Z půdy podruhé

Když jsem na půdě objevila stolek, narazila jsem tam i na dvě křesílka.
Původní potah byl dost strašný, ale vytušila jsem potenciál.
Na půdě na mě nakonec čekala ještě docela dlouho a nebýt kamarádky, která si všimla stěhováků, skončily by ve sběrném dvoře.
To je tak, když je daný termín pro vyklizení půdy a Jana na něj zapomene.
Doslova jsem křesla vytáhla z dodávky a znovu je vynesla všechny ty patra až do bytu.
Potom stály docela dost dlouho v předsíní.
Až konečně nadešel jejich čas.
Potřebovaly jen potáhnout.
Třikrát sláva overlocku, za hodinu bylo hotovo.
Chevron a manšestr.
Plus chlupatý polštář.
A takhle já si, prosím, v práci prokrastinuju...

Posila

Posila v dílně.
Nový stroj...
Už bylo na čase!
Mám velkou radost.
A taky trochu strach, jak se sžijeme.
Naštěstí to zatím vypadá nadějně.
***
Hodně z vás mi psalo, jaký stroj bych doporučila, jaký je vhodný pro začátečníka, co si budu kupovat...
Pro mě je zásadní kritérium ani ne tak značka stroje, ale jestli mám v okolí dílny servis šicích strojů.
A já mám.
Hned za rohem.
Stroj totiž potřebuje údržbu a ne každý se troufne drobné věci opravit/vyčistit sám.
A tak jsem si stroj koupila od pana Skokana.
Stejně jako i ten předchozí a overlock.
Vyložila jsem mu přesně, co od stroje očekávám, kolik jsem ochotná investovat a co se strojem hodlám dělat.
A povedlo se nám najít vhodného adepta.
Takže po roce váhání a vybírání mám v dílně novou posilu.
Už jsem zvládla ušít prvního medvěda, finišuji s kabelkou a jo, půjde to!

Ty hračky...

...mě fakt baví.
Jsem asi ve své podstatě pořád dítě.
Jen co mi moc nejde, je umět se tak bezelstně radovat.
Užít si tu chvíli čisté dětské radosti, bez těch svých věčných ale, kdyby...
Tohle je věc, kterou svým dětem upřímně závidím.
Ale pracuju na sobě. Teda snažím se o to:-)
***
Medvěd a panenky.
Příjemná změna oproti taškám.
A medvědů bude víc a budou i nějací volní. Tak číhejte...

Chevron forever

Baví mě pořád. Už třetí sezónu.

Chevron mě asi jen tak nepustí.

A tato taška mi udělala radost. 

Námořnická modrá a cikcak na pevnější látce.

Ideální činnost na den, kdy nemám nejlepší náladu, nechce se mi moc přemýšlet a potřebuji trochu upustit páru.

Jen mě mrzí, že jsem si ji nestihla pořádně vyfotit. 

Tak rychle totiž opustila dílnu a už je na cestě za novou majitelkou.

Ema si dnes už naštěstí užívala společnosti dětí ze školky a já se mohla znovu vrátit do pracovního procesu.

Mám toho hodně co dohánět. Takže vás poprosím o shovívavost, pokud třeba jen čekáte ma mail....

***

Díky všem za komentáře ke včerejšímu příspěvku.

Budu muset nad krizovým scénářem na dny, kdy budou děti doma nemocné, víc popřemýšlet. 

A asi se z toho zkusit tolik nestresovat.

Rýmečka

Už od září jsem se toho bála a zároveň byla zvědavá, jak to bude fungovat.
Jak se mi bude pracovat, až děti onemocní.
Od pondělí jsem doma měla Emu.
Nic extra, jen obyčejné nachlazení.
Sbalila jsem si materiál na pár nastřižených kousků. Odvezla stroj.
Ale pracovat se moc nedalo.
Ema má prostě období, kdy potřebuje neustálý kontakt a s dítětem na klíně toho moc neušiju.
Dnes jsem byla první den v dílně - i s Emou. Pár pochůzek po městě, pohádka na tabletu, hodně čaje, banány, písničky...já jsem vyřízená, nic moc hotového a Ema plná energie.
Jak to ty děti dělají...:-)
A jak to dělají ostatní, co podnikají?
Obdivuji všechny, co si dokážím práci rozplánovat tak, že je nemoc dětí nezaskočí.
Protože já byla zaskočená dost.
Ale s tím nic samozřejmě nenadělám.
Snad jen pro příště si budu na doma odkládat menší projekty. A pro Emu si do dílny pořídím hodně papírů a pastelek...
***
Po dlouhé době medvěd.
Jak mi bylo po nich smutno.
Dalších pět už mám nastřiženo...
Plus dvě toaletky.
Asistentka Ema víc nedovolila...

