Bývám ráda sama.
Vždycky jsem to tak měla.
Ale jen občas a ne moc dlouho.
Byly věci, které jsem si moc nedokázala představit, že bych mohla dělat sama.
Věci, které jsou přitom úplně normální.
Jít sama na koncert? Nepředstavitelné.
Sama na oběd? Raději nejíst.
Sama do kavárny?
Tak jako se učím si v některých momentech říct o pomoc nebo o společnost, tak se poslední dobou učím si vychutnat momenty, kdy jsem sama.
Takže oběd sama - žádný problém.
Kavárna s knížkou? Blaho.
Koncert? Někdy je to o tolik lepší, než se společností.
A pomalu tomu přicházím na chuť.
Jasně, nic se nemá přehánět.
Možná proto jsem si dnes dala pecku v podobě oslavy narozenin u kamarádů - takže cca 20 dětí a jeden byt.
....
Právě rozečtená knížka od Lucie a návrat milovaného espresso tonicu.
Slunko do očí, lehko na duši.
Žádné komentáře:
Okomentovat