Kalhoty z Ameriky

Dodala si látku a kožené kalhoty. Ty si přivezla kdysi dávno z Ameriky.
Mám ráda, když se za taškou schovává příběh.
Tady jich bude několik, vlastně spoustu okamžiků, které Klára v kožených kalhotách zažila.
A které ještě zažije. Ale to už s taškou...

Ráno

Pondělní ráno.
S Emou.
Každá se těší z něčeho jiného, ale radost máme obě.
Hlavně, že jsme spolu.
***
Pokus o zatím neidentifikované zvíře Ema zabavila.
Stále je ve fázi, kdy miluje a osvojuje si všechny plyšáky, miminka a cokoliv, co se dá chovat.
Sádru už rozhodně bílou nemám.
Včera na ní pracovaly dokoce tři děti zaráz. ( Máme nové fixy - takže to asi chápete:-)).
A já mám vedle novou knížku.
Takže až Ema usne....

Korely

Jedna z mých nejoblíbenějších látek.
Schraňovala jsem si ji na tašku, kterou jsem pak slavnostně ušila, když byla Ema ještě maličká.
A protože látky moc nedokážu vyhazovat, tak schovávám i ty nejmenší kousky.
Jednou se budou hodit.
A ejhle.
Oblíbené echino plus kousky kůže z opravy bráchovy bundy.
Pravé kůže!
A stroj přežil.
Velká radost.
K tomu po bytě voní svíčková - předboj zítřejší oslavy narozenin a já šiju tašku tašku z nádherné látky.
A ještě k tomu pátek:-)
Mějte hezký víkend.

Jana fashionblogerka

O tom, proč nemůžu být fashion blogerka, jsem už psala.
Ale občas se na to konto sama sobě zasměju.
Třeba dnes jsem si na to po fb konverzaci s Oks vzpomněla.
(Nee, vůbec to není nátlak, abys zas začla blogovat!)
Protože kdy jindy si vyfotit fotku než se sádrou, že jo.
Takže milé a milí.
Dneska jsem si kromě své krásné obuvi s podpatkem vzala také psaní na ples, které poputuje do Teplic a bude obluzovat místní trsající. Černá a stříbrná koženka, vevnitř tajně trojúhelník.
Já černé šaty, které schovají mé puntíkované břicho - to jak si umně píchám každý den fraxiparin a ještě 14 dní budu.
Poučení pro mě a všechny sedící u počítače, nevstávejte z té židle tak rychle! Může se stát cokoliv. I třeba natržený vaz v kotníku.
Mějte hezký den a všem fashionblogerkám zdar!

U Serváce

Osm dětí a sedm dospělých.
Víkend ve Staré Červené Vodě.
Kamarádi zde mají malý penzion s kozí farmou a my už nějakou dobu plánovali vyjet hromadně s našimi milými.
I když jsem byla díky sádře prakticky celou dobu vevnitř, tak moc jsem si to užila.
U kamen, s knížku a nejčastěji s ukulele v ruce.
Moc nic neřešit, maximálně co bude k obědu.
Děti si užily výlety a hromadné řádění venku.
Hodně hrály na kytary a klavír - až jsem z toho už byla místy dost otupělá:-)
A vlastně nakonec vůbec nevadilo, že nebyl sníh.
***
Pokud plánujete cestu do Rychlebek, penzion u Serváce jednoznačně doporučujeme.
Jen to zas s těmi rezervacemi nepřehánějte, ať na nás na léto zbyde aspoň jeden víkend.
Protože to už budu běhat a když jsem tam viděla tu přírodu a ty trasy....
***
Václav s Karin se mimo penzion věnují ještě prodeji svých dřevěných hraček - Pišlíků. Ze kterých byly děti upřímně nadšené a byla o ně lehce bitka. Teď jen přemýšlím, kterému dítěti bych nějakou z nich nadělila a k čemu....protože mimo to,že jsou to hračky i dost dobře vypadají a já třeba auto úplně vidím v obyváku na poličce...:-)))

Šest

Šest!
Nemůžu uvěřit, že už je to šest let.
Šest let s tímhle klukem...
Kuba se nemohl dočkat, až začne počítat svůj věk i na druhé ruce a je to tu.
***
Jeho narozením se mi úplně změnily plány, ale neměnila bych.
I když někdy tajně myslím, jaké by to bylo, kdyby...
Jsem tak ráda, že ho mám.
Je plný energie, k nezastavení, ale neuvěřitelně přemýšlivý.
Technický.
Společenský.
Spíš po mém muži (a mém bráchovi) než po mně, ale o to úsměvnější je to pozorovat.
Začal chodit do skautu a je na to tak hrdý.
A já jsem se od rána procházela fotkami a dojímala se, jak byl maličký, jak je to dávno a že mám pocit, že už si to skoro nepamatuju....

Fotografická

Jedna z mých oblíbených látek.
A echino k tomu.
(japonská designová látka s velkým podílem lnu).
Konečně jsem ji někomu udala:-)
Došito i jednou nohou nahoře.
Mějte hezký víkend! Já nasedám na sáňky a zapřahám tažné psy...

Po jedné

Zítra jedeme na hory.
A co myslíte?
Jana má od včerejška sádru.
Ještě že k šití nepotřebuji pedál.
Protože to bych asi nezvládla.
Takže střídavě s berlemi a střídavě po jedné hopkám po bytě.
A běžky si nebalím.
Maximálně tak háčkování a knížku.
Ale opět je to výzva a víte, jak to s nimi mám.
Nevzdávat se!

Z rukávu

Pamatuji si přesně, jak jsem na něj narazila v sekáči.
Hned mě zaujal.
Vršek od pyžama s perleťovými knoflíky.
Jenže byl na jednom místě propálená žehličkou a dost podivné velikosti.
Ale ten vzor... A k tomu za dvacku.
Koupila jsem a těšila se, co z ní ušiju. Navíc ta radost, když jsem pak doma zjistila, že je to bavlna s hedvábím a ještě k tomu z kolekce známé návrhářky.(Tu už jsem bohužel zapomněla).
Uběhlo pár let a vykoukla na mě ze skříně.
A pak stačila chvíle a z rukávu jsou tři taštičky.
Které mimochodem přesně vypovídají o tom, co jsem psala v pondělí.
Že když pracuji na něčem jiném, je nejlepší začít dělat něco naprosto odlišného a nedůležitého.
Ale to nutkání!
***
Toaletky jsou volné.
Hezký den všem.

Když sněží a já myslím na jaro

Kabelka na jarní dny, které netrpělivě -  a při pohledu z okna asi marně - vyhlížím.
Podobnou jsem už šila skoro před rokem sama pro sebe.
Tuto jsem vylepšila žlutým prošitím, zipem a malinko většími rozměry.
A hned mě při té příležitosti napadá, kde tu samou tašku mám já, protože jsem ji na sobě měla v létě jen párkrát a od té doby jsem ji neviděla...
Je prvního března, před domem rostou sněženky a krokusy a dneska na ně zrovna nasněžilo.
Nevím jak vy, ale já nesouhlasím!
Proto jsem si vytáhla ty nejsvěžejší látky, dám si dnes nějaký echt letní oběd a cestou z města si koupím pryskyřník.