Jak to mám s podzimem

Začala jsem psát příspěvek, proč nemám ráda podzim a zimu.
Dorazila jsem domů úplně promrzlá, byt byl studený, Ema si stěžovala, že jí promokly boty, Kuba opět ztratil čepici a bez ní už to ven nepůjde. A moje milovaná kožená bundička poputuje do skříně.
Vlastně jsem se docela litovala, jak to hrozný období plískanic, bláta, rýmy a břeček vůbec přežiju.
Jenže na to musím přesně opačně.
Co na tom podzimu mám teda ráda?
Konečně je čas na horké bylinkové čaje v kteroukoliv denní dobu.
Hodně, hodně pečené zeleniny.
Vařím do zbláznění zelňačku.
Vytáhnou z krabice svoje zimní boty a svůj oblíbený kabát.
Ráno mi nesvítí slunko přímo do postele a tak se mi líp spí...
Na chalupě jsou nádherně zbarvené stromy a tak fotím jeden pohled za druhým.
Pouštíme Priessnitze, protože to k tomu pošmournu tak nějak patří.
A kromě nich taky ještě Umakart a obecně samé dumky, žalky.
Všude u cest rostou moje oblíbené žluté kytky.
Taky se raduju, že jsem konečně vytáhla ze skříně všechny svoje šály a šátky a pořádně se jimi obaluju.

Čas na punč. Kdy jindy než na podzim.

 Konečně můžu nosit všechny svoje klobouky, aniž bych si uvařila hlavu.

A jako každý rok si plánuji koupit tu nejhezčí čepici.

Opět můžu po sekáčích shánět svetry, protože těch není nikdy dost. Jen letos bych si mohla koupit jinou barvu než šedou:-)

Malinko na mě jde melancholie, ale letos vlastně docela příjemně.

Tak podzime, překvap mě!
***
Z naší sobotní procházky s Kloučkama.

Tam, kde je zítra vždycky neděle

Jedno z mých oblíbených míst v Olomouci.

Srdeční záležitost.

Blues Bar Garch.

Slavila jsem tam šestnáctiny, několik Halloweenů a Silvestrů a vím, že tam vždycky potkám někoho z kamarádů.

Navíc tam pořádají ty nejlepší veganské večeře. 

( což bych jako masožrout moc oceňovat neměla, ale prostě je  to fakt dobrý).

Švestkový koláč se jim posledně obzvlášť povedl.

Podnik je, pravda, trošku doupě, ale obzvlášť na koncerty jako dělané. 

A jeden takový bude hned teď budoucí úterý. 

Belgičtí Coffee or Not.

Na ochutnávku posílám jeden song.

Vstupné do klobouku.

***

Máte taky svůj oblíbený bar?

Fotky jsou z poslední veganské večeře.

Menu mě dostalo. 

Zeleninový tatarák, salát s hruškami, květákový krém s cizrnou, pečená zelenina s dýňovou omáčkou a nejfamóznější švestkový koláč.

Pod dekou

Smála jsem se, že jakmile deku došiju, zalezu si pod ni.

Byla by mi, pravda, trošku krátká, ale jen pro ten pocit.

Nicméně pod dekou jsem nakonec skončila.

Sice ne pod touto dětskou, ale doma na gauči a s horkým čajem.

Venku je přesně tak mizerné, jak se cítím já.

Takže zázvor, česnek, slivovice... A spát.

Podzimní plískavice jsou tu. A rýmečka v závěsu.

***

Máte nějaký zaručený recept na nachlazení?

***

Deka pro jedno čerstvé miminko ke křtinám.

Small things

Cítím na sobě podzim.
Jsem unavená a nejraději bych vůbec nevylezla z postele.
Do toho jsem napodruhé chtěla pokořit jednu obzvlášť silnou látku a po prvním nezdaru, kdy stroj skončil v servisu, si nedala říct...a zkusila to znovu. Se stejným výsledkem.
Ještě že mě můj pan opravář má tak rád a vždycky mi rychle pomůže.
Takže jsem byla dva dny bez stroje - jen stříhala látky, vystavovala faktury, balila balíčky a vnitřně tak trochu zuřila.
Asi nastal čas na nějaký lepší stroj.
***
Kytka - dovezená před třemi týdny z Jeseníku, pořád krásná.
V naší - konečně uklizené - kuchyni.
Váza od Kuby, ještě ze školky z loňských Vánoc.
Jablečná tarte tatin, nový hrnek od Jiřího.
Emin tatínek. Pořád v něčí náruči.
Teď to prostě tak máme.
Polštář Hacuboku v obyváku.
Měl být původně do dílny, ale zatím bydlí na sedačce a je mu tam dobře.
Díky, Greto!
Malé velké věci.

Z Ostravy

To jsme si tak s Janou udělaly výlet do Ostravy.
A i když moc lidí nepřišlo, my jsme si to užily.
Prostě holčičí den plný povídání, káviček, dortíků, ochutnávání všemožného,vymýšlení a snění, do čeho se pustíme.
A přesně tohle jsem potřebovala.
Nikam nespěchat, malinko si to srovnat v hlavě, odpočinout si.
Díky vám, co jste se zastavili a díky, Jani, za skvělej výlet.
***
V průběhu dne nahodím volné kousky na FB, budou nějaké volné toaletky a peněženky.
Takže pokud byste něco rádi - stay tunned:-)