V poklusu

První den nového školního roku si můžu odškrtnout.
Snad se povedlo vykročit pravou.
Přála bych si letošní rok tolik nespěchat.
Ty rána bývají zběsilá a mám pocit, že mám pořád zpoždění.
Vlastně jsem v neustálém poklusu a když pak můžu zpomalit, tak zjišťuju, že mi to ani nejde.
I když dnes se mi to na malý moment povedlo.
V podvečer jsem vyjela s kamarádkou k "našemu" rybníku a čvrt hodiny jsme plavaly. Voda byla už sice studená, ale ten pocit za to stál...
A pak zase návrat do mého tempa.
V podobném poklusu nachystat dětem svačiny, věci na další den, upravit fotky, nahodit zboží na eshop, pověsit prádlo, vypít si svůj džus s ledem, dopsat blog a padnout do postele.
Tak dobrou noc/krásné ráno...a zpomalte:-)
*****
Jak jsem slíbila, další várka čelenek "Od soumratu do úsvitu" je skladem a spousta nových koustků taktéž.

Září

Když jsem dnes ráno obracelala list v kalendáři, lehce jsem si sumírovala, jaké to letošní léto bylo.

Tentokrát jsem neměla moc očekávání, co bych měla/chtěla stihnout. Vlastně byly naplánované jen Colours a tábor s dětmi. Zbytek tak nějak vyplynul. Přiznávám, že to letos moc pecka nebyla.

Ale asi jsem prostě potřebovala zvolnit a nic extra nehrotit.

Takže hodně chalupy, práce, malé výlety.

Malinko teď propadám depresi, že jsem si to léto pořádně neužila, jak rychle uteklo a že už je září.

Ale žáří je ještě prakticky léto ne?

Takže na co se tento měsíc těším a co bych chtěla?

- Pojedeme s Myynou na Mint market do Brna. 24.9. Snad tam víc neutratím, než vydělám:-)

- Těším se až začnu nosit svou sekáčovou koženou bundu. 

- Roztrhala se mi po letech moje malá kabelka, takže si zasloužím ušít si novou. Juchů!

- Těším se ke kadeřnici. Dlouho jsem tam nebyla a po létě to chce se nechat trochu opečovat.

- Budu si opět muset zvyknout na pravidelný režim. Ranní vstávání s dětmi mě sice zabíjí, ale pravidelnost mi jenom prospívá. Takže vlastně jsem za začátek školy ráda.

 - Chtěla bych si ještě párkrát zajet zaplavat do rybníku. Ve středu jsem plavala naposledy. Už mi to přišlo studené. Tedy plán je jasný, víc se otužovat.

- Dokud nebude ještě milión úkolů ve škole, vytáhnout děti na kola a běžet vedle nich. Proč to nedělám častěji? 

- Víc vařit. Docela mě to poslední dobou bavilo a dětem chutnaly. Včerejší špenátové lasagne byly naprostá bomba.

- Pracovat se svým vztekem. Mám tendence to polykat a neventilovat a pak to jednou za čas prostě přeteče. V poslední době víc než jednou. 

-Aspoň jednou týdně vyrazit mezi lidi. A mluvit s nimi...

*****

Co že s tímto příspěvkem mají společné hrnky? 

Nic.

Ale ty čtyři jsem dostala od Andrey Tachezy a udělaly mi opravdu radost.

Už jich mám fakt hodně a to nemluvím o těch dalších v dílně.

Všechny používame. Takže se na poličce točí podle toho, které jsou zrovna špinavé... I když já mám samozřejmě tendence je pořád rovnat, co si budeme říkat.

