Pan Jiroutek

V pátek jsem si udělala výlet do Prahy.
Tam a zpátky do Olomouce - zhruba sedm hodin za volantem.
Ale stálo mi to za to.
Od Evy z Nily jsem si přivezla Pana Jiroutka -jak láskyplně nazývám svou novou/starou komodu.
Opět jsem kvůli ní přeskládala dílnu.
Ale když já ji tak nutně potřebovala.
Na všechny ty zipy, střihy, papíry...
Skříňka je jak jinak než z padesátých let, navržená Jiřím Jiroutkem a prezentovaná na bruselském Expu v roce 1958.
Zasloužila by si samozřejmě víc prostoru, ale toho se mi už v ateliéru nedostává.
Každopádně radost mám z nového kousku velkou.
Tak hezký start nového týdne všem.

Poprvé

Poprvé za výzdobou nestojím já.
Nechala jsem to na dětech a dopadlo to na výbornou.
Možná je na čase, nechat jim víc volnosti i v jiných oblastech.
Už zvládají vyskládat a naskládat myčku.
Utřít nádobí.
Vynést koše.
Vytřídit odpad.
Očistit a kankrájet houby.
Okrouhat brambory a  Emina specialita je mrkev.
Pověsit prádlo.
...
Jediné co drhne, je úklid jejich pokoje.
Přijde mi, že je to neukliditelná džungle, kde si i papíry žijí vlastním životem a množí se samy od sebe, nehledě na to, kolik jich vyhodím.
Po hodině hádek a přesvědčování, že musí děti uklidit a následném řízeném vyčistění pokojíčku, stačí pět minut a jsme tam, kde jsme byli na začátku.
Ale to s Velikonoci nemá nic společného.
Jen mě to při pohledu u kuchyně, kde je to docela pěkné, do otevřených dveří pokojíčku, kde je opět výbuch bomby, dost vytočilo.
Takže abych nebyla negativní, budu se dnes dívat spíš na okno v kuchyni a na naše voskovková vajíčka.
Hezké Velikonoce mějte!

Geometrické jaro

Moje geometrií posedlé srdce plesá.
Tohle mě na mojí práci baví - fotit si svůj porcelán, hrát si s látkami a šít, co mě napadne.
Občas je to tak fajn...
Hezkou středu všem.
....
Ps. Na e-shopu geometrické jaro right now:-)

Na co se těším v dubnu

Měla jsem v plánu napsat příspěvek s březnovými tipy a na co se těším - a ejhle, máme konec března.
Duben bude náročnej.
Čeká mě hrozně moc práce.
Chystáme v květnu veganský festival - o kterém ještě napíšu víc, ale práce s tím je samozřejmě teď.
Připravuji zboží na dvě prodejní akce, takže šiju a šiju a šít budu  - až se ze mě bude kouřit.
Samozřejmě že se těším, ale přece jen, je to práce.
Takže na co se opravdu těším?
Na medvědí česnek. Už pomalu začíná a já se nemůžu dočkat špenátu z něj. A pesta.
Těším se na koncert své oblíbené kapely v Garchu - podařilo se a po dvou letech plánování jsme je ukecali. 20. 4. budeme mít v Olomouci Teepee.
Těším se na další olomouckou Pechu Kuchu.
Těším se na wellnes odpoledne, které jsme si naplánovaly s kamarádkou a já doufám, že když si to na píšu na blog, tak to tentokrát dopadne...(cha!).
Těším se ke kadeřnici. Nechodím často, ale když už - tak se nechám pořádně opečovat.
Těším se na výlet pro koženky, který jsem odkládala celý březen a teď už to hoří. Budou nové barvy a já tak ráda jezdím autem....
Hlavně se těším, že už začalo jaro a já konečně vytáhnu všechny svoje bundičky.
Na co se těšíte vy?

Začátek filmu

Občas něco nevyjde, jak jsme plánovali.
Učím se pracovat se svými představami a výslednou realitou.
To co bych chtěla přes týden stihnout a co je potřeba, než do toho vpadne nemoc dětí a moje celodenní migréna.
Přesně takto to bylo minulý týden a já jsem s tím vůbec nic nenadělala.
Je pro mě docela stres se srovnat s vlastním neúspěchem - a tak, když se mi podaří vidět věci z druhé strany a na jinak ne úplně pozitivních věcech najít něco dobrého...gratuluji si.
Na celodenní migréně, pravda, moc pozitiv nenacházím, ale aspoň jsem dospala svůj deficit.
Díky Kubovu nachlazení jsme spolu strávili den doma a nakonec to bylo moc fajn.
Na sobotním obědě, který dětem nechutnal....zbylo víc té skvělé rajčatové omáčky pro mě.
....
Podobné je to i u této fotky.
Fotil ji kamarád zhruba před rokem a jak je vidět, první fotka na filmu úplně nevyšla. Tedy aspoň podle něj a hrozně se mi omlouval a byl z toho dost přepadlý. (Doufám, že nečte můj blog).
Podle mě, je ta fotka skvělá.
Vypadám na ní šťastně.
Vlastně čím víc se na ni koukám, tím ji mám raději.
I přes ty kruhy pod očima, žádný make-up a opar na rtu.
Občas i pokažený začátek filmu umí být překvapující.
Díky Joe.

