...

Malé velké věci.

Dny plynou tak nějak stejně a dokola.

Ale svým způsobem mě to hrozně uklidňuje.
Potřebuji režim a jistoty...

...

Jsem poslední dobou sentimentální až hrůza. Ale asi to bude tím, že po více než 3,5 letech končím s terapií a tak si projíždím v hlavě, co mi to dalo. V čem se můj život změnil.

Kam jsem se posunula.

Co všechno jsem se naučila.

Jak diametrální je rozdíl mezi Janou v létě 2016 a tou dnešní.

Myslím, že ale to nejpodstatnější, co mi terapie dala, je, že jsem se naučila mít se ráda.

A začala na sebe víc myslet.

Protože to za nás nikdo neudělá.

Za ty tři a půl roku se mi život obrátil vzhůru nohama.  Není to vždycky jednoduché, nevím jestli jdu vždycky tím správným směrem, ale jsem šťastná.

A to se počítá....

Moje terapeutka se za ty roky stala blízkým člověkem. 
Takže jsem dost naměkko z toho, že už se nebudeme vídat.

...

Upekla jsem a snědli jsme můj čtvrtý pokus o žitný chleba. ( Dva ze čtyř byly v pohodě, dva průšvih. Kde je zakopaný pes????)

Byli jsme na mysliveckém plese a vyhráli bažanty a zajíce.

Bažanti zkonzumováni.

Sehnala jsem nádherný tvíd. Kabelky v procesu.

Dokoukala jsem Nového papeže a trochu zuřím, že to nemělo víc dílů. Ještě se mi nechtělo loučit. Na co budu dívat teď?

Blíží se březen. Kubovy narozeniny, Mint market v Brně....

Pořád je se na co těšit.

A to je tak dobře.
Jo a ta duha z fotky - to jsou nové popruhy na foťáky. Taky radost.

Z dílny

Dílna je pořád ve stavu napůl zabalená. Co že jsem ji stěhovala v půlce prosince....
Ale už pomalu, pozvolna se zabydluji.
Děti konečně ve škole a já tak můžu zpátky ke své práci.
Došila jsem hromadu toaletek, najdete je tu.
Dostala jsem od kamarádů kvásek - takže opět peču chleba. Žitný. A tentokrát je to pro mě zkouška trpělivosti.První pokus sice vypadal krásně, ale při nakrojení nic moc. Takže znovu a lépe.
Čtu po večerech nového Petera Maye - a opět se kochám popisy skotské přírody. On prostě tak skvěle umí vystihnout atmosféru. Skoro jako bych tu vůni moře, deště a nahnilé trávy cítila.
Venku sněží a já abych si aspoň trolchu přivolala jaro, tak stříhám čelenky.
A dost možná si dám jednu pod čepici, až půjdu pro děti do školy.
Už bych to jaro chtěla.

Z čeho mám radost

- Kamarádi z kapely Teepee vydali novou desku.
Posledních pár dní si ji pouštím - a jo. Líbí.
- Přesně za týden přijede do Olomouce Moddi.
Psala jsem o něm mockrát. Norský písničkář, kterého jsem objevila náhodou při neplánované výpravě do olomouckého Jazz Tibet clubu před cca 6 lety. Moje srdeční záležitost. Jeho nová deska, kterou vydal na podzim, mě dost baví...Na jeho další koncert čekám už tři roky. Těším se strašně moc....
- Narazila jsem na youtube na recept na Butter chicken přímo od Jamieho Olivera. Takže co bude v neděli k obědu, už je vpodstatě jasné. Moje oblíbené jídlo v novém kabátu. Juchů.
- Při stěhování dílny jsem objevila hluboko zapomenuté látky a kusy oblečení a evidentně nastal jejich čas. Ráda dávám věcem druhou šanci a recykluji, takže i když už dost myslím na jaro, zboží bude mít zimní look ještě chvíli. Protože ta vlna! První várku jsem už hodila do eshopu.
- Kuba začal číst. Takže vidět ho ležet na sedačce s hlavou zabořenou v knížce - jsem tak ráda! Ke čtení jsem ho musela nutit, knížky do jeho školního čtenářského deníku - to bylo utrpení. A zlomil to Harry Potter. Takže když mi oznámil, že si k narozeninám přeje další díly.... nejhezčí přání:-)
-Je pátek, děti odjely na chalupu s babičkou a dědou a já zrovna lezu do vany plné horké vody a mám v ruce dvojku vína s hoooodně ledem.
Je potřeba si dělat radost a mít se na co těšit.
Tak hezký víkend mějte.

