Vše za 39 a Praha v Brně

A jahody k tomu...
Že je to lehce zmatek?
To máte tak, když se rodina vypraví na výlet a Jana je líná vytáhnout foťák.
Ale v hlavě to pořád ještě vidím....

Na Maxima Velčovského jsem se chtěla zajet podívat dlouho. Tedy ne na něj, ale na jeho výstavu v Uměleckoprůmyslovém muzeu. Ale pořád nějak nevycházel čas. Nakonec jsme byli rádi, že jsme to stihli poslední den výstavy. 

Bavilo mě to, moc. Děti vypadaly taky docela nadšené, jen Kuba měl malinko problém si některé exponáty neodnést domů. Ano, mluvím o zdi plné dětských plastových zbraní.
A o to víc mě mrzelo, že mi utekla komentovaná prohlídka. Ale náplastí mi byl nanuk z Prahy.

Píšu to správně. Praha v Brně je totiž kavárna na nádvoří Pražákova paláce - tedy Moravské galerie.
A právě tady úřaduje moje spolužačka Klára a dělá ty nejlepší domácí nanuky. Kdo máte cestu kolem, doporučuju!
A jahody nakonec, protože začalo moje období.
Jahodovou bublaninu podle Vandy peču už popaměti, opět zmizla a já jsem skoro nic neměla. Klasika.
Takže kdyby to tady bylo lehce jahodově monotónní, omlouvám se, ale jahodová sezóna!!!!
A teď už zpátky za stroj:-)

Zuby nehty se držet

Mohla bych se opakovat do nekonečna, že dobré dny jsou asi právě proto, aby člověk načerpal na ty méně dobré.
Tak nějak je to i teď.
O to víc mě potěšilo, že i přes všechno, co se momentálně děje, jsem se aspoň chvíli dokázala vrátit zpátky do svých šestnácti let.
Už nějakou dobu jsem lanařila své okolí na koncert Zuby nehty do Českého rozhlasu v Olomouci. Žádné velké nadšení a odezva se nekonala. Rozumím, není to úplně jednoduchá hudba na poslouchání a v mém případě je to hlavně velká srdcovka a nostalgie. Prostě kdykoliv slyším kousek, vidím zase tu dospívající Janu, vzpomenu si na všechny ty písničky, které jsem podle této kapely napsala. Na počmáranou lavici na gymplu, kam jsme s kamarádkou vypsaly texty z minimálně dvou alb.
Na svého starého walkmana, který až do zbláznění pouštěl tu jednu kazetu, kterou jsem tehdy měla přehrátou. Na každé straně jiná deska.
Prostě kapela mého dospívání.
Takže bylo celkem jasné, že na koncert musím.
Dámy už  mají sice něco za sebou, ale pořád jim to sluší a skvěle hraje.
Tak pětkrát jsem se za ten večer dojala, celou dobu úsměv od ucha k uchu.
Zjistila, že si pamatuju snad všechny texty a přistihla se, že levou rukou jakoby namačkávám akordy....
Prostě nejlepší náplast na ne zrovna dobré dny.
A těchto malých náplastí se potřeba se držet, zuby nehty....
***
Peněženka, jedna z mnoha, k dostání v Bystřici.
Kabelka trojúhelníková.
Ema po spaní.
Kytka k svátku.
***
A nezapomněla jsem.
Výherce toaletky je komentář č. 97 -  Leeda.
Už píšu mail.

Auta, prosím

Přiznávám, že moc dětské látky nemusím.
Takže když mi přistála do mailu objednávka na cestovku pro kluka a hlavně aby byla s autama....nebyla jsem nejnadšenější.
Ale překvapivě mě tahle látka fakt baví.
Kuba ji okukoval a ptal se, kdy už ušiju něco pro něj. A jestli mi aspoň malý kousek zbyl.
-Zbyl, Kubi, jen počkej tak 2 -3 týdny a jdu na to....
-To se vyspím kolikrát?
-A ušiješ zárověň i toho plyšáčka, co má Ema, jak jsi mi slíbila?)
Ušiju si v první řadě na sebe bič...
-Tak si to, mami, hlavně někam napiš, jo.

V pondělí

Co jsem si odnesla z víkendu?
Že i když nestihnu všechno, co si naplánuju, je to někdy lepší. Prostě jen tak nechat věci plynout.
Odpočinula jsem si asi nejvíc za poslední rok.
Mám spálená ramena, bolí mě zadek od kola a už si tři dny zpívám pořád jednu a tu samou písničku.
A nemůžu se jí zbavit...
Čtu novou knížku a jsem nadšená. O té vám určitě ještě povím.
Naučila jsem se do smoothie mixovat zeleninu. Nic nového, ale pro mě Amerika.
A když už jsme u ní - rozloučila jsem se se sestřenkou, která nám za moře na rok odfrčela.
Poprvé jsem byla letos plavat. A rovnou dvakrát. Zjistila jsem, jak moc mi voda chyběla.
Byla jsem na koncertě Míly Königa v rámci Divadelní flóry a fakt jsem se nasmála.
A měla jsem nejlepší nudle na světě. Nebo aspoň v Olomouci:-)
***
S Emou doma.
Jsem vlastně překvapená, že mi po víkendovém nasazení (něco jako akce "S tebou mě baví svět") zůstala doma jen lehce nachlazená Ema.
Takže i když mám práce nad hlavu a slečna se tím rozhodně nezaobírá, zatím to nějak funguje.
A to co vidíte na kuchyňském stole - je deset toaletek do Bystřice. Už se hrozně těším.

