čtvrtek 5. května 2016

Pořád se učit


Když se stane koníček prací, logicky se nabízí, že člověk se do toho obuje ještě víc.
Asi to tak u mě malinko je. Ale protože si uvědomuji, že musím umět i vypnout z modu "šiju", pustila jsem se v poslední době do pár "nových" věcí.
• Oprašuji angličtinu. Nebo spíš začala jsem chodit na konverzaci. Abych víc zapojila mozkové závity, rozšířila si slovník, nebo jen změnila prostředí. Cokoliv si vyberete. Ale je to osvěžující. To každopádně.
• Začala jsem hrát na ukulele a těší mě každý pokrok. Hudbu mám ráda a vyměnit kytaru za něco menšího, co (jak s oblibou říkám) se vejde do kabelky a naučit se úplně jiné akordy, byla výzva.
• Učím se poznávat nové lidi a nestresovat se z toho. Pro někoho věc jednoduchá, pro mě jako introverta je to občas docela náročné. Ale obohacující.
• Znovu jsem se pustila do odborné literatury, kterou jsem od porodu Kuby měla v ruce jen minimálně. Studovala jsem dějiny umění a přiznávám, že jsem z toho skoro úplně vypadla. Takže přečíst si něco z oboru je občas docela náročné. Ale zase na druhou stranu mám pak ze sebe hodně dobrý pocit.
Naposledy jsem se pustila do Vyplenění Říma od Chastela, což jak si pamatuji, byla jedna z knížek, která se mi četla snadněji...
...
Cítím potřebu se pořád něco učit. Neustrnout.
Pravda, že zkolidovat to s dětmi není vždy snadné, ale některé věci můžeme dělat společně (ukulele si oblíbily) a je ještě spousta věcí, do kterých se plánuji pustit a na které se těším, že do nich děti zapojím.
Co zkoušíte vy? Co vás baví? A jak to vlastně máte?
Hezký čtvrtek...
***
Kabelka ilustrační.
Došitá, odeslaná. Jen rychle vyfocená na stěně v obyváku.
Dnes už tam visí jiná....

10 komentářů:

  1. Jani, já tě obdivuju. Vážně! Já sama si vytyčuji cíle, které ne vždy splním. Já třeba pořád studuju. Vysokou. Pokaždé jiný obor. Kdybych tohle neměla, za chvíli by ze mě byl, na mou duši, tupec. S angličtinou jsem marná. Nemůžu se k tomu dokopat, ale přísáhám sama sobě, že do září do toho vlítnu:-) Jani, krásný den! Petra z hájenky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A já zas obdivuji tu vysokou. Takovou disciplínu nemám!

      Vymazat
  2. Ahoj ja tiež šijem skoro každý deň, nie vždy je chuť, niekedy ani depka nedovolí, no chcela by som viac. Chodila som do fotoškoly a bolo to strašne fajn už sa tešim na ďalší kurz....

    OdpovědětVymazat
  3. Take me zatim bavi objevovat nove. Po letech na materske ted vice a vice sportuji, nikdy jsem neprestala uplne, ale ted se do toho muzu oprit, zaroven se spustenim vlastniho blogu jsem zacala fotit a fotit, a to me desne ba. Uvidime, co objevim priste. M.

    OdpovědětVymazat
  4. Ešte nedávno drotárstvo, tiež sa mi zmestilo do kabelky(veľkej):-)
    S prvými dvoma na materskej tiež všetko ušiť, uštrikovať, vodičák, grafika, udržovať sa v obore-nezaujímavé čítanie na materskej-integrály a per partes, 11 mesiacov sama s prckami počas mužovej stáže....a potom už len tvorenie, vzdelávanie a terapia doma, množstvo ľudí s počúvaním, poznaním, misiou....dvaja ďalší malí do ,,foroty,,pre ktorých som úplne zmenila svoj profesný obor, budovanie ,,chráneného,, bývania pre nich....proces nekončí, babičkovské obdobie nehrozí...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. hlavně že se máme na co těšit! A ten výčet je teda úctyhodný...

      Vymazat
  5. Potřebu učit se mám pořád silnou. Nevím, jestli je silnější potřeba učit (jsem učitelka nejen profesí, ale hlavně povahou) nebo učit se. V posledních letech jsem ji saturovala hlavně neustálým studováním kolem dětí - látkové plenky, ekokosmetika a ekodrogerie, vhodnost a nevhodnost různých surovin ve stravě, psychomotorický vývoj, barefoot, (ne)očkování, přírodní léčení, bylinky, výchova (to je téma na celý život)... pořád je něco, co nevím a vědět chci a já to vždycky musím vzít od lesa. teď pomalu plánuju budoucí zahradu, tak čtu o permakultuře. A synek pomaličku začíná mít zájem o čtení, tak je zase co studovat.
    Sebe-vzdělávání se mi omezuje vlastně jen na focení a různé ruční práce. To mi zavařuje mozek až až :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jitu, občas i ty ruční práce jsou vlastně určitým sebevzděláváním. Jde hlavně asi o to, aby člověk dělal něco, co ho těší...

      Vymazat