Letos trochu netradičně

Náš adventní "věnec".
Chtěla jsem trošku změnu.
Kulatý základ by tam ale byl.
Kus dřeva z chalupy, silné ruce mého muže, větvička ze stromu a stromečková prostírka.
Těšení na Vánoce pomalu začíná.
Tak hezký víkend a první adventní neděli.

Něco za něco

Když jsem si v úterý u Lenky kupovala tuto úžasnou kytku, měla jsem zato, že si prostě dělám předčasného Ježíška.

Nakonc je to docela dobrý balzám na nervy.

Dívat se na něco hezkého.

Včera jsem absolvovali rychlou cestu na pohotovost. A Kuba je o devět stehů krásnější. 

Já mám o pár šedivých vlasů víc.

Výhledově budu s dětmi doma o další týden déle.

Takže pevné nervy budou potřeba.

***

Kokedama s tchyniným jazykem ze Zahrady na niti.

Kus mého šicího koutu.

Koženkový košík a v něm naše dvě vyrostlá avokáda.

3 hodiny

Těšíme se na Vánoce.
Jinak si to neumím vysvětlit.

Můj tříhodinový výlet do Prahy.
Tři hodiny v poklusu.
Ale bylo to TAK fajn.
Rychlosraz s kamarádkou.
Workshop s Ikeou. Výsledkem je náš nástěnný věnec.
(Nevydržela jsem do začátku adventu a už visí v kuchyni.)
Hodně příjemné setkání to bylo. Díky za pozvání.
Potom už jen blesková zastávka u Lenky v jejím nejlepším obchodě.
A dokonce jsem stihla i knihkupectví a pár dárků.
No a samozřejmě regiojet, kávičky, čajíčky....a to ticho na čtení ve vlaku....Někdy k nezaplacení.
Místo toho abych byla unavená, mám dneska takovou radost a tolik energie....

Advent za rohem

Advent za rohem, a protože mám doma opět obě děti, hrajeme si.
Třeba zapalujeme lampičky.
Pětilitrovka od zelí, papírové hvězdičky a svíčka.
Spolupráce maminka + Kuba.
Ty svíčky k Vánocům tak nějak patří, aspoň mám ten pocit...

Víkend v mlze

Z víkendu v Albeřicích.
Rádi se sem vracíme.
Počasí bylo sychravé.
I když mám raději teplo, musela jsem dát svému muži za pravdu, že to má něco do sebe.
Dlouho mi neudělalo takovou radost jít do kopce.
Dýchat ten ledový vzduch a přes mlhu někde tušit Sněžku.
A pak aspoň malý výhled do Polska.
Škoda, že nebylo víc času.

Tak teda jo

Podlehla jsem.
Černobílá a karamel.
A ten chevron....
Pro mě. Jenom pro mě.
Ke kabelce ještě i toaletka.
Když už marnivá, tak pořádně.
A teď si ji jdu nacpat věcmi a pobíhat s ní po bytě.
Ovšem až Ema usne.
Krásný víkend mějte!

Žít přítomností

Z ložnice
***
Fotka moc s dnešním příspěvkem nesouvisí, ale potřebovala jsem se dívat na něco hezkého.
Dneska dopoledne jsme společně s Emou nesly na hřbitov zbytek květin ze včerejšího pohřbu.
Mrzí mě, že se s širší rodinou potkáváme tak málo.
A toto setkání nebylo nijak příjemné.
O to víc jsem si uvědomovala, jak důležité je ten kontakt udržovat. Jak důležité je snažit se mít hezké vztahy.
Odpouštět.
A žít přítomností.
Protože člověk nikdy neví.

Mobear

Várka medvědů.
Někteří na přání, někteří Emě k Vánocům.
Aby doplnili rodinku, která se nám doma docela rozrůstá.
Kníratý nebyl původně v plánu, ale Ema postrádala medvěda tatínka. A když už máme ten movember, že...
Ještě že aspoň jedno naše dítě adoptovalo všechny moje šité hračky....
U Kuby to totiž na plné čáře vyhrály auta a meče.
Jen si nejsem jistá, jestli si po Vánocích Ema bude vůbec mít kam lehnout. Jen teď totiž usíná s celým zvěřincem...

Svítí

Svícen od mého muže.
Malá radost v pošmourných dnech.

Prodloužený a instantní

S dětmi máme opravdu prodloužený čas spolu.
Od minulého pondělka jsme doma všichni, nachlazení.
Do toho byl můj muž tři dny pracovně pryč a tak jsme se opravdu užili.
Hlavní náplň: vyrábění a domečkování.
Pečení.
Hned jak bylo líp, ven.
Pouštět draka.
A jak je trošku vidět na fotce, Kuba to zvládá už úplně sám.
Náš velkej kluk.
A potom taky dvě instantní.
Z mého rychlo-výletu do Ostravy a jedna večerní vyšívací.
Aby byla medvědí rodinka komplení, aneb Ježíšek se chystá.
Plus náš nový rodinný objev - Ben Howard.
Jeho poslední album k poslechu tady.
Prostě si na těch fotogenických písničkářích jedem.