Šestiletka

Na dnešek jsem příspěvek neplánovala, ale pak jsem koukla do kalendáře....
Je to dnes přesně šest let, co jsem napsala první příspěvek.
Vděčím tomuto blogu za mnoho.
A i když bych dneska mohla být sentimentální až hrůza, jsem vlastně hrozně radostná.
Šest let za mnou.
A to taky díky vám.
Všechno nhejlepší, milý blogu!
***
Toaletka je pro vás, respektive pro někoho,kdo bude mít štěstí a já ho v pátek vylosuji z příchozích komentářů.
Nic po vás nechci, jen mi tu nechte svůj mail. A možná se malinko radujte se mnou.
Hezkou sobotu...

Doufám

Pokud to vyjde, budu mít pár dní jen sama pro sebe.
Plán už mám.
Budu číst, trochu šít, hodně spát, poslouchat ticho, chci si zajít na koncert a hlavně bych byla ráda sama.
Na to se těším nejvíc.
Čas od času je to potřeba.
Abych mohla fungovat, musím být i malinko sobecká a vyexpedovat muže s dětmi.
Takže doufám, že všechno vyjde jak má.
A tím omlouvám absenci zítřejšího příspěvku. Prostě pár dnů volna. Rozumíte mi, že?
Nic, jdu balit...:-)

Rozhovory 2

Celé dnešní dopoledne vedu rozhovory - bohužel ne se sebou, ale s Emou.
Zase rýma.
Pořád dokola.
Jak rýma, tak naše konverzace.
Proč, jakto, princezna Elsa, víš mami, puzzle, pastelky, Locika, taneček a tak.
Být rodičem je někdy tak náročné na zachování rozumu....
***
Další cestovní do porodnice.
Takové se šijí samy.... teda skoro:-)

Rozhovory

Už od dětství se sebou vedu rozhovory.
A docela dost často se při tom přistihnu.
Přehrávám si situace, které se nevyvedly, které se teprve mají stát, které bych si přála, kterých se bojím a které se určitě nikdy nestanou.
Jako bych koukala na film, jen s tím rozdílem, že děj můžu ovlivnit.
Baví mě to.
Nejčastěji když čekám na tramvaj, nebo v ní jedu, večer před usnutím v posteli.
Přemýšlím, co by ten druhý řekl, jak se zachovám já, nebo jak jsem měla zareagovat.
Představuji si, co všechno by mohlo být, jaký asi je ten člověk, co kolem prochází po chodníku. 
V podstatě je to takový můj imaginární svět, ale já se tam docela ráda ztrácím.
Protože přiznejme si to, někdy je ten náš reálný svět tak náročný, že vypnout na chvíli hlavu, je vlastně hrozně potřeba.
Znáte to taky?
Mluvíte sami se sebou, jen tak beze slov, v hlavě?
***

Ty chvíle.
Ráno v tichém bytě.
Káva z nejkrásnějšího kafáče.
Ema a její barevné plochy. Hodně mě to baví.
Kytka z Pohořan. Od dětí a muže.
Budík z blešáku. Přesně takový měli rodiče a teď ho Jiří dotáhl k nám.

Pro Barču

Tohle je ta radost z předané kabelky.
A já jsem ráda, že jsem to viděla naživo....
***
O víkendu jsme odložili děti na chalupě a vyrazili na svatbu kamarádů.
Pravda, ještě dnes mě trochu bolí hlava, ale bylo to tak fajn!
Jen mám ten dnešní rozjezd trošku zpomalený. Ale pondělky jsou vždycky tak trochu startovací, ne?
Uživejte!

Do koše

Včerejší záměr nafotit vám nový koš jaksi moc nevyšel.
Výsledek tu.
Dnešní pokus. Ale rychle, protože se mi v troubě pálí svíčková a za chvíli musím vyzvednout děti ze školky.
Nestíhám.
Na všech frontách.
Ale sranda je, o tom žádná.
Mějte hezký víkend.

Díky!

O své lásce k líným a pozdním snídaním jsem se vypsala asi už dostatečně.
Pohankové vločky, ovesné kaše, bílý jogurt, hodně ovoce, med, arašídové máslo....a jsem vaše.
Nicméně důležitý je fakt, že můj muž dlouho odolával a moc se netvářil.
O to větší překvapení po mě bylo, když ze dne na den je začal vařit místo mě. A já na tom neměla žádnou zásluhu. (To píšu maličko ukřivděně). Může za to trenér mého muže. Čímž mu děkuju, protože je strašně příjemné ráno přijít do kuchyně k nachystané snídani. Palec nahoru!