Filmové okénko

Zprávy z bojiště.
Děti se vrátily z Prahy.
Já se pomalinku, pozvolna vracím do procesu.
Nicméně nesmím to přepálit hned na startu.
Žádná extra náročná činnost a hodně odpočívat.
Filmové okénko pokračuje.
Takže co jsem už viděla?
(Kromě již tří zmíněných v minulém příspěvku...)
Klamač srdcí - viděla jsem už asi potřetí. Ne úplně prvoplánová francouzská romantická komedie. Hlavní hrdina mi dost připomíná kamaráda Adriena. Takže fešák. Velmi příjemné vypnutí mozku....:-)
Všichni už to vědí - španělský temperament v ne úplně dotaženém dramatu. Ale Penelope Cruz a Javier Bardem...na ně bych se mohla dívat i půl dne:-)
Neklid - snový film o lásce a smrti. Přiznávám, že na konci jsem si trochu poplakala, čímž jsem byla sama dost zaskočená. Ale vlastně se mi to nakonec docela líbilo.
Hastrman - dlouho jsem ho plánovala, Urbanovu knížku jsem kdysi zhltla na jeden zátah. Ale za mě dost zklamání a celé to bylo takové nedotažené....nebo jsem jen měla příliš velká očekávání.
Nový papež - už jsem ho tu jednou zmínila. Ale za mě velké ach. Sorentino prostě umí. Mladého papeže jsem milovala a tady se kromě Juda Lawa přidal i John Malkovich. Čekání na poslední dva díly je nekonečné....:-)))
Volver - Pedro Almodóvar a můj oblíbený film od něj. Pouštím si ho dost často a možná právě proto, že ho znám, tak se mi u něj moc dobře stříhalo:-)
Na dnešní večer si schovávám, až zaženu děti do postelí, jeden ze svých nejoblíbenějších filmů.
Prolomit vlny od Larse von Triera. Emocionální ždímačka, Skotsko a úžasný soundtrack.
O svých oblíbených filmech jsem kdysi psala tu.
Každopádně za nějaké další tipy budu vděčná....
....
A kdyby to z fotek nebylo jasné - na eshop jsem doplnila nové sady odličovacích tampónů....:-)

Melancholia

Děti zdrávy.
Tak kdy jindy onemocnět, než o volném víkendu a v době jarních prázdnin.
Chřipka jako trám.
Už třetí den trávím v posteli a prakticky nic nejde dělat.
Takže čas na filmy.
Rozkoukaný Outsider. Skvělý!
Kdy jindy si znovu pustit Begin again...
Rozepsaný příspěvek o fimech....
A pak jsem si z nostalgie pustila Melancholii od Larse von Triera.
Už jsem ji kdysi dávno viděla.Ale tehdy jsem vnímala spíš tu uměleckou stránku a apokalyptické poselství filmu.
Nicméně dnes mě na něm naprosto dostal herecký výkon Kirsten Dunstové.
Několikrát mi u toho běželo hlavou, že určité pasáže by se měly pouštět jako osvěta.
Jaká umí být deprese.
Jak fyzicky bolí.
Jak neschopní jste s ní fungovat.
Že jsem ji ještě tak přesvědčivě zfilmovanou neviděla.
Protože dost těžko umím vysvětlit, co jsem zažívala. Nebo spíš, čím jsem roky procházela.
Úplně mě mrazilo, když jsem se v jednotlivých scénách poznávala.
Život s depresí je těžký
Osamělý.
A já jsem opravdu vděčná, že se mě to momentálně netýká.
Ale stálo mě to nemalé úsilí a velké životní změny.
Možná o to víc mě potom dostává, když i třeba ve filmu vidím kus něčeho, co bylo tak dlouho mou součástí...