale to bude tím, že je to všechno ještě hodně nové.
Jako největší pozitivum vidím to, že nepracuji po večerech.
A když odejdu z práce, mám volno. Totiž volno s dětmi....:-)
Stejně tak v dílně nemám tendenci dávat prát prádlo, umývat nádobí a nebo uklízet dětem v pokoji.
Jako to bylo doma.
Prostě zatím převažují pozitiva.
A já si ten začátek moc užívám.
***
Ráno v ložnici.
Před odchodem do práce.

Maj design

Poslední tři dny jsem se prakticky neodlepila od stroje.
Ano, i v neděli.
Šila jsem kousky na prodejní výstavu Maj design, která startuje dnes v Olomouci ve vile Primavesi a bude k vidění celé září.
A že se bude na co dívat!
Jen při včerejším předání mých kousků mi málem vypadly oči....
Od klobouků Tonak, přes Qubus, šperky Kristýny Malované, Youngprimitive, playbag....
Co tam dělám já moc nechápu, ale radost z toho mám. To ne že ne.
A co jsem si pro vás nachystala?
Novinkou jsou hlavně dvě vlněné tašky. Z antracitově šedé ůžasné vlněné látky, na kterou jsem úplně zapomněla, že ji mám.
Kabelka visící na fotce na zdi je tentokrát kožená,  zrecyklovala jsem na ni starý semišový kabát.
Plus toaletky.
Všechno v tónech černobílé, šedé a geometrie. Plus nějaké podzimní odstíny hnědé.
Podrobnější foto jsem nezvládla.
Ale určitě se na místo činu vypravím s foťákem po zahájení a zdokumentuji....
Vám co budete mít cestu kolem akci vřele doporučuji, a sama sobě přeji, ať nám to nezruinuje rodinný rozpočet. Protože třeba právě ty klobouky!

Návštěvy vítány

Obzvlášť takové, co si donesou foťák a udělají mi pár fotek.
Ale ty kruhy pod očima, těch se jen tak nezbavím.
Potřebovala bych spát tak týden v kuse.
Ale práce je až nad hlavu.
Kromě zakázek dokončuji sérii limitovaných kousků na akci, o které se brzo zmíním.
Hrozně mě baví, že můžu šít aspoň chvíli to, co sama chci.
Tak prohrabávám banánovky s ještě nevybalenými látkami, raduji se ze znovuobjevených pokladů, divím se, jak se to vůbec do našeho bytu vešlo a plánuji, do čeho všeho se pustím....jednou:-)
Miluji svou práci!
***
Za fotky moc děkuji Kristýně.    

Velkej kluk

Věřili byste tomu, že Kuba už je ve škole?
Uteklo to.
Tak novým zážitkům zdar!
A hlavně pevné nervy všem zúčastněným....

Polepším se

Tady je.
Ptáčková pro Káju.

Z nejkrásnější látky od Myyny. Předaná dnes.

Aby zítra, první školní den, mohla už do práce s novou kabelkou.

Moc jsem si přála ji nafotit už v ateliéru.

Ale ještě nebylo moc kde a hlavně kdy.

Mám v hlavě asi tři místa, kde bych do budoucna kabelky ráda fotila.

Jenže ty jsou ještě zavalené krabicemi a nebo nejsou v reprezentativním stavu.

Polepším se a zapracuji na tom.

Proto pro dnešek ještě fotky od nás z ložnice.

Která si mimochodem docela oddychla - odstěhovala jsem štelář, zmizela část materiálu a časem i papírové krabice, které mám na balení tašek schované na skříni.

Vlastně celý náš byt se tak trochu provzdušnil a oddychl si.

A já se těším.

Až se konečně víc pustím do práce.

Tak září ahoj a vítej!

Dnes

Dneska jsem ušila první tašku v nové dílně.
Chybí mi tam udělat asi ještě milión věcí.
Spoustu krabic mám ještě nevybalených.
Ani fotku pro vás nemám pořádnou, jen z telefonu.
Ale mám takovou radost!
Obrovskou....
Tak hezkou dobrou noc.