*****

Občas moc nejde mluvit.
Tak aspoň obrazem.
Dnešní dopoledne...

Kieslowski

Ještě trochu jedu na víkendové vlně.
Líně stříhám látky, podruhé ohřívám ranní kafe, pouštím si pomalou hudbu.
Kochám se došitou taškou z chevronu a šedé kůže - respektive zrecyklované kožené sukně.
Poslouchám Kieslowski. Objevila jsem je teprve nedávno, ale baví mě. Moc. A naživo byli ještě tak milionkrát lepší.
Jsem hodně překvapená, jak dobré kapely u nás máme. A jak málo jich znám.
Napravím to. Dnes začínám...

Nemůžu si pomoct

Pořád dál kupuju po sekáčích nové šedé svetry.
Prostě šedá je moje barva a i když si sem tam propašuji do šatníku nějakou jinou, třeba mintovou na legínách, stejně se věrně vrátím k šedé.
Navíc když jsem teď díky kamarádce objevila pár nových sekáčů...
A pak ještě ty chia semínka. Lepší malinový puding jsem neměla. Možná že to bude tím kokosovým mlíkem.
Nebo pátkem.
Moje dnešní radosti.
Zcela materiální:-)

Pořád se učit

Když se stane koníček prací, logicky se nabízí, že člověk se do toho obuje ještě víc.
Asi to tak u mě malinko je. Ale protože si uvědomuji, že musím umět i vypnout z modu "šiju", pustila jsem se v poslední době do pár "nových" věcí.
• Oprašuji angličtinu. Nebo spíš začala jsem chodit na konverzaci. Abych víc zapojila mozkové závity, rozšířila si slovník, nebo jen změnila prostředí. Cokoliv si vyberete. Ale je to osvěžující. To každopádně.
• Začala jsem hrát na ukulele a těší mě každý pokrok. Hudbu mám ráda a vyměnit kytaru za něco menšího, co (jak s oblibou říkám) se vejde do kabelky a naučit se úplně jiné akordy, byla výzva.
• Učím se poznávat nové lidi a nestresovat se z toho. Pro někoho věc jednoduchá, pro mě jako introverta je to občas docela náročné. Ale obohacující.
• Znovu jsem se pustila do odborné literatury, kterou jsem od porodu Kuby měla v ruce jen minimálně. Studovala jsem dějiny umění a přiznávám, že jsem z toho skoro úplně vypadla. Takže přečíst si něco z oboru je občas docela náročné. Ale zase na druhou stranu mám pak ze sebe hodně dobrý pocit.
Naposledy jsem se pustila do Vyplenění Říma od Chastela, což jak si pamatuji, byla jedna z knížek, která se mi četla snadněji...
...
Cítím potřebu se pořád něco učit. Neustrnout.
Pravda, že zkolidovat to s dětmi není vždy snadné, ale některé věci můžeme dělat společně (ukulele si oblíbily) a je ještě spousta věcí, do kterých se plánuji pustit a na které se těším, že do nich děti zapojím.
Co zkoušíte vy? Co vás baví? A jak to vlastně máte?
Hezký čtvrtek...
***
Kabelka ilustrační.
Došitá, odeslaná. Jen rychle vyfocená na stěně v obyváku.
Dnes už tam visí jiná....

Kdyby nebyla růžová

...tak nevím, co by Ema dělala.
Polštář si vyprosila.
Svačinku pro panenky nachystala.
Jen ten košík jsem si, s dovolením, ušila pro sebe.
Jsem totiž taky holka a růžovou můžu. Čím jsem starší, tím víc:-)
A tu kočku od Jaroslava Ježka...to byla prostě dlouhodobá potřeba ji mít. Brusel mě dostává ve všech směrech.

Krátce

Jak strávit úterní dopoledne, když je venku opravdu hnusně?
Smysluplnou konverzací s Emou a šitím kabelek.
Jen ten rozhovor s naší lady mě natolik vyšťavil, že už ze sebe asi dnes víc nevymáčknu.
***
Tři kousky nachystané do Bystřice.
Pokud se vám líbí, přijeďte si pro ně!

Punk Prayer

Moddi vydává nové album.
A ne jen tak ledajaké.
Přeložil, znovu zhudebnil a přezpíval  po svém 12 písní, které nebyly přijaty kladně, které byly režimy zakázány, nebo byly nějakým způsobem kontroverzní...
O Eli Geva jsem už psala.
Punk prayer je píseň ruské skupiny Pussy Riot v novém kabátě. Přesně ta, kvůli které skupina strávila dva roky za mřížemi.
Příběh asi známe všichni. 
Nevím moc, co k tomu napsat víc.
...
Jen že v dnešní době je svoboda slova tak důležitá. Tak křehká.
A vlastně veškerá svoboda.

Fandím tomu klukovi čím dál víc...
A už se nemůžu dočkat slíbeného koncertu v Olomouci.