Eli Geva

Dnes si nutně potřebuji zvednout náladu.
Něco na mě leze, nachlazené děti se od rána perou a hádají, pořád ještě nevím, co bude k obědu, v koupelně hromada špinavého prádla....uf.
Tak se těším aspoň z nových štítků do kabelek, toaletky ušité podle Mariny Quilt a taky tím, že je pátek...
A v neposlední řadě si už asi popáté pouštím tuto písničku od Moddiho. Hodně mě zaujal příběh nepřijaté písně a odloženého koncertu v Tel-Avivu. Víc si můžete přečíst pod samotnou písničkou přímo od Moddiho.
Už jsem to tu psala, ale s velkým obdivem Pala sleduji. S jakou pokorou píše, hraje....A jak jemně dokáže říct to, co je opravdu důležité.

Na větvi

Nové dekorace v pokojíčku.
Větev z lesa u chalupy, ptáčci ušití o víkendu.
Nové pomsky, krabice polepené tapetou.
A taky trochu uklizeno.
Už bylo načase.
Mám doma obě děti a protože se pustili do hraní opravdu od podlahy, bylo pak potřeba uklidit.
Společně jsme to zvládli. Aspoň na chvíli, než zase začnou stavět další pevnost/autobus/tank/motorku....

Venku

Prodloužený víkend jsme strávili bez tatínka.
Ten si hodil na záda batoh a vyrazil na vandr.
dva dny na chalupě a dobře jsme udělali.
Kuba pomáhal dědovi s těmi echt chlapskými záležitostmi.
Takže hodně sekal, řezal a organizoval.
I přes tu zimu bylo nádherně.
A ten vzduch...!

Jednou se to bude hodit.

Máme v rodině několik sběračů/shromažďovačů.
Jednou z nich je maminka.
Nemá to srdce skoro nic vyhodit a domů nosí další a další kousky.
Popravdě, sama s touto vlastností taky docela bojuju. Ale oproti mamince v sobě mám i kus tatínka. A tak jednou za čas přichází nemilosrdná čistka.
Ale některé věci se nevyhazují. A za to jsem opravdu ráda.
Když mi o víkendu maminka ukázala, co měla schované ve skříni, dojala jsem se.
Zimní bunda, kterou mi jako ani ne dvouleté ušila.
A Emě je akorát.
Je tak precizně ušitá. Mám se opravdu ještě co učit!

Dlabeme

Dostali jsme dýni.
A protože Kuba dlabal už ve školce, museli jsme i doma.
Hned jak Ema v sobotu po obědě usnula, pustili jsme se do toho.
Nadšení obrovské.
Hlavně pak večer, když svítila.
Místo večerníčku oba seděli u balkónových dveří...

V poklidu

Dneska všechno nějak v poklidu.
Ema krmí svoje miminka, já s háčkem v ruce a ve společnosti Damiena Rice.
Prodloužený víkend před námi...
Jsem ráda.
***
Poslední z medvědů, hotový už pár dnů, ale nebyl čas ho pořádně vyfotit.
Gerbera, kterou dostala Ema v květinářství. S prodavačkami to umí. Nikdy neodchází s prázdnou...
Rozháčkované kytičky na starý Kubův/nový Emin kabát.
Košík na bavlnky, ušitý ze zbytku látky z tašky ze včerejšího příspěvku. Hotový už delší dobu, ale slouží....
Uklizený obyvák, aspoň na 5 minut.
Dnešní radosti.

Tak kterou dnes...?

Oboustranná kabelka z potištěných látek.
Nemohla jsem se rozhodnout jestli trojúhelníky nebo křížky, výsledek je kombinace.
Šedý základ, pár brambor, černá barva na textil...no vždyť už to znáte.
Kontrastně bílé prošití, mosazné detaily.
Aby taška nebyla úplně smutná, přidala jsem dovnitř hořčičně žlutou podšívku.
Kableka je jednoduchá, ale mě baví hodně.
A pro dnešek už nohy nahoru a teď nový díl Downtown Abbey... když už ta Ema spí, že!

Můj dům, můj hrad

To si tak děda s babičkou pořídili novou ledničku.
A maminka musela vyrobit dům.
Takže nůž, nůžky, izolepa.
Dvacet minut.
Radost veliká.
A taky míň prostoru v pokojíčku.
Ale vždyť je to jen na chvilku, že...
Hned jsem si vzpomněla, když byl Kuba menší....a my zrovna koupili pračku.
V tomto ohledu je blog opravdu deníkem....

Unavená superžena

Za včerejšek jsem se opravdu jako superžena cítila.
Hrozně moc jsem toho stihla, i přes vybitou baterku v autě, Eminu nespolupráci na procházce, déšť....
Dokonce mám pocit, že jsem si tu energii vybrala z několika dnů dopředu.
Protože dnes od rána mi to všechzno nějak nejde.
Opět jsme s Emou zaspaly.
Odcházely jsme z domu a za sebou nechaly výbuch bomby...
Dvakrát jsem se vracela. Zapomenutá peněženka, mobil.
Odmítla jsem dobíhat na tramvaj.
Dvakrát.
A to je den teprve v půlce.
Ale abych nebyla jen negativní.
Dokončený a předaný medvídek pro Timiho.
Vyrobený domeček z obalu na ledničku dětem do pokojíčku. (comming soon)
Jablečno-mrkvová buchta/auta Kubovi do školky.
V jedenáct večer dodělaný drak na dnešní školkovou slavnost. Foto jsem už nezvládla.
Dočtená knížka o půl jedné ráno.
Proto ty kruhy pod očima:-)

2

Za  necelé dvě hodiny to budou dva roky od narození Emy.
Uteklo to.
Z malého miminka je velké slečna.
Hrozně moc se rozmluvila, ví přesně, co chce a tvrdohlavá bude asi po mně...
Tak jako svůj příchod na svět ohlásila pláčem, stejně dnes i oslavuje. Asi nemá úplně nejlepší den.
Její porod nebyl nejjednodušší, ale jsou momenty, na které vzpomínám docela ráda.
Už nějakou dobu na tento den intenzivně myslím.
Možná je to pod vlivem nově narozených miminek mých kamarádek.
Taky tím, jak jsem třídila fotky a vykoukly na mě ty z porodnice.
A pak se otočím, vidím ji si hrát a opět se dojímám, jak krásnou holku doma máme.
Jak umí být něžná, jak hezky zpívá, jak je vtipná...
I když denně zuřím, rozčiluju se, tak jsem moc ráda, že je s námi.
Emičko, krásné narozeniny.
***
Včera při ukládání do postele.
Ema a její "miminka".