Kam na výlet?

Naše věčné dilema.
Kam na výlet?
Tentokrát nám pomohla kamarádka Kristýnka.
Věděli jsme, že chceme někam v okolí Litomyšle, přece jen je to skoro napůl cesty od Pardubic a my se měli potkat s Katorovic a vypustit děti někam do přírody.
Takže Toulovcovy maštale.
Znáte?
Ja neznala.
Pro děti parádní procházka.
Místy trochu adrenalin, zvlášť pokud máte živější dítě - jako je třeba náš Kuba.
Takže chvilkama jsem trnula, jestli někam nespadne.
Pro kočárek to není...to hned na úvod. Ale ušla to i Ema a to je kňoura první kategorie.
Fotila jsem hodně, ale poslední dobou se s foťákem dost peru.
Nevím, čím to je, prostě to co fungovalo předtím, mi teď už jaksi nejde.
Takže fotky jsou..no...spíš už moc nejsou.
Ale těch pár snad aspoň trošku ilustruje, jak jsme se měli.
Výlet jsme slavnostně zakončili ve Vysokém Mýtě na Ekompilaci, kde jsme si poslechli koncert Davida Stypky a Bandjeez, které jsme objevili na Banátu. A mě strašně moc baví.
( Doporučuji si pustit tady písničku Láska není).
Děti popravdě víc něž kapela zajímal skákací hrad a recyklační domino, ale to se dalo čekat, žejo.
Víc takových výletů, prosím.
I přes to večerní vyčerpání to stálo za to:-)
***
V počítači jsem dnes našla jedno video, tak jsem se po ránu příjemně dojala.
Vám, co mě nesledujete na instagramu, je k vidění tady.
Hezký nový pracovní týden všem!

Na co se těším v září

Jednoznačně na Moddiho.
Přijede totiž do České republiky.
A po urgencích i do Olomouce.
My jsme si zpočátku nebyli moc jistí, jestli Olomouc klapne, takže ještě v den oznámení prvních dvou koncertů jsme koupili lístky do Brna.
A pak mi přišel mail a zpráva - ejhle, Pal si to namíří den nato i do Olomouce.
Třikrát hurá.
Ale co s brněnskými lístky? No co myslíte, dva koncerty po sobě zvládnu a vlastně se tak moc těším, že jsem ani minutu neuvažovala, že bych je prodala.
A moje otázka je - kdo z vás jste tomuto sympatickému Norovi propadli stejně jako já a kdo se chystáte si ho jít poslechnout?
27.9. Brno - Skøg
28.9. Olomouc - Jazz Tibet Club
29.9. Praha - Café Potrvá
***
Uvidíme se?

Všechny ty vůně

Voní to tam jinak.
Všudepřítomná mateřídouška, bodláky, kupky sena.
Říká se, že Banát se musí zažít.
Přišlo mi to jako klišé, ale něco na tom je.
Už teď vím, že jsme tam nebyli naposledy.
Ty kopce, rozhledy...
Uprostřed ničeho pár domků, odkud slyšíte perfektní češtinu.
Višňovice, fíkovice, nejlepší pljeskavica, jakou jsem kdy jedla.
Podobně naladění lidé.
A že mi k tomu zahráli Zrní, je už jen bonus.
Odpočinula jsem si - hrozně moc.
Není to asi dovolená pro každého - spát pod stanem, srchovat se vodou z potoka, nachodit spoustu kilometrů, spálit si nos a ramena, večer co večer tančit s davem pod pódiem, ráno si vařit kafe na vařičí a k tomu přikusovat pudinkovou buchtu od místní babičky.
Ale asi přesně tohle jsem potřebovala. Malinko v sobě zase najít tu volnost, nic neřešit, úplně vypnout.
Protože ten návrat do reality byl o to ostřejší. Všechno co jsme doma nechali - neuteklo, jen se nakupilo.
Ale síly je dost, takže hlavu vzhůru a do toho...

****

Značně obsáhlejší reportáž najdete u Kačky- TU.