čtvrtek 1. srpna 2019

O strachu


Moje maminka mi vždycky říkává, že s narozením dětí se narodí i strach, který nikdy nekončí.
Popravdě jsem se tomu většinou pousmála, protože strach jako takový, jsem zažívala málokdy.
Snažím se dívat do budoucna optimisticky a mám takovou oblíbenou větu: nějak bude.
Proto mě docela dost zaskočilo, že poslední dobou se strachuji víc než obvykle.
A nejen ohledně svých dětí.
Tohle u sebe neznám.
Bát se, jestli Kuba zvládl bouřku na táboře, jestli mu není smutno a co když ho bolí ten uražený zub...
U Emy jsem to prožívala snad ještě víc. Moje malá šestiletá bez problémů zvládla čtrnáctidenní tábor. To jen matka byla úplně na nervy.
A nechtějte vědět, co jsem cítila, když minulou sobotu rodila moje sestra. Uf.
Čím to, že jsem dřív dokázala líp ty svoje strachy pustit a neřešit, čím to že jsem den ze dne sentimentálnější a vyděšenější....
Teď to nemyslím vůbec jako něco negativního.
Vlastně mi to zase ukazuje spoustu nových věcí o mně a o lidech v mém okolí.
Možná tímto postem ani neříkám nic zásadního.
Jen malé zastavení nad tím, že i po skoro deseti letech mateřství objevuji něco, s čím jsem nepočítala. Měla jsem za to, že si budu naopak ve všem jistější a že čím budou děti starší, tím bude všechno víc v pohodě.
Ale asi je to proto, že už to nemám tak pevně v rukou. A že spoustu věcí už bohužel můžu jen pozorovat. A u toho se strachovat, jak dopadnou....

9 komentářů:

  1. Milá Janičko, nejde mi nenapsat k tomu pár vět. Mám úplně to samé.....Když byly děti malé, já mladá holka, tak pocit strachu jsem znala jen občas. Čím víc děti rostly, tím častěji se do mých myšlenek strach vkrádal. A úplně nejhorší je to teď, když jsou obě děcka dospělé, žijí svůj život, dělají věci po svém a já jsem "odsouzena" jen sedět v klidu, z povzdálí to sledovat a nezasahovat do toho. Strach je mým skoro každodenním parťákem a moc ráda bych věděla, jak ho ze svého života vytěsnit. Ale ono to asi nejde. Jakmile se jednou stanete mámou, tak už se ho prostě nezbavíte. A s přibývajícím věkem vaším je intenzivnější a intenzivnější. A teď už opravdu nejde jen o strach o své děti, ale i o moje rodiče, naše pejsky, o budoucnost moji i všech mých blízkých ....

    OdpovědětVymazat
  2. Milá Jani, jak moc Ti rozumím. Mám dva kluky, jako malí byli neustále nemocní, vypiplala jsem je, tech probdělých nocí... a dnes? Přijde mi sms z Nizozemí: máme se skvělě, z tábora: čau mami, upečeš nám tu buchtu? Jsou velcí, samostatní, skvělí... a já sedím doma a bulím, kde jsou mí chlapečci, ale neměnila bych. Když se vrátí, je to hrnec omáčky a šišky knedlíků, přebalí batoh a jedou dál. Ale já se bojím dál a k tomu se přidávají další strachy: o rodiče, o sebe samu... Děkuji za sdílení. Alespoň víme, že v tom nejsme samy. Peťula

    OdpovědětVymazat
  3. Vidím to na 23letém synovi... Co by se mi mohlo stát? Co? Cokoli...Asi to přichází s věkem, s životní zkušeností. A opravdu i s tím,jak děti začínají žít své nezávislé životy a my mámy už nemůžeme zahnat bubáky objetím, bolest pofoukáním a problém rázným řešením.. Ivča

    OdpovědětVymazat
  4. Janinko to je jen otázka věku... čím budete starší tím budou obavy větší, nejen o děti, ale i o stárnoucí rodiče

    OdpovědětVymazat
  5. Bohužel, mám to také tak. Strach o dcery je až chrobný. Snad o ty malé takový nebyl, ale když se po ukončení školy začaly chodit bavit. Nespala jsem celé noci.

    OdpovědětVymazat
  6. Souhlasím. S věkem svým i svých dětí prožívám vše víc a intenzivněji, včetně strachu :), o ně, o všechny své nejbližší... Sluší Vám to, Jani!

    OdpovědětVymazat
  7. Taky to tak mám a asi je to normální. Proto si říkám, že je fajn mít děti v mladším věku, aby je člověk tím strachem nedusil. Vždycky říkám, že rodičovství chce trochu punku. Ale není to vždycky snadné si připomínat, že to je můj strach, ne jejich...

    OdpovědětVymazat
  8. Jojo, nejde mít všechno pod kontrolou.

    OdpovědětVymazat
  9. Ach milá Janičko, milé matky!
    Je to přesně tak! Jsem na tom stejně! O tomto víkendu rodila má "přece malá dceruška" - dospělá to žena. Byla jsem strachy mrtvá a nejraději bych tu bolest šla vydržet za ni....
    JITKO, Vaše myšlenka je fakt úžasná! Je to jen náš strach ....
    Janičko, moc Vás obdivuji za Vaše sdílení a děkuji za něj. Soňa

    OdpovědětVymazat