Když už jsme u toho retra

Nejen hrnky, židle a staré harampádí.
Retro je prostě v kurzu.
Takže se na látkách objevují vzory, které frčely už v dobách dávno minulých.
A to je dobře, protože některé jsou skvělé.
Třeba tyto tulipány.
Opět jsem se nedostala k nastřiženým batohům, protože látka zvítězila a tak tu mám tulipánové duo.
Navíc mám opět home office, nemocný Kuba a to jsem si musela něčím zvednout náladu.
Čím si zvedáte náladu vy, když se nedaří?
(Čokoládu už jsem dětem snědla....)

A už zase pondělí:-)

Ač jsem to úplně neplánovala, víkend byl spíše pracovní.
V nadšení z nové látky jsem se pustila do limitovaných kousků, které byly do pár hodin pryč.
Zítra už většinu z nich odesílám, tak jsem si je aspoň rychle vyfotila na stole.
Opravdu, Markét, smekám. Moc se ti to povedlo.
Dnešek byl spíše odpočinkový, protože nákupy, poslední papíry k daním a ta zima venku mě naprosto odrovnaly.
Čaj a po dlouhé době knížka.
Peter May je jedním z mých oblíbenců, takže hurá do ní.
A vám všem hezký začátek týdne...
.....
Díky moc za přání k narozeninám. Udělali jste mi radost.

33

Dnes je mi 33.
Už od včerejška, kdy vznikly tyto fotky, intenzivně myslím na to, co bych si sama sobě popřála.
A nejen na to.
Taky se dost vracím ve vzpomínkách k tomu, jaká byla ta pětadvacetiletá Jana, když se narodil Kuba.
Jak moc jsem se za těch osm let mateřství změnila.
Kolik vrásek od té doby mám, ale že mi vlastně nevadí a mám je ráda.
Jak se mi změnilo tělo. Jak se měnil i můj vztah k němu a vlastně vůbec k sobě samé.
Kolik cesty jsem za těch posledních osm let ušla.
Jak se měnily moje názory, priority.
Třicetitříletá Jana je mnohem méně důvěřivá, víc cynická, mnohem víc tuší, co v životě chce, a co ne.
Je mnohem víc uzavřená, než bývala, mnohem citlivější, ale taky asi víc upřímná.
Má práci, která ji baví a o které před osmi lety ani netušila, že by ji mohla mít.
....
Neprožívám aktuálně zrovna jednoduché období, ale i přes všechno těžké, co momentálně žiju, jsem asi nejšťastnější za poslední roky. Konečně po letech se učím říkat, co opravdu cítím, čeho se bojím, co chci.
A to bych sama sobě přála nejvíc. Abych na té cestě životem neztratila sama sebe.
Abych dokázala jít za tím, co je pro mě důležité, i když to třeba ne vždycky bude jednoduché.
Abych dokázala víc se postavit svým strachům.
A víc bojovat za to, čemu věřím.

Květovaná

Ještě jeden krátký příspěvek na téma prokrastinace bych si dovolila:-)
Někdy nejde jinak, než ukrást kousek látky na mikinu a ušít si něco pro sebe. Omlouvám si to blížícími se narozeninami a taky, že budu ladit k mikině.
Plánuji aspoň dva podobné limitované kousky na e-shop, látky mám naštěstí dost.
Ale chápete mou fasicinaci touto látkou ne? Zvlášť když k tomu mám ten diář.
A taky to jaro.....

Do koutu

Občas prostě musí ustoupit práce radostem.
Ne, že bych neměla co dělat.
Ale když je toho moc, tak si člověk nějakou tu radost udělat musí.
Takže jsem vyklidila jeden kout v dílně a nastěhovala tam noční stolek, který pár let čekal v garáži, pak na chalupě a právě nastal jeho čas.
Stejně tak do dílny putovala thonetka, kterou jsme dřív měli v kuchyni.
A já mám aspoň na chvíli jeden reprezentativní kout v dílně, kterým se můžu kochat.
Teda do té doby, než honěčím zaházím:-)