Ve vile

Zrní ve vile Tugendhat.
U toho jsem nemohla chybět.
Obzvlášť, když ve vile pracují moje dvě spolužačky a ještě to vycházelo na konec mé pracovní "dovolené".
Vypnutí hlavy. Doslova.
A velká radost.
...
Jak v praxi fungují moje popruhy na kytaru můžete vidět na Honzovi na předposlední fotce:-)

Z postele

Znáte ty momenty, kdy všechno tak tíží, že má člověk pocit, že už nemůže dál?
Posledních pár dní jsem měla náladu pod psa.
Realita na mě dopadala jako těžká deka a já měla strach, jak to všechno zvládnu.
Nic mě netěšilo, budila jsem se nad ránem a tep se ne a ne zklidnit.
Neviděla jsem na budoucnosti nic pozitivního, jen hromadu práce a starostí.
A dost jsem si poplakala.
Nemůžu říct, co se změnilo, protože to sama nevím.
Ale v jeden moment jsem seděla na křesle v dílně a koukala se z okna. Za mraky prosvítalo slunko a přímo mně do očí.
A já začala konečně na všechno koukat z druhé strany.
Jsem zdravá, mladá, mám dvě skvělé děti, práci, kterou miluju a i když to bude náročné se uživit, neměnila bych.
A co že jsem rozvedená ve třiatřiceti.
Mám toho ještě tolik před sebou.
A já jsem opravdu zvědavá, co všechno je pro mě nachystáno.
Tak jen hlavu vzhůru a odvahu, Jano.
Život je těžkej, ale tak krásnej.

:-)

Aspoň maličko se rozmazlit.
Mimo plán si ušít čelenku k novým šatům.
A když už tu nejkrásnější látku mám v ruce, nastřihnout i pár toaletek.
Vždyť mám přece tu dovolenou, ne?

Na dovolenou

Strašně moc bych si přála mít dovolenou.
Přesně takovou, kde bych mohla vypnout telefon, nepracovat, být nejlíp skoro sama a kdybych si mohla vymrčovat, tak někde u moře. Poslouchat vlny, čichat slaný vzduch, dávat si kávičky, pít červené víno a jíst fíky.Aspoň na tři dny.
Plány byly, skutek utek.
Takže můj týden bez dětí vypadá opět pracovně.
Však ono to jednou dopadne.
Abych ale nepropadala depresi, naordinovala jsem si povinné denní plavání na nově objeveném tajném rybníku kousek za Olomoucí (tentokrát nic neprozradím, protože by to už nebylo tajné).
A samozřejmě aspoň jednu další radost denně.
Včera to byla návštěva jedné mé milé, dnes kafe s další a k tomu tento úžasný hrnek, který mi dovezla od jiné kamarádky.
A taky balíček od Marti. Tu určitě znáte pod značkou MMMoje. Ušila mi šaty a poslala tisk zenové holky. Ta na mě čekala už pár měsíců a nějak jí bylo souzeno se proběhnout párkrát po olomouckém kraji, než ji pošta konečně zvládla doručit.
Už visí a dělá mi radost.
Kromě toho mě taky těší, že jsem konečně zvládla naskladnit na e-shop všechny nově ušité toaletky, čelenky, kabelky a peněženky. Je toho hodně, tak se určitě koukněte.
A co těší vás? Hezký začátek nového týdne.

O remosce a důslednosti

Jestliže je něco, v čem poslední dobou selhávám, je to důslednost.
Možná to je jen celkovým vyčerpáním, ale dřív jsem měla mnohem víc síly všechno si pohlídat.
Ať už se jedná o děti, domácnost, práci....
Říkám si, že třeba když si trochu odpočinu, bude to lepší. Ale mám trochu pocit, že so to tak říkám už od jara.
Týden na chalupě mám úspěšně za sebou, zítra prodej na Vintage marketu.
Vlastně se docela těším mezi lidi. Hlavně mezi ty dospělé, kteří po mě nebudou chtít namazat chleba,  nebudou řešit autoboty, pokémony a barbie svět......
***
První letošní remosková buchta.
Dřív jsem to nezvládla.
Léto zachráněno:-)

Report z chalupy

Týden s dětmi na chalupě.
Ještě ve společnosti dvou sestřenic.
Jsme tu druhý den a už musím konstatovat, že je to náročné.
Vařím, uklízím, šiju, urovnávám spory. Tak na střídačku.
Ale večer - to si k tomu šití pouštím slečnu Marplovou.
Objevila jsem krabici dvd, kde je kompletní Poirot a slečna Marplová.....a hned jsou ty chalupářské večery o to lepší. Možná tomu pomáhá to prosecco...
Dnes jsem došila hromadu toaletek, uvařila obrovský hrnec boloňské a teď jen tupě sedím na verandě a poslouchám cvrčky.
Smekám před všemi s více dětmi.
Protože uznávám, že mé limity jsou blízko.
Možná to bude i tím, že dvě ze čtyř dětí, které tu se mnou jsou, jsem nevychovala.
Taky možná proto, že se všechny před sebou navzájem předvádí. A o to víc neposlouchají.
Ale asi si to na druhou stranu hrozně užívají.
Takže já zatnu zuby a těch pár dnů nějak přežiju....
Tak připíjím na zdraví....

Pohled s Arnoldem

Mám týden volna.
Totiž volna.
Děti jsou s tatínkem a já pracuju, až se ze mě kouří.
I když plán byl velkolepý.
Odpočívat, kouknout na nějaký film, uvařit si něco dobrého, chodit se koupat, ušít něco nového, uklidit doma, uklidit si v ateliéru....haha.
Úklid jakýsi proběhl, ale především z důvodu nutnosti.
Koupat jsem se byla jednou a to asi na deset minut, protože pršelo.
K vaření jsem se nedostala. Navíc, kdo by v tom vedru jedl, že...
Nic nového nešiju, protože chystám čelenky a popruhy na olomoucký Vintage market příští sobotu.
Takže tolik k plánům.
Ale na druhou stranu jsem se vrátila k rozečtené knížce a taky mi dorazily nové látky, ze kterých mám radost.
Stejně jako z pohledu s Arnoldem, který jsem našla předevčírem ve schránce. Díky tajný ctiteli. Od srdce jsem se zasmála. Protože Arnold pobaví vždycky.

Prázdniny?

Pracující matky mi dají za pravdu, že prázdninový režim s dětmi není vůbec jednoduchý.
Zvlášť, když matka podniká a děti by potřebovaly zažít nějaké dobrodružství.
Takže jsem ho naplánovala.
Týden volna na táboře pro rodiny.
A aby bylo vyčištění hlavy dokonalé, slíbila jsem, že tam pomůžu v kuchyni.
Přede mnou tedy byla vidina týdne s dětmi v lese, odpočinku a možná nějakého koupání.
Zkrátím to.
Děti si to užily. Nesmírně. Posuta kamarádů, vyrábění, her, koupání.... až na ten úpal poslední den.
Já jsem nakonec skončila s kamarádkou nonstop na kuchyni, kde jsme vařily pět jídel denně pro sto lidí. Ne výpomoc, ale kuchařky. Chybička se vloudila.
V životě jsem nebyla takhle zničená. Dospávám možná ještě teď a nohy mě budou bolet ještě nějakou chvíli.
Kuchyň velikosti malého hangáru, takže pro zapomenutý nůž se sprintovalo daleko. Neustálé nádobí a zvedání obřích hrnců.
Do toho tropické vedro.
Naštěstí děti měly parádní program a tak mě vlastně ani moc nepostrádaly.
Ale já jsem si opět odvezla pár dost zásadních lekcí.
Těch negativních je hromada.
A já jsem spíš na ty pozitiva.
- Dokážu pracovat pod tlakem a umím uvařit svíčkovou pro regiment.
- Už vím, jak nerozvařit 16 balíčků těstovin.
- Umím improvizovat.
- Vydržím docela dost.
- Mám štěstí na blízké kamarády.
Příští rok pojedem k moři, teda tam by se nic pokazit nemělo, ne?
......
Díky moc všem za komentáře k minulému příspěvku.
Poctivě jsem je pročetla a záměrně na ně neodpovídala.
Protože ještě je spousta věcí, co zpracovávám.
Ale nesmírně si vážím podpory, kterou dostávám.
Taky díky za vaši trpělivost s odpovídáním na maily. Na táboře nebyl prakticky signál, takže veškeré objednávky řeším až tento týden.
A abych se dostala k popruhům na fotce, ano, právě naskladňuji